RyonMathrin

Příspěvky

19841984G. Orwell (pseudonym)

Naprosto zásadní dílo. Budu se opakovat po mnoho komentářích přede mnou, ale: ano, tento titul by měl stát na prvních místech povinné četby. Jak mohl autor přesně odhadnout chování totalitních režimů... a to je nezažil. Vše je překrucováno, význam slov se uměle mění, aby se lidi zblbli (Ministerstvo lásky,... ).
Jak aktuální i dnes, kdy se ve jménu lidských práv a takzvané korektnosti neříkají věci tak, jak jsou, ale překrucují se a jsou nám vnucovány lži. Kdo nevyhovuje oficiálně propagandou protlačované pravdě, je onálepkován a je s ním hotovo. A navíc, dnes máme opravdu kamery na každém kroku, takže... Velký bratr nás vidí.

20.05.2018


Mach a ŠebestováMach a ŠebestováMiloš Macourek

Tenhle skvost jsem naordinoval dětem schválně. Říkal jsem si: tohle prostě musíte znát, to je pecka, jeden z top večerníčků a zároveň knižních pohádek. Kdo tohle nezná, ten jakoby nebyl... prostě tak. No řekněte, z kolika pohádek zlidovělo tolik hlášek jako z Macha a Šebestové: Doba ledová je doba ledová... Haló, haló, proč je koček málo... Napij se pořádně, takové cucání nemá smysl... atd.
A víte co? Dobré zboží se chválí samo, ani jsem je nemusel moc přesvědčovat. A podle komentáře Metly zjišťuji, že nejsem sám, kdo instinktivně při čtení napodobuje dikci pana Nárožného, protože to k tomu prostě sedí jako máslo ke chlebu nebo skořice ke štrůdlu (nebo zvolte podobnou neoddělitelnou libou kombinaci). Rozhodně kvalitě dost přispívají i nádherné obrázky pana Borna. Díly jako Kropáček má angínu nebo M. a Š. mezi piráty jsou samozřejmě nejoblíbenější, ale překvapilo mě, že si potomstvo oblíbilo i příběh o slušném chování, a to právě díky dvoustránkové ilustraci, kde je zobrazeno co je správně a co ne.
A teď se to vše pokusím shrnout dvěma slovy: Národní poklad.
Takže za mě plná palba, tehdy i dnes.
PS: a z večerníčku bych ještě vypíchl Žlababu a její nepřekonatelné: "Ahoj"...

16.05.2019


DraculaDraculaBram Stoker

Tuto knihu zná podle názvu určitě hodně lidí, aniž by ji četli a díky její světoznámosti ví zhruba, o čem je. I já jsem k nim donedávna patřil. Mohu zařadit mezi přečtené shodou okolností "jen" díky tomu, že jsem zrovna neměl žádnou jinou audioknihu do auta :D. Musím ale říct, že čtenářský zážitek to byl velmi dobrý. Překvapil mě hlavně styl, kterým kniha začíná - "slepená" z dopisů a uryvků deníků. Přestože jsem věděl, co zhruba čekat (upíří hrabě si pochutnává na krvi, zejména mladých žen), styl vyprávění, linky více postav, které se později spojí i vyvrcholení děje se mi líbily.  Zasloužené čtyři z pěti za kvalitu, legendárnost i atmosféru. Jen to, jak je Seaward natvrdlý a VanHelsing mu musí předkládat několik důkazů ohledně Lucy, mi přišlo trochu šroubované.
Doporučuji všem s tím, že kniha v podstatě nepřekvapí: dostanete přesně, co čekáte. A někdy je to zrovna to, co chceme.

25.02.2020


Muž, který sázel stromyMuž, který sázel stromyJean Giono

Krátké a opravdu krásné. Co všechno zmůže nesobeckost a píle... Nedalo mi to a hledal jsem v gůgl mapách. Sisteron i Mirabeau existují a mezi nimi se opravdu nacházejí zalesněné plochy. Chci věřit tomu, že se to skutečně stalo...
Doporučuji!

13.02.2019


Analfabetka, která uměla počítatAnalfabetka, která uměla počítatJonas Jonasson

Úžasně zábavná směs protikladů a nepravděpodobných náhod (nepravděpodobnější věci viděl snad jen Arthur Dent při cestě galaxií). Navíc kniha průběžně propírá světovou politiku druhé poloviny 20.století a některé postavy příběhu evidentně ztělesňují výsměch různým politickým směrům, hlavně však fanatismu obecně. Při poslechu jsem se neskutečně bavil. Několikrát obelstění tajní agenti, revolucionářka, Holger... Vůbec, nápad s dvojčaty je maximálně vytěžený, tak říkajíc vyždímaný do poslední kapičky. Stoletého staříka jsem četl jako prvního a obě knihy mi přijdou stejně zábavné.
Rozhodně doporučuji!

