koupit eknihy

Ludvík Vaculík

česká, 1926 - 2015koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy
SekyraUzel pohádekČeský snářDřevěná myslCesta na Praděd

Autor

Autorská osobnost L. Vaculíka, syna tesaře, absolventa pracovních kursů firmy Baťa ve Zlíně (1941-43) a studií na Vysoké škole politické a sociální (1950), upoutala čtenář­skou pozornost v 60. letech svou výraznou, sociálně kritickou publicistikou. Nejprve (od roku 1959) pracoval v rozhlase, poté ... celý životopis(zdroj: Jiří Peňás (www.ludvikvaculik.cz))

Komentáře (5)

Přidat komentář
Violetti
08.06.2015

Když jsme před dvěma lety se školou jeli do PEN klubu setkat se s Ludvíkem Vaculíkem, váhala jsem, jestli mám vzít některou z našich knih od něj a nechat ji podepsat. Zaváhala jsem (protože jsem v té době od něj ještě nic nečetla). Mrzí mě to dodnes. Byla to velmi inspirativní beseda, byť jsou jeho knihy velmi náročné.
Na vás, pane!

siena
06.06.2015

Nejen pro literaturu, velká i pro naši společnost...

ladyfromskye
06.06.2015

Je to zhruba rok a měsíc, co jsem se s Ludvíkem Vaculíkem setkala. Do knížky mi napsal: "Zdravím Michaelu!" A tak teď volám: "Zdravím, Ludvíku... A slibuji, že konečně pro tento školní rok nechávám povinné četby a jdu se seznámit se tvým dílem!"
Velká ztráta pro českou literaturu!

kní
22.10.2013

ještě něco z Vaculíka (z dnešních Lidovek):

"Mám na gauči jednu stálou rekvizitu - Bibli. Není to ze zbožnosti, je to sbírka osudů a situací, já to někdy otevřu a beru to jako nápovědu k něčemu. Udělám to i teď: Kristus před pontským Pilátem. Ten na něm nenachází vinu, vidí v něm filozofa, kazatele. Chce ho tedy propustit, ale lid nadává. Byl takový zvyk, že lidem propustil nějakýho viníka. Nabízí jim Krista, ale lid řve: "Barabáše nám vydej!" Barabáš byl opravdu zločinec, dokonce vrah. Pilát jim ho propustil. Jak vidíte, lid je nenapravitelný."

kní
03.07.2013

tento fejeton ještě knižně nevyšel, ale za pár let určitě vyjde, tak to bude taková ochutnávka daleko dopředu:

Výchova ke Strážnici

Datum: 2.7.2013 Autor: LUDVÍK VACULÍK Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Lidé Strana: 20

Když jsme vyjeli z Prahy, zeptala se moje jediná a snad nejlepší vnučka z Cilčiny strany Izabela: "Už tam budem?" A o čtyři hodiny později při pohledu na první kroj: "Můžu to mít taky?" Během večerního pořadu pak: "A já tam nebudu tančit?"
Cilka, když byla malá, musela být tahána z pódia za nohu. Jinak ale dítě ve Strážnici není třeba považovat za starost. Pobíhá kolem na dohled, podobně jako pes, a hodní lidé mu dají najíst, napít, případně zahrát na housle. Na nočním programu poslušně spí na lavici, po programu mátožně škobrtá za ruku ke stanu. Ve stanu ho nevzbudí až do rána nic, ani zpěv opilců a vábení jejich galánek: "Kluci, pojďte nás zahřát!" Nic, zpěv. "Kluci, my na vás čekáme!" Nic, zpěv. "Je to možné? Oni sem nejdou!" Zpěv... Další den dítě ignoruje pořady pro děti a místo toho ve skanzenu zkoumá krtince a všecko, co z nich vylézá nebo leze dovnitř. Dospělí zatím koštují víno z vinařství Medek a dohadují se, v čem je letos jiné. Vinařství Medek má ve strážnickém skanzenu sklep již mnoho let. Letos poprvé jsem tam pil ale Floriánku, což je kříženec Veltlínského a Müller Thurgau.
Navečer je živo pod Šancama, u Hájenky, ale i u náhodných shluků nevybouřených mladých muzikantů okolo zámku, kde se však Cilka odmítá zastavovat, protože už je po těch dvaceti letech jezdění do Strážnice v tomto směru hajsavá.
Pavlištíka jsme potkali jak jinak než pod Šancama u Hrbáče, nechtěl se ale s námi zdržovat, poněvadž ho z chození tuze bolely nohy. Na to by se mi skoro chtělo říct: však mě taky a neulívám se!
Poslední roky pozoruju, že dav proudící parkem mezi stadiony mládne. Kromě děcek ze souborů jsou v něm i děcka, co si koupila vstupenky a považují festival za příležitost k seznámení. Cérečky neztrácejí čas ani ve frontě na záchod. A jsou úspěšné!
Zajímavý pohled na strážnické pořady skýtají generální zkoušky. Zpěváci a tanečníci v teplákových soupravách, choreografie pro lenost nedokončené, písně kvůli neseštelovaným mikrofonům v půli přerušené, zkažené výstupy, při kterých se někdo někde zapomněl nebo se někdo s někým o něčem dohaduje. A navíc si můžete dopřát luxusu volby, kam se v prázdném hledišti posadíte.
Izabela se nejvíc těšila na pořad "Krajiny za obzorem", protože je to pozdě v noci. První minutu vnímala, zbytek prospala, ale dušička byla v péří. Ráno byla dcérka první vzhůru - akorát na snídani Holanďanů před jejich karavanem. U snídaně konverzovala nenuceně českonizozemsky. Noční zpěváci a jejich galánky se budili zas do zpěvu napříč žánry, Niagáru nevyjímaje.
Cestou domů okreskami začala Cilka: U strážnickej brány stojí tam kůň vraný, už mojej galánce vyzváňajú hrany. Hrany vyzváňajte, na pohřeb volajte, už tú moju milú sami pochovajte. Okolo Strážnice teče voda černá, měl sem já galánku, nebyla ně věrná. Dokončuju takto: Dyž nebyla věrná, co sem s ňú měl dělat? Dyž spadla do vody, nechal sem ju plovat.
(A toto napsala Cilka, já jsem ve Strážnici nebyl. Je hodná. Má smysl pro mou povinnost.)