Rave komentáře u knih

(SPOILER) Dost dobrej příběh! Pět hvězd však nedám a řeknu vám proč. POZOR SPOILER. Protože opět, OPĚT tu máme sálodlouhou pitvu osobní rodinné tragédie jedné rodiny, čili drama v jinak velmi slušně rozběhlém thrilleru. Proč?! Jakoby nestačila geniální a strašidelná dějová linka a autor měl potřebu brnkout i na soucitnou strunu čtenáře. Zbytečné! Holka je sirotek, tečka. V thrilleru nepotřebuju číst, jak její rodiče trpěli a ona sama teskní a doufá, že je její kdysi ztracená sestra stále živá. Pokud mám náladu pobečet si, sáhnu po jiném titulu. Věcí druhou pak také bylo iritující dlouhé vedení hlavní hrdinky. Poté, co jí vzbudí výkřik a ona jde situaci duchapřítomně zkontrolovat, vnímá vystrašené chování kamarádky, děs v očích a prkenné odpovědi i postoj, tak si odkráčí zase lehnout s tím, že se asi spletla? A když přijde na to, že v domě postupně zmizelo víc lidí, spojí se i s jejich kamarády, najde mobil, pořád jí přijde zbytečné obtěžovat policii? Bože, takovou kamarádku fakt nechcete. Zvrat a závěr však pro mě byl tak originální a uvěřitelný, že si knížka spravila reputaci a zaslouží si velmi slušné čtyři hvězdy.

8 08.03.2021

Od první stránky vás příběh vtáhne a přemýšlíte, co se tady dopytle stalo? Chcete vědět víc a knížku odmítáte odložit. Běží vám hlavou různé teorie. Osobně jsem však až do poslední chvíle na tu správnou nepřišla, takže mě rozuzlení upřímně fascinovalo. Líbil se mi popis chování a prožívání hlavních hrdinů, protože přesně takhle bych se v daných situacích nejspíš chovala i já. Štval mě pouze Patrik a jeho nechápavost, kapitoly s ním byly jediné, u kterých jsem jeho myšlenkové pochody doslova popoháněla. Děj obsahuje mimo tajemné zápletky i množství odboček do minulosti hrdinů. Normálně mi omáčka kolem vadí, pojďme k věci, ale tady byly vzpomínky tak dobře propletené s dějem, s dávkou vtipu a sarkasmu, že jsem se, ač jde o postapo téma, dobře bavila! Nevěřila bych, že jde thriller zkombinovat s vtipnými momenty, ale jde, aniž knížka ztratí na mrazivosti. Styl psaní bych přirovnala k mé oblíbené S.Lapena, vtipné pasáže pak k Betty McDonaldové. Takže taková česká l(L)apená McDonaldová :-) V závěru do sebe vše zapadá a přitom se nabízí i pokračování...Jo, už teď se na něj těším!

8 20.11.2020

Do posledni ctvrtiny knizky jsem byla rozhodnuta dat temer plny pocet hvezd, zaver me vsak zklamal. Prekombinovany. Az me zamrzel, protoze knizka se jinak cetla skvele. Vadilo mi jen mnozstvi jmen (kdyz jsem si na papir poznacila tricate druhe, znechucenim jsem si odfrkla) a detailne popisovana brutalita spachanych cinu. Vzhledem k propracovanosti celeho pribehu me nastval odbyty, rychly a prekombinovany konec na strane jedne a nevysvetleni klicovych stop na strane druhe ("jak to bylo uz se asi nikdy nedozvime..."). Presto sahnu po druhem dilu a precteni tohoto doporucuju

