Renatka11
komentáře u knih
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Zajímavě napsané, uvěřitelné a neveselé. Četla jsem poměrně dlouho a proto mi asi i dlouho trvalo zorientovat se ve všech postavách a i pak mi některé přišly zbytečně navíc. Nejzajímavější a nejúplnější pro mě byl příběh Aničky s Mlladou. U jiných bych potřebovala něco dopovědět.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Jedna rovina příběhu byla celkem napínavá, přestože ne moc uvěřitelná, zatímco ta druhá mi dost připomínala Padesát odstínů šedi a já jsem se smála větám, které byly podle všeho míněny vážně. Přestože knížce nemůžu upřít čtivost, další tituly Colleen Hooverové už vyhledávat nebudu.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Hájíček je pro mě příjemným objevem a jeho styl mě hodně baví. Přestože mě téma venkovského románu nejdřív moc nelákalo a k Rybí krvi jsem se dostala náhodou diky ségře a spíš ze zvědavosti, abych od autora něco zkusila, zaujal mě od první stránky. Obdivovala jsem propracovanost příběhu, věrohodnost postav i to, jak se na chlapa neuvěřitelně dobře dokázal vžít do své hlavni postavy Hany. A novinkou pro mě byly i okolnosti spojené s rušením vesnic na úkor výstavby Temelína.
Země
Marek Epstein
Neskutečně krásný, hodně smutný a geniálně poskládaný příběh, který mě nutil přemýšlet a trénovat paměť od začátku až do konce. Přestože jsem s Leou, Mirabelkou, Vincem, Kurtem a Hermannem strávila jen dnešek, v myšlenkách se k nim budu vracet už asi napořád. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla, která mi střídáním časových rovin i tématem připomínala moji srdcovku Zvuk slunečních hodin.
Velice lehká smrt
Simone de Beauvoir
Po téhle knížce po mojí babičce už jsem ve své knihovně pokukovala delší dobu, ale až teď, kdy mi Simone de Beauvoir připomněl komentář StephenKingje k mé srdcovce Cop, jsem se do ní pustila. Nebudu polemizovat o tom, jestli umírajícímu říct pravdu nebo ne, jak už jsem se zamýšlela u komentáře k titulu Kratší nez vzdech. Každý to máme jinak a navíc je těžké to s jistotou tvrdit, dokud se nás to osobně netýká. Každopádně mě autorčino psaní i přes velmi citlivé a smutné téma bavilo a určitě ráda sáhnu i po jejích dalších knížkách.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět
Aleš Palán
Jsem vděčná, když ke mně knížky dorazí v pravý čas tak, jak se tomu stalo právě s Pelánovými Radami pánu Bohu. Před pár dny mi je půjčila mamka a ze začátku mi přišla tahle zamyšlení spíš úsměvná, ale nijak zvlášť hluboká. Postupně si mě ale některá získávala víc a konkrétně kapitola Baf! byla právě dnes neuvěřitelně načasovaná a přesná! Proto vřele doporučuju a těším se na objevování dalších knih pana Pelána.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Z toho, co jsem od Nesba četla, mě Lovci hlav bavili nejvíc. Svižné, napínavé i celkem uvěřitelné čtení a I filmové zpracování se v tomto případě povedlo.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších příběhů, jaké jsem kdy četla. Byla jsem unesena opravdovostí a hloubkou vztahu Tomáše a Rachel i úžasným vypravěčským stylem. Prostě nádherné!
