Richard Skolek přečtené 166

Vrby / Wendigo 2024, Algernon Blackwood

(Hodnotím pouze novelu Wendigo.) Komorní hororový příběh bez krve a násilí, zato s neuvěřitelně hutnou atmosférou. Sledujeme loveckou výpravu v kanadské divočině. Nejprve na muže dotírá jakási nepojmenovatelná tíseň, pak se začnou dít různé nevysvětlitelné věci a vše je stále podivnější a děsivější. Není divu, že tato novela učarovala i H. P. Lovecraftovi.... celý text

Nebe nezná vyvolených 2005, Erich Maria Remarque (p)

Krásný román o dvojici hrdinů se zvláštním vztahem ke smrti. Clerfayt je automobilový závodník, Lillian těžce nemocná dívka, která nevěří, že by se ještě mohla vyléčit. I přes všudypřítomné téma umírání jde o knihu plnou života, rozhodně se nejedná o ponuré a patetické čekání na smrt, naopak. Postavy ovšem hodně filozofují a čtenář je neustále nenásilně konfrontován s jejich nevšedními postoji. „Z Brescie do Brescie! Existoval větší symbol nesmyslnosti? K tomu jim život daroval takový zázrak, jako jsou zdravé plíce a srdce, nepochopitelné chemické továrny jako játra a ledviny a bílou, měkkou hmotu v lebce, fantastičtější než všechny hvězdné systémy, to všechno proto, aby to dávali v sázku a aby, budou-li mít štěstí, dojeli z Brescie do Brescie! Jaké absurdní šílenství. Pohlédla na řetěz aut projíždějících bez ustání po nábřeží. Nejede vlastně každé z Brescie do Brescie? Z Toulouse do Toulouse? Od sebeuspokojení k sebeuspokojení? A od sebeklamu k sebeklamu? Já také, pomyslela si. Já pravděpodobně také! Přesto přese všechno! Ale kde je ta má Brescie?“... celý text

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Z předchozích čtení jsem si odnesl dojem, že jde o nejhorší díl celé série, který je potřeba přetrpět, napotřetí se mi ovšem líbil stejně jako ty předchozí. Je to zřejmě hodně ovlivněno tím, jestli člověk ví, co má čekat. Polovina postav tu chybí (a je to navíc ta čtenářsky atraktivnější polovina) a tempo vyprávění se po neuvěřitelném crescendu třetího dílu výrazně zpomaluje, to je pravda. Subjektivně také člověk může mít pocit, že se toho za celou dobu vlastně moc nestane, zásadní události a zvraty tu jsou, ale jsou jaksi tlumené, což je dost možná způsobeno tím, že je tu hodně nových postav, na nichž nám zatím moc nezáleží. Kniha je ovšem slabá opravdu jen ve srovnání s předchozím dílem, jinak myslím stále hravě překonává většinu konkurence.... celý text

Průzkumnický klub ledních medvědů 2024, Alex Bell

Kouzelná dětská kniha, která mě neuvěřitelně bavila. Jde o přímočarý, ale překvapivě vtipný a nápaditý dobrodružný příběh, co rozhodně neurazí ani dospělého. A svět, ve kterém se vše odehrává, je skutečně čarovný a roztomilý, od zákeřného masožravého zelí přes průzkumníky, co se starají hlavně o to, jestli mají patřičně navoskovaný knír, až po pohotovostní mátové dortíky a placatky s horkou čokoládou.... celý text

Hranice stínu 1947, Jan Čep

Krásně napsaný román o zvláštních postavách. Většina z nich se zmítá mezi dvěma extrémy, táhne je to zároveň nahoru i dolů. Chtějí žít v souladu s Bohem, být tu trochu užitečné, nenechat se zlomit ranami osudu, nějaká vada charakteru či nepříznivé okolnosti jim to však kazí. Jsou jaksi „zaseknuté“ a netuší, jak dál. Bylo mu třicet let, kolem rtů se mu už lehce rýsovaly dvě vrásky, oči se dívaly trochu unaveně ze zahnědlých víček. Celý výraz jeho tváře byl trochu zatrpklý jako u lidí, kteří mají za sebou spoustu promrhaného času a pod nohama střepy sesypané ctižádosti. Mnohé zůstává nedořečeno. Autor často zdůrazňuje pomíjivost a osudovost věcí, nezřídka se zdá, jako by věděl, že brzy přijde další světová válka (ačkoliv román vyšel v roce 1935). Na příběhu tu tolik nezáleží, hlavní je vnitřní život postav. „Přišel jsem sem jako ty,“ ozval se za chvíli Jan Šimon. „Když nebylo důvodu, abych byl tam nebo onde, vrátil jsem se do kraje, který mi byl dán. Myslil jsem na něj pod trojím nebem, viděl jsem stékat slunce po listí naší zahrady a čichal jsem ze spaní vůni naší hlíny, když se rozsýpá za pluhem – a když jsem se vrátil, měl jsem pocit, že se stalo nedorozumění. Jsem tu zbytečný, a co bych mohl dělat, mi nestojí za to. Navršil jsem už na sebe tolik hanby, že by to stačilo k zoufalství. A přece si nemohu zoufat.“ Je to každopádně čarovná kniha.... celý text

Přijde kůň do baru 2018, David Grossman

Absurdní one man show a velmi neobvyklá kniha. Divák-čtenář dlouho netuší, co se vlastně děje a kam vyprávění směřuje, a přesto se od podivného a roztěkaného vystoupení nedokáže odtrhnout. Esenci stand-upu se autorovi povedlo vystihnout skvěle, forma vytváří zvláštně stísněnou, místy až klaustrofobickou atmosféru. A komik, v jehož vyprávění se mísí osobní traumata, různá izraelská-židovská historická příkoří i vulgární vtipy, je fascinující postava, která na pódiu nakonec nechá všechno, a to doslova.... celý text

Všechno se mění 2024, Anna Claybourne

Krásná dětská knížka o různých změnách a přírodních procesech – o pohybu planet, přílivu a odlivu, ročních obdobích, evoluci, korozi, rozkladu, stárnutí apod. Všechno je srozumitelně a chytře podané, v knížce jsou moc pěkné ilustrace.... celý text

Odkud kam? 1941, Věra Hana Viednerová

Odkud a kam od Věry Hany Viednerové. Básnická sbírka ovlivněná těžkou nemocí a předtuchou brzké smrti. V první čtvrtině je velmi působivá, autorka dovede navodit silnou atmosféru a všechen ten stesk a nostalgii s ní člověk intenzivně prožívá. Brzy to ovšem začne být dost monotónní a všechno se neúnosně opakuje, jako by najednou došly nápady. Nepomáhá ani množství vysloveně odbytých rýmů. Někdy se tolik chce ze všeho odejít a talířek prázdný rozbít v chudé poledne tvé dětské oči po stěnách srdce začnou putovat hryzám si prsty láskou a úzkostí, tak tedy ještě ne. My jdeme samy dvě tak k sobě přitisknuté a život nemá smilování jak nepatrný krok je mezi smrtí a lidským srdcem ty ještě nevíš ani.... celý text

Tohle lidi hodně berou 2015, Pavel Tomeš

Humor je výsostně subjektivní záležitost a fejeton po čertech těžký žánr, tak nebudu zlý a napíšu jen – nebylo to špatné, ale za mě to určitě mohlo být lepší.... celý text

Český snář 1990, Ludvík Vaculík

Nějakou dobu jsem knihu chtěl odložit, protože se mi zdála ukrutně nezáživná – co si budeme povídat, detaily literárního provozu jsou asi to nejnudnější možné téma a zpočátku jich tam bylo opravdu hodně, nebo jsem měl aspoň ten pocit. Pořád se balily a posílaly knihy, nosily se texty na přepis, redigovaly se texty ostatních, procházely se poznámky k textům vlastním a podobně. Postupně jsem ale pochopil, že kniha je silná právě onou obyčejností. Hrdina (záměrně nepíšu Vaculík, protože netuším, co je pravda, co je trochu „přizdobené“ a co si autor prostě vymyslel) nic nepodává jako drama, spíš jen tak existuje a s tísnivým a podivně strnulým prostředím se vyrovnává po svém. Občas zmíní, že komunisté někoho týrali, jeho vlastní výslechy však až na výjimky působí jako přátelské hovory s lehce zaostalými fanoušky, kteří ho chtějí po dobrém přemluvit, aby si některé věci nechal pro sebe. Na vydírání či výhružky dochází výjimečně a nezdá se, že by si z nich protagonista něco dělal. Podobně tlumeně působí vztahy se ženami. Hrdinovo manželství je zjevně za zenitem, manželka mu dokonce napíše, že cítí, že už ji „těžce snáší ve všech formách“. On sám vystupuje jako sukničkář, kolem něhož se točí řada žen, flirtuje s nimi ovšem zpravidla jaksi tvrdě, možná až nepřátelsky. Dál než ke slovům se nikdy nedostane, ač se zdá, že některé z nich možná jsou nebo byly jeho milenkami. Stejné je to i s přáteli a známými, kteří postupně prchají za hranice – žádná přehnaná lítost, žádné srdceryvné scény, XY prostě odjel a už se nevrátí, hotovo. Vyzdvihl bych vylíčení tehdejšího tuzemského literárního prostředí – to je na jedné straně velmi specifické, občasnou malostí a směšností ovšem člověku silně připomene to současné. Některé věci se zkrátka nemění. „Ty jak píšeš,“ zeptala se. „Furt dopředu,“ řekl jsem. „A budu už muset zahájit povolovací řízení s lidmi, o nichž píšu. Taky s tebou.“ „Probůh!“ zvolala spisovně, „ty o mně píšeš co?“ „No všecko.“ „Ale já nechci, aby tam bylo něco choulostivého!“ „Kde by se to taky vzalo, prosím tě! Místo choulostivého jsou tam vždycky tři tečky.“ „Protivo! Vždyť nedošlo k žádným třem tečkám!“ „Já vím, ale bez tří teček ti lidé dneska neuvěří nic. Řeknou si: proč za ní šel?“... celý text

