Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38434/bmid_vzpominky-na-afriku-vsA-38434.jpg
4
254
63
Autorka pocházející z aristokratického prostředí se v roce 1914 vydala s manželem do tehdejší britské kolonie Keni. Namísto sladkého života mezi zdejší společenskou smetánkou a bohatých zisků z kávové plantáže ji čekala řada větších i menších katastrof. Kniha zachycující její vzpomínky na černý kontinent vyvolala zájem v literárním světě i mezi filmaři. Film s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích byl po zásluze oceněn sedmi Oscary. Verše přeložili Tomáš Míka, E. A. Saudek a Ferdinand Stiebitz.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
Den afrikanske farm , 1937
více info...
Přidat komentář
V Afrike som nikdy nebola a ani do nej nepôjdem. Chcem si ju pamätať očami Karen Blixenovej. Ako romantickú krajinu s jednoduchými ľuďmi, krásnou prírodou, pokojným životom, divokými zvieratami a hrejivým hlasom Vilmy Cibulkovej v pozadí.
Kniha nie je určená pre čitateľov, pre ktorých je najdôležitejší dej, toho tam veľa nebolo. Ale ak máte radi poéziu v próze, je to to pravé orechové.
Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. Slavný film, podle ní natočený, jsem neviděla. Autorčine popisy Afriky jsou krásné až bych řekla poetické. Byla z toho cítil ta její láska k Africe a k lidem. Ale vlastně se celou knihu nic neděje, a některé části mě dost nudily. Pohled autorky jsem navíc vnímala jako ovlivněný tím, že byla bílá Evropanka, takže vlastně někdo, kdo to tam přichází zachránit, vyřešit a nastavit pravidla. Připadalo jí normální, že Evropani zaberou půdu afričanům a pak jim ji milostivě přidělují.
Celkově jsem asi čekala trošku víc.
Knihu jsem už před několika lety četla, takže jsem věděla do čeho jdu a co čekat. Musím ale říct, že poprvé se mi kniha líbila daleko více než tentokrát. Tentokrát mě kniha poněkud zklamala. Oceňuji sice autorčiny zážitky z kávové plantáže v kopcích nedaleko Nairobi, ale styl psaní mě nedokázal zaujmout. Navzdory statusu věčného, velmi oblíbeného a celosvětového bestselleru jsem se přistihla, že mám problém se pořádně začíst. Navíc mi autorky vztah s Denysem Finchem Hattonem připadal poněkud nedotažený a málo hluboký.
Celkově lze říci, že ačkoli je kniha klasickým dílem literatury faktu, nedokázala naplnit má očekávání. Podle mého názoru existují jiné memoáry, které jsou poutavější a nutí k zamyšlení. Takže v tomto případě určitě upřednostňuji filmové zpracování.
Kdo očekává romantický děj, jako byl ve filmu, bude zklamán. Romantiky tam bylo minimálně. Zato kniha obsahovala překrásné popisy africké přírody a rovněž poukazuje na mentalitu různých afrických kmenů. Pravděpodobně by to někdo v dnešní době označil jako nekorektní, ale myslím, že je Karen Blixenová popsala věrně, se všemi plusy, ale i mínusy. A taky se snažila domorodcům pomáhat a zároveň respektovat jejich zvyklosti.
Nejvíce se mi líbila první třetina knihy (popisy přírody) a pak závěr (loučení s farmou a blízkými lidmi). Moc mne nebavila prostřední, "filozofická" část.
Poslouchala jsem jako audioknihu načtenou Vilmou Cibulkovou a byl to rozhodně větší zážitek než když jsem tuto knihu kdysi četla.
Krásný a poutavý příběh o Africe.
,,S voly jsme provedli něco podivného. Býk, ten žije v neustálém stavu zuřivosti, poulí oči, dupe do země a vrhá se na vše, co vstoupí do jeho zorného pole, ale přece žije svůj život, z nozder mu vychází oheň a z beder nový život, jeho dny jsou naplněny uspokojováním jeho obrovských potřeb. O tohle všechno jsme voly připravili a ještě si za to činíme nárok na jejich život. Věrně nás provázejí všedními dny, odjakživa vláčejí těžká břemena, jsou to tvorové bez vlastního života, přizpůsobení našim potřebám." Krutá realita chování člověka ke zvířatům.
"Měla jsem farmu v Africe." Těmi slovy začíná kniha Karen Blixenové, jejíž slavné filmové zpracování získalo sedm Oscarů a má jeden z nejlepších soundtracků, co znám.
