Stín Černého hvozdu

12 17.04.2022

(+ SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Coby někdejšímu čtenáři Pevnosti mi jméno Míly Lince samozřejmě není neznámé, ale přiznávám, že jsem od něj nic nečetla. (S výjimkou Středověkého světa, po němž jsem coby student historie svého času skočila a od té doby ho mám v knihovně.) Až když jsem četla jeho článek na Fantasymag, kde se obouval do začínajících autorů a kritizoval platformy typu Hithit, jsem si říkala, že si od něj něco přečtu, abych posoudila, nakolik je kompetentní radit druhým a "kecat jim do toho". Pokud je Stín Černého hvozdu jeho prvotinou, tak musím uznat, že jde o prvotinu velice zdařilou. Jistě, něco bych třeba proškrtla, a něco naopak doplnila, ale celkově jsem coby čtenář fantastiky byla spokojená.

Pochvala za propracovaný příběh, který se rozjíždí pozvolna, aby se nakonec stal jen jednou linkou v celém dějovém schématu. Líbilo se mi i to, že v knize není jen jeden klasický hlavní hrdina, ale několik postav, kdy vždy některá z nich zrovna hraje prim a přebírá žezlo. Oceňuji i několik zvratů a propojení jednotlivých aktérů. Doufám, že některé zmínky a narážky na události z doby minulé (např. Ran Uchvatitelka) autor ještě v rámci svého universa rozvede (možná již rozvedl?).
Vytkla bych poněkud useknutý a uspěchaný konec i skutečnost, že Flora je pořád vnímána jako ideál ženy, ale na zrzavou kuchařinku zapomněl nejen Žibřid, ale podle všeho i sám autor. Zklamaná jsem byla i z osudu Sovičky, který si byl zasloužil víc. Moc mi nesedělo i užití jmen slovansky / staročesky znějících v těsném sousedství se jmény s germánským základem. Linc zde vycházel zřejmě z naší historické reality, ale četlo se mi to ne dobře. Perfektní ale naopak bylo začlenění písní do příběhu.

Ač nejsem pijákem piva, pokud by autor měl zájem, klidně ho na jedno pozvu a můžeme hodit řeč. Nejen o jeho článku, ale klidně i o knihovnické praxi a samozřejmě o Černém hvozdu.

4 30.10.2021

Atmosféra přicházející zimy, skvělé konce scén a zajímavé postavy, to jsou hlavní klady tohoto románu. I když těch postav je trochu moc, v první třetině jsem měla pocit, že jsem poznala už většinu obyvatel obou království. Jménem. Až na nebohou kuchtičku, kterou jsem jménem poznat chtěla. Po polovině se začne jasný příběh pomsty komplikovat politikou, která mi posléze připadala mnohem zajímavější.

3 11.06.2021

Jsem konzument rychlých příběhů a tento příběh byl pomalý a propletený. Postupem děje svazoval všechny nitky a množství postav rozhodně nebylo na škodu a já, ačkoliv jsem z počátku měla s četbou problém, jsem si uvědomovala, že text musí být pomalý, protože jednotlivé věty mají kouzlo básně. Úžasně napsané, neuvěřitelně barvité, takhle pomalu a s takovým zážitkem mě zatím donutil číst jen Pratchett. Pomalu, abych si užila každou větu :) Děkuji! Líbily se mi samozřejmě i postavy a příběh, ale celkově jsem si nejvíc užila to, jak byla kniha napsána. Těším se na další díly a budu zklamaná jen, pokud se víc nedozvím o Terencovi.

7 29.09.2020

Mám tyhle středověká fantasy s lehkou, ale podstatnou, příměsí fantasy, hrozně rád. Míla Linc tu vytváří na první pohled nenápadný, ale průběhem času, pekelný epický námět, který nabízí všechno, co takové fantasy má mít. Dobré postavy (i když v případě této knihy je těch postav docela požehnaně na relativně malém prostoru), hutnou, místy i krutou, středověkou atmosféru a námět, který se ze začátku nezdá, ale v průběhu čtení se proměňuje, aby v závěru způsobil, že jsem měl problém nezapomenout se nadechnout a následně vydechnout. Jen škoda, že k závěru to vlivem postav bylo poněkud nepřehledné. Musel jsem knihu číst velice pomalu a důsledně, abych se v celém tom koloběhu dějin vyznal. Nakonec to ale jednoznačně stálo za to a já se nemohu dočkat dalších dílů.

4 08.05.2019

Velice ráda jsem se seznámila s českým autorem fantasy. Literárně a stylově parádní, jen samotný příběh mě tolik neoslovil a i já jsem se, jako pár čtenářů níže, ztrácela v postavách. Přesto příjemné čtení..

04.04.2019

Míla Linc je fajn. Jestli tedy můžu soudit po přečtení jednoho kusu. Tohle byla moje první jeho knížka. Souhlasím s výtkou, že v příběhu je až moc postav, a že se to trochu táhne, ale jinak moc skvělé a těším se, až budu mít čas na další Lincovinu.

4 19.02.2019

Velmi příjemné kultivované překvapení. Jedna z knih, kde - kromě děje - mne baví i styl vypravování. Prostě si celou knížku užívám a ona mne pozvolna dovede ke konci. Musím přiznat, že podobný styl psaní se v poslední době moc často nevyskytuje. Takže už mám všechny vyšlé díly a vychutnávám si čtení.