8 18.08.2018

(SPOILER) První dvě třetiny knížky mě absolutně vtáhly. V duchu jsem si gratulovala, že jsem se nenechala odradit velmi slabým prologem, který mě nijak k dalšímu čtení nenavnadil, spíš znechutil a chvíli jsem i zaváhala, zda dávat knížce vůbec šance. Příběh se však poté začal nečekaně dobře rozvíjet. Sakra dobře. Přesně tento typ knížek miluju. Olalá, já snad narazila na další Ruiny! Skvost v mé soukromé top desítce! Ani kapka krve a přitom běhá mráz po zádech. Skupinka mladých v lese. Parta, která nudou neví, co by, a touží po dobrodružství. Události, jež se jim začínají postupně vymykat z rukou. Odmítala jsem jít spát, napětím jsem ani nedýchala. Mistrně vykreslené prostředí, uvěřitelná psychologie postav, vtipné rozhovory, tajemná zápletka. Sem tam to drhlo. POZOR SPOILER: Proč je opět nutné rozpitvávat osobní traumata hlavní postavy s detailním popisem umírání bratra? Příběh sám o sobě byl tak úžasný, že nebylo třeba žádných kostlivců z minulosti, aby se čtenář bál! Proč je najednou nutné narazit ve tmě na oběšence a věnovat stránku z knížky vyšroubovanému náhledu na to, jaký byl jeho vzhled, když pár řádků předtím čtenáře spolehlivě vyděsil obyčejný nález křížů z větví houpajících se na stromech, ačkoli bylo bezvětří? Jakoby se při Záhadě Blair Witch, při scéně, kdy sedí havní hrdinka ve stanu a na celtě se zvenku obtiskávají dětské ruce rozhrnul vchod a tam stál chlápek s motorovou pilou. Jako, dobrý, asi mám mít strach, ale ty dětské ruce na plachtě, ty mě, upřímně, vyděsily víc...Knížka byla přitom podobně strašidelných skvostů plná: opuštěná bota bez tkaniček pohozená u cesty...různobarevné pásky natažené mezi stromy...chybějící kilometr provazu tam, kde ještě včera byl...Pak nečekaná zdravotní komplikace jednoho z party, zranění dalšího...To všechno mě bavilo. Já bych byla dokonce nadšená z rozuzlení, že se po všech slehla zem, příběh by končil jen policejním zápisem, je na čtenáři, jak si to celé vysvětlí. Ovšem, zápletka pana Batese mě hluboce zklamala. Ne naštvala, a fakt hodně! Díváte se na zmiňovanou Záhadu Blair Witch, pozorujete scenérii nevinně naskládaných kamenů na sebe a střih, Masakr motorovou pilou. Kameny lítají, krev stříká, mozek letí, nestvůry přicházejí...WTF? Proč? PROČ? Z pěti hvězd spadlo moje hodnocená strmně do škatule "odpad". Ty dvě hvězdy dávám z milosti, za dojmy z prvních dvou třetin knížky.

7 04.03.2021

Knížka vás vtáhne. Máte pocit, že stojíte na německé klinice vedle autorky a žijete s ní její příběh. Najednou rozumíte lékařům. Proč je jich málo, proč nestojí o dobře placené noční služby, proč více nemluví s pacienty, proč odsuzují domácí porody, proč svou práci přestávají chtít dělat, proč odchází...Knížku bych tak doporučila každému. Nejen těm, kteří si o lékařském prostředí čtou rádi, ale především těm, kteří doktorům nemůžou přijít na jméno. Pro jejich údajnou nenasytnost či chamtivost. Počtěte si. A třeba tím kamenem příště po lékaři až tak úplně nebudete chtít hodit...