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Zpověď Martiny Viktorie Kopecké se mi nečetla tak lehce jako její Deník, a to asi hlavně proto, že jde daleko víc do hloubky a víc než životem farářky navenek se zabývá tím uvnitř. Proto mi taky nestačilo jen přijímat, ale často jsem se musela zastavit a uvědomit si svoje postoje, pocity a vnímání a taky mi došlo, že, pokud si z knížky chci něco vzít, jedno přečtení mi určitě nestačí. Kapitoly vztahující se jen k víře a náboženství pro mě byly většinou nové a poučné, někdy ale trochu dlouhé a myšlenky mi při čtení odbihaly jinam. Každopádně celkově jde o hodně zajímavou, otevřenou a inspirativní zpověď a přesně tak vnímám i samotnou autorku, jako velmi zajímavou, otevřenou a inspirativní osobnost, která má co sdělit a dělá to opravdu výborně. Navíc mi udělalo radost, když jsem se v knížce po letech setkala s mou už od nácti oblíbenou básní Jana Skácela "Píseň o nejbližší víně":
"Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil..."
Poselství z Ukrajiny
Volodymyr Zelenskyj
Před ruskou invazí na Ukrajinu jsem jméno Volodymyra Zelenského vůbec neznala a myslím, že jsem nebyla sama. Dnes ho zná celý svět, ale, jak sám Zelenskyj píše v úvodu této knihy, nic by mu neudělalo větší radost, než kdyby tomu tak nebylo, ale jeho země žila v míru. Kniha obsahuje jeho vlastní výběr prezidentských projevů počínaje tím inauguračním z 20. května 2019. Už v něm zdůrazňuje nezávislost Ukrajiny v souvislosti s Ruskem zabranými územími Donbasu a Krymu. Ukrajinskou suverenitu pak vyzdvihuje i v dalších svých projevech před zahájením invaze, z nichž nejsilnější pro mě byl ten první z OSN. Síla a naléhavost jeho projevů po invazi je pak pochopitelně ještě výraznější. Jsem moc ráda, že jsem si do letošní vyzvy vybrala právě tohoto autora a tuto knihu a doporučuju ji nejen k přečtení, ale hlavně k uvědomění si současného uspořádání světa i obrovského odhodlání a odvahy Ukrajinců v obraně jejich země, ale i celé Evropy. Zatím jen navrhovaná Nobelova cena míru tak podle mě právem náleží jak Volodymyru Zelenskému tak, v duchu jeho inauguračního projevu "Každý z nás jsme prezident", i celému ukrajinského národu. A po přečtení tohoto výjimečného Poselství jsem si téměř jistá, že takhle by to vnímal a prezentoval i Zelenskyj sám.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
K Paní Dallowayové mě přivedly jak mé oblíbené Hodiny Michaela Cunninghama tak chuť přečíst si konečně něco i od samotné Virginie Woolfové. Ale až teď, na třetí pokus, se mi povedlo knížku dočíst a i přes jejích pouhých 150 stránek a maximální soustředění to pro mě byl docela oříšek a příběh šel trochu mimo mě. Co se mi ale líbilo, byly časté zmínky londýnských ulic a míst, které mě do mého oblíbeného města při čtení přenášely.
Cop
Lætitia Colombani
Tři příběhy žen z různých koutů světa, nádherně spletené v jeden cop. Silné, dojemné, inspirativní, krásné! Řadím mezi své srdcovky.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Velmi čtivá a praktická doporučení, jak může každý z nás pečovat o demokracii, a apel na to, že bohužel ani v dnešním světě není její zachování samozřejmostí. V souvislosti s tím Snyders zmiňuje nástup moci Hitlera, americké prezidentské volby v roce 2016, Havlovu Moc bezmocných, polskou Solidaritu, Putinovu koncentraci moci, Orwella, Hamleta, Harryho Pottera a mnoho delšího. Na poměrně malém prostoru jsem tak dostala spoustu námětů k přemýšlení a uvědomila si, co pro demokracii už sama dělám a co dalšího ještě dělat můžu. Opravdu hodně dobré a hodně inspirativní čtení, ke kterému se budu často vracet.