Neodpustím si něco ocitovat, mělo by to však být bez spoilerů. (jako vždy lákadlo pro ty, kdož nečetli, připomenutí těm, kdož četli)

"... v důsledku toho se musel přestěhovat do nápravného zařízení. Stát předpokládal, že na jeho nápravu bude třeba 18 měsíců. "

"Nenávidět Američany musí být s ohledem na jejich počet pěkná fuška."

"... co se týče certifikátů pravosti, strýčkovi se nikdo nevyrovná. Jednou si sice v Anglii odseděl čtyři roky, to je pravda, ale za to může ten packal z Londýna, který certifikát pravosti tak odbyl, že strýčkův falzifikát vypadal vedle originálu příliš dobře. "

20.11.2019


Společenstvo PrstenuSpolečenstvo PrstenuJ. R. R. Tolkien

Jeden z pilířů fantasy. Ať už se v jakýchkoli fantasy knihách nebo počítačových hrách setkáte s elfy nebo trpaslíky, jejich archetyp má původ v Tolkienově díle.
Není to snadné čtení, mistr Tolkien používá bohatý jazyk a pro některé mladší čtenáře může být obtížnější (vím to sám, četl jsem v patnácti a i když se mi líbilo a byla to jedna z mých prvních fantasy, tehdy jsem dílo zcela nedocenil) Přesto a právě proto se jedná vskutku o legendu (původní význam slova legenda = to, co má být čteno). Promyšlené a dokonale zpracované.

Avšak doporučuji všem přečíst si také Tolkienův Silmarillion. Jazyk je ještě složitější, ale příběhy v sobě mají takovou hloubku, svět je tak úžasně promyšlený... A pak si znovu přečtěte Pána prstenů, který je vlastně jen krátkou epizodkou z bohaté hrdinské historie Středozemě. Budete knihu vnímat úplně jinak. Pochopíte v širších souvislostech, proč v nejvíc vypjatých chvílích přiletěli obrovští orli a co byli zač; proč obludnou Odulu mohl zahnat Samvěd Křepelka světlem z lahvičky. A konflikt světla a temnoty dostane nový rozměr, když budete vědět, co všechno Sauron napáchal a že byl vlastně jen sluha ještě strašnějšího a mocnějšího boha.

19.02.2018


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Věčné téma, o kterém nikdy nebude dost napsáno, podávané netradičním vypravěčem a velmi originálním jazykem. Příběh je strhující a neskutečně smutný. S Liesel se rychle ztotožníte a brzy i s ostatními lidmi, kteří žijí v její ulici. Prožijete s nimi naplno jejich osud... a na konci budete lapat po dechu.

Jestli ještě není, mělo by být ve školní povinné četbě.

Citace z knihy:

Byl jednou jeden zvláštní malý muž. Ohledně svého života se usnesl na třech důležitých detailech:
– Bude si česat pěšinku na opačné straně než všichni ostatní.
– Pořídí si malý, zvláštní knírek.
– Jednoho dne bude vládnout světu.

Ten mladý muž se nějakou dobu jen tak potuloval, přemýšlel, plánoval a vymýšlel, jak přesně by si svět přisvojil. Pak mu to jednoho dne došlo – byl to dokonalý plán. Viděl matku, která se procházela s dítětem. Dlouho svému chlapečkovi domlouvala, až nakonec začal plakat. Několik minut mu něco velmi tiše říkala, až se uklidnil a dokonce se usmál.
Mladík běžel k ženě a objal ji. „Slova!“ zachechtal se.
„Cože?“
Ale odpověď nepřišla.
Byl už pryč.

Ano, Führer se rozhodl, že bude světu vládnout slovy. „Nikdy nevystřelím z pušky,“ řekl. „Nebudu muset.“ Ale neukvapoval se. Aspoň tolik mu musíme přiznat. Nebyl to žádný hlupák. Jeho první útočný plán byl rozsít slova pokud možno po všech územích své vlasti.
Sil je dnem i nocí a staral se o ně.
Sledoval, jak rostou, až nakonec povstaly po celém Německu rozsáhlé lesy slov… Byl to stát vypěstovaných myšlenek.

29.01.2019


Obraz Doriana GrayeObraz Doriana GrayeOscar Wilde

Perfektní titul pro povinnou četbu! Nebudete litovat!
Jen tak pro prostřídání žánrů a tak trochu ze zvědavosti jsem sáhl po velmi profláklém titulu... a jsem velmi příjemně překvapen. Troufnu si knihu zaškatulkovat více než kamkoli jinam do úvah o morálce. Ovšem (nejen maturanti), nedejte se tímto strohým prohlášením odradit, jedná se o napínavý, vynikající čenářský zážitek. Trochu starší jazyk vůbec nevadí, naopak by to bez něj nebylo ono. Téma úvahy nad sobeckostí a bezohledností je stále aktuální.
Doporučuji!

