richard7959 komentáře u knih

Šest čtyři Hideo Yokoyama

Tahle kniha si určitě zaslouží více pozornosti. Nízké hodnocení, jak tak přičítám komentáře, je dáno určitou leností čtenářů, kteří se nevyznají ve jménech (jsou to japonská jména, protože je to příběh z Japonska, jaký to objev) a těžko chřoupou zdlouhavé pasáže. Víceméně je tento román impozantním vhledem do japonské kriminalistiky, byrokracie, kultury atd. Ufňukancům bych doporučil, aby se raději drželi jednodušší literatury, třeba Krtečka nebo Ferdy, tam se určitě ve jménech (ještě k tomu českých) určitě neztratí. :)

3 12.11.2020 4 z 5

Hora mrtvých Jeremy Bates

Jeremy Bates je prostě zabiják. Vždy dokáže krásně vystihnout atmosféru nějakého děsivého a legendami opředeného místa - v Hoře mrtvých (ještě k tomu špatný překlad, protože Kholat Syakhl znamená Mrtvá hora, protože tam nic neroste a ne že tam někdo umírá) zasadil do děje celkem sympatické postavy -, aby nakonec tuhle dobře vytuněnou atmošku pohřbil pod nánosem blbostí, které vždy na závěr svých románů autor na čtenáře vychrchlá. 75 % knihy je opravdu skvělých a rychle odsejpá. Autor dobře nastudoval podklady, mapy a dobře pracuje s mísením pravdy s fikcí. Místy je strach z neznámého opravdu hmatatelný. Bohužel zbylých 25 % je opravdu úsměvných a úplně ničí to, co bylo celou dobu budováno. Stejně tak tomu bylo i v Lese sebevrahů. Je sympatické, že se autor snaží záhady řešit většinou nejlogičtější cestou, ale tady si asi fakt pořádně přihnul.

8 30.10.2020 2 z 5

Rudá galerie Tiffany Reisz

,,Umění dokáže být nebezpečné."
Asi to byly úmorné abstinenční roky plné cudnosti při studiích teologie, během kterých
možná autorka z nedostatku něhy zešílela, kdoví? Začátek knihy ucházející i přes klišé tajemného starosvětského cizince a nestálé hlavní hrdinky (nic nového pod sluncem v erotickém žánru), pár zdařilých odkazů na filozofii života a filozofii umění a jejich vzájemné ovlivňování, pár lehkých alegorií, snaha o tajemno (velmi úsměvná) a perverzní erotika, kdy se autorka snaží přesně o to, co nastiňuje skrze hlavní postavy příběhu: posouvat hranice. Bohužel postupem času se děj mění v monotónní břečku stále opakující se slov, rádoby dramatau, závěrečná peripetie neurazí ani nepotěší a ten konec? Konec se nese v duchu absolutní ztráty kontroly, kdy se nebezpečné umění (v tomto smyslu umění literatury) mění v parodii a absolutní dehonestaci ženského pohlaví (ne, opravdu nejsem fanoušek feminismu, ale kvůli takovým knihám se občas nedivím, že se feministky vztekají).

6 11.10.2020 1 z 5

Duchové rodiny Folcroftů Darcy Coates

Kratší a svižnější počtení. Nenadchlo jako Ashburn, nezklamalo jako nesmyslné a patetické Carrow. Panty a dveře tu zase vrzají a vrzají v každém pátém odstavci (nevím, jestli je to překladem nebo autorka kdykoliv má příležitost, miluje zdůrazňování toho, že dveře klapou a vrzají v pantech). Začátek příběhu zajímavý, postavy sympatické a uvěřitelné, popisy tajemného prostředí malebné - je z toho cítit nostalgie a sem tam příběh lehce zahraje na znepokojivou strunu hororového žánru. Konec knihy už tradičně úsměvně přehnaný, v tomto díle u uspěchaný, stále se ve finále jede podle stejného vzroce, objevují se nesrovnalosti v ději atd atd. Slabých 60 %.

2 03.10.2020 3 z 5

Ať vejde ten pravý John Ajvide Lindqvist

Mrazivý severský horor lomeno romance. Depresivní prostředí, mrazivá atmosféra, žádné naivity a patos, ale zcela děsivé aspekty života, kde se přirozené potkává s nadpřirozeným.

3 28.05.2020 5 z 5

Přízraky domu Carrowů Darcy Coates

Veliké zklamání. Duch domu Ashburnů o třídu lepší (Craven zase o třídu horší) než Přízraky v Carrow. Začátek vypadal slibně, i nápad měl veliký potenciál, ale závěr knihy všechno kazí - naivní, sentimentální, pohádkový. Doslova se koncem musí člověk prokousávat zatímco si klepe na čelo. Vlastně nemá ani žádný hlubší smysl, jako by si autorka do poslední chvíle nebyla jistá, jakou zápletku nakonec použije. Postavy krajně nesympatické až na jednu dvě výjimky a to je ještě dané tím, že jim autorka nevěnuje moc pozornosti, takže je nemůže čtenáři dostatečně znechutit. Jazyk sice čtivý, ale docela omezený (jen fráze "dveře zaskřípěly v pantech" se tu objevuje asi 50 x). Co se týče obsáhlosti žánru, nenašel jsem bohužel ani jednu kapitolu, u které bych cítil podobné znepokojení nebo napětí jako u Ashburnů. Velice slabé tři hvězdy.

5 28.05.2020 2 z 5

Asylum Madeleine Roux

Vůbec nechápu, co jsem to přečetl. :D

1 24.05.2020 2 z 5

Pes baskervillský Arthur Conan Doyle

Klasika.

3 24.05.2020 5 z 5

Terror Dan Simmons

Naprostá dokonalost. Mistrovské dílo. Je až s podivem, jak autor zvládl nastudovat všechny reálie z tehdejší doby. Jako by v tam Simmons vážně s těmi námořníky byl. Neuvěřitelné.

9 17.05.2020 5 z 5

Chraň nás od zlého Lisa Collier Cool

Vynikající kniha. Stejně jako příběhy o Warrenových (autor sám s nimi několikrát spolupracoval) jsou i Sarchieho výpovědi mrazivé. Spousta lidí si pravděpodobně bude stěžovat na zmínky o náboženství a důležitou roli křesťanství v boji proti zlým duchům a démonů, ale s tím už se každý musí popasovat sám. Kniha možná nedosahuje takových kvalit jako Démonologové od Geralda Brittela o Edu a Lorraine Warrenových, ale rozhodně ji doporučuji jako takové DLC právě k Brittelovu dílu.

2 17.05.2020 5 z 5

Démonologové Gerald Brittle

Hrozně jsem se těšil, až to konečně přeloží. Trpělivost se vyplatila. Příběhy Warrenů popsané v knize působí uvěřitelněji, než popcornové filmy v kině. Hlavním tématem je strach z neznámého, z něčeho, co nelze dobře popsat a vysvětlit. Žádné čarodějnice skákající ze skříní nebo bledé jeptišky se žraločím chrupem. Kapitoly jsou dobře rozvržené; vyprávění o případech proložené menšími odchylkami, kde Ed a Lorraine vysvětlují jejich osobní definici nadpřirozena (duchové, démoni), filozofii, náboženskou důležitost v jejich postupech atd. Vše vychází z jejich vlastních zkušeností za desetiletí zkoumání nadpřirozena. Některé kapitoly jsou opravdu velmi znepokojivé.