Asfaltovej plameňák 2017, Přemysl Krejčík

Chlapi mých babiček aby mohli umřít šťastný nechali tu po sobě ploužící se stíny předsíní

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Vrchol celé ságy a Martinův magnum opus, který obávám se již nepřekoná (jakkoliv by si to jistě všichni jeho čtenáři přáli). Zvláště druhá polovina této knihy je ve znamení neuvěřitelného crescenda, kde se na čtenáře valí jedna zásadní událost za druhou. Samý zvrat, samá šokující scéna, co chvíli se naprosto zamíchá kartami. Úchvatný čtenářský zážitek.... celý text

Nihilista na balkonu 2020, Petr Holý

Obrovské zklamání. Znám autorův stejnojmenný blog, který je skvělý, a tak jsem čekal podobně kvalitní a chytré čtení. Mám ale pocit, že zatímco náměty skutečně vymýšlel ten Holý, kterého znám, zpracování se ujal Zdeněk Troška. Vše je tu v nejhorším slova smyslu lidové, vše je bolestně prvoplánové, většina postav je absolutně debilní. Krásně je to vidět třeba na poslední povídce, kde se pracovník hvězdárny pokouší informovat stát, že Zemi hrozí kolize s jiným tělesem. Úředníci si ale stěžují, že kolegyně, která má podobné věci na starosti, je zrovna na dovolené, pak je problém v tom, že žádosti a zprávy nemají potřebné přílohy nebo nejsou na těch správných formulářích, když se to konečně dostane k politikům, odloží to, protože katastrofa přijde až po volbách apod. Takže prostě prvoplánově využíváme všechna možná klišé – všichni jsou absurdně hloupí a neschopní, v celé státní správě není ani jediný normální člověk. To je legrace, že? S čímž se pojí další zásadní nedostatek – ve většině případů je záhy jasné, kam příběh směřuje. Nejsou tu žádná překvapení, žádné zvraty, jen si tak příjemně přitakáváme, ať už se posmíváme leteckým společnostem, tajným službám nebo Jaromíru Soukupovi. Neřeší se ani žádné velké problémy, nepřijdou žádná morální dilemata. Není tu rovněž žádná zajímavá postava, jen samé šablony a zástupy hlupáků. Za idioty pak autor zřejmě považuje i čtenáře – pokud děj okatě naznačuje nějaký „klišé vtip“ typu „velkým společnostem jde jen o zisk“, postavy to většinou i explicitně řeknou, aby to těm zaostalejším náhodou neušlo. Dost problematická je i řemeslná stránka textu. Jsou tu neuvěřitelně dlouhé odstavce, které úplně zbytečně komplikují čtení. Většině povídek by také prospělo výrazné zkrácení, mnohde jsou nekonečné monology, které se po spoustě oklik dostanou k předvídatelné pointě, k níž se dalo skočit během pár vět. Mínusem je i velmi odbytá korektura.... celý text