23.04.2019


Polámal se mravenečekPolámal se mravenečekJosef Kožíšek

Jsem to ale hlava zapomnětlivá... návod na skvělou medicínu, a když je mi ouvej, nikdy si na to nevzpomenu, a to to znám samozřejmě nazpaměť. No nic, příště 3x denně prášek cukru vyzkouším :-)
A to jste věděli, že na počet slabik říkanka přesně pasuje do sloky písně Paranoid od Black Sabbath?
Pravda, není to potom už moc pro děti. I když... možná pro ty starší :-)

03.06.2019


ZahradaZahradaJiří Trnka

Tuhle knihu si troufnu označit jako "pro děti od 5 do 90 let". Čteno zároveň předškolnímu a školnímu potomstvu a líbilo se oběma třem (to jako i mně). Zápletka vypadá zpočátku poměrně jednoduchá... ale díky objevování tajemství skupinkou kluků a veselým scénkám, vzniklým z konfrontace s různými, naprosto unikátními postavami si určitě získají většinu dětí. Já jakožto tvor úspěšně se maskující za dospěláka jsem zase chrochtal blahem nad nádhernými dialogy, fantastickými nápady
a parádní hrou se slovy. Za mě byly nej části s mouchu, co četla a pak velrybí moudra.
Prostě kouzelné. Podle mne jedna z top 10 knih v každé dětské knihovničce.

17.06.2019


Kmen AndromedaKmen AndromedaMichael Crichton

Tak tohle bylo vědecké, pak ještě vědecké, pak dlouho nic a pak ještě vědecké, ale hlavně totálně strhující! Téměř všechny termíny však byly laikům dostatečně vysvětleny - klobouk dolů před autorem, zasáhl do mnoha oborů . Vše je skvěle zpracováno, postavy byly krátce, přesto zcela výstižně popsány včetně charakteru, velmi, opravdu velmi uvěřitelně.
Vysoce hodnotím též kvůli nadmíru zajímavým myšlenkám týkajícím se možných mimozemských organismů.
Posloucháno jako audiokniha. Vynikající, vřele doporučuji.

15.08.2019


Dášeňka čili Život štěněteDášeňka čili Život štěněteKarel Čapek

Jak udělat z "obyčejného" vyrůstání malého pejska milou pohádku - obdivuhodné. Tradičně krásný jazyk Karla Čapka. Ještě geniálnější jsou ovšem kresby štěněte. Jakoby jednoduchá čára definuje základní tvar, který je však tak dokonale přesný a výstižný... někdy vyjadřuje téměř štěněcí mimiku, prostě paráda.

30.05.2018


Noční klub - díl prvníNoční klub - díl prvníJiří Kulhánek

„Jménem Nočního klubu vás odsuzuji...“ Miluji příběhy o boji za spravedlivou věc. V této knize je ho přehršel. A je to mazec. Řežba. Jak si sáhnout na dno a pak zjistit, kde je to skutečné dno, a teprve pak se od něj odrazit. Pokud získáte unikátní schopnosti jako Tobiáš.
Samozřejmě jsem opět nemohl přestat číst. Je to jízda. Obdivuji autorovu fantazii (pozor, mírné spoilery!), jaké dokáže vymyslet věci, aby děj odsýpal. Únos letadla, panenka s kečupem... paráda. A i když jsou některé scény opravdu drastické, na druhou stranu ten humor...

...“Kdybys viděla těch dopisů, jak škemrali, kde se upíři v Praze scházejí, kde bydlí…!“ Naklonila se nad mne a zaryla mi loket doprostřed hrudníku: „Přiznej to! Kde se scházejí?! Kde bydlí?! Taky nechci stárnout a chci být na věky mladá a krásná!“ „Dej se nabalzamovat.“ „Tyyy!!!“

soutěž v páce: „...pan Ji měl na člověka skutečně titánskou sílu – zřejmě nějak speciálně trénuje (a není divu, živí-li se páčením peněz z turistů)...“

Kývl jsem hlavní, aby přihlížející Číňané ustoupili. Tiše se pošklebovali, protože si mysleli, že námořníka jen straším.
Beng.
Měli ustoupit trochu víc, takhle měli mozek mezi prsty u nohou.

