Český snář

Líčí autenticky existenci českých chartistů i ostatní české intelektuální společnosti v letech, kdy nikdo nedoufal v konec totalitního režimu. Ve zpodobení každodenního života disidentů dominuje autorova činnost kolem samizdatové edice Petlice, společenský život jako způsob disidentské ochrany před ztrátou normálního rozměru lidského života a rozmanité způsoby obrany před průběžným pronásledováním STB. Kniha je jedinečným dokumentem období a zároveň i ojedinělým literárním dílem, plným moudrosti a humoru....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/143730/cesky-snar-143730.jpg 3.897
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
Johule
18.12.2017

Nemůžu říct, že by se mi knížka četla lehce. Naopak, občas jsem se do ní musela nutit, autor mě někdy nudil, někdy dokonce štval, jindy mě ale četba chytla. Těžko se mi hodnotí, ale nakonec se přece jen přikloním ke čtyřem hvězdičkám. Toho, že jsem si Český snář přečetla nelituji a určitě brzo sáhnu po nějaké j další knize autora, abych měla srovnání.(3,5*)

evelinka
17.12.2017

Byla jsem okouzlená z této knihy, spoustu zajímavostí o ostatních spisovatelích i novinářích se mi v ní propojilo.

iz67
23.01.2017

Vaculíka mám rád pro jeho osobitý pohled na sebe a své okolí. Český snář je určitě zajímavou možností nahlédnout do prostředí (hlavně literárního) disentu, ale hlavně do Vaulíkova nejbližího kruhu. A je tam samozřejmě i spousta jeho osobitého humoru.

alzbeta4340
21.01.2017

Poprvé jsem tuto knihu četla asi před 20 lety a stejně jako teď na mě dýchla doba plná zmaru, jinak se to ani pojmenovat nedá. Teď, jako o dost starší čtenářka, jsem si v textu všímala jiných věcí než tehdy a hlavně jsem ocenila literární kvality těchto deníkových záznamů. Je to ovšem kniha pro poučené - zmiňují se jména, které je dobré znát.

Lifa
24.10.2016

Vláčné, nepoutavé

Marbo
25.03.2016

druhé zastavení u páně Vaculíka a tentokrát jsem namouduši spokojen. U Sekyry mně vadilo těkání postav a děje, tady to mám soustředěno a navíc s daty. Obrazy všedních dnů, nic moc se neděje - teda krom toho že žijem a myslím, že podobná díla toho o té době napovídají asi nejvíc. Místy až cimmermanovské ( procházka Prahou a na každém rohu disident ), STBáci se smyslem pro humor a Ženy, víno, zpěv ( seřazeno dle četnosti ). Sny, snad aby ta normalizační šeď prokoukla

kozo.roh
07.11.2015

Přečtena znovu po 25 letech. Tehdy jsem ji četl bez bližší znalosti Vaculíkova života z jiných knih, jedině Sekyru jsme měli doma. Dnes mi už kousky ze Snáře, ale i dalších knih fejetonů z osmdesátých let, víc zapadají do celkové mozaiky. A mrzí mě, že jsem si třeba právě Snář nepřečetl znovu o 10 let dřív, protože některým kouskům skládanky nerozumím a chtěl bych znovu pana Vaculíka potkat a zeptat se na ně, třeba na veletrhu Svět knihy, kde už ho nikdy neuvidíme...
A zase se mi při čtení několikrát stalo, že jsem se tak do knihy zabral, až jsem přejel stanice metra, kde jsem měl vystupovat :-)

Janek
29.03.2015

Český snář mě od začátku do konce provokoval i bavil, s napětím jsem čekala, co všechno ještě může ze svérázného Vaculíka vylézt. Výjimečné svědectví o době, v níž nic nebylo tak samozřejmé jako dnes. Za totáče bylo těžké dostat se k pořádné knize, když to ovšem vzal do ruky pan Vaculík, nebylo těžké dostat se do knihy. Navždy.

jarmik
26.09.2013

Český snář je myslím moderní klasika, takže ho není nutno moc popisovat. Pan Vaculík si psal od ledna 1979 do února 1980 deník se záměrem vydat jej jako knihu. Značnou část deníku zabírají i úvahy, jak se mu psaní daří a hlavně, co publikaci řeknou přátelé a známí, až se v knize najdou.

Kniha se mi moc líbí, pan Vaculík vládne vynikajícím jazykem, má svoje vyhraněné názory (muži x ženy) - až vrtochy, ale beru to vše v rámci okouzlujícího osobního stylu a humoru.

Článek na blogu zde: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2012/04/cesky-snar-ludvik-vaculik.html

bibi.r
28.11.2012

Knihu jsem četla kvůli škole a docela jsem se natrápila. Přesto můžu říct, že se mi líbila. Nejvíc však jeho popisy obyčejného rodinného života, které byly prostě velmi emocionální a soukromé. Části, kde popisuje styky s disidentama, jsem na konci už prostě přeskakovala... to mě prostě nebavilo.

WEIL
10.08.2011

Osobní zážitky spisovatele L. Vaculíka, deník, který si psal roky, který je o tom,jak žil v době socialismu svůj všední život.

odejana
09.08.2011

Český snář je stylizovaný deník ze dvou let Ludvíka Vaculíka. Nejsou to dějiny disentu, chartistů, edice Petlice. Jsou to osobní prožitky a úvahy jedné z nejzajímavějších postav české literatury a novinářství. Vaculíkovi je bytostně vlastní osobní zodpovědnost za své vlastní činy, za vlastní život a názory. Tato kniha jakoby ho měla zachraňovat před mizérií normalizační doby, jsou zde líčeny osobním stylem všechny útrapy člověka, který se vzepřel moci, který zůstává sám sebou, udržuje si určitou úroveň, stará se o svou sociální síť, ale chce zároveň vykřesat to nejlepší z vlastní osoby, ale i z jiných. Tato osobní zpověď je mimořádně cenná zejména díky její upřímnosti - v době vzniku, kdy Český snář koloval v opisech, Vaculíkovi sami disidenti vyčítali, jak estébákům vlastně popisuje sítě a chod disentu, že jim svou zpovědí dává návod k použití. Jenže to by nebyl Vaculík, kdyby si cokoli přikrášloval. Nejpatrnější je to na líčení nádherného osobního vztahu. Vaculík je mistr češtiny, je mu vlastní neotřelé valašské myšlení a humor. Je to moudrý chlap.