Sandik komentáře u knih

Opět povídková Bigglesovka a tentokrát dokonce vcelku vyrovnaná. Žádná z povídek není vysloveně špatná, ovšem také z nich žádná nijak výrazně neoslní. Pointy některých povídek ovšem nejsou úplně špatné. U mnoha z nich ale bude mít čtenář lehký pocit déjà vu, protože velmi podobné situace už Johns téměř vždy použil jinde. Dokonce zde platí i to, že v závěrečné povídce je Biggles opět až nečekaně nedůvtipný. Kde já tu poznámku už jednou psal... Celkový dojem70%

Čtu knihu s dětmi a jim se to líbí velice. Napsané a vymyšlené je to samozřejmě dobře ale asi to není příběh, který bych se rozhodl číst v dospělosti jen pro vlastní potěchu. Přecejen mi to připadá až příliš dětské. Na druhou stranu, s dětmi zkrátka člověk obecně zažije spoustu situací, které by jako dospělý bez nich asi zažít už nemohl a to je vlastně fajn... Celkový dojem: 70%

Rozhodně velmi dobře napsaná kniha, za níž je zjevně spousta znalostí, inteligence a taky množství nejrůznější přečtené literatury a přesto působí lehce a čtivě. Občas mi ale vadil ten poněkud přezíravý tón. Člověk by rád dal přečíst knihu někomu, kdo má tendence konspiracím věřit a právě tenhle přístup ho může snadno odradit. Historické exkursy nevadí. Naopak, umožňují pochopit souvislosti i vznik celého fenoménu. Ostatně, že jde o "historii konspiračních teorií" se píše i v podtitulu, tak nevím proč to některé čtenáře tolik překvapuje ;o) Celkový dojem: 90%

Karkulín je neuvěřitelná kniha. Pokud má u Pipi dospělý čtenář vždycky trochu cukání, protože ne vše co dělá je tak nějak úplně správné, pak u Karkulína o tomtéž vůbec není pochyb ovšem taky to vůbec nevadí. A dokonale to pochopí i děti. Karkulín totiž dělá přesně to co by se dělat nemělo a navíc je dokonale soběstředný a tím i značně nesympatický. Málokde jinde mohou děti spatřit jak hloupé to je, když se někdo chová zrovna takhle. Současně ale nakonec celý příběh dopadne dobře. Tak nějak Karkulínovým špatným vlastnostem navzdory... Celkový dojem: 90%

Není to špatné, ale trochu se to vleče a především v závěru jsou všichni na můj vkus docela dost nechápaví. Mimo to jsem minimálně na dvou místech narazil na evidentní chyby v dialozích takže to vypadá, že se v jednom případě Biggles a ve druhém tuším Algy dohadují sami se sebou. Jinými slovy, autor si to po sobě ani pořádně nepřečetl. Příběh ani v tomto případě není úplně špatně vymyšlen a pokud se nepletu vlastně poprvé (tj. deset let po té) v něm Johns bere v potaz fakt, že Británie už tak nějak nevládne Indii. Samotné dění na ostrově ovšem opravdu silně připomíná například knihy "Biggles a teroristé" nebo "Biggles ztrácí klid" čili jestli jsem před časem psal že je sympatické, že Johns sám sebe většinou úplně nevykrádá, tak teď bych řekl, že vykrádá... Celkový dojem: 65%

Četli jsme s dětmi před spaním a těm se to moc líbilo. Jen škoda, že v knize není víc fotografií. Celkový dojem: 90%

Upřímně řečeno, čtvrtý svazek Kolencových dopisů je ze všech čtyř svazků nejméně zajímavý. Je to samozřejmě tím že už popisuje mírové období, čili odpadají informace o válečných operacích atp. V tomto svazku řeší hlavně dodávky různých potravin a surovin do Prahy, problémy s písaři, nedoplatky, vyúčtováním, často i neúměrná zatížení poddaných. Všechno to jsou ale věci, znémé už z předchozích svazků. Menší zajímavost čtvrtého svazku přitom možná jde na vrub i tomu, že Kolenec už zkrátka ve funkci hejtmana působil téměř patnáct let a jako ostřílený úředník už zkrátka dění na panství často líčí poměrně stereotypně. Samozřejmě za čtení to stojí stále ale "výtěžnost" je přece jen o něco menší... Celkový dojem: 75%