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Diky denikove formě opravdu hodně sugestivní! Občas jsem byla Martou já, občas moje 18letá dcera a já v roli matky. Za mě jedna z nejlepších věcí od Soukupové, spolu se Zmizet. Na zvláštní styl psaní jsem si chvilku zvykala, ale po několika desítkách stránek už jsem jeho jinakost skoro nevnímala. Skvěle dokresleno obrázky i prostřední komiksovou části na tvrdším modrém papíře "Jiní o Martě". Oceňuji tak i krásnou grafickou stránku knihy.
Pět starých známých
Mitch Albom
I tento autorův příběh se odehrává mezi nebem a zemí, jak je pro příběhy Mitche Alboma typické, ale tenhle mě zasáhl zatím nejmíň. Přesvědčení, že vše má nějaký důvod, který se ale často dozvíme později nebo vůbec, a že vše je nějakým způsobem provázané, jsou mi blízká. To, že o svých nejbližších nevíme zdaleka všechno, a proto je nemůžeme úplně pochopit, ještě celkem taky. Zbytek sdělení šel ale nějak mimo mě. Po přečtení mé první knížky od autora Ještě jeden den, jsem ho nadšeně přidala k mým oblíbeným, a k samotné knížce se už několikrát vrátila. Pokud by byla moje první přečtená knížka od něj Pět starých známých, nejspíš bych ho už dál nevyhledávala.
Ze života knihomolky
Debbie Tung (p)
To je tak milé a přesné! Ráda odpouštím i občasné přeskakování a opakování. Zaujalo mě, že se s Debbie shodujeme z víc než poloviny na seznamu úžasných knih, stejně jako v zálibě v očichávání knih. Jen ja před novými preferuju ty starší. :)
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Miluju Backmana a jeho Babičku nejvic. Nádherná laskavá knížka, kde skoro nic není takové, jak se na první pohled zdá. Smála jsem se i brečela. Na konci dokonce obojí najednou. Mám ráda knížky, které se mě dotknou a na ktere myslim i dlouho po jejich prečteni, a Babička k nim rozhodně patří.
Magor dětem
Ivan Martin Jirous
Mílé něžné a originální básničky a pohádky vznklé v letech 1982 - 1986 převážně ve vězení a určené Magorovým malým holčičkám. Za mě je nejhezčí hned první s datem 28.3.1982:
Tak už hajinkej Františko,
peřinku dáme na bříško.
Slepičky šly už spinkat taky,
utichl vítr, spí i mraky,
broučci zalezli do jehličí.
Vzhůru jsou jenom andelíčci,
aby Tě ohlídali v noci
na nadýchaném obláčku.
Dobrou noc, ty můj miláčku.
Případ pro exorcistu
Michal Sýkora
Detektivky čtu jen výjimečně a tak i na tuhle, kterou mi doporučila a půjčila moje sestřička, jsem se chystala měsíce. Ale bavila mě moc. Šlo o chytré, vtipné a nepředvídatelné čtení a z autorova stylu psaní i hlavní sympatické postavy, komisařky Marie Výrové, jsem byla vyloženě nadšená. Už se těším na seriál a ráda si nechám doporučit i nějakého dalšího Sýkoru. Možná, že díky němu se detektivky nakonec stanou mým oblíbeným žánrem. ;)
Pláňata
Petra Dvořáková
(SPOILER) Kromě autentických pocitů zmaru, smutku a vzteku, ve mě při čtení převládaly rozporuplné pocity a něco
mi na příběhu nesedělo. Oceňuju, že postavy nebyly černobílé, ale někdy jsem těm jejich náhlým obratům prostě nevěřila. Sestry, které se nemají nijak v lásce, si jsou najednou opravdu blízké, uvažování opileckého otce chvílemi působí nezvykle rozumně, ufňukaná a hádavá matka najednou spontánně tančí a zpívá a její pubertální a většinou vzdorovitá dcera se k ní vesele přidává... a pak ten konec... Ale i přesto se mě to občas nějak dotklo, možná i proto, že jsem vyrůstala ve stejné době a mám starší sestru, a za to dávám čtvrtou hvězdu.