7 13.03.2020

Knížku jsem dostala od grafika. Po této stránce je knížka, řekněme, zajímavá. Můj šálek čaje to sice není, ale jo, dejme tomu, oko odborníka se nejspíš potěší. Nicméně, k obsahu. Už samotný název jsem nechala párkrát převalit na jazyku. ". Pozor, doktor!" Pozor, doktor? Takže, mám očekávat něco na způsob: "pozor, revizor!" nebo "bacha, učitelka"? Neboli, zbystřete, nepřítel? Jedná se o knížku pro děti. O dějiny medicíny v sedmi dnech. Přesto, počínaje názvem, je v ní současně lékař přímo i hodnocen. Vědomě či podvědomě dětem podsouván jako někdo, kdo nás vlastně trápí, mučí a zkouší na nás různé triky... Přímo do knížky je vložen plakát kostry, který si děti nejspíš můžou vyvěsit v pokojíčku. Nu, je hezky vyvedena, barvy, kvalitní papír, po této stránce dobrý. Co však neskousnu je text na něm: " Člověk každou chvíli stoná, něco se mu vykloubí. Nemít možnost jak to spravit, stál by život za houby. Od pravěku lidstvo zkouší kouzla, čáry, různé triky. Například jsme vymysleli doktory a lékárníky!" Tento text je i upoutávkou na knížku a je i na zadní straně obálky. Tohle mám opravdu recitovat dětem? Vytvářet v nich dojem, že lékař je vlastně takové nutné malé zlo? Já chci, aby mé dítě znalo historii, vážím si, že autor udělal výcuc toho nejpodstatnějšího a myslím, že i nejzajímavějšího a shrnul to do krátkých textů tak, aby to děti bavilo. Ale vadí mi, že současně dětem (ne)nápadně podsouvá i svůj subjektivní (negativní ) názor na doktory. Texty se sice tváří mile, ale "mezi řádky" je averze patrná. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi to u knížky pro děti. U knížky, která se prezentuje jako "dějiny medicíny". Ukázkou pár citací z knížky: "A nezapomeň si doma ty rovnátka, víš, že jdeš hned po škole na kontrolu!" "Jéééé...Zase na kontrolu k tomu trapiči! Odkdy vlastně doktoři smějí mučit malé děti?" "Asi tak něco přes 2000 let. Už staří...." atd. V současné knížce pro děti bych si představovala minimálně jemnou edukaci. Směrem k větší laskavosti a úctě. K jakémukoli povolání. Natož k povolání lékaře. Očekávala bych, že kniha "dějiny medicíny" navede komunikačně méně zdatné rodiče, jak v takové situaci vhodně zareagovat. Vždyť, zrovna na rovnátka dítě k odborníkovi vůbec nemusí a je to jen jeho estetický rozmar, že k němu chce. Kde je úcta a vděk? S tím souvisí další citace z knížky: "Poté, co vyrosteme, pronásledují nás úrazy a potřebujeme ošetřit, onemocníme a musíme se dát vyšetřit a léčit". Pane autore, my nic nemusíme, my se, naštěstí, MŮŽEME dát vyšetřit a léčit :-( A chci, aby to takto vnímaly i děti! Že máme neskutečné štěstí, že se máme na koho obrátit a ne, že k němu musíme! V další části knížky se dozvídáme, že: "Kdysi byli ve špitále pacienti v jednom sále. Dnes je ten dům rozdělen řadou oborů a stěn. Dokážem tu vskutku lépe operovat střevo slepé, léčit nervy, svaly, kosti, ba i různé maličkosti, brady, tváře, oči s víčky, uši, nosy, paty, špičky...na něco jsme zapomněli? Kde jen zůstal člověk celý?" Takže tu se zase děti (podprahově) dozvídají, že např. uložit někoho na specializované oční oddělení je zlé a nelidské? Závěrem poslední citace: "Dějiny medicíny se obvykle líčí jako hrdinský boj statečných lékařů s nebezpečnými zabijáky. I když skutečnost je složitější, ..." Nu, více se autor sebeodhalit nemohl, nemyslíte? Celkově nedoporučuju. Protože na současnou vzdělávací literaturu pro děti mám nároky. Mimo odbornou oblast potřebuju, aby podpořila úctu a respekt. Ať se jedná o doktora, revizora nebo učitele.

7 12.03.2019

Nedočteno, odloženo. Děj mě nedokázal vtáhnout, i když jsem byla na knížku opravdu natěšená. Vadily mi rozhovory hlavních postav (chyba překladu?), které byly zdlouhavé, místy nepravděpodobné a zároveň předvídatelné...Hrdinka je spisovatelkou a už úvodní stránky knížky, kdy "davy šílí" z jejího románu, novináři se můžou přetrhnout, aby jí ukořistili pro rozhovor...jsem horko těžko přelouskávala (že by toužebná projekce autorky...? ), todle mi moje představivost fakt nedává. Následné zjištění, že hlavní hrdinka vlastně sepsala vraždu své sestry, udělala ze vzpomínek román a vadí jí zájem okolí...? To už jsem oči u čtení i protočila. Mužský hlavní hrdina zahořklý, životem profackovaný, přitom frajer, ze kterého nejspíš nemám dýchat. Bohužel ne, nelíbilo.

7 17.03.2017

(SPOILER) 34 jmen. Irena, Ivona, Ivana. Patrik, Petr, Pavla, Petra. Lenička a Lucinka. Strašný. Musela jsem si jednotlivé postavy nakonec sepsat. Zabralo to tři stránky poznámek...kdo ke komu patří, s kým se zná, čí je kamarád, bratr či zhrzený ex...Protože když jsem knížku rozečetla večer, druhý den jsem netušila, kdo je Ota Krkavec (jo, aha, mladý nadstrážmistr) či Ivana Jarolímková (jo, vlastně, náhodný divák, který viděl hádat se Pavlu s manželem). Oba zmínění však měli v celkovém ději snad jen jeden jediný štěk, čili pamatovat či vypisovat jejich jména byla naprosto zbytečná aktivita, na což jsem přišla až v poslední třetině knížky, kdy mě to celé prostě přestalo bavit a přeskákala jsem na konec. Hm. Zamotané, překombinované, dramaticky vyřešené. Případ se vlastně rozhýbe jen proto, že pětiletá holka utrousí, že viděly s maminkou hastrmana u rybníka. U rybníka, kde soška hastrmana skutečně stojí, ale přesto se hlavní hrdinka Ema rozhodne tento šokující zvrat blíže prozkoumat a odhalit, kdo je tajemným vasermanem. Omlouvám se, ale ne.

6 02.12.2023

(SPOILER) To bylo hodně plytké. Děj těžko uvěřitelný - až takový strach o dítě mám, že ho předám cizí ženské z internetu? Takhle by možná přemýšlela slaboduchá, ale manažerka, co založí úspěšnou firmu? Spolehne se na dojem z internetové komunikace? Hlavní rys nejlepší kamarádky POZOR SPOILER potom je, že měří 150cm a přitom ji nikdo, až do poslední chvilky neodhalí jen proto, že nosila paruku? Konec knížky byl pak vyšroubovaný tak absurdně, že jsem knížku dočetla jen ze setrvačnosti.j A teda, ten překlad...Některé věty z knihy jsem si musela dokonce poznačit, protože tohle dostal k překladu snad nějaký elév:
"Upustila deku, jako kdyby ji spálila".
"Cítím strach, jako by mi cosi kovového a studeného rejdilo v ústech".
"Ale, co když není takový, jak se staví?"
" V patře zarachotí okno a plameny řvou".
"Pak si začala stříhat své krásné vlasy, které měla celý život".
"Praštím do tlustého skla loktem, ale ani nepraskne".
Chvílema jsem až přemýšlela, co chtěl autor větou asi říci a proč je tak nemožně nerozvitá. Bohužel, za mě ne.

6 11.01.2021

Dostala jsem tip nečíst knížku až do konce a vyplatilo se (závěr jsem opravdu jen přeskákala ob dvě stránky...) :-) Knížka mě totiž začátkem vtáhla, sloh se mi líbil, zápletka zaujala. Ale když jsem se dozvěděla, že v závěru se autor rozhodl pitvat ve vraždě, traumatu v dětství a dalších zbytečnostech, knížku jsem odložila. Přitom, nemožná postava hlavní hrdinky, téma zdědění osamocené chaty a sžívání se s okolím by na slušný příběh stačilo i tak. Škoda snahy zaujmout krví, za mě tedy posílám dál tip: čtěte do 3/4 knížky a pak zaklapněte :-)

6 13.01.2020

Knížka, u které se vyplatí nečíst si o ní nic. Včetně upoutávky na obalu knížky! Rozostřete, nečtěte nic, než název a otočte na první stránku. I když se hlavní linie zanedlouho odkryje, moment překvapení a děsu stojí za to. Ten vás pak drží a drží a drží. Doufáte, přemýšlíte a čtete hltavě dál. Veeeelmi doporučuju!

6 28.03.2018

Je opravdu zapotřebí detailní popis nechutností, strachu bezmocných a traumat z dětství vrahů, aby se v člověku vyvolala emoce? Proč? Severské detektivky se v poslední době předhání v krutosti. Nechci něco takového číst. Nebaví mě to! Chci se bát "bez litrů krve". Tak, jako například u Ruin (Scott Smith), Dne trifidů, Divné Jadie, Temné hmoty (Blake Crouch)...Lovec králíků zklamal a severské detektivky tímto odkládám na neurčito.

6 01.10.2017

Od autorky jsem jedním dechem přečetla Ostrov sviní, na Panenku jsem byla hodně natěšená. Dostala se mi do ruky v kindlu. Nebyla to vůbec dobrá volba. Nedařilo se mi dostat do děje, několikrát jsem se musela vracet na začátek, dvě různé dějové linky mi dělaly zmatek v postavách i příběhu. Po nějaké době jsem sehnala knížku. Odhodlaně jsem se do ní začetla...a, šlo to! U každé další kapitoly jsem si říkala, hmm, tohle si matně vybavuju, že bych se v kindlu dostala až sem...až tady...no ale i tohle už jsem asi četla...Zkrátím to, až po dočtení poslední stránky v knížce jsem si uvědomila, že jsem Panenku v kindlu přelouskala až do konce (!)...a úspěšně jsem na ni, děj, rozuzlení...zapomněla...Tohle se mi nestává vůbec často a vlastně to mluví za vše. Přitom nápad dobrej, zpracování kvalitní, postavy i jejich rozhovory uvěřitelné, prostředí příběhu na jedničku. Přesto tak nějak přitažené za vlasy, předvídatelné a zároveň málo uvěřitelné...konec mírné utrpení. Vklínění druhé příběhu, u kterého jsem stále očekávala, že bude mistrovsky propojen s příběhem hlavním, mi vůbec nesedělo (přestože jsem ho četla jedním dechem). Za mě dvě hvězdy. Jedna za dobrej spisovatelskej um a druhá za osobní moment překvapení ze zjištění, že už mám knížku za sebou podruhý.

6 30.04.2017

(SPOILER) Hvězdy dávám za vtipný sloh a kostru příběhu. Bavila mě dějová linka, sebeironie Millie.
Kapitoly mi doslova utíkaly před očima, četla jsem dlouho do noci a ráno se těšila na pokračování. Ovšem. Zápletka, ajaj, to drhlo. Jednak má autorka obyčejnou smůlu, že jsem na podobné téma četla spoustu lepších přiběhů, a pak taky, SPOILER, to jako fakt ani jednu z týraných nádher nenapadlo nainstalovat do pokoje vlastní kameru nebo si strčit mobil s nahráváním do podprdy? Když se jim to dělo opakovaně? A fakt mám věřit, že se tak podivná smrt někoho, kdo má kamarády doteď všude, obejde bez důkladné rekonstrukce? Bez mediálního zájmu? No a úplný závěr, kdy se matka rohodne zničit svůj život (a tím pádem i své dcery...), aby mohla služka volně žít, tak to už byl úplný cukrkandl...Hele, ale i tak, asi jo, asi si to přečtěte, jinak to docela ušlo.