Skutečná baronka Blixenová byla schopná vláčet do Afriky kromě porcelánu i kukačkové hodiny a na safari střílet zvířata. Ve své jen částečně autobiografické knize si taky leccos přikrášlila, včetně svého vztahu s Denysem a potíží, kterým v Africe neustále čelila, jak popisuje Mia Kankimäki v Ženách, které mi nedají spát. Pravdou ale je, že navzdory všemu zůstala a tu farmu dlouho vedla prakticky sama. Proto je její vyprávění i přes výrazný kolonialismus pořád inspirativní. A btw, Hemingway o ní prohlásil, že je to nejlepší kniha o Africe, jakou kdy četl.
Mate-li radi knihy o Africe, o divocine, starodavnych kulturach, obcanskych valkach, genocidach, pytlacenicharismaticke fauny, atd...tak to prejdete s klidnym svedomim dal.
Je to takove cantani od nikud nikam. Storky bez pointy, vyvrcholeni....pusobici, ze je psal generator slov a vet na random vyber. V cele knize bych nasel s troskou drinou nekolik vet, maximalne par odstavcu, co za to stalo.
Knížku jsem četla už několikrát a je to pro mě vždy zážitek. Ještě si do toho promítám postavy z filmu a za pár let se na další čtení zase těším :)))
Poslouchala jsem audioknihu, načtenou Vilmou Cibulkovou. Možná ani ne načtenou, spíš recitovanou. Poslech se mi moc líbil. Narozdíl od filmu se kniha více věnuje domorodců, zážitkům se zvířaty než vztahům. Rozhodně doporučuji!
Vzpomínky na Afriku pro mě vždycky zůstanou krásným filmem s Meryl Streep v hlavní roli. Ale nikdy na ně nebudu pomýšlet jako na tu nezapomenutelnou knihu. Protože pro mě bohužel tak trochu zapomenutá je. Četla jsem ji díky čtenářské výzvě, jinak bych asi zůstala jen u filmového zpracování. Ale je to škoda, určitě je to jedna z těch hezkých klasik, které by se měly nejdříve přečíst a pak až shlédnout.
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Poslouchala jsem ji jako audioknihu namluvenou velmi příjemným hlasem Vilmy Cibulkové.
Na 14 hodin jsem se ponořila do nitra Afriky a mohla si představovat krásu tohoto kontinentu před 100 lety.
Je tu nádherně popisována příroda, zvířata, život na plantáži. Velmi mě zaujaly popisy jednotlivých afrických kmenů - rozdíly v životě Kikujů, Masajů,... jejich zvyky, přístup k životu.
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih, v kombinaci s jedním z nejmilovanějších filmů.
Krásný poetický příběh s vůní Afriky a kávy. Libilo se mi vyprávění o africké přírodě, o Afričanech a jejich různorodé mentalitě, i o tom, jak se odlišnému zpusobu života autorka uměla přizpůsobit. Jen se mi to nečetlo úplně samo.
Hned po dočtení jsem shlédla film, který dodal mým představám barvy a život. A tahle kombinace byla výborná. Ale určitě doporučuju držet pořadí. Opačně by to, aspoň na mě, asi tak nefungovalo.
To je prostě klasika klasik, závan starých dobrých časů, někdy tedy ne zas tak dobrých, ale je v knize zachycen kus určité nálady, světa, který už neexistuje. O to víc je důležité o něm vědět, protože existuje v nás.
Štítky knihy
Afrika cestopisné příběhy zfilmováno Keňa 20. století dánská literatura autobiografie farmy, hospodářství dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1992 |  Vzpomínky na Afriku |
| 1986 |  Zimní pohádky / Anekdoty osudu |
| 1971 | Babetina hostina |
| 1982 | Sedem fantastických príbehov |
Kniha Vzpomínky na Afriku je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 351x |
| Čtenářské výzvě | 102x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 167x |
| Chystám se číst | 209x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 14x |
Pěkné vyprávění prostoupené láskou k Africe. Nádherné popisy přírody (ten vzduch, někdy těžký a plný prachu, někdy studený a průzračný jak voda v jezeře, skoro cítíte). Některé názory a postoje se nám dnes nemusí líbit, ale musíme si uvědomit ten rozdíl jednoho století, které dělí pobyt KB v Africe a současnost. Na tehdejší dobu byly její názory na domorodé obyvatelstvo pokrokové (a její chování k nim zřejmě nadstandardní), lvi v blízkosti farem byli škodná a vyjet si na safari byla společenská nutnost (které se ona naopak postupem času vzdala a jezdila se na divoká zvířata jen dívat).