Kamenné nebe

27.02.2024

V poďakovaní autorka uviedla, v akej životnej etape sa pri písaní nachádzala a že téma materstva je hybnou časťou príbehu, pričom tá emocionalita doslova presakuje z knihy. A toto si ja aj odnášam. Ale keby som nebola matkou, tak asi budem kritickejšia aj k vývinu postáv, aj k častiam knihy, ktoré sa mi mimoriadne ťažko čítali (Syl Anagist).

"Už ale začínam chápat, že lidé věří tomu, čemu věřit chtějí, a ne tomu, co mají skutečně před sebou, co vidí, čítí a na co si mužou sáhnout."

03.04.2023

Za mě rozhodně nejlepší díl série. Ten přesah do sci-fi příběhu sluší a díky tomu dostává novou dynamiku. Finále by možná mohlo být epičtější, ale tenhle nedostatek bohatě kompenzuje zase dojemnost a citlivost okamžiku.Oceňuji i lehký ekologický podtext,který obzvlášť tímhle dílem prostupuje. Bavilo.

01.02.2023

Musím se přiznat, že jsem si moc užila i ten závěrečný díl. Od začátku to plynulo tak hladce, Hoa a jeho příběh všechno hezky propojil, vše v univerzu zapadlo na své místo. Nicméně jsem si vědoma toho, že pokud zrovna neprožíváte téma mateřství, tak vás část té knihy prostě mine. Ale stále je tam toho mraky k přemýšlení. Závěr byl proto za mě skvělý a autentický. Jediné, co bych vynechala, je ta část s Lernou... To už bylo trochu moc najednou.

10.07.2022

Myslím, že na to aký "hype" mala táto séria medzi booktubers, tak po poslednej časti musím povedať, že to bolo celkom sklamanie. Prvá kniha bola naozaj najlepšia, druhá slabšia a záver, nuž napriek niekoľkým dobrým kapitolám, bol pre mňa koniec sklamaním. AJ

07.06.2022

Doufám, že nikoho neurazím, když napíšu, že s každým dalším dílem slabší ... Nemám ve zvyku knihy nedočíst, ale tuhle jsem v půli musel. Nejenom, že mě to nezatáhlo do děje, ale už nějak chybí i něco, co by mě upoutalo.
Za mě - tahle série mohla být o jedné silnější knížce.

Každopádně - dvě hvězdy dávám alespoň za to, že občas tam byly pasáže, při kterých jsem si říkal, vydržím.

Nebudu dávat žádný hvězdy, protože jsem to v půlce ukončil.. Nikdy jsem rozečtenou knihu neodložil, ale prostě mě osobně ten příběh nijak neoslovil. K postavám jsem neměl žádný vztah, prakticky se tam nevyvíjelo nic, co by mě zajímalo, jak dopadne... Přes celou sérii jsem se skutečně prokousával, a ke konci jsem to vzdal

Mně se ten nápad líbil, přesněji řečeno ty schopnosti, a jak autorka příběh rozehrála, ale dál bohužel... Hlavně mi vadilo, že jsem si (možná můj problém) neuměl spoustu věcí představit anebo je pochopit. Do teď třeba nevim, co se to sakra stalo se Skafou - ta jeho změna.

28.09.2021

Jako vazne jste z toho byli ohromeni? Vzdyt bylo od konce druhe knihy jasne, kam to smeruje. Takze u me se prekvapeni a wow moment nedostavil. Takhe.

Svet a system magie je skvely! Ale nestaci mi k radosti si ten pribeh romantizovat a chvalit autorku za tu vatu. Preji si od skvele knihy vic.

Velke zklamani i co se prokresleni Nassun tyce. Jako vazne mam verit, ze 10ti lete dite bude stale myslet na to, jak miluje sveho strazce. Jak by za nej dala zivot. Je to dite!, kteremu dojde (jen tak mimochodem), jak se kolem staci silocary. Jako wtf? Nebudu snad ani komentovat, jak tam hlavni postavy vsechny miluji a tim, jak moc to o vsech opakuji, se ztraci vira v jakoukoliv skutecnou lasku. To stejne se da rict i o vete “konec sveta”.

Tohle melo vyjit ve dvou krasnych udernych dilech. Rozdelit to na 3 dily, z nichz 2 jsou z velke casti plne vyplne, byla podle meho nazoru chyba.