12.11.2018


RychlopalbaRychlopalbaŠtěpán Kopřiva

Předně jeden detail - hodí se do letošní čtenářské výzvy (kniha s názvem na obálce červenou barvou). A i kdyby jste již měli tuto položku výzvy odškrtnutou, stojí za to přečíst i "jen tak".
Bylo to vynikající. Napínavé, vtipné, drsné. Dospělé a jako ze života. Opravdu se mi líbil ten styl. A vtipná přirovnání... Už jsem psal o napínavosti? Některé situace byly jako struny kytary, autor je postupným utahováním kolíčku napínal k hranici, kdy už musí rupnout... Policejní hrdina má světlejší i temnější stránky, osobní šrámy a okolnosti ho stahují hlouběji, než by si uměl představit. Postupné pozvolné odkrývání uzavřeného případu se rozjíždí jako auto na rychlostní stupeň 1, ale nakonec to frčí jako po dálnici, když rozkryje neskutečné špinavosti pod hrozbou zničení své kariéry. Pražské reálie působily perfektně. Autor má navíc skvěle zmáknutou znalost policejního prostředí a hantýrku . Opravdu klobouk dolů. Moc se mi líbilo konstantní nahořklé, nebo snad hořkosladké vyznění, které působilo velice realisticky, uvěřitelně. Úspěch za cenu mnoha jizev, letitá špína, kterou někdo nechtěl kydat a možná věděli proč...
Skvělý zážitek (posloucháno jako audiokniha). A mám nového oblíbeného českého autora.

09.12.2020


Co by můj syn měl vědět o světěCo by můj syn měl vědět o světěFredrik Backman

Tohle mě dostalo. Báječná kniha. Sebekritická, vtipná, lidská. Skoro každá kapitola mě rozesmála. Logistika hovínek, co tě fotbal může všechno naučit... Neustálé narážky na IKEA byly taky zábavné, nevím, co proti tomu obchodu autor má :-).
Převažují historky a vtipné povídání, sem tam se objeví i nějaké skutečné ponaučení. To je pak jednoduché, hezky podané... pod většinu z nich bych se podepsal. Tohle mi utkvělo:
„...na dvě věci v životě není nikdy pozdě. Na omluvu a na přidání majonézy.“
„... najdi si takovou dívku, která tě má ráda ne proto, jaký jsi, ale navzdory tomu, jaký jsi. A až s ní budeš stát ve Skříních a úložných prostorách (IKEA), nemysli tolik na nábytek. Mysli na to, že sis našel někoho, kdo je ochotný ukládat svůj bordel s tvým bordelem...“
„...takže si hraj, uč se, hoň se za svými vášněmi, najdi si někoho, koho budeš milovat, snaž se, jak nejlíp umíš, buď slušný kdykoli budeš moct a tvrdý kdykoli budeš muset...“
V některých situacích jsem se viděl (jako jeden z mnoha rodičů, kteří tápeme, ale přitom se snažíme dělat vše co možná nejlépe...) Z textu výslovně i mezi řádky neustále dýchá tolik lásky. Tak krásně a přitom tak nějak normálně, mile.
A ještě:
"Když chystá snídani manželka, v kuchyni to vypadá jako v reklamě. Když chystám snídani já, vypadá to tam jako v DOOMu 3. Tady mi někdo něco tají."

Jednoznačně *****. Všem doporučuji !

P.S.: A vysvětlení synovi, proč jsou na světě války, jak s tím souvisí Bůh a letiště... no to prostě nevymyslíte. A přitom je to tak přesné!

31.10.2018


Noční klub - díl druhýNoční klub - díl druhýJiří Kulhánek

(Pozor, možné spoilery!)
Je to krvavé, morbidní, nelítostné a ještě brutálnější, než první díl. Ale hlavně je to úžasně čtivé.
Autor umně dávkuje informace, takže to hlavní, které stojí za tím, co jste si mysleli, že je zásadní, se dozvídáte velmi, velmi pomalu. Upíří vlastnosti jsou už takhle neuvěřitelné, ale když se tomu přidá Stín démona...
Také je zde daleko více obětí z řad nevinných, což je trochu proti smyslu organizace Noční klub, ale hajzlů je pobito daleko, daleko víc. Ještě, že ta krev stříká jen imaginárně na papíře. Přes neustálou akci je však děj bohatý a plný zvratů (zrada ve zradě jiných zrad...)
Některé pasáže ve mně vyvolaly neskutečné emoce. Ještě, že došlo ke spravedlivé odplatě. „Ne, taštičku ne,“ - tak to si budu pamatovat zatraceně dlouho.
Ano, závěr se sice trochu rozplizává, ale líbilo se mi číst o obnovení Klubu.
Každopádně – Karolína rulez!

„Prvního jsem zlehka klepl do spánku a on ztěžka klepl nosem do podlahy.“

„Žaneta si kdysi dávno nechala nahoru na pravý prs vytetovat kolibříka, ale ptáček se dlouhodobým používáním vytahal na něco, co připomínalo nejspíš pterodaktyla. Jak na mě jeho majitelka předváděla polohu odborně zvanou „jízdmo“, vypadal i na pterodaktyla pěkně nakrknutě.“

Překvapivě je tu i velice pragmatický náhled na politiku (aktivisty) :
„Jak ti to vysvětlit…,“ zvedl jsem ho, aby viděl: „Víš, lidé jsou různí: bílí, černí, žlutí a zelení. Ti zelení jsou obvykle bílí, ale o to víc do všeho kecaj.“