Kniha připomíná spíše vysokoškolská skripta a věnuje se především "organizačním" strukturám, ať už jde o spolky, školy či další profesní organizace. Ani o elektrotechnických firmách se nedozvíme mnoho a o samotné elektrotechnice ještě méně. Mimo to se v textu najdou takové "perly" jako je zcela mimózní informace, že v první polovině 19. století se v továrnách vyráběly převážně "motory"... Jakože cože? Že by tím byl míněn patrní stroj? Nebo co vlastně? Celkový dojem: 50%

První kniha, která se svými kvalitami vyrovná Horynově monografii Jana Blažeje. Přitom je zcela vědomě koncipována nikoli jako její náhrada ale spíše jako její organický doplněk. Rozdílem oproti Horynovi je mimo jiné daleko širší autorský kolektiv. To se přirozeně odrazilo nejen na obálce či v tiráži, ale především v textu samotném. Jedná se o jakousi autorskou polyfonii, kdy jednotliví tvůrci sice výběrem témat pokrývají prakticky celý Santiniho život a dílo, ovšem přesto knihu vědomě koncipují jako soubor dílčích studií. Organicky na sebe navazují, ale současně místy reprezentují i dosti různorodé pohledy, dané konkrétní specializací či zaměřením jednotlivých autorů. To si ale zřejmě všimne jen ten, kdo nejen dané téma ale i všechny čtyři autory poměrně důvěrně zná. Vytknout lze knize pouze drobnosti. Občas poučený čtenář v textu najde drobnou nepřesnost, jde ale většinou o nepodstatné drobnosti (kterých je přesto škoda)... Celkový dojem: 90%

Pozor, arcilotr opět na scéně ;o) Příběh je jinak vymyšlený a napsaný poměrně dobře, nechybí v něm nečekané zvraty, byť ani zde si s nějakou přesností reálií Johns Hlavu nelámal. Například Moldávie existovala jako samostatný stát pouze do roku 1858 a pak se stala součástí Rumunska. Celkový dojem: 70%

O třetím svazku Kolencových dopisů platí totéž, co jsem napsal už o prvním a o druhém. Je to skutečně neuvěřitelný vhled do tehdejší každodennosti. Zcela unikátní historický pramen. Zasloužil by si ale podstatně rozsáhlejší poznámkový aparát a nebo vůbec nejlépe, široce založenou doprovodnou studii, která by čtenářům údaje dopisů dokázala zprostředkovat a zasadit do souvislostí. Celkový dojem: 85% Pro historiky povinnost.

Doslova fascinující výklad starozákonní knihy. Učiněné zjevení. Jak říkali kdysi bratři charismatici "pomazánka" ;o)

"Kdo to říkal? Co jsem říkal? Já to říkal!" Arcipadouch je opět na scéně! Jsem vážně zvědavý, jestli ho bude Johns takhle používat až do poslední 95 knihy... Jinak se to ovšem příběh napsaný poměrně dobře, relativně uvěřitelně a současně ne zcela předvídatelně, s potřebným dramatickým spádem... Celkový dojem: 75%

Moučkův opus je z rodu pavědeckých blábolů. Autor je těžký esoterik a ještě k tomu je to kniha neuvěřitelně drahá. V žádném případě nedoporučuji pořizovat.

O tomto svazku edice Kolencových dopisů, dle data vydání svazku druhém ovšem chronologicky, dle dat sepsání dopisů, svazku prvním, platí totéž co jsem psal už u svazku korespondence z let 1639-1642. Tato nejstarší dochovaná část Kolencových dopisů se ovšem týká především hospodářských otázek. Děje Třicetileté války v nich sice jsou porůznu zmíněny a je evidentní, že probíhající válečný konflikt do tehdejšího života mnoha způsoby zasahoval, ještě to ale není taková hrůza jako ve druhém a třetím díle. Kolenec zde řeší především setbu či sklizeň obilí, provoz pivovarů, péči o rybníky, provoz hutí, kriminální delikty, problémy s písaři, fořty, žebráckými měšťany atp atd. Ještě normální provoz panství, byť za specifických podmínek... Celkový dojem 85%

Kolencovy dopisy jsou samozřejmě literatura velmi specifická, ale nedá se říci, že by texty jeho dopisů literární kvality postrádaly. Autor je v nich mnohdy velmi břitký a často skutečně vtipný. Dopisy jsou ale nesmírně cenné především jako neocenitelný historický pramen. Skutečně jen málokdy má člověk možnost "prožít" třicetiletou válku takhle "zespoda", prostřednictvím dopisů současníka. Samozřejmě je to text starý téměř 400 let a proto je to čtení poměrně složité. Stojí ale určitě za námahu... Celkový dojem: 85% Jo, ještě dobrá rada na závěr. Pokud se chystáte na čtení, začněte svazkem z roku 1908, protože tento z roku 1907 jej chronologicky předchází.

Když jsem se před lety rozhodl, že přečtu kompletního Bigglese, kterého jsem předtím nakoupil synovi (a nutno říci že přesně tyhle knihy ho přivedly ke čtení, takže díky), netušil jaký to bude zápas. Johns se samozřejmě čte dobře, nikdy vysloveně nenudí, ale už dlouho mě nijak zvlášť nepřekvapil. Člověk si může téměř hodit kostkou, jestli v knize zase bude von Stalhein, uran, velmocenské ambice Velké Británie, koloniální rasismus, nebo nějaká další podobná veteš, jíž Johns své příběhy plní už vysloveně stereotypně. A ano, mnohé z toho skutečně je i v téhle knížce (Stalhein naštěstí ne, asi bude až v té příští). Knihu tvoří celkem osm povídek. Pokud je zkusím zhodnotit popořadě, pak: 1) "Biggles a čínská puzzle" není úplně špatná (65%), 2) "Případ novodobých pirátů" je alespoň poměrně neotřelý (65%), 3) "Světélkující hlína" je vyslovená konina (45%), 4) "Létající křižáci" taktéž (50%), 5) "Případ roztrženého padáku" je překvapivě dobrý (75%), 6) "Záhada zmizelého strážníka" potěší jistou nezvyklostí (70%), 7) "Případ tajných inkvizitorů" takřka démonickými představami a jakousi "konspirativností" hodně dře (60%), 8) "Operace Hvězdný svit" není špatná, i když v ní Biggles vypadá trochu jako superman který vyřeší všechno takřka lusknutím prstu a člověk je nakonec rád že mu nevyšlo alespoň něco (70%). Celkový dojem: 63%

Bohužel musím potvrdit to, co už tu napsal 1972Sixo. Příběh je plný neuvěřitelné koloniální nabubřelosti kombinované s poměrně výraznou neznalostí místních reálií. Škoda. Celkový dojem: 60%

Gombrich byl skutečně brilantní historik umění a tak není divu, že i jeho knížka pro děti, byť napsaná v autorových 26 letech, v době jeho vysokoškolských studií a navíc zřejmě čistě pro obživu, je opravdu skvělá. Nesmírně si cením i jeho sebereflexe v poslední kapitole. Vlastně je škoda, že do textu tehdy "nesáhl" více. Mnohé historické děje byly přecejen citelně složitější a méně jednostranné, než jak je 26letý Gombrich popisoval, byť při nutném "didaktickém" zjednodušení. 89letý Gombrich už by je asi popsal vyváženěji. Knihu jsme četli s dětmi (téměř 9 let a 10,5 roku) a pro to menší to bylo ještě skoro brzy. Starší bylo ale velmi spokojené. Jestli můžu něco vytknout, kniha by si především zasloužila trochu víc obrázků... Celkový dojem: 85%

Vypadá to spíše jako kalendář nebo sbírka vtipů, než jako kniha určená k souvislejšímu čtení. Samozřejmě chápu že jde původně o facebookové statusy ovšem stejně bych při jejich převodu do knižní podoby čekal jakousi editorskou práci. Občas bych uvítal i doplnění kontextu, vysvětlení jak celá věc skončila atp. Občas to není špatné, sem tam jsem se smál nahlas, občas je to ale taky vysloveně trapné. Autor se často opakuje, je sprostý, totálně neempatický, zlý a nespravedlivý. Mimo to ta kniha obsahuje přiznání k poměrně výraznému alkoholismu. Ilustrace většinou ohavné, grafická úprava podivná, řekl bych takřka "fušerská". Nevím zda to je záměr, pokus o vtip nebo to tak prostě "jen vyšlo"... Celkový dojem: 60% Číst podruhé to fakt nehodlám.