Renatka11 komentáře u knih
Silné, smutné, upřímné, odstrašující, ale občas i vtipné a zábavné. Rozhodně doporučuji, ať už máte k alkoholu jakýkoliv vztah.
Přestože jsem brala jako oddechovku, čekala jsem víc a ostatní Hartlovy knížky mi přišly zábavnější. Ale jednou se to dá a jsem zvědavá na film.
Čtivá oddechovka na tři hvězdy. Za originalni napad propojených sourozeneckych příběhů dávám čtvrtou.
Bizarní je opravdu přesné označení pro tyto různorodé povidky, ale v tom nejlepším slova smyslu. Jsou nepředvídatelné, své, nuti k přemýšlení, hodně řeší alternativy budoucnosti... V mnohém se liší, ale spojuje je atmosfera, pocit z nich, silný dojem po přečtení. Tím mi připomínaly mé oblíbené Údolí moudrých hlav od Jiřího Čihaře. Rozhodně doporučuju.
Právě dočteno. Nádhera! Zusak je
úžasný vypravěč. Neočekávejte další Zlodějku, ale krásný rodinný příběh plný lidskosti a lásky, po jehož přečtení mám chuť se znovu pustit nejen do ostatnich autorových knih, ale i do zatím nepřečtené Ilias a Odyssey...a Kameníka...
Milý komiks s krásnými a vtipnými ilustracemi. Introverti (jako já) se v ní najdou, extroverti asi nepochopí.
Milá malá knížečka z roku 2012 složená z přání k 75. narozeninám Karlu Schwarzenbergovi a zároveň k úspěchu v nadcházejících prezidentských volbách od mnoha jeho přátel a podporovatelů. Většina mu přála, aby ve volbě uspěl, někteří ale pravý opak s tím, že si ho nezasloužíme. Vzpomínám, jak jsme v lednu 2013 s napětím sledovali průběžné výsledky druhého kola prezidentské volby cestou do Krkonoš, a náš tenkrát 5letý syn s jistotou prohlásil: "Vyhraje Zeman. Chtěl bych, aby vyhrál Schwarzenberg, ale vyhraje Zeman." Tenkrát i teď zpětně je mi líto, že měl pravdu, a opravdu věřím, že naše země mohla být jinde, kdyby ji neměl. Z přání se mě nejvíc dotkla ta od Jana Rumla, Bořka Šipka a Michaela Žantovského, kterého cituju níže:
"Můj ctnostný kmete, milé kníže,
tvých vloh si radno lépe všímat,
právem se k tobě pověst víže,
že bdělý jsi, ač zdáš se dřímat."
Almodóvara miluju jako režiséra pro jeho osobitost a originalitu vyprávěných příběhů. Nejraději mám jeho filmy Na dno vášně, Vše o mé matce, Mluv s ní a Volver, které vznikaly v letech 1997 - 2006. A právě jeho filmy mě přivedly i k jeho nejoblíbenější ženské postavě, kterou napsal a která ožívala už v 80. letech ve sloupcích pro časopis La Luna
Na první pokus se mi Patty sice přečíst nepovedlo, ale teď, díky 13. bodu letošní výzvy a s pár lety odstupu, už ano a, přestože mám Almodóvara ráda trochu jinak, vlastně jsem se docela bavila a kromě ohromné spousty sexu tam našla i velkou dávku humoru. Každopádně s klidným svědomím mohu doporučit jen jeho filmy, Patty klidně vynechte. Třetí hvězdička je za prostřední část knihy Vycpávky, čtvrtá za můj obdiv k Almodóvarovu filmařskému umění.
Tři osobní příběhy tří různých žen, které ústí v příběh jeden, mě vtáhly a nepustily, dokud nebyl konec. Navic knížka skvěle spnila osmnácté tema letošní výzvy. V Gileádu bych se tedy rozhodně ocitnout nechtěla!
Krásný, silný a pro mě zrovna hodně aktualni příběh, na který jen tak nezapomenu a který rozhodně doporučuji. Na vic teď nemam slov.
Tuhle knížku jsem zaznamenala krátce po českém vydání v novinové recenzí. Od té doby jsem na ni často myslela a měla ji zařazenou mezi tituly, které chci přečíst. No, a přečetla jsem ji až teď, skoro v jednom zátahu. Asi mělo důvod na ni tak dlouho čekat. Teď jsem si ji vyloženě užívala. Je nádherná a musí být i skvěle přeložená, protože se čte opravdu sama. Je krásnē smutná i dětsky veselá. Postavy Esthy a Rachel jsem si hned zamilovala stejně jako jejich dvojčecí souznění. Určitě ji doporučuji a určitě se k ní ještě někdy vrátím. "Poklona", paní Roy!
Přestože mě Havlovy Audience, Vernisáž i mnou teprve nedávno objevený Rodinný večer bavily o dost víc, asi i proto, ze jsem jim líp rozuměla, jsem ráda, že jsem se konečně dostala i k Zahradní slavnosti. K pochopení mi určitě pomohly doprovodné texty obsažené v tomto sympatickém kapesním vydání Knihovny Václava Havla, které je primárně určené pro školy a mladé čtenáře. I když už do těchto kategorií dávno nespadám, uváděné komentáře jsem taky uvítala.
Metu mi doporučila moje dcera, které ji zas doporučila její kamarádka. Prý by se mi to mohlo taky líbit... No, a líbilo, jak originální námět, tak zvláštní a naprosto nepředvídatelný příběh i hodně zajímavý styl vyprávění.
Skvělé a naprosto uvěřitelné. Před očima jsem při čtení živě viděla Elizabeth Taylor a Paula Newmana, přestože jsem film viděla už hodně dávno. Každopádně teď se na něj určitě ráda podívám znovu.
Miluju Murakamiho a miluju knihovny a, přestože do téhle bych se podívat nechtěla, příběh se líbil moc mně i mým dětem, které mají rády horůrky.
Diky Pražské zimě jsem si především rozšířila obzory a objevila souvislosti a detaily naší i evropské předválečné, válečné i poválečné historii do roku 1948, která úzce souvisela s prací autorčina otce. A spíš mimochodem jsem se dozvídala i o osobní historii Madeleine a její rodiny. Knížku bych ráda doporučila studentům středních škol i všem, kdo se chtějí čtivou formou dozvědět neco víc o naší historii, ať už se zajímají o autorku samotnou nebo zatím ne.
Příběh ze života s postavami, ve kterých se najdete. Neskutečně čtivé a reálné, ale ostatni knížky od Soukupové mě vzaly nějak víc.
Krásný poetický příběh s vůní Afriky a kávy. Libilo se mi vyprávění o africké přírodě, o Afričanech a jejich různorodé mentalitě, i o tom, jak se odlišnému zpusobu života autorka uměla přizpůsobit. Jen se mi to nečetlo úplně samo.
Hned po dočtení jsem shlédla film, který dodal mým představám barvy a život. A tahle kombinace byla výborná. Ale určitě doporučuju držet pořadí. Opačně by to, aspoň na mě, asi tak nefungovalo.
Zajímavý příběh inspirovaný skutečným životním příběhem obdivuhodné paní Podolské. Ze začátku mi moc neseděl styl vyprávění a prokládaní textu úryvky z budovatelských básní, ale zvykla jsem si a knížku dočítala s napětím, jak to se všemi dopadne.