Rudla333 komentáře u knih

Vzhledem k výbornému hodnocení a obrovskému věhlasu seriálu to kniha vůbec nemá lehké, vzbuzuje obrovské očekávání. Ale nemusíte se vůbec bát, očekávaní se naplní.

Rozsáhlý svět, propracované postavy, nečekané zvraty, zajímavé fantasy prvky.

Kniha čtenáře snadno vtáhne a hned, jak se poperete s obrovským množstvím jmen a pojmů, co se na něj navalí, ho už nepustí až do konce.

Píseň ledu a ohně dlouho byla mou absolutně nejoblíbenější sérií, nyní se drží na krásném čtvrtém místě. A Hra o trůny je vynikající, poutavý start výborné jízdy.

6 07.07.2017

Další z knížek mého dětství. Ransomovky jsem přečetl snad všechny, bylo to zkrátka něco, co jsem tou dobou hledal. S hrdiny jsem se dokázal snadno ztotožnit. Nebylo tam žádné přehánění, jen čistě dětské "války" a dobrodružství, podané velice milým, poutavým stylem.

Jedna kniha je lepší než druhá a člověka neomrzí. A Boj o ostrov byl pro mě vedle Trosečníků z Vlaštovky a Záhadnými vodami nejlepší díl série.

V současné době by mě kniha asi už moc nebavila, ale aspoň z nostalgie musím dát pět hvězdiček.

6 06.07.2017

Zatím určitě nejlepší kniha od Sandersona!

Chytla mě stejně rychle jako Mistborn, zaujala jako Archiv a celkově mě potěšila, jako Elantris. Postavy, systém magie, svět, práce se záhadností.. to všechno tu je jako obvykle, a minimálně s tou záhadností Sanderson tentokrát pracoval tak dobře, že mě to celou dobu nutilo otáčet stránku za stránkou. I díky tomu to byla první kniha od Sandersona, ve které jsem neměl problém s tempem.

Velkým bonusem pro mě je i to, že jsem poprvé konečně měl pocit, že souvislosti s jinými knihami z Cosmeru tady skutečně mají smysl a v budoucnu se jednotlivé světy nějak propojí.

Opravdu moc se mi to líbilo, za mě 4,5*.. myslel jsem, že dám i těch 5*, ale konec, což bývá většinou Sandersonova silná stránka, byl tady chaotický, moc rychlý a celkově neuspokojivý. Jinak ale naprostá spokojenost.

5 14.04.2021

Přečteno za příjemný den venku na sluníčku, což možná ještě dodalo tomu, jak jsem si knihu užil.

Rozhodně se jedná o nepopulární názor, ale Elantris je moje zatím nejoblíbenější Sandersonova kniha. Velice zajímavý svět, poutavé myšlenky, fajn postavy a hlavně mě celkem dost bavil i děj.

Ano, byl opět hodně natahovaný, ale tak to u Sandersona prostě je - čím dál tím jasněji vidím, že knihy z Cosmeru se dost striktně drží jednoho vzorce, co pro ně platí, takže to prostě očekávám. Navíc, až tak mi ten táhlý střed nevadí, když kniha nakonec vyvrcholí a vše uzavře. V tom mají samostatné knihy výhodu proti sériím.

Každopádně, jsem navzdory táhlejšímu ději opravdu spokojen. Celou dobu jsem si říkal "Oh, to zní zajímavě", "Hm, jak se asi tohle stalo?" a dostal jsem uspokojivé odpovědi a dostal jsem i skvělé finále. A to mi stačí, když i všechny ostatní důležité aspekty byly alespoň dobré. 8/10.

5 11.04.2021

Mám velice rozporuplné pocity.

Do Archivu bouřné záře jsem se pustil hned po Mistbornu s tím, že se má jednat o mnohem velkolepější, dospělejší sérii a o Sandersonovo největší dílo. Těšil jsem se, protože série Mistborn se mi poměrně líbila, i když jsem měl nějaké výtky - hlavně vůči nezajímavým postavám, spoustě zbytečné vaty a možná i zaměření na mladší publikum.