Snídaně u Tiffanyho 2009, Truman Capote

Capote má hravý, někdy až poetický jazyk, kniha jako celek mě ale příliš neoslovila. Holly Golightly je bezpochyby zajímavá postava, na jednu stranu šarmantní, mysteriózní a nevypočitatelná, zároveň také ale dost krutá a bezohledná, pro mě ovšem od začátku dominovala ta poloha manipulativní potvory. Navíc jsem celou dobu nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co si od ní dospělí muži nechají líbit. A jinak tady toho moc není, ostatní postavy jsou spíš schematické a moc se o nich nedozvíme, prostředí je taky popsané spíš letmo. Mám pocit, že řadě čtenářů kniha mírně splývá s filmem. Pustil jsem si ho hned po dočtení a musím říct, že poněkud vylepšil i můj dojem. Příběh v něm má výrazně obroušené hrany, a navíc tam hraje zjevení jménem Audrey Hepburnová. Ta se sice na roli (i podle autora) vůbec nehodila, ale okouzluje i tak.... celý text

Žalm pro divostrojné 2022, Becky Chambers (p)

Tahle kniha je pohlazením po duši. V podstatě jde „jen“ o trochu rozjímání nad smyslem života a pár dialogů o tom, co to znamená být člověkem, ale je to mnohem poutavější a barvitější, než by se z tohoto popisu mohlo zdát. Autorka děj zasadila do prostředí, které se útulností vyrovná i světu Harryho Pottera, reálie jsou ovšem jenom načrtnuté a pamatovat si je nemusíte. Mnohem víc tu jde o pocity a o všudypřítomnou harmonii. Chambersová to koneckonců ve věnování nejlépe říká sama: „for anyone who could use a break“. Pokud si potřebujete odpočinout od reálného světa, tohle dílo je skvělou volbou.... celý text

O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách 1966, Ivan Olbracht (p)

"Dospělejší česká mládež" dnes rozhodně sáhne po jiných knihách, text je ale stále velmi čtivý a zábavný. Olbracht vypráví "orientálním" stylem a v rámci jednoho příběhu si postavy kdykoliv mohou začít vyprávět něco úplně jiného, "hlavní" příběhy ale nikdy nejsou tak dlouhé, aby se v tom čtenář ztratil. Říkanky jsou zpravidla povedené a většina poučení je překvapivě nadčasová. Posuďte sami. Kdybys za pravdu i život dal, tupec svou mlít bude dál. Dbej rady mudrců, můj synu: Když na hlavě máš máslo, zůstaň v stínu! Milý příteli, ten, kdo chce býti sám sebou, už tím uráží celek.... celý text

Stát se moudrým mužem 2007, Richard Rohr

Teoreticky jde o knihu pro věřící muže, ale mužská identita a spiritualita tvoří jen část, někde jde spíš o výchozí bod než o téma. Rohr často mluví i o moderní společnosti a o tom, kde jsme udělali chybu, věnuje se také vztahům. Kniha je plná podnětných myšlenek, ne vždy se čte snadno, zároveň autor nic zbytečně nekomplikuje, naopak. Text vynikne zvlášť ve srovnání s jinými díly, které se věnují současné krizi mužství – františkán Rohr je v mnohém o poznání konkrétnější a srozumitelnější a jeho kniha užitečnější a praktičtější.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

První díl byl úchvatný, druhý ho ale ve všem překonává. Všechny dějové linky se krásně rozjíždějí a příběh letí dopředu, kapitoly jsou delší a sebevědomější, autor si je zjevně jistý sám sebou i světem, který vytvořil. Výjimečný čtenářský zážitek.... celý text

Brána do minulosti 2023, kolektiv autorů

Krásná knížka se spoustou ilustrací. Kromě „klasik“ typu starověkého Řecka a Egypta je tu třeba i Angkor, schodišťové studny v Indii, skalní vesnice amerických Pueblanů nebo Věstonická venuše (což je u anglofonní knihy poměrně překvapivé).... celý text

V zákulisí: Vesmírná stanice 2023, kolektiv autorů

Moc pěkně udělaná knížka o Mezinárodní vesmírné stanici, o jejích modulech, o tom, jak se na ní posádce žije apod. Nestydím se přiznat, že jsem se dozvěděl spoustu nových věcí. Nezajímavější pro mě ale trochu paradoxně byly kapitoly o budoucích výpravách a různých simulovaných misích – při jedné například dobrovolníci deset týdnů leží na nepříjemně nakloněné posteli, což má mít na tělo podobné účinky jako dlouhodobý pobyt ve stavu beztíže, při jiné zase stráví mnoho měsíců v izolaci, aby se zjistilo, jestli se nezblázní. Škoda jen toho zvláštního poklonkování Číně – zatímco pasáže o sovětském-ruském vesmírném programu jsou myslím poměrně objektivní a férové, stránky o tom čínském připomínají spíš propagandu než naučnou literaturu.... celý text