16.09.2021

Důstojné zakončení celé série. Možná tu bylo trochu moc vysvětlování na úkor děje (osobně mi nevadí, když zůstane pár tajemných míst, nad kterými si čtenář dodatečně může lámat hlavu), ale pro mnohé to bude spíše pozitivum. A také vývoj Nassun mi připadal příliš překotný – ať už ve vztahu k jejím schopnostem, nebo (a to možná ještě výrazněji) její vývoj psychický – bez něho by ovšem autorka nevykouzlila tak dramatický závěr. Pokud bych měl hodnotit sérii jako celek, určitě se ztotožňuji s oficiální propagací, že se jedná o jedno z nejlepších děl žánru (tedy aspoň z toho, co jsem zatím já přečetl). Navíc je to dílo s hlubším záměrem a záběrem, než je jen zábava – kromě výzvy k toleranci vůči těm, kdo se nějak vymykají normálu, je tu hlavně naléhavé varování, že to, co my provádíme s naší Zemí, může vést k podobným důsledkům, jako byla opakovaná Období.

09.05.2021

Takhle si představuju strhující závěr série! Bylo to tak skutečné... jak psala autorka v poděkování: bolest byla opravdová bolest, vztek byl opravdový vztek a láska byla opravdová láska.

Na téhle sérii mě dostává asi hlavně to, že, pomineme-li orogenii, potkáváme zde úplně obyčejné postavy, které jsou jako my - trpí, chybují, cítí, prostě žijí. Žádní vyvolení s akcí vyhnanou do extrému (i když co si budem, i to má samozřejmě něco do sebe), je to prostě tak... silně opravdové.

Smekám a vážně doufám, že si naši Zemi nerozhněváme tak, jako obyvatelé Tišiny jejich otce Země.

04.05.2021

Konec. Zaklapnete knihu a zůstanete zírat do prázdna. V hlavě vám víří myšlenkový "torus", ale zároveň se cítíte zvláštně zcepeněle. Uplyne den, rok nebo možná jen minuta. Jinak svoje pocity po dočtení této knihy popsat neumím.

Nejprve tedy k tomuto dílu série. Autorka se držela své obvyklé dějové šablony, kdy postupně osvětlovala cestu, která pomalu ale jistě stoupala k závěrečnému vrcholu. Oproti předchozím dílům jsem postrádala trochu více akce, děj se sice pohyboval, ale bez větších peripetií to po nějaké době začalo působit drobet monotónně. Přiznám se, že mě malinko zklamal vývoj postav. Čekala jsem, že během posledního dílu se někam pohneme, jak u hlavní hrdinky, tak u ostatních postav, které si zasluhovaly více pozornosti. Velké dilema pro mě byly samotné hlavní hrdinky. Ano, pozorovali jsme jejich psychické pochody, ale nikdy jsme se nedočkali žádného závěru. Výsledkem bylo jakési dějové "přešlapování na místě", což mělo dost zásadní negativní vliv na celkový dojem z knihy.

Nyní k vlastnímu zakončení série. Mám velice rozporuplné pocity. Rozhodnutí a činy, které dovedly naše postavy ke konci mi místy nedávaly úplně smysl. Možná to bylo částečně i nedostatkem komunikace mezi hlavní hrdinkou a ostatními, nebo tím jak se konec najednou udál skoro "nepozorovaně", dá-li se to tak popsat. Blížíte se ke konci a čekáte na finální rozuzlení, kdy vám konečně autorka všechno odhalí a vysvětlí nebo vás něčím překvapí, ale vaše reakce je jen "... oh". Zároveň jsem doufala v trochu více rozvedený konec, který by nám aspoň zaznačil, jaké byly osudy našich hrdinů poté. Na druhou stranu mě nadchla dějová linie s naším "vypravěčem" a styl, jakým autorka zakončila jejich cestu. I když už místy bylo nových informací a popisů tolik, že se v tom čtenář mohl občas ztrácet, dalo to sérii další dimenzi, ve které jste se mohli pohybovat a perfektně to zaobalilo celé dílo. Posledních pár stránek bylo řekla bych téměř poetických a dodaly tak sérii hodné zakončení.