„Čím to, že v téhle zemi, když někdo řekne suďte se se mnou, vnímám to, jako by mi řekl polib si prdel!“ zamyšleně jsem našpulil rty.
„Nezávislý soud rozhodne…!“
„A čím to, že ve všech zemích mají jen soudy, a jen vy tady je máte nezávislé!“

12.11.2018


Jurský parkJurský parkMichael Crichton

Originální zápletka, pečlivě teoreticky podchyceno, napínavé do posledních stránek... Zasloužených 95%. Jen některé pasáže (záchrana vždy na poslední chvíli) už mi přišly klišovité, ale celkový kladný dojem přetrvává. Kromě neskutečného dobrodružství kniha ukazuje na slabiny podobných záležitostí a projektů, jako by byl Jurský park ve skutečnosti a autor v dialozích rozpracovává zajímavé morální úvahy.
Film jsem neviděl, ale naprosto chápu, že takto kvalitní materiál byl zpracován. Ale předpokládám, že uvedené úvahy nemohly být na plátno přeneseny v takovém rozsahu, jako v knize.
Doporučuji, napříč žánry vynikající věc.

20.07.2020


Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham (pseudonym)

Všechna chvála už zde asi byla napsána, tak to trošku zkrátím.
Je to naprosto vynikající. Popis katastrofy popsaný do posledního detailu, vše do sebe perfektně zapadá. Napínavé. Strhující. Nemohl jsem přestat číst.
Zasloužených pět hvězdiček. Všem doporučuji.

25.02.2018


Poslední přáníPoslední přáníAndrzej Sapkowski

„Potom se říkalo, že ten člověk přišel od severu. Provaznickou branou. Šel pěšky, osedlaného koně vedl za uzdu ...“

Takhle začínají příběhy o postavě , která se tak hluboko zaryla do srdcí čtenářů. Sapkowski krásně namíchal akci, romantiku, sex, surovost, moralizování o lidskosti a dokonce prvek rasové nesnášenlivosti.
Navíc hrdina, který vládne mečem i magií, si okamžitě získal i mě. Není to žádný superman a o to víc je sympatický. Dost často vítězí, ale občas dostane trochu nakládačku.
Také se mi líbí středověku podobný fantasy svět, plný zvláštních neokoukaných (většinou zjevně originálních) tvorů a netvorů.
Daly by se na tom všem najít nedostatky, ale já je ignoruji. Pro mě je to srdcová záležitost. A asi nejen moje. Už je to hodně let, když jsme s bráchou vymýšleli, jak si udělat na záda závěs na meč. (Po letech jsem na to přišel. Jde to s klasickým gotickým závěsem na dvou opascích, i když to tak není původně zamýšleno. Kdo by chtěl, pošlu mu fotku nebo odkaz na sedláře, který to dělal.)

Tohle dílo také inspirovalo vývojáře počítačových her a nedávno vznikl už třetí počin s názvem Zaklínač ... to svědčí nejen o šikovnosti programátorů, ale i o kvalitě a oblíbenosti díla, jehož se vývojáři docela drželi – mám na mysli té vybalancované směsi násilí, romantiky, středověku, sexu a moralizování (mimochodem, za sebe doporučuji zejména prvního Zaklínače – je vážně povedený, hlavně atmosférou. A dá se hrát i v polském znění, pak to má ty správné grády :-) )

31.07.2018


Robinson Crusoe (převyprávění)Robinson Crusoe (převyprávění)František Novotný

Na tuhle knihu vzpomínám velice rád. Byl to můj první Robinson i první kniha s robinsonovskou (či survivalovou :-) ) tematikou a jsem za to rád. "Klasický" R.Crusoe od D.Defoe také stojí za přečtení, obě knihy mají své obrovské kouzlo. Samozřejmě převyprávěný příběh je vhodnější a poutavější pro věk cca 8-15, verze od Defoea pro věk 15+. Takto jsem to četl i já a takto doporučuji. Souboj člověka s přírodou (nebo snad i soulad? kéž by) - to se neomrzí.
Doporučuji!

23.04.2019


Dámy a pánovéDámy a pánovéTerry Pratchett

Pratchett! A on mu zase dává všech pět! To už je podezřelý... Jednak tenhle uživatel a s největší pravděpodobností i kniha.
Inu, na svou obhajobu uvedu jen pár slov: Nápady. Železo. Mravenec v kovárně. Čarodějky. Stařenka Oggová. Magráta. Bábi. Stařenka Oggová. Magráta-Krokuše. Bábi. Kvestor. Knihovník. A ještě Stařenka Oggová.
To musí stačit :-).
Tuhle knihu jsem četl před lety a nevím proč jsem si ji vnitřně řadil k horším z celého Pratchettova spektra knih. Četl jsem teď totiž po cca 20 letech (u všech holí mágů, co nejsou přeludy, je šokující si tohle uvědomit :-) ) a musím konstatovat, že jsem si to nějak blbě pamatoval - viz úvod, je to totiž paráda. Autor umí přejít z mrazivého napětí, o které v knize rozhodně není nouze, během pár vět do třeskuté srandy. Přitom to není násilné, prostě to ukazuje jeho záběr.
A nemohu se nepodělit o tyto krátké výstřižky (bez spoilerů) (výstřižky, ne výstřiky, nesnáším autocorrect!) :
"Od její pýchy by se odrazil i hozený kámen."

