Richard Skolek komentáře u knih

Vynikající klasické dílo, a také jeden z mála příkladů sociologického způsobu vypravování. Kniha rozhodně není pro každého – nejde tu o postavy, nejsou tu žádné vesmírné bitvy, autor se zaměřuje jen a pouze na myšlenky. Právě tím je ale tak fascinující a poutavá.

7 03.10.2021

Jako náctiletý jsem zhltnul spoustu zeměplošských příběhů v češtině, teď si je chci postupně všechny přečíst v originále. První dva díly mě bavily daleko víc, než jsem čekal, teprve u tohoto jsem ale měl pocit, že do sebe všechno zapadlo a že už se Pratchett ve svém fiktivním světě opravdu zabydlel. Škoda toho uspěchaného konce, jinak je to ovšem skvělá kniha.

7 31.12.2020

Nějakou dobu jsem knihu chtěl odložit, protože se mi zdála ukrutně nezáživná – co si budeme povídat, detaily literárního provozu jsou asi to nejnudnější možné téma a zpočátku jich tam bylo opravdu hodně, nebo jsem měl aspoň ten pocit. Pořád se balily a posílaly knihy, nosily se texty na přepis, redigovaly se texty ostatních, procházely se poznámky k textům vlastním a podobně.
Postupně jsem ale pochopil, že kniha je silná právě onou obyčejností. Hrdina (záměrně nepíšu Vaculík, protože netuším, co je pravda, co je trochu „přizdobené“ a co si autor prostě vymyslel) nic nepodává jako drama, spíš jen tak existuje a s tísnivým a podivně strnulým prostředím se vyrovnává po svém. Občas zmíní, že komunisté někoho týrali, jeho vlastní výslechy však až na výjimky působí jako přátelské hovory s lehce zaostalými fanoušky, kteří ho chtějí po dobrém přemluvit, aby si některé věci nechal pro sebe. Na vydírání či výhružky dochází výjimečně a nezdá se, že by si z nich protagonista něco dělal. Podobně tlumeně působí vztahy se ženami. Hrdinovo manželství je zjevně za zenitem, manželka mu dokonce napíše, že cítí, že už ji „těžce snáší ve všech formách“. On sám vystupuje jako sukničkář, kolem něhož se točí řada žen, flirtuje s nimi ovšem zpravidla jaksi tvrdě, možná až nepřátelsky. Dál než ke slovům se nikdy nedostane, ač se zdá, že některé z nich možná jsou nebo byly jeho milenkami. Stejné je to i s přáteli a známými, kteří postupně prchají za hranice – žádná přehnaná lítost, žádné srdceryvné scény, XY prostě odjel a už se nevrátí, hotovo.
Vyzdvihl bych vylíčení tehdejšího tuzemského literárního prostředí – to je na jedné straně velmi specifické, občasnou malostí a směšností ovšem člověku silně připomene to současné. Některé věci se zkrátka nemění.

„Ty jak píšeš,“ zeptala se.
„Furt dopředu,“ řekl jsem. „A budu už muset zahájit povolovací řízení s lidmi, o nichž píšu. Taky s tebou.“
„Probůh!“ zvolala spisovně, „ty o mně píšeš co?“
„No všecko.“
„Ale já nechci, aby tam bylo něco choulostivého!“
„Kde by se to taky vzalo, prosím tě! Místo choulostivého jsou tam vždycky tři tečky.“
„Protivo! Vždyť nedošlo k žádným třem tečkám!“
„Já vím, ale bez tří teček ti lidé dneska neuvěří nic. Řeknou si: proč za ní šel?“

6 28.01.2024

Vtipné, milé, v jádru velmi obyčejné a lidské, a tím stále aktuální. Člověk kolem sebe při čtení všechny ty roztodivné postavičky opravdu vidí a zjišťuje, že se toho za těch sto padesát let vlastně tolik nezměnilo.
Na druhou stranu je sbírka jako celek poněkud nesourodá a je znát, že texty původně vycházely samostatně a v různých periodicích. Především Svatováclavská mše a povídka o nerozboření Rakouska se k ostatním příliš nehodí. Ale co by člověk klasikovi neodpustil.

6 25.08.2023

Z málokteré knihy jsem měl po dočtení tak rozporuplné pocity. Na jednu stranu je tu hodně zásadních slabin - postavy jsou ploché, prostředí je samo o sobě poměrně originální, ale postrádá výraznější prvky, a první polovina textu je jaksi podivně "dutá" a prázdná. Když se člověk po sto stranách ohlédne, má pocit, že se vlastně téměř nic nestalo.
Zároveň je tu ale druhá polovina, kde se příběh najednou dostává do úplně jiných otáček a kde rychle za sebou přichází mnoho zvratů. A je pravda, že kniha jako celek je velice čtivá, což je vzhledem k prostředí úctyhodný autorský výkon, a že jsem se obratem pustil do dalšího dílu.
Kdyby se mě ovšem někdo zeptal, jestli Wool stojí za to, nevěděl bych, co mu odpovědět.

