rasputin komentáře u knih
Děsivá kniha. Kniha by měla být zařazena do seznamu povinné četby.
Tato kniha patří mezi ty, díky nimž chodím do práce nevyspalý, protahuji si pauzy na oběd, nesleduji zprávy a televizi vůbec a hledám sto a jeden důvod, proč nedělat nic jiného a proč si zrovna číst.
To kiwi88 - malý technický detail: Mrkev se nesází, mrkev se seje. