Renatka11
komentáře u knih
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivý a velmi silný příběh. Přestože ženské romány nevyhledávám a nejsem ani skalním fanouškem knih paní Körnerové, k jejím příběhům se čas od času díky doporučení dostanu a její ženské hrdinky obdivuju pro jejich vnitřní sílu, statečnost a praktičnost. A stejně tomu bylo i u právě dočteného Hlasu kukačky.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Miluju beletrii, ale čím jsem starší, tím víc mi hodně dávají i knížky zabývající se současným děním, minulostí, životopisy nebo úvahami lidí, kterých si vážím. Zatímco romány mě přenáší do jiných míst a časů a probouzí moji představivost, literatura faktu mě přivádí ke mně, k tomu, co je pro mě důležité, a probouzí moji touhu dané téma ještě víc poznat a pochopit. Takový pocit mám i po dočtení Opuštěné společnosti, která mě nejen bliž seznámila s historickými i současnými souvislostmi naší země, ale hlavně přiměla o nich přemýšlet, udělat si na ně vlastní názor a neváhat ho vyjádřit. A přestože v naší vesnici v probíhajících komunálních volbách tentokrát kandiduje jen jedna strana, ráda jsem ji dnes svým hlasem podpořila.
Velice lehká smrt
Simone de Beauvoir
Po téhle knížce po mojí babičce už jsem ve své knihovně pokukovala delší dobu, ale až teď, kdy mi Simone de Beauvoir připomněl komentář StephenKingje k mé srdcovce Cop, jsem se do ní pustila. Nebudu polemizovat o tom, jestli umírajícímu říct pravdu nebo ne, jak už jsem se zamýšlela u komentáře k titulu Kratší nez vzdech. Každý to máme jinak a navíc je těžké to s jistotou tvrdit, dokud se nás to osobně netýká. Každopádně mě autorčino psaní i přes velmi citlivé a smutné téma bavilo a určitě ráda sáhnu i po jejích dalších knížkách.
Pět starých známých
Mitch Albom
I tento autorův příběh se odehrává mezi nebem a zemí, jak je pro příběhy Mitche Alboma typické, ale tenhle mě zasáhl zatím nejmíň. Přesvědčení, že vše má nějaký důvod, který se ale často dozvíme později nebo vůbec, a že vše je nějakým způsobem provázané, jsou mi blízká. To, že o svých nejbližších nevíme zdaleka všechno, a proto je nemůžeme úplně pochopit, ještě celkem taky. Zbytek sdělení šel ale nějak mimo mě. Po přečtení mé první knížky od autora Ještě jeden den, jsem ho nadšeně přidala k mým oblíbeným, a k samotné knížce se už několikrát vrátila. Pokud by byla moje první přečtená knížka od něj Pět starých známých, nejspíš bych ho už dál nevyhledávala.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Haruki Murakami je pro mě srdcovou záležitostí a jeho knížky jsem si oblíbila pro jejich jedinečnou atmosféru, kouzlo a sexappeal. Všechny jeho příběhy na mě působí opravdu magicky a silný pocit z nich většinou přetrvává ještě dlouho po dočtení. Proto jsem byla překvapena, že samotný děj této knížky, ke které jsem se vrátila asi po 10 letech, si nepamatuju skoro vůbec. Hlavní postavy Hadžime a Šimamoto mi sice byly povědomé, na víc jsem si ale nevzpomínala. A tak jsem teď celý tenhle příběh osudové lásky okouzleně znovuobjevila, opět si ho užila a nečekaně v něm našla i pár vtipných pasáží.
"On totiž její tatínek byl kromě dentisty i komunistou. Jasně, i takoví lidé se na světě najdou... Kombinace tenisty, dentisty a komunisty v jednom se už vidí opravdu jen málokdy." :)
Bílá nemoc
Karel Čapek
Dr. Galén mi svými pevnými postoji i vyjadřováním připomínal Václava Havla, kterému bylo v době prvního uvedení hry na začátku roku 1937 teprve několik měsíců.
A skvělý Karel Čapek mě i v Bílé nemocí oslovil svou lidskostí a schopností vnímat a popsat hlavní problémy své doby a, jak už je u jeho nadčasových děl typické, nejen té. Aktuálnost příběhu a jeho podobnost s pandemií covidu a počátečními úvahami Ruska nad válečným konfliktem na Ukrajině je až děsivá.