P. S.: seriál Silo od Amazonu je naopak naprosto vynikající a zcela jistě ho doporučit lze. Televizní zpracování je paradoxně lepší z toho samého důvodu, kvůli němuž obvykle vedou předlohy žádná hluchá místa nemá, děje je tam mnohem víc než v knize a zvraty sází hned od začátku. Scenáristé zkrátka vzali to dobré a velmi podstatně to vylepšili.

6 06.08.2023

Od Kinga čekám napětí, specifický druh nadpřirozena, americké maloměsto, obsesivní práci s detaily a uvěřitelné postavy, ale rozhodně bych od něj nečekal velmi silný romantický příběh. Přesně tím ovšem 11/22/63 je.
Na začátku se zdá, že jde o příběh o cestování časem náš hrdina se vrací do minulosti, kde má zabránit atentátu na prezidenta Kennedyho. Může se ovšem přesunout jen do roku 1958, blíž ne, a tak má několik let čas. Jak má King ve zvyku, všechno je popsáno detailně a všechno dost trvá, takže si čtenář po pár desítkách stran začne klást otázku, proč lelkujeme v jakémsi zapadákově a nepřeskočíme k tomu zajímavému u tohoto typu příběhů přece bývá hlavní to, zda se změna podaří, a případně také to, jaké to má následky. Co si hrdina rád dává k snídani nebo na které střední škole v mezičase učí, to nás opravdu netrápí.
Právě tady ale King přichází s překvapením, neboť z jednotlivých banálních příhod a momentek postupně skládá mozaiku velké lásky a téměř idylického života na maloměstě, která je tak přesvědčivá a silná, až se čtenář začne bát chvíle, kdy bude hrdina tohle všechno muset opustit, a říká si, ať Kennedyho klidně zastřelí a celý svět jde k čertu, jen když tady zůstane tenhle kousek ráje.

P. S.: velmi zdařilé je i seriálové zpracování.

6 22.04.2023

Zhruba od poloviny jsem usilovně přemýšlel, jestli je to dobrá kniha a jestli mě baví, a vrtá mi to hlavou i teď, týden po tom, co jsem ji dočetl. Na jedné straně mi to někdy přišlo zbytečně pornografické a docela monotónní, zároveň to ale bylo velmi vtipné a dvě hlavní témata, tedy pohlavní identitu a smrt, to zkoumalo chytře, a vzhledem k datu vydání i velmi odvážně. A některé postřehy o spisovatelské duši byly neuvěřitelně výstižné:

"Začínají mi docházet lidé, které si dovedu představit, myslel si. Budu se bohužel muset s nějakými novými seznámit."

Za přečtení kniha každopádně bezpochyby stojí.

6 05.05.2022

Trochu méně příběhu, než jsme u Pratchetta zvyklí, zároveň ale o to štědřejší porce metafyziky. Konec byl na mě trochu moc uhlazený a jednoduchý, v rámci celku ovšem dával smysl.
Celkově – další skvělá kniha ve skvělé sérii.

6 06.04.2021

Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.

Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.

6 19.11.2020

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

5 26.07.2023

Velmi fundovaná a překvapivě poutavá kniha o mořeplavbě, kterou popisuje od prvních nesmělých krůčků až po velkolepou současnost. Autor vše srozumitelně vysvětluje a zasazuje do kontextu, který je zrovna u tohoto tématu klíčový. Palec nahoru za neobvyklou, ale o to elegantnější grafickou úpravu. Škoda, že kniha není delší!

[V roce 1801] Britové dánské loďstvo jako efektivní bojovou sílu zlikvidovali. Ve snaze obnovit námořní sílu země vysázeli Dánové v následujících letech desítky tisíc dubů, z jejichž dřeva následně hodlali své loďstvo znovu vybudovat. Stromy pro stavbu válečných plavidel však musely být minimálně 200 let staré. Dánské námořnictvo bylo roku 2007 informováno, že jejich stromy jsou již připraveny k případnému použití.

5 21.05.2023

Krásná poetická jednohubka někde mezi lehce postapokalyptickou pohádkou a učebnicí zenu. A ačkoliv je obálka tím posledním, co bych u knihy komentoval, ta lesklá "oslizlá" hlemýždí cestička je skutečně geniální.