"... byl to ten druh temnoty, která jak se zdá, přitéká odjinud. Byla tak hustá, plná, téměř hmatatelná, že možná kdybyste to zkusili, dokázali byste utrhnout kus vzduchu a tu noc z něj vymáčknout."

"Smrdí, jako kdyby se srazily dva cirkusy!"

"...existuje mnoho pěvců, při jejichž zpěvu praskají sklenice. Stařenčino vysoké C dokázalo skleničky vyčistit."

"Co to tam máte?" ptal se troll.
"Já jsem obr," odpověděl trpaslík Casanovlez.
"Ale obři jsou mnohem větší."
"Já jsem byl nemocný."

03.12.2019


Muži ve zbraniMuži ve zbraniTerry Pratchett

Znovu čteno po 20 letech :-)
Městská hlídka vyšetřuje záhadnou vraždu, do toho v rámci rovnoprávnosti a prevence tvarismu (na Zemi bychom řekli rasismu) jsou v hlídce i trpaslík, troll a žena. Jako vždy humorné, plné nápadů (ručnice,...) a jazykových obratů, přitom však napínavé. Už jsem zapomněl, jak to skončilo, a tak jsem skoro oplakal Anguu. Nejoblíbenější postavou se však stal Navážka.
Několik málo úryvků:

"Na tomhle světě žijí ještě podivnější lidé než desátník Nóblhóch, desátníku Karotko."
Na Karotkově obličeji se objevil výraz nesmírné a neskrývané hrůzy.

Řeka Ankh je pravděpodobně jediná řeka, na kterou mohou vyšetřovatelé nakreslit obrys těla.

"Já jsem tedy za svého života vypil celé litry mizerné kávy, ale tahle mi připadala, jako když mi někdo po jazyku tahá sem a tam pilu. Jak dlouho jsi ji vařil?"
"Kolikátého je dnes?", zeptal se Harga.
"15. srpna."
"A rok?"
...
Šám Harga vedl podnik veřejného stravování už mnoho let a to díky tomu, že se dokázal neustále usmívat, nikdy nedával na úvěr a uvědomoval si, že jeho hosté požadují jídlo, které má 4
vyvážené ingredience : cukr, škrob, tuk a opečenou kůrčičku.

Navážkova nově nabytá dovednost:
Navážka se otočil k příchozím trollům a pohrozil jim prstem: "Jediný troll jeden se pohne, a já začnu počítat."

A Elánius počítající nezbytný počet strážníků v nové hlídce: "... takže vy máte k dispozici 65 mužů, že ano, jenže vy přebíráte i denní hlídku a taky musíte počítat s nějakým tím volnem, dva pohřby babičky na muže a rok, bozi vědí, co si na tohle téma vymyslí ti vaši nemrtví, možná budou chtít volno na svůj vlastní pohřeb..."

Samozřejmě doporučuji.

06.02.2020


Strach v hrsti prachuStrach v hrsti prachuJohn Ives

Našel jsem si tuhle knihu díky komentáři uživatele Metla (tímto díky za super inspiraci ;-) ). Troufl bych si děj shrnout pár slovy jako drama v poušti o pěti lidech. Ale jaké drama! Do poslední chvíle jsem byl napnutý jako vodítko psa v blízkosti řeznictví.
Pan Zavřel navíc namluvil všechny postavy velmi sugestivně. Naprostá paráda. Knize bych normálně dal "jen" 4*, ale audioverze si zaslouží ještě jednu navíc.
Je zde hodně popisu okolní krajiny, což je nutné pro pochopení všech souvislostí. Popisy jsou ale perfektní, výstižné a hlavně ani trochu nenudí. Do toho téma přežití, mentalita indiánů, psychologie a psychiatrie a navrch náboženství... Překvapivě kvalitní koktejl. Taky mi přišlo zajímavé, že zpočátku nebylo jasné, kdo je skutečná oběť/hlavní hrdina. Takže i když toto není pro mě nejoblíbenější žánr, nelituji ani sekundy poslechu a vřele doporučuji všem čtenářům.

21.02.2020


SilmarillionSilmarillionJ. R. R. Tolkien

Tohle je pro mne srdeční záležitost. I když musím přiznat, že když jsem četl poprvé zhruba v patnácti letech, tak jsem nedočetl. Zůstal alespoň nádherný dojem a líbily se mi runy uvedené v přílohách. Tehdy jsme byli s bráchou zbláznění do hry Dračí doupě (jen mě to zbláznění nepustilo doteď).