Cesta králů byla ve většině z toho lepší. Hlavní postavy tady jsou skvělé, různorodé a propracované. Občasné kapitoly vedlejších postav mě nijak nezdržovaly, naopak, protože se Sandersonovi skutečně podařily. Také jsem měl z celé knihy pocit, že už je mnohem dospělejší, reálnější a surovější.

Kromě toho musím opět pochválit Sandersonovo psaní a jeho skvělou práci se světem, která je v této knize mnohem detailnější, zajímavější a propracovanější, než v Mistbornu - a to je co říct, protože už tam jsem byl dost nadšený. Vrací se navíc i Sandersonovo skvělé pracování se záhadností, která čtenáře opravdu nutí se soustředit a pátrat v každé kapitole po odpovědích.

Velkým problémem ale opět je tempo, které je ještě horší než v Mistbornu. Tentokrát se ale nejedná o zbytečnou vatu, kniha nám celou dobu posiluje vztah s postavami, dozvídáme se zajímavé informace o světě a historii, vidíme skvělé dialogy a situace se pomalu vyvíjí. To je něco, co mám rád, a rozhodně můžu říct, že všechno, co se v knize stalo, skutečně vyvrcholilo ve finále, které bylo dobré.

Ale chybělo mi něco víc. Jak jsem psal, postavy jsou dobré, jejich interakce taky, svět výborný.. ale pomalu to na mě působí, jako by Sanderson za každou cenu chtěl vytvořit ohromný cyklus typu Kola času, a proto knihu takhle nafoukl, i když se toho v ní stalo tak hrozně málo.

Abych to nějak shrnul, z Archivu bouřné záře mám skvělý pocit. Věřím, že až série bude hotová, může se jednat o skutečně velkolepý fantasy cyklus. Samotná Cesta králů ale pro mě není víc, než hodně dlouhý úvod a představení postav a základů světa. Rozhodně ale nefunguje sama o sobě, na to prostě nemá dost děje. Zatím mi to stačilo, ale od dalších dílů čekám víc.

Doufám, že se více rozhýbou, protože jinak ani ty obrovské klady, které se mi tak líbily, desetidílný cyklus, který může mít snad až 15 000 stran, prostě neutáhnou. Potenciál tam je, tak uvidíme. Za mě 75%.

5 15.03.2021

Nevím, v co jsem doufal, ale tohle to určitě nebylo.

Možná tomu přispěla i moje dlouhá pauza mezi čtením druhého a třetího dílu této série, ale Kamenné srdce mě zklamalo téměř ve všech ohledech.

Páté roční období bylo naprosto unikátní v tom, že autorka nás hodila do moře otázek a dala nám skutečně jen minimum informací k tomu, abychom se dokázali orientovat v ději, prodírat se jejím světem a vytvořit si alespoň kostru potřebného obrazu. Kniha navíc představila skvělé postavy, šokovala několika zvraty, měla své epické momenty a velice zajímavé fantasy prvky.

Brána z obelisků pak chytře navázala tím, že vzala onen nejasný obraz, který jsme na konci prvního dílu měli, a začala jej dokreslovat a rozšiřovat pomocí hlubšího poznávání postav, prohlubování jejich vztahů, budování atmosféry, skvěle udělaného odpovídání na otázky a tomu všemu jen dodával unikátní a poutavý styl psaní. Díky těmto faktorům autorce dokonce prošlo, že v knize nebyl téměř žádný děj.

Kamenné srdce před sebou tak mělo velmi těžký úkol - vzít nyní již téměř jasný obraz a s jeho pomocí rozhýbat stojící příběh, dovést jej do konce a v onom procesu ještě vyjasnit poslední nezodpovězené otázky. To se ale bohužel vůbec nepovedlo.