5 28.01.2023

Jde o jediné pokračování, které kdy Crichton napsal (údajně ho k tomu přemluvil Steven Spielberg). Kniha je výrazně méně akční než první díl, což některé čtenáře zklamalo, z mého pohledu jí to ale velmi pomáhá – autor má totiž víc prostoru, aby uplatnil své silné stránky. Crichtonova "superschopnost" spočívá v tom, že dokáže vzít složité vědecké teorie a podat je tak, aby je rámcově pochopil i laik, a díky pomalejšímu tempu je v druhém dílu na tyto skvělé filozofické či odborné pasáže víc času.

5 21.09.2022

Na jedné straně je to dost nepříjemné a plytké čtení, kde čtenář nestihne lépe poznat ani postavy, ani místa, zběsilá záležitost, kde není nic poctivě rozepsáno, nikde se nejde do hloubky. Poměrně značnou část textu navíc tvoří různé seznamy věcí, k nimž už se autor nikdy nevrátí; tam, kde by se mohlo budovat prostředí, je vždy jen bouřlivá přehlídka kreativity.
Zároveň je třeba říct, že jako alegorie kapitalismu to funguje dobře, a klidně by to mohla být i alegorie doby digitální, v níž bojujeme s přemírou podnětů a snažíme se zkrotit svou roztržitost. A je neuvěřitelné, že kniha z roku 1929 předpovídá počítače, kamerové systémy, viagru a mnoho dalšího.
Běžnému čtenáři bych to nedoporučil, je to ale rozhodně pozoruhodné české sci-fi.

5 02.03.2022

New York je džungle, Američani jsou divní a image je v Americe víc než realita, to je ale na knihu zatraceně málo. Bohužel zůstalo u blogových impresí psaných ultracool Czenglishem, text víc než co jiného připomíná startovací bod, hrubý materiál, který by jiný autor teprve přetvářel ve výsledné dílo.

5 12.04.2021

Z cyklu o Zeměploše jsem toho kdysi přečetl dost a odcházel jsem s dojmem, že je to dobré, ale ne zase nějak extrémně dobré. Všichni o tom ale pořád básnili, tak jsem si skoro po dvaceti letech řekl, že si to přečtu ještě jednou a v originále. A musím říct, že je to najednou opravdu o něčem úplně jiném a úrovní humoru je tam daleko víc, než jsem tehdy dokázal vstřebat. Po prvních dvou knížkách jsem nadšený a těším se na čarodějky.

5 04.10.2020

Příběh o honu na sadistického sériového vraha v kulisách New Yorku konce 19. století. Kniha mě nadchla především tím, že nejde o klasickou detektivku - vyšetřovatele zajímá především psychologický profil pachatele a na pozadí hlavního děje probíhá urputný boj o moderní pojetí psychologie. Je osobnost člověka daná prostředím, v němž vyrůstal, nebo se z jeho vlivu může vymanit?
Velmi čtivé a neotřelé.

5 04.10.2020

Krásná sbírka povídek, které se točí především kolem dětství a stárnutí a často se odehrávají v temnějších obdobích českých dějin. Laskavý tón, moc pěkný jazyk.

5 04.10.2020

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

4 07.08.2023

Velmi silný text o životě dívky s duševní poruchou. Záměrně nepíšu "příběh", protože ten tu zjevně hraje druhé housle, a vlastně tu ani nemusel být, není moc potřeba.

"I couldn't make myself happy, but I could make people around me miserable."

Hlavní hrdinka trpí obsedantně kompulzivní poruchou, což výrazně komplikuje život nejen jí, ale i celému okolí. Tyto pasáže se Greenovi povedlo napsat skvěle možná je tak dobrý spisovatel, možná mu "pomohlo", že touto poruchou sám trpí, možná je to kombinace obojího. Je to každopádně (vzhledem k tématu) překvapivě čtivé a člověk má pocit, že tomu alespoň trochu porozuměl, ačkoliv je mu jasné, že pochopit to nemůže nikdy.

"Everyone wanted me to feed them that storydarkness to light, weakness to strength, broken to whole. I wanted it, too."

Velice oceňuji, že je děj v dobrém slova smyslu zcela obyčejný a nepadá ani do jednoho z extrémů, nepřijde žádná katastrofa ani nerealistický happyend. Psychická porucha je tady zkrátka něco, s čím musí hrdinka bojovat. Občas jí to jde lépe, občas hůř, ale tušíme, že to tak nejspíš bude mít celý život a že nepřijde žádná zázračná tabletka nebo terapie, která by to změnila. A právě tou obyčejností a realističností je kniha velmi autentická a silná.

"I wanted to tell her that I was getting better, because that was supposed to be the narrative of illness: It was a hurdle you jumped over, or a battle you won. Illness is a story told in the past tense."

4 03.07.2023