Fantastikou však žiji a od té doby jsem přečetl mnoho knih spadajících do tohoto žánru. A tak jsem se před několika lety rozhodl, že si tuto legendu musím konečně přečíst celou. Byl jsem nadšen. Přišlo to v ten pravý čas (na některé věci prostě musí člověk dozrát). Poslouchal jsem také jako audioknihu (toto všem doporučuji, přijde mi, že je pak tento náročný text stravitelnější), několikrát a určitě ještě mnohokrát budu. A to proto, že:
1) Už ten začátek. Je plno legend o stvoření světa, ale zmaterializovat hudbu, to je prostě geniální.
2) Konflikt světla a tmy (dobra a zla), Stvořitele (Ilúvatara) a padlého anděla (Melkora, později zvaného Morgoth), je notoricky známý z rozšířených náboženství. Ale právě proto je nám to tak blízké. Nebo spíše víme, odkud většina fantasy světů čerpá. Boj dobra se zlem se táhne celým Silmarillionem a mistr Tolkien to tak nádherně popisuje a vy neustále držíte palce těm spravedlivým. I když mnoho vyprávěných příběhů končí tragicky, poslední slovo má stvořitel, tak jak se praví na začátku: „…pak Ilúvatar promluvil a řekl: A ty, Melkore, uvidíš, že nelze hrát žádné téma, které nemá svůj nejhlubší zdroj ve mně, a že nikdo nemůže změnit hudbu mě navzdory. Neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření ještě podivuhodnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval.“
3) příběhy v sobě mají takovou hloubku, svět je úžasně promyšlený. Například přísaha Feanorových synů, která se táhne po mnoho generací a stane se zhoubou těch, kteří ji vyřkli a i mnohých jiných, je ale zároveň základem pro dlouhý a nesmírně hrdinský boj elfů proti temnému Melkorovi.
4) propracovanost světa. Vytvoření dvou zcela nových jazyků (quenijština – řeč elfů ze země Aman a sindarština - řeč temných elfů Středozemě).
5) Krásný, bohatý jazyk.
atd., atd., je toho hodně, nad čím nejen fantasy nadšenec plesá.

Co se týče souvisejících knih, Pána prstenů a Hobita: jsou vlastně jen epizody v porovnání s obsáhlostí dobrodružné historie Středozemě. Ale přesně jak doporučuje mnoho jiných čtenářů, rozhodně s nimi začněte a Silmarillion si nechte až jako poslední. A já zase doporučuji po přečtení Silmarillionu se vrhnout znovu na Pána prstenů a vychutnat si ho (nebo si jen pusťte filmovou trilogii), budete vše vnímat úplně jinak. V širších, bohatších souvislostech.

Krátce ke zfilmovanému Pánu prstenů a Hobitovi. Pán Prstenů je velmi povedené dílo pana Jacksona, filmový Hobit je splácanina natažená na tři zbytečné díly. Kromě jediné scény v Hobit: Bitva pěti armád, která je zcela vymyšlená, ale dokonale zapadá do logických souvislostí a kánonu - mám na mysli zaklínání Galadriel v hrobkách Dol Gulduru, kterým zahání Saurona, potažmo Melkora zpět do temnot: „Nemáš tvar, nemáš jméno. Táhni zpět do prázdnoty…“ Dokonalý, perfektně umístěný odkaz na Silmarillion. U této scény mi běhá mráz po zádech jako nikdy (dokonce víc, než souboj Gandalfa s balrogem v PP: Společenstvo prstenu).

Shrnuto: Silmarillion všem doporučuji. Je to náročné čtení a chce to odvahu, ale věřím, že nebudete litovat. A také: jestli tento komentář přiměje třeba jen jediného člověka, aby si přečetl Tolkienovo dílo, mé úsilí nebylo marné.

19.02.2018


Farma zvířatFarma zvířatG. Orwell (pseudonym)

Klasika. Povinná četba pro všechny, stejně jako 1984, jen toto je zjednodušené a zabalené do bajky.
Kdyby tak lidé, kteří nečtou knihy skoro vůbec, víc četli... třeba toto dílo. A třeba kdyby se dovtípili... tak možná život vypadá jinak.
Je to pořád dokola. Protože to, že některá zvířata jsou si rovnější, vidíme dnes a denně.