Dvě hlavní linie (Essun a Nassun) jsou vlastně čistě zbytečné a výplňové, kromě vyloženého závěru. Nedostaneme téměř žádný vývoj, žádné zajímavé informace, nové přínosné postavy, nic. Pouze spoustu forem vaty a vtlačené akce, která se do série příliš nehodí. Flashbackové kapitoly pak fungují poměrně dobře, zodpovídají všechny otázky a plní tak svůj účel, ale pořád bych preferoval, kdybychom dostali odpovědi naskrze dějem.

Dále bych vytkl, že celková atmosféra taky upadla, stejně jako onen pocit, že čtenář skládá skládačku a podobně. Ještě bych dodal, že motivace Nassun, která je hlavním hybatelem děje, mi nedává moc smysl, stejně jako její finální rozhodnutí.

Dal bych i 2*, ale závěr se mi poměrně líbil. Byl sice poměrně předvídatelný, ale za mě je lepší závěr, který se dá očekávat, ale dává smysl, než nějaká překvapivá hloupost vycucaná z prstu.

Za mě tedy 3* pro Kamenné nebe a 4* pro Zlomenou zemi, které se nakonec mezi mé nejoblíbenější série bohužel nezapíše. Je to ale určitě jedna z těch sérií, která bude na druhé čtení jedině lepší, takže třeba časem hodnocení zvednu.

1000 stránek dlouhé nic.

Ani první díl mě nijak extra nezaujal, ale viděl jsem v něm nějaké kvality a přišlo mi, že série má pro určitý typ čtenáře rozhodně potenciál a tak jsem aspoň ze zvědavosti dal šanci druhému dílu. Bohužel jsem dostal ten nejvíce typický vycpávkový druhý díl co může existovat.

Místo toho abychom dostali konečně nějaké ukázky toho, proč je Kvothe takovou živoucí legendou, tak se o jeho velkých věcech pořád jen kecá a my cca 400 stran sledujeme jak vzdychá po své milované, snaží se projít studiem a navzájem se popichuje se školním tyranem. Wow. Je to trochu jako Harry Potter, jenže zatímco Harry má uvěřitelné čtenáři blízké postavy se kterými se může ztotožnit, Kronika Královraha má zdánlivě dokonalého všeumílka Kvotheho obklopeného samými prázdnými jmény na papíře. Kde má Harry zajímavé rýsující se zápletky na pozadí, má KK jen kecy ze kterých nakonec stejně nic není.

A takhle bych mohl pokračovat dál. Ve zkratce první polovina která je evidentně pokusem na sžití se čtenáře s Kvothem absolutně selhává. Na to je příliš dokonalý a bezcharakterní.

V druhé polovině pak člověk čeká konečně nějakou větší ukázku té legendy kterou se má Kvothe stát, možná i jednu z těch omílaných historek. Ale ne, druhá polovina je bohužel už vyloženě jen výplň.

Chápu že si autor asi chtěl většinu schovat do závěrečného dílu, ale takhle má série cca 1600 stran (dvě knihy) dlouhý prolog který bohužel hodně rychle člověka přestane bavit.

Jednu hvězdičku dávám za autorův moc příjemný styl psaní, díky němu se ty k uzoufání táhlé a nudné pasáže čtou o moc lépe. Jinak je ale kniha bohužel absolutně prázdné nic.

Aspoň mě nemusí mrzet fakt, že autor sérii pravděpodobně nikdy nedokončí.

5 24.10.2019

Největší zklamání na jaké jsem ve fantasy žánru narazil za hodně dlouhou dobu.

Je to ale asi moje chyba. Věděl jsem, že tato série je všeobecně hodně vychvalovaná a že je přirovnávána například k Písni ledu a ohně, jejíž autor George R. R. Martin ji několikrát doporučil svým čtenářům. I kvůli tloušťce knih jsem tak věřil, že se jedná o komplikovaný příběh se zajímavými originálními postavami, drsným světem, mnoha nečekanými zvraty a tak dále a tak dále.