"Pandemií. Nemocí, která lavinově zachvátí celý svět. V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba..."
"Žádná starost, holenku, budoucí válka nepotrvá ani týden. To se nepřítel rozbíje na padrť, dřív než se doví, že je válka."
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
(SPOILER) Ray Bradbury si mě vloni získal skvělými 451 stupni Fahrenheita a teď mě opět dostal svou nádhernou kronikou z Marsu. Oproti nedávno čtenému Marťanovi se tady téměř neřeší technické detaily osídlování rudé planety jako ty psychologické a její kolonizace se bere jako logické vyústění poměrů na Zemi. Mars postupně osidlují astronauti, dobrodruzi, vědci, střední třída, černoši, stáří lidé a mnoho dalších a každá skupina i jednotlivec pro to má své vlastní důvody a svá vlastní očekávání. Některé kapitoly mě zasáhly víc než jiné, ale u všech se mi líbilo, jak na sebe krásně logicky navazují. Nejlepší pro mě byly Ylla, Pozemšťani, Třetí expedice, ...ač bude stejně luna plát, Má duše se vznáší ve výši, Marťan, Dlouhá léta i závěrečný Výlet na milión let. Bradburyho tak ráda přidávám k mým oblíbeným autorům a těším se na další setkání s ním.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Úžasně čtivé, chytré a vizionářské! A překvapivě i hodně vtipné. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas, u kapitol s drahouškem Li skoro pořád. Na druhou stranu jsem byla zaskočena tím, že vzhledem ke vzniku knihy Čapek označení nordický mlok použil vlastně už před druhou světovou válkou, ne až v reakci na ni. Taky mě zaujaly popsané postoje různých zemí na konflikt s mloky, které se lišily podle priorit jednotlivých států a působily dost reálně. Už u R.U.R. jsem psala, že Čapek byl génius a tohle mé přesvědčení Válka s mloky opět potvrdila. Na závěr chci opět vyzdvihnout autorovu češtinu, která je naprosto dokonalá, hravá a inspirativní, tady navíc i v kombinaci s angličtinou. Děkuju svým dětem za krásný dárek k narozeninám a už se těším na další Čapkovy poklady.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
K Paní Dallowayové mě přivedly jak mé oblíbené Hodiny Michaela Cunninghama tak chuť přečíst si konečně něco i od samotné Virginie Woolfové. Ale až teď, na třetí pokus, se mi povedlo knížku dočíst a i přes jejích pouhých 150 stránek a maximální soustředění to pro mě byl docela oříšek a příběh šel trochu mimo mě. Co se mi ale líbilo, byly časté zmínky londýnských ulic a míst, které mě do mého oblíbeného města při čtení přenášely.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hrabě Rostov si mě od začátku získával svou noblesou, duchapřítomností, vynalézavostí, smyslem pro přátelství a v neposlední řadě právě gentlemanstvím. Byl mi sympatický i tím, že měl rád knoflíky ve svých krabičkách. :) A, přestože život mezi zdmi Metropolu plynul i s milníky ruské historie v pozadí většinou celkem pozvolna, měl své jedinečné kouzlo a moc ráda jsem se tam s hrabětem, Ninou i Sofií procházela, objevovala jeho veřejné prostory i tajná zákoutí a užívala si pohostinnosti Piazzy i Bojarského. Teď po dočtení jsem si hotel Metropol našla na mapě Moskvy a byla překvapená nejen tím že tam opravdu stojí, ale i tím jak dobře byl v knížce popsán, protože jeho skutečná podoba celkem odpovídá mým představám.
K moři
Petra Soukupová
Příběhy a postavy Petry Soukupové mám ráda a ráda se k ním vracím pro jejích opravdovost, plastičnost a různorodost. Všechno s nimi vždycky hrozně prožívám a přemýšlím o nich i mimo čtení, jakoby to byli členové mojí vlastní rodiny. K moři bylo před pár lety jedno z mým prvních setkání s autorkou a příběh o složitých vztazích čtyř sester se mě hodně dotkl tenkrát i teď napodruhé. O to víc si tak vážím blízkého vztahu se svou sestřičkou, který i přes odlišnostI povah a sem tam postojů a názorů přetrvává i v dospělosti.