04.06.2018


Tajuplný ostrovTajuplný ostrovJules Verne

Pro mě je tohle snad nejoblíbenější Verneovka. Skupinka lidí na neobydleném ostrově, odkázaných jen sami na sebe a na svůj důvtip. To mě snad bavilo ze všeho nejvíc, jak si pomocí jednoduchých pomůcek jsou schopni trosečníci vyrobit složitější přístroj a díky tomu pak ještě složitější. Robinson by se divil. Samozřejmě jsou některé tyto úkony reálným pohledem a také pohledem z dnešní doby trochu přehnané (např. výroba nitroglycerinu v uvedených trosečnických podmínkách), ovšem v zásadě toreticky správně. Například postupné vytvoření obilného pole, vypěstovaného z jediného zrnka - úžasná záležitost.
Verne vždy začíná od nejjednoduššího základu, malými postupnými krůčky pak logicky dospěje ke konečnému výsledku. A co na tom, že se na ostrově vyskytují téměř všechny důležité suroviny pro průmysl? Vždyť je to kniha, fikce, tak proč by ne? Autorovi tato myšlenka posloužila právě k možnosti popisu vyrobení celé řady vynálezů. Kvůli tomu by se možná kniha kromě škatulky "dobrodružná" mohla docela dobře zařadit i do ranku "populárně naučná". No řekněte, v které ze současných titulů beletrie byste našli tolik znalostí, navíc docela polopatě servírovaných.
Postupné objevování ostrova je přitom krásně popsáno, je to napínavé. Výskyt některých postav z jiných knih je docela milé a pěkně spojuje jeho knihy v jeden velký celek.
Děj je okořeněn různými zvraty a příběh vrcholí dramatickým koncem (ten mi jediný přišel trochu moc přitažený za vlasy).
Celkově jednoznačně 5*.

28.03.2018


Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?Philip K. Dick

Vynikající záležitost. Sci-fi, jak by podle mě měla být. Uvěřitelná vize, promyšlené prostředí, otázky existence, lidskosti, morálky... V knize je toho vedle hlavní zápletky s androidy, která je už tak perfektně propracovaná, tolik navíc: ať už jako jemné narážky v dialozích na širší souvisosti nebo úvahy přesahující do dalších rovin, hlavně lidskosti. A také postava Mercera a mercerismus... asi jsem všechno z tohoto nového "náboženství" úplně nepochopil, ale přesto - už jen vize sdílení zážitku s miliony ostatních díky elektronické krabičce - neprožíváme něco v zárodku podobného už teď, sdílením na sociálních sítích?
Četl jsem jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!

13.02.2019


Návrat králeNávrat králeJ. R. R. Tolkien

Co se týče celé trilogie, rozepsal jsem se u Společenstva prstenu. A teď k poslednímu dílu:
Monumentální završení monumentální trilogie. Knihu jsem četl před mnoha lety a tak jsem zapomněl na části, které ve filmu nebyly, a musel to nedávno napravit.

Dokončení všech dějových linek potřebuje hodně prostoru. Když se podíváte na názvy kapitol, tak jen podle nich je vidět, že toto zakončování zabere celou poslední čtvrtinu knihy. Teď to možná vyznělo, že to tím kritizuji. Naopak. Není tam zbytečná stránka, ani jediná věta navíc.

Dále pokračuji spoilery:

Je zde mnoho úchvatných scén. Kromě těch stěžejních (u Hory osudu apod.) na mne zapůsobily zejména tyto:
-boj Pána nazgúlů s Éowyn
-zachránění Faramira zradou Strážce citadely Beregonda před ještě větší zradou a šílenstvím správce Denethora
-nesnadný návrat hobitů do Kraje, ovládaného v tu chvíli divokým lidem a následný definitivní konec Sarumana a Červivce
Když jsem poprvé trilogii dočetl, nechápal jsem odchod Gandalfa a elfů do Šedých přístavů. Až když jsem přelouskal Silmarillion, obraz celého díla získal na celistvosti. A přestože o Pánu prstenů vypráví 1300 stránek, je to jen zlomek bohaté a hrdinské historie Středozemě. Nádherný, působivý zlomek.
Díky, pane Tolkiene.

28.04.2018


R.U.R.R.U.R.Karel Čapek

Jedna z mnoha ukázek Čapkovy geniality… další je ta, že slovo robot se přesunulo ze sfér sci-fi do reálného světa a stalo se naším denním chlebem.
Vzpoura strojů, nadčasová úvaha o lidstvu a ještě perfektní vizionářská sci-fi... A to jen na několika desítkách stránek.
I ten konec je dokonalý. Právě proto, jaký je. Nevím, jak to napsat – prostě to perfektně sedne.

22.07.2018


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

První návštěva ve světě Středozemě... když ještě byl samotý název Středozemě a její idea jen hudba budoucnosti. Příběh je v zásadě jednoduchý, ale je v něm toho tolik... statečnost, odhodlání, boj dobra proti zlu, cesta, která člověka (hobita) změní...a hlavně dobrodružství! V neposlední řadě mnoho kouzelných bytostí, které jsou tak pěkně napsané, že z nich fantasy vychází dodnes (elfové, orkové, trpaslíci, zlobři, vrrci...).
Pro ty, kteří se chystají na četbu trilogie Pán prstenů téměř nutný předkrm :-)
(mimochodem, zapomeňte na filmového Hobita, kterého by bylo potřeba hodně, hodně sestříhat, aby to alespoň trochu stálo za to)

03.08.2018


1 ...