Bohužel, měl jsem se lépe informovat, protože jsem tvrdě narazil. Přirovnání k Písni ledu a ohně či jiným "temnějším" fantasy sériím tady vůbec není na místě. Jedná se o typický příběh jednoho hrdiny, který všechno umí nejlépe a svět je k němu hrozně krutý, ale on se z toho nakonec vždycky nějak dostane a pak prožívá další dobrodružství. První polovina alá Oliver Twist mě ještě vcelku bavila, protože ačkoliv byl příběh dost jednoduchý a nebyl ničím výjimečný, aspoň byl pořád v pohybu. Druhá polovina na Univerzitě se ale vyloženě táhla a nedokázala udržet mou pozornost. Nebylo to vysloveně špatné, ale tohle zkrátka už nějakou dobu není to, co si od tak chválené fantasy série slibuji.

Co mi ale vyloženě vadí je koncept knihy, který ji vlastně od začátku spoileruje. S tím že to Kvothe vypráví a má k tomu v přítomnosti průpovídky, čtenář nejenom ví, že Kvothe ze všeho vyvázne, ale často má spoustu kapitol vysloveně dopředu vyzrazených. To pak ubírá na napětí a mém zájmu o příběh.

Jak jsem ale již několikrát zmínil, kniha určitě není obecně špatná, jen to bohužel není nic pro mě. Jinak si ale myslím, že se objektivně dá říct, že je to poměrně příjemné poctění pro fanoušky knížek typu Harry Potter.

Pochválil bych i opravdu hodně čtivý a příjemný styl psaní - ačkoliv mě kniha moc nebavila, stránky se otáčely úplně sami a prolétl jsem ji za dva dny. A moc se mi líbil i zajímavě, až učebnicově popsaný systém magie.

Za mě tedy 3*, bohužel asi nejsem cílovým čtenářem této série. Druhému dílu ale stejně šanci dám, to bych zase nebyl já.

5 23.10.2019

Obrovské zklamání.

U prvního dílu, tedy u Noci nožů, jsem si řekl, že je to jen takový úvod do série, který více méně má vše, co člověk čeká. Proto jsem knihu hodnotil vcelku pozitivně s tím, že v dalších dílech by se série měla nějak vyvinout.

Řekněme, že se stalo i nestalo. Návrat Rudé gardy je, na rozdíl od Noci nožů (která byla spíše takovou povídkou), už plnohodnotná kniha, která nám odhaluje poměrně důležitou a rozsáhlou kapitolu příběhu světa Malazu. Že by ale kniha byla lepší než její první díl, to se tedy říct nedá. Právě naopak.

Hlavním problémem je asi to, že se Esslemont až chorobně snaží napodobovat Eriksona a to úplně ve všem. A v knize je to hodně znát. Bohužel mu to ale ani trochu nesedí. Esslemont se v knize pokouší o složitý příběh s mnoha liniemi, které by měly vyvrcholit ve společném finále, jako jsme zvyklí od Eriksona. Bohužel, to se mu ani náhodou nedaří. Ano, některé linie se nakonec skutečně sejdou, ale Esslemont to prostě nezvládá dohromady ukočírovat a tak se spíše všechny zápletky řeší postupně, odděleně a k nějakému hromadnému finále vlastně ani nedojde. Nemluvě o tom, že některé linie v této knize skutečně směřují odnikud nikam. A aby autor tyto linie nějak naplnil, představuje nám v knize spoustu nových postav, které ale nedostávají dostatek prostoru a jsou tak spíše jenom jmény na papíře.

Člověk díky tomu dějem spíše proplouvá a na nikom v knize mu vlastně nezáleží. A tak, i když kniha nabízí několik silných a překvapivých momentů a zvratů, většinou to nechává čtenáře zcela chladným, protože i kdyby nějaká postava měla zemřít, přijde jen o jméno na papíře.