5 17.05.2020 5 z 5

Les sebevrahů Jeremy Bates

Banda vypatlanců (bohužel to nejde napsat slušněji) se vydává do strašidelného Lesa sebevrahů v Japonsku, aby všem ukázala svoji stupiditu (těžko říct, jestli autor chtěl účelně napsat tyto postavy takto stupidně nebo se marně snažil o nějaký sympatický popis, kdoví?). Přednosti románu jsou bezpochyby reálie spojené se samotným lesem a japonskou kulturou (legendy, pověsti, mýty, jazyk, kodexy, střet kultur atd.). To vše je skvělé a troufám si tvrdit, že autor nevynechal ani to nejmenší z děsivé aury Aokigahary Jukai. Některé pasáže knihy jsou napínavé i přes jejich bezbarvý popis (někdy děj přeskakuje jako špatně sestříhaný film s nízkým rozpočtem). Popisy lesa, tajemných představ či naturalismů spojené s nepříjemnostmi přirozenými i nadpřirozenými ujdou. Tím ale pozitiva končí a dostáváme se k negativům, které zahrnují již zmíněné stupidní postavy bez charakteru (přesně tak si asi představujete tuctové Američany na dobrodružné výpravě), kde si ani hlavní postava nezískala moje sympatie, tudíž mi bylo úplně jedno, co se s ní stane (docela důležitý aspekt literatury, která má udržet Vaši pozornost), zapletené dialogy stejně stupidního charakteru, nesmyslné výplně příběhu ve formě vzpomínek na tragédie z minulosti, které ve výsledku nijak nesouvisí s rozuzlením děje, jednoduchý autorův jazyk a slovní zásoba. Knihu hodnotím jako čistý průměr 60 %. Kdyby alespoň byly do příběhu zakomponovány alespoň trochu sympatické postavy s uvěřitelným pohnutým osudem nebo aspoň racionálním uvažováním, určitě by se dalo diskutovat o nadprůměru. Ale bohužel. Veliká škoda a promarněný potenciál. A ten konec? Krásný příklad, jak se horor může zvrhnout v komedii.

4 14.04.2020 2 z 5

Žena v černém Susan Hill

Naprosto vynikající novela. Skvěle napsaná, krátká a mrazivá. Není to thriller, ale viktoriánský horor. Spousta lidí si stěžuje, že tam netečou potoky krve a podobné nesmysly, ale přesně o tom příběh je - vlastně to vysvětluje už v úvodu. Přehnané nesmysly jsou pouhými fantaziemi, pravda je mnohem odlišná - děsivě jednoduchá.

1 18.03.2020 4 z 5

Duch domu Ashburnů Darcy Coates

Zápory knihy jsou překlad (za to autorka ale nemůže) a určitá naivní dětinskost, kterou autorka do příběhu vkládá, což hodně podrývá atmosféru děje. Vesměs je ale Duch domu Ashburnů zajímavý svým neotřelým (přesto jednoduchým) příběhem, který rychle odsýpá a nenudí. Jedna dvě kapitoly naprosto skvělé a napínavé, zbytek spíš průměrný.
7/10

PS: V porovnání s ostatními dosud přeloženými díly Coatesové zcela nejlepší kniha.

3 02.02.2020 4 z 5

Prach a stín Lyndsay Faye

Četlo se to jedna báseň. Autorka stejně jako Latham (Sherlock a Rudá věž) skvěle porozuměli tématu a zprostředkovávají další skvělé dobrodružství nejslavnějšího soukromého detektiva Anglie a jeho věrného přítele Dr. Watsona.

1 14.09.2019 4 z 5

Obraz Doriana Graye Oscar Wilde

Naprostá klasika. Žádné dobrodružství jako Dracula či Frankenstein, ale velice poutavé dílo. Skvěle na rozbor. Doporučuji pro milovníky viktoriánské Anglie.

6 04.06.2019 4 z 5

Pytel kostí Stephen King

Asi moje třetí nejoblíbenější kniha od Kinga. Hned po Osvícení a TO. Je tam hodně emocí, které opravdu berou za srdce. Hlavní postava se vyrovnává se smrtí manželky a zažívá další strasti života - nejistota, strach, podezíravost a vnitřní boj. Myslím, že prvky strachu a hrůzy jsou až druhořadé, přesto fungují. Napětí by se dalo krájet a čtenář těžko od stránek odvrací oči. Přečteno cca za pár dní a téměř jedním dechem. Mike Noonan je vedle Looser Clubu a rodiny Torrencových pro mě srdcovou postavou.

2 27.02.2019 4 z 5