5 06.03.2024

(SPOILER) Tohle mě hodně naštvalo. Knížka mě zaujala skvělou obálkou i anotací. Nemohla jsem se dočkat, až se do ní začtu. Od prvních kapitol jsem se nedokázala odtrhnout. A pak přišla ledová sprcha v podobě rozvleklého drama jedné rodiny. Fakt mě to naštvalo a hodně. Takovej potenciál! Víkendová chata na neznámém místě, opožděný příjezd, zabydlené pokoje a přitom všude prázdno...POZOR SPOILER. A tím skvělá knížka skončila. Následovala rozvleklá pitva osobních traumat. Toho odvrhli rodiče, tamtomu zemřeli, tahle se cítí nemilovaná, tady utýráme zvíře, zde jsou polosirotci. U těch se budeme dlouze věnovat, jak vnímají smrt své maminky a jednání macechy. Čím více křivd na dítěti, tím víc adidas. Čekala jsem mrazení v zádech, dostalo se mi citového týrání. Jako když si pustíte Čelisti a von se z toho stane po pěti minutách dokument o vymírajících žralocích... Když už jsem si říkala, že mě autorka nemůže ničím víc naštvat, přišly drogy....A to byl moment, kdy jsem začala přeskakovat kapitoly a dolistovala závěr z čisté milosti, vzhledem ke kvalitnímu úvodu a skvělé obálce (až na tu podobnost stromů s marjánkou...). Tahle knížka zkrátka obsáhla vše, o čem si v dobře rozjetém thrilleru číst fakt nechcete. Nedoporučuju.

Styl psaní autorky je přesně má parketa. Svižné tempo bez zbytečných canců, přesto plíživé odhalování a udržování v napětí. Do pocitů hlavní hrdinky jsem se dokázala dokonale vcítit. Byla jsem s ní na lodi, prožívala plavbu. Vůbec mi nevadil překombinovaný konec s americkým závěrem. Líbilo, nadchlo, splnilo očekávání. Společně s knížkou Všude kolem černý les patří mezi mé doporučované a vysoce hodnocené :-)

5 02.01.2019

Od pocatku v napeti. Vlastne se mi ulevilo, kdyz jsem se dostala k rozuzleni, ke kteremu jsem se tak zoufale prokousavala...Pritom mam Brownovo rozvetvene vypraveni rada. Tady jsem vsak byla tak pohlcena hlavni myslenkou, ze jsem stranky zkracovala pohledem, jen abych "uz vedela"! Presto se mu opet podarilo, ze jsem si pri popisu staveb hledala obrazky v googlu :-) Plny pocet nedavam jen pro predvidatelny dej a opetovne podobny scenar jako u Sifry. Jinak napad genialni a ja, jako ateista a konspirik, jsem chvilema tleskala nahlas...

5 11.08.2018

Líbilo, ale Volání kukačky mě oslovilo více

5 21.06.2018

(SPOILER) Tak úžasné zápletky, skvělý jazyk rozhovorů, parádní budování napětí a tak zoufalý a laciný finiš téměř každé z povídek...Příšery, zahnívající pahýly, utržené hlavy? Přitom, Tudor umí budovat napětí naprosto skvěle! V povídce Věžák se napřiklad rozhodne parta dětí ulice prozkoumat opuštěný panelák. A je to jízda. Šimrá vás znepokojení, obestírá úzkost, ale v momentě, kdy dostane strach pevné obrysy - tj.ze stěn se vyloupnou monstra s chapadly, zjišťuju, že mě to už neba a vlastně se najednou vůbec, ale vůbec nebojím...

4 31.03.2024

(SPOILER) Škoda toho zvláštního slohu, který na mě působil, no, až základkově:

"Sledoval je z kuchyně. Snažil se všimnout si něčeho podezřelého. Nic však nezaregistroval. Byl u policie už celkem dlouho a troufal si o sobě říct, že umí číst v lidech. U Vicky zpozoroval, že ji věc příliš nezasáhla. Vypadala jako v roli. Nedokázal říct, zda je pro Noru opravdovou přítelkyní, nebo se jen baví pozorností. Na Noře poznal opravdové zoufalství. Věřil jí. Sám dítě neměl, protože mu žena zemřela dřív, než se k tomu dostali. Ale vždy děti chtěl. Chtěl je se svou ženou."

Podobně mě pak rušilo i zbytečné množství absurdit, kterých v příběhu pribývalo a autorka si také mohla odpustit detailní popis umírajícího Toma zmíněný v samém závěru knížky. Šmarjá, trčící kost někoho fakt děsí? Ovšem, nevinný zvrat na konci, ve kterém, mimochodem, nebyla potřeba ani kapka krve a přesto skvěle zafungoval a mě přeběhl tolik očekávaný mráz po zádech, ten to fakt celé zachránil! Dobrýýý! Doporučuju!

4 18.01.2024