Rád bych napsal i něco více pozitivního, přecijenom je Malaz stále můj nejoblíbenější knižní svět, ale bohužel to moc nejde. Problémy jsem měl bohužel úplně od začátku. Do knihy se mi začítalo opravdu hodně těžko, nové postavy mě neoslovily, děj se mi zdál opravdu hodně natahovaný a suchý. Pak se kniha trochu zberchá, člověk v ní aspoň částečně cítí ten starý Malaz, ale to všechno je nakonec k ničemu, když jej pouze zklame umělé, špatně napsané, zklamávající finále.

Dávám 3*, protože to pořád je Malaz a rozhodně se nedá říct, že by kniha byla vyloženě špatná. Moje recenze tak ale asi vyznívá, což je způsobeno hlavně tím, že jsem tak nějak doufal, že budu moct s radostí dát 5* a umožnit tak přímé srovnání s původní sérií, které ale bohužel v případě této knihy vůbec není na místě.

Stále si ale myslím, že i přes mnoho dalších chyb je hlavním problémem Esslemontova snaha napodobit Eriksonův styl vyprávění, který mu zkrátka nesedí a nezvládá ho ukočírovat. Slyšel jsem ale, že v dalších dílech se prý vrátí ke svému přímočařejšímu stylu a kvalita tak o něco stoupne. Proto nad sérií ještě hůl nelámu a po nějaké kratší pauzičce se do dalších dílů pustím.

Slabé, slabé 3*.

5 17.08.2018

Autorovým hlavním záměrem zjevně bylo šokovat. To se mu i podařilo.

To je ale asi tak všechno a podle mě to nestačí.

5 03.05.2018

První kniha, která mě kdy přiměla brečet!

Kniha dlouho drží v zajímavém duchu, napětí houstne, zajímavé a nebezpečné postavy se hromadí, zvratů přibývá a zkrátka všechno se pomalu ale jistě připravuje k velkého vyvrcholení. Člověk si až říká, jestli se to všechno stihne.
A pak přijde to neskutečné tempo poslední třetiny. Bitva střídá bitvu, krev teče, magie vybuchuje a postavy umírají ještě v mnohonásobně větším počtu než v předchozích dílech.

Kniha je pro mě zatím v MKP na třetím místě, hned po Půlnočních vlnách a Vzpomínkách ledu. Za těmi trochu zaostává hlavně kvůli trošku pomalejším prvním dvěma třetinám.

5 18.08.2017

Z první poloviny určitě nejlepší díl Malazské knihy Padlých.
Je trochu jiný než ty předchozí, jednodušší. Lederský kontinent na čtenáře dýchá starověkou atmosférou, snadno vtáhne do děje a nepustí.
V knize sice není nic tak epického jako bitva o Korál ve třetí knize, ale bitev je zato požehnaně, přibude taky na humoru a více poznáme Trulla Sengara, který je pro mě nejlepší postavou série.
A po finále je člověku pomalu líto, že se musí vrátit ke starým známým z předchozích dílů.

5 07.07.2017

Kniha je o třídu lepší než předchozí díly. Temná atmosféra silně zhoustla, postavy umírají jedna za druhou, což přidává na napětí. A finále nezklame snad ani nejzarytějšího fanouška.

Osobně nejsem nějaký Potterfil, sérii beru spíš jako nostalgickou a knihy jsem četl když jsem neměl ke čtení nic jiného. Tenhle díl jsem si ale upřímně užil.

5 06.07.2017

Úžasné zakončení, jeden z nejlepších dílů.

Kniha člověka opravdu hodně překvapí, příběh je najednou mnohem dospělejší, postavy umírají, happy end ne a ne přijít a vy jen překvapeně koukáte, jestli to opravdu je ta samá série.

Palec nahoru autorovi!

5 06.07.2017

Nemám rád young adult a většinou nemám rád ani fantasy zasazené v našem světě, takže této knize bych se obyčejně pravděpodobně vyhnul. Na doporučení jsem se ale rozhodl ji zkusit a rozhodně nelituji.