Chuť prázdna
Barbora Adamcová
Přestože mi tahle knížka úplně nesedla po literární stránce, má podle mě velkou výpovědní hodnotu. Soudím, že autorka vychází z vlastní zkušenosti nebo zkušenosti někoho velmi blízkého, protože život s anorexií popisuje pomerně hodně věrně. Oceňuji tak její otevřenost a ochotu tyto nepříjemné zážitky sdílet. A, protože u tohoto problému je velmi důležité si ho včas uvědomit, přiznat a řešit, myslím, že knížka může pomoci právě v tom rozpoznání krize, a to jak přímo lidem trpícím poruchami příjmu potravy, tak i jejích blízkým.
Fantastický pan Lišák
Roald Dahl
I když mám některé Dahlovy knížky raději, ani panu Lišákovi nechybí pro autora typický styl a vtip, a tak z lásky a obdivu k Dahlovu psaní, jeho originalitě a fantazii, je u mě i tato knížečka na 5 hvězd. Doporučuji i její skvělé filmové zpracování.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Přestože mě 8letá Helenka v Budžesovi se svou odzbrojující naivitou a bezprostředností bavila o trošku víc, i její náctileté já v Oněginovi má své nesporné kouzlo a vtip. Občas mi při čtení bylo smutno jak z té obecné beznaděje, že bude sotva někdy líp, tak i ze vztahu Helenky s Kačenkou, o to víc jak pravdivě obojí vyznívalo.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Helenku Součkovou mám ráda jak v knižní podobě tak v podání skvělé Báry Hrzánové na divadle. Irena Dousková dokázala podat svět očima malé holčičky v době normalizace naprosto přesvědčivě a úžasně vtipně. Helenčina bezprostřednost a naivita, ale i její dobrota a odhodlání vytrvat jako Hrdý Budžes mě dokážou vždycky spolehlivě pobavit a rozesmát. A taková nemilá věc se mi čas od času taky stane. :D
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
Dcera, která je milovníci Kytice už od poměrně brzkého věku, dostala tohle krásné originální vydání před pár lety k Vánocům, četla ho už xkrát a zná většinu balad nazpaměť. Dnes jsem se do této klasické sbírky znovu ponořila i já a zaujaly mě jak rozmanité ilustrace různých autorů dokreslující ponurou až hororovou atmosféru balad, tak opět i Erbenovy verše samotné.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Z Kytice mám z dětství zažitou hlavně Polednici ze školy a Štědrý večer z domova z Vánoc. O něco míň pak balady Kytici, Poklad, Zlatý kolovrat, Vodníka a Svatební košili. Ostatní jsem si až dodnes, kdy jsem se ke Kyticí vrátila v jejím komiksovém vydání, skoro nepamatovala. Jen na to, že i pocit z nich byl většinou něčím děsivý nebo aspoň znepokojivý. A jsem přesvědčená, že v době svého vzniku musela Kytice působit ještě mnohem děsivěji. Moje oblíbené básně jsou nejkratší Kytice a jedna z mála se šťastným koncem - Poklad.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět
Aleš Palán
Jsem vděčná, když ke mně knížky dorazí v pravý čas tak, jak se tomu stalo právě s Pelánovými Radami pánu Bohu. Před pár dny mi je půjčila mamka a ze začátku mi přišla tahle zamyšlení spíš úsměvná, ale nijak zvlášť hluboká. Postupně si mě ale některá získávala víc a konkrétně kapitola Baf! byla právě dnes neuvěřitelně načasovaná a přesná! Proto vřele doporučuju a těším se na objevování dalších knih pana Pelána.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Vždycky jsem stromy vnímala jako živé organismy a procházky v lese milovala, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že spolu komunikují, spolupracují, vychovávají mladé, pamatují si, myslí, křičí a mnoho dalšího. V tom je tato knížka jedinečná a mění náš pohled na ně. Až půjdu příště do lesa, asi ho uvidím jinýma očima a budu si jednotlivých stromů všímat mnohem víc nez doteď.
Kde zpívají raci
Delia Owens
(SPOILER) Po pár nedávných zklamáních z knížek označených jako bestsellery jsem byla předem trochu skeptická, ale u zpívajících raků byly moje obavy zbytečné. Knížka je krásně a citlivě napsaná a má originální poetický příběh z úžasného prostředí. Přitom ale působí celkem reálně, stejně jako jeho zajímavá hlavní hrdinka Kya. Tu jsem si téměř okamžitě oblíbila a v průběhu čtení ji měla často chuť obejmout a ubezpečit, že máma se určitě vrátí. 4,5*