Na závěr bych ráda poznamenala, že tato série mi představila naprosto nový pohled na čtenářský zážitek. Styl, kterým nám autorka dává nahlédnout do svého světa, kterým nás svým světem provází a kterým se s námi také rozloučí, mi absolutně učaroval. Nemohu se dočkat, až se můj zážitek z této série dostatečně usadí a znova se k ní vrátím, abych si mohla v klidu a s již větším pochopením vychutnat každou stránku (╭ರ_•́)

24.03.2021

Poslední díl byl nejslabší, protože roztahaný a málo dějový. Teda ne že by se tam nic nedělo, ale vlastně jo, moc se tam toho nestalo s ohledem na počet stránek. Ke konci to sice zase získalo spád, do té doby to bylo takové spíš vysvětlující. Kromě orogénie se přidala magie a v tom to bylo horší, protože už to, že rogři nějak sahají do země a něco s horninami provádějí, bylo ne úplně srozumitelné (jak taky, když to je vymyšlené). Ale s nástupem magie jsme se dostali ke stříbru – prostě ty "čarodějky" všude viděly nějaké stříbrné nitě, svazky, proudy, jak někam proudí, něco (kdovíco) s tím vším dělali a ono se pak něco kvůli tomu stalo... Ve výsledku jsem měla pocit, že čtu něco abstraktního, docela jsem se v tom ztrácela. Do toho ten zlej Země s Lunou... Proto nečtu poezii, protože chci mít ve všem jasno, a tady jsem v mnoha věcech jasno rozhodně neměla. Nezbylo než se textem nechat unášet, že mi to třeba nakonec aspoň nějak docvakne.
Postavy jsou snad všechny nesympatické, a u takové Nassun jsem se utěšovala, že ten spratek třeba na konci - s prominutím - zhebne. Plno věcí se osvětluje postupně, o Hoovi se dozvíme něco relevantního skoro až na konci (když jsme tedy s to to pochopit), takže je to jedna z těch knih, kterou když dočtete, máte pocit, že byste si ji měli hned přečíst znova, protože konečně by vám některé věci docházely. Ono když něco čtete v prvním dílu a nemáte v tom jasno, a ani nemůžete, protože autorka to nevysvětluje a nedává do kontextu, tak když se to ve třetím díle konečně ozřejmí – tak co jako, vždyť už si ten první díl pořádně nepamatujete. Ale číst tohle celé znova, no na to hned tak nedojde, bylo to dost náročné. Náročné, jak jsem se snažila v tom celém zorientovat a vše pochopit. Rozhodně žádné odpočinkové čtení. Ale originální to jistě je, nechtěla bych od čtení nikoho odradit, za zkoušku to stojí, a třeba to časem (při druhém čtení) ocením i víc.
P.S. Nemůžu si odpustit výtku na adresu korektora: "zasýpal"... To jako vážně? A jelikož to tam bylo 2x, tak asi nešlo o přehlédnutí jako u jiných chyb.

13.03.2021

Třetí díl série podle mého trochu pokulhává. Již to nebylo tak strhující jako na začátku. Ocenila bych určitě více děje, více akce, které by to posouvaly, to přišlo vlastně až v závěru. A jak tu již někdo psal, zklamala mě postava Nassun, také mi její jednání nepřišlo příliš smysluplné. Přesto dávám 4 hvězdy za originalitu díla.