Zaprvé, Meta určitě není klasické young adult - ano, cíloví čtenáři asi mají být teenegarové a vysokoškoláci, ale rozhodně to není žádný naivní příběh o vyvolené, plný černobíla, klišé a nucené romance.

Zadruhé, není to vlastně ani fantasy. Dokonce bych řekl, že s pár změnami by příběh fungoval stejně dobře, i kdyby v něm žádné fantasy prvky nebyly. Ty tu slouží spíše k ozvlášťnění knihy a přitáhnutí více čtenářů.

Každopádně, jak je z hodnocení jasné, kniha se mi moc líbila. Opravdu krásně a realisticky zachycuje problémy, se kterými se bohužel potýká nespočet lidí každý den a obohacuje je ještě větší temnotou, kterou přidávají zmíněné fantasy prvky.

Ano, samotný děj byl sice dost předvídatelný a nápad rozhodně není ničím revoluční, ale myslím si, že to u Mety nebyl autorův účel. Postavy jsou opravdu "živé", čtenář si k nim vytváří vztah. Humor funguje skvěle, dodává jinak frustrujícímu dění příjemnější nádech. Je to hodně čtivé a autorovi se dokonce vážně daří zachytit "mluvu dnešní mládeže", což obvykle končí spíš jen trapností - ale v Metě ne, naopak. A hlavně, myšlenka, o které kniha skutečně je, je prezentovaná funkčně a vyznívá jasně a silně.

Za mě se kniha pohybuje někde mezi 4* a 5*, protože se mi až tak nelíbilo vyústění, ale když se nad tím tak zamyslím, tak právě i takovýto konec je v souladu s realističností knihy, což byl jeden z faktorů, co se mi líbil v průběhu čtení nejvíc.

Dávám tedy 5*. Meta možná není žádná revoluční ani prvotřídní fantasy kniha, ale zato je perfektní verzí toho, čím má být.

4 17.02.2021

Je vůbec možné, aby kniha, ve které se prvních 300 stran prakticky nic nestalo, dostala opět plný počet? No, očividně ano. Autorka to totiž zkrátka umí prodat.

Brána z obelisků je oproti Pátému ročnímu období skutečně hodně jiná. Horší, lepší? Nedokážu říct, obě knihy mě nadchly celou řadou způsobů.

U tohoto dílu autorka sice výrazně ubrala na akci, ale zase nám výrazně více ukázala svůj svět, vysvětlila jeho fungování a celkově odhalila, o co vlastně celou dobu jde.

Člověk by řekl, že to na utáhnutí knihy nestačí, ale když je to kombinované s originálním stylem psaní, skvělými dialogy, uvěřitelnými silnými postavami a opět více než uspokojivým finále.. tak zkrátka opět nemůžu hodnotit jinak než v absolutních superlativech.

Naprosto výborná a hlavně jedinečná série. Do třetího dílu se snad budu muset pustit v angličtině, protože čekání nevydržím.

4 13.07.2020

Paráda!

Kniha je oproti prvnímu dílu dost jiná. Zatímco Půl krále bylo poměrně jednoduché hrdinské dobrodružství, Půl světa je už mnohem více politické drama, typu Prvního zákona či Písně ledu a ohně - i když se to pořád nedá srovnávat, co se komplikovanosti týče.

V něčem je to lepší, v něčem horší. Co rozhodně musím pochválit, jsou postavy. Ty Abercrombie zkrátka umí. Jarvi pomalu šplhá na žebříčku mezi mé úplně nejoblíbenější postavy. Kromě něj ale byla představena celá řada dalších zajímavých charakterů. Také jsme konečně mohli vidět více z celého světa, příběh je výrazně komplexnější a zajímavější a takhle bych mohl s chválou pokračovat.

Jediným větším mínusem je to, že tempo je oproti prvnímu dílu výrazně, výrazně pomalejší. Přirovnal bych to k další knize od Abercrombieho, Sama čepel, která je celá prakticky jen přípravou půdy pro další díly a její silnou stránkou tak jsou hlavně dialogy a utvářející se vztahy mezi postavami.

Půl světa bohužel nemá až tak silné postavy jako Sama čepel a dialogy tak knihu neutáhnou. První polovina se tak chvílemi opravdu vleče, což je důvod, proč dávám jen 4*.

Finále je stejně dobré jako v prvním díle, ačkoliv na můj vkus bylo trochu předvídatelné.

4 28.04.2020

Paráda, paráda a ještě jednou paráda! Jedna z nejlepších fantasy knih, co jsem četl.

Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem měl trochu rozporuplné pocity, hlavně kvůli natáhlému ději a nedostatku akce, tady byl obrovský progres.

Místo věčného povídání a nikam nevedoucího pochodování po městě (které jsem si ale v jedničce stejně celkem užil), zde máme akci vedle akce. Válka na Severu, dlouhá epická výprava na konec světa, kde musí hrdinové zdolávat jedno nebezpečí za druhým, magické souboje, bránění žalostně připraveného města proti ohromným armádám Gurchulů, intriky a spiknutí, další vyslýchání - a tak dále. Tentokrát se na nedostatek akce skutečně stěžovat nedá, naopak. Kniha prakticky nemá slabá místa, jede celou dobu na 100% a navíc nám oproti prvnímu dílu odhaluje mnohem více ze světa Prvního zákonu a jeho historie.

Nechybí ale ani to, co dělalo tak skvělým první díl - výborné dialogy a postavy. A opět musím říct, že Až budou viset to pozvedlo na další úroveň. Většina postav z jedničky je společně na oné výpravě na konec světa, kde se jejich charaktery krásně uvěřitelně vyvíjejí a vznikají mezi nimi zajímavé vztahy.

Hlavním tahounem je ale opět Glokta, který dostává ještě více prostoru a my tentokrát můžeme přímo cítit morální boj uvnitř něj a sledovat, jak balancuje na hranici mezi lidskostí a výkonností. Budu se opakovat, ale musím říct, že tenhle zmrzačený inkvizitor je opravdu jedna z mých nejoblíbenějších postav v celém žánru.

Až budou viset je za mě opravdu jeden z klenotů fantasy literatury. Nemám prakticky co vytknout a moc se těším na poslední díl.

4 25.11.2018

Musím se přiznat, že ve mně momentálně převažuje takový divný pocit. Je to asi smutek, že to skončilo. Že už si o svých nejoblíbenějších postavách více nepřečtu. A tak nějak si v současné době ani neumím představit, že bych ve světě fantasy mohl najít něco, co by bylo aspoň zdaleka tak dobré jako Malazská kniha Padlých.

Ale teď k samotné knize. Říká se, že autor by si měl nechat to nejlepší nakonec. A Erikson to podle mě rozhodně udělal. Téměř celou dobu jsem četl se zadrženým dechem a slzami v očích. Chromý bůh je zkrátka jednoznačně nejlepší knihou série a jejím naprosto strhujícím závěrem.

Kdybych měl jednu možnost dát místo pěti hvězdiček šest, dostala by je právě tahle kniha.

4 30.10.2017

V série tahle kniha působí jako udělaná jiným kladivem.

Lehce se mění způsob vyprávění, většinou knihy nás provádí Kruppe a děj střídají jeho filozofické průpovídky.

Daň pro ohaře je zkrátka jiná. Celou dobu má pomalejší tempo, filozofie je přehršel a vlastně celá kniha působí jako taková hádanka. Něco obrovského se chystá, většina postav ví co, ale vy ne.. sledujete je, jak se připravují, bojí, čekáte, čekáte a pak to přijde.

Kniha má jednoznačně nejlepší finále ze všech dílů (zatím). A po dočtení se člověk nezmůže na víc než tupé zírání s otevřenou pusou.

4 08.09.2017