Problém tří těles

6 26. července

Podle zdejších komentářů si vyvozuji, že lidem na téhle knize nejvíc vadí dvě věci; přílišná vědecká terminologie, která jde často až moc do hloubky a dále přehnaná a okatá propaganda ČLR. Co se týká té vědecké terminologie a vysvětlování všeho, autor to neumí podat tak hladce jako třeba Asimov, takže čtenář má vlastně dvě možnosti, buďto se to co Liou popisuje snaží s vypětím sil pochopit (a pokud mu na střední šla fyzika, tak to bude mít o poznání snazší) a může se mu to podařit a nebo v tom může jako já plavat a jen se kompletně oddat tomu, že autor ví o čem mluví a popisuje tady jeho vlastní nápad jak kontaktovat mimozemské civilizace, samozřejmě trochu okořeněné tím scifi, přeci jenom není to literatura faktů. No a co se týče té propagace Číny, tak tu jsem zde teda nepochytil vůbec. Autor občas doplňuje text poznámkami a fakty z Kulturní revoluce, které jsou spíš zajímavé a jako propagandu je může brát snad jen hloupoučký člověk. Určitě bych řekl, že on sám má na ten disaster co se tam odehrál mnohem víc kritický pohled než řadový číňan. Pátou hvězdu nedávám za docela slabý konec a některé kapitoly z Tří těles, což jsou sice kapitoly, které dělají tuhle scifi vyjímečnou, ale mě tak úplně neuchvátily. Celkově spokojenost a těším se na další díl.

4 16. července

Hooodně zajímavá sci-fi detektivka, a spousta dopaminu z objevování fyziky. Velmi osvěžující také v tom, že je pro nás z exotického - ani tak ne prostředí jako diskurzu.

1 09. července

Nápad pěkný, ale moc vědeckých informací, popisů, co jen letmo projdu, protože tomu stejně nerozumím. Některé úseky jsou velmi akční, ale rychle to zase spadne do politické, nebo vědecké roviny.
Druhý díl zkusím, zvědavost je veliká.

31 13. června

Naprosto strhující. Dva semestry fyziky stačí úplně přesně na to, abych rozuměl všemu, co se v knize odehrává. Z teorie superstrun stačí znát, že se v ní předpokládá 11 dimenzí, vědecké za mě úplně akorát, něco jsem si musel lehce zopáknout, což je taky pouze přínos. To s tou amplifikací slunce je přesně ta část -FI ve slově scájfáj:) Je to moje první kniha čínského autora a líbí se mi styl, kterým píše, tak stroze vědecky, protkaně však údernými, přesto decentními příměry, bez zbytečného romantizování. Děj taky nikde nedrhne a je jak akcelerující trisolaranská loď. Nějakou dobu jsem si taky říkal, jak je možné při 10 % rychlosti světla letět cca 10x delší dobu, tedy 400 let, ale i to autor nenechá bez vysvětlení, stejně jako proč své plány Trisolarané takhle do posledního detailu vykvákali na Zem (i když tohle myslím bude k pochopení až v druhé knize).

Nezcela nezásadní věc, kterou jsem si také uvědomil je, že ti Číňané a Japonci, možná že Asiaté tak obecně mají o naši evropské kultuře, historii a vůbec mnohem větší znalosti, než my o jejich. Já myslím, že nevíme doslova nic. Když člověk čte o té pětitisícileté historii a kultuře - o čínských filozofech, spisovatelích a vědcích, o kterých neví ani zbla, je to možná až trochu děsivé, jaký mají před náma ve všem náskok. Není zde nějaký příměr s Trisolaris?

No nic, kniha je jak už jsem psal strhující, úžasná a naprosto mne odrovnala. Něco nečekaného. Doporučuju všema hůlkama, je to pecka!!

6 11. června

Snažila jsem se, fakt jo! Ale tohle bylo plný politické agitky, šílených fyzikálních teorii, matematických rovnic a abstraktního vesmíru, že z toho bylo utrpení. Nápad by nebyl až tak úplně marný, ale přes všelijaké ty složité a mnohdy nesrozumitelné vědecké teorie to bylo psáno velmi dětinsky a černobíle. A dala bych půlku království za Tondu, Pepíka nebo Mařenku, ale tak když to psal Číňan, musela jsem bohužel přetrpět ty šílený jména, který mi splývaly v jedno. Tímto opouštím svět tří sluncí.

6 08. června

Nebudu to zbytečně protahovat a rovnou prohlásím, že se jedná o hroznou, těžko stravitelnou nudu plnou filozofování, fyzikálních polemik a kostrbatých čínských jmen, v nichž jsem se velmi úspěšně ztrácel. Zhruba v polovině četby se mě zmocnil údiv, čím to vlastně ztrácím čas, údiv postupně přerůstal ve zděšení a závěrem vyústil v naprostou frustraci. Kniha je neuvěřitelně... jak to říct... rigidní, nezáživná, postavy v ní působí jen jako loutky, nejsou autorem prožité, čtenář se s žádnou z nich nedokáže sžít - nenajde si zde svého hrdinu. Jak to celé shrnout? Literární suchařina pro geeky posedlé fyzikou. Nechápu zdejší vysoké hodnocení.

4 29. května

Neotřelé a plné nápadů. Odkazy na skutečný výzkum a poslední vědecká zjištění připravují čtenáře na docela divoké odhalení. Nečekal jsem to a ke konci mi dílo tou geometrií poněkud zavařilo závity pro zapojování představivosti (to je pochvala). Z postav je nejvýraznější Jie Wen-Tie, zatímco hlavní postava Wang Maio je příliš často jen pasivním pozorovatelem bez možnosti jednat. Dočíst zbytek série každopádně chci!