05.02.2021

Nemůžu jinak než se k celé trilogii vyjádřit trochu obsáhleji. Obsáhleji proto, že budu místy sklouzávat nejen k hodnocení Zlomené země, ale i k celému žánru fantasy. Proč? Protože čím víc čtu fantasy literaturu, tím víc jsem přesvědčená, že mnohem víc vypovídá o nás, lidech, než o nějakých vymyšlených světech / společenstvích / realitách.
Začněme trochu z jiného konce. Ať už se autor pokusí vymyslet sebefantastičtější svět, stejně může použít jen nám známé jevy. Nikdo nemůže vymyslet další barvu, další materiál, další vjem. Může pracovat jen s tím, co známe. Jistě – lze vzít nám známé jevy a namíchat je do neznámých formací. Ale vždycky budeme ve výsledku hledat to, co je nám alespoň zdánlivě blízké, něco, co naše mysl dokáže uchopit a pracovat s tím.
Jemisinová se ale tomu skutečně „neznámému“ přiblížila snad nejvíc, jak mohla. Nevzpomenu si totiž na jinou knihu (knihy), kde by byl fikční svět tolik vzdálený tomu našemu – a to i přes podobnosti, které tu stále jsou. Za svět Tišiny jí zkrátka patří můj obrovský obdiv, a to i přes to, že „neznámého“ dosahuje i obraty typu „stejně by sis to nedokázala představit, tak si prostě představ něco krásného“. (Navíc: jak sakra dokáže pojídání člověka kamenožravcem proměnit v něco až… něžného? erotického?!) Velký dík a obdiv samozřejmě i překladateli – protože správný překlad je někdy polovinou úspěchu celého díla.
K fikčnímu světu se sluší udělat ještě jednu odbočku, protože toto téma mě hlodá už delší dobu. Spousta lidí tady (myšleno jak u této trilogie, tak i u mnoha dalších fantasy knih a na jiných platformách) si stěžuje na to, že autoři – potažmo vypravěči – své světy dostatečně nevysvětlují, a pokud ano, tak třeba až dalece za polovinou knihy/série. Ale no tak, lidi. Vždyť o tom přece fantasy světy jsou, ne? Je to přesně to tajemno, naše touha dozvědět se víc a odhalit pravdu, co nás v četbě pohání dál. Nebo si alespoň myslím, že by to tak být mělo. Dle mého názoru dokáže jen opravdu dobrý autor odhalovat tajemství světa pomalu, zlehka, zkrátka tak, aby čtenář sice alespoň trochu chápal, co se děje, ale nedokázal ještě rozklíčovat, proč se to děje… A Jemisinová to dokázala bravurně.
Neodpustím si ještě další odbočku (ale na konci zjistíte, že se Zlomenou zemí souvisí, nebojte). V poslední době se setkávám s názorem, který zastává mnoho literárních teoretiků (vědců, historiků, znalců, říkejte jim, jak chcete). Je to názor, že fantasy (spolu se spoustou dalších populárních žánrů jako je sci-fi, postapokalyptické romány, ale třeba i červená knihovna, erotické romány apod.) je jakýmsi podřadným žánrem, nebo dokonce, že je fantasy synonymem pro brak. Ne, ne a ještě jednou ne. Ne každá fantasy je dobrá, to přiznávám. Taky jsem ochotná připustit, že u některých žánrů je těch braků zkrátka mnohem víc, než u jiných (ale to bychom mohli začít debatovat o účelu oddechové literatury jako takové, a to sem nepatří). Ale co je důležité, braky přece najdeme napříč všemi žánry. Myslím, že Autor s velkým A dokáže i „podřadný“ žánr (jakkoli s tímto označením nesouhlasím, tak tady ho použiju) proměnit v geniální umělecké dílo. Jakýkoliv. Žánr. A Zlomená země je toho nezvratným důkazem.
Podívejme se na to ještě jinak. Čím víc čtu fantasy, tím víc mám pocit, že bychom tento žánr klidně mohli nazývat sociologickou literaturou. A platí to i o většině sci-fi, postapo, dystopií a jim podobných žánrech. Pokud takové dílo (a autor) za něco stojí – a omlouvám se za ten výraz – vždycky nakonec dožene hrdinu/hrdiny k zásadnímu dilematu: jaký zaujme postoj ke světu. Světem je myšleno lidstvo, nebo ještě lépe společnost – protože hrdiny nejsou vždycky jen lidé, že? A oklikou se vracíme na začátek. Fantasy totiž nejsou jen smyšlené příběhy odehrávající se ve fantaskních fikčních světech, nenechte se zmást. Mnohem víc toho vypovídají o nás, lidech. O dnešním světě, ve kterém žijeme. A co je hlavní, donutí nás nad ním přemýšlet – a že jsou to někdy dost choulostivá témata snad ani nemusím zdůrazňovat. Bohužel mnoho lidí o vážných problémech nepřemýšlí rádo, proto to nevidí.
A když už nebudete souhlasit s tím sociologickým hlediskem, tak vezměte v potaz alespoň to psychologické. Podívejte se podrobněji na postavy Zlomené země. Ani jedna z nich není čistě kladná nebo čistě záporná (to nejsme nikdo, že?). Pokusit se o takové vymezení tady úplně postrádá smysl. Autorka totiž staví na bolesti. Smutku. Žalu. Zármutku. Ano, jsou to synonyma, ale všechna tuhle trilogii dokonale vystihují. A opět: je to něco, co je lidské, nám dobře známé. Přesto nemůžeme (oprava: můžeme, ale měli bychom? A troufneme si vůbec?) postavy soudit, ale co můžeme udělat je, že budeme trpět spolu s nimi. Můžeme je pochopit. Ruku na srdce, jak bychom se asi změnili my po osmapadesátém nebo kolikátém konci světa? Když už je i kanibalismus na denním pořádku a sám Země trpí zklamáním, žalem a nenávistí, jak bychom si vůbec mohli dovolit někoho odsuzovat za to, že chce takový svět zničit? Na druhou stranu – neexistuje vždycky alespoň nepatrná naděje na záchranu? Důvod k záchraně? A jsme zase u toho přemýšlení…
Zkrátka a dobře. Zlomená země je jedna z těch knih (sérií), po jejichž přečtení mám pocit, že se svět změnil a už nikdy nebude jako dřív. Není to tak, svět je stále stejný. To jen můj pohled na něj se trochu poupravil, dotvořil. Ale výsledek je stejný. Pro mě už možná svět nikdy nebude jako dřív (pardon za tak melodramatická slova). Ale to je v pořádku. Půjčme si Hoova slova: „nemám kam jít, jedině kupředu.“

21.01.2021

Nevím, v co jsem doufal, ale tohle to určitě nebylo.

Možná tomu přispěla i moje dlouhá pauza mezi čtením druhého a třetího dílu této série, ale Kamenné srdce mě zklamalo téměř ve všech ohledech.

Páté roční období bylo naprosto unikátní v tom, že autorka nás hodila do moře otázek a dala nám skutečně jen minimum informací k tomu, abychom se dokázali orientovat v ději, prodírat se jejím světem a vytvořit si alespoň kostru potřebného obrazu. Kniha navíc představila skvělé postavy, šokovala několika zvraty, měla své epické momenty a velice zajímavé fantasy prvky.

Brána z obelisků pak chytře navázala tím, že vzala onen nejasný obraz, který jsme na konci prvního dílu měli, a začala jej dokreslovat a rozšiřovat pomocí hlubšího poznávání postav, prohlubování jejich vztahů, budování atmosféry, skvěle udělaného odpovídání na otázky a tomu všemu jen dodával unikátní a poutavý styl psaní. Díky těmto faktorům autorce dokonce prošlo, že v knize nebyl téměř žádný děj.

Kamenné srdce před sebou tak mělo velmi těžký úkol - vzít nyní již téměř jasný obraz a s jeho pomocí rozhýbat stojící příběh, dovést jej do konce a v onom procesu ještě vyjasnit poslední nezodpovězené otázky. To se ale bohužel vůbec nepovedlo.

Dvě hlavní linie (Essun a Nassun) jsou vlastně čistě zbytečné a výplňové, kromě vyloženého závěru. Nedostaneme téměř žádný vývoj, žádné zajímavé informace, nové přínosné postavy, nic. Pouze spoustu forem vaty a vtlačené akce, která se do série příliš nehodí. Flashbackové kapitoly pak fungují poměrně dobře, zodpovídají všechny otázky a plní tak svůj účel, ale pořád bych preferoval, kdybychom dostali odpovědi naskrze dějem.

Dále bych vytkl, že celková atmosféra taky upadla, stejně jako onen pocit, že čtenář skládá skládačku a podobně. Ještě bych dodal, že motivace Nassun, která je hlavním hybatelem děje, mi nedává moc smysl, stejně jako její finální rozhodnutí.

Dal bych i 2*, ale závěr se mi poměrně líbil. Byl sice poměrně předvídatelný, ale za mě je lepší závěr, který se dá očekávat, ale dává smysl, než nějaká překvapivá hloupost vycucaná z prstu.

Za mě tedy 3* pro Kamenné nebe a 4* pro Zlomenou zemi, které se nakonec mezi mé nejoblíbenější série bohužel nezapíše. Je to ale určitě jedna z těch sérií, která bude na druhé čtení jedině lepší, takže třeba časem hodnocení zvednu.

20.01.2021

Ano, ano, ano. Opět za pět a to i přesto, že jsem si naprosto jistý, že jsem nepochopil úplně všechno co se tam dělo :D

23.11.2020

Dokonalé zakončení dokonalé série. Věřím, že tato postapo sci-fi / fantasy trilogie nadchne každého čtenáře těchto žánrů, a taky možná i spoustu čtenářů a čtenářek k těmto žánrům přivede. Je úplně jiná, než co jsem doposud kdy přečetla. Je vynikající a opravdu originální; silná v postavách, v námětu, vypravěčským stylem. Výjimečná ve všech ohledech a já ji rozhodně velice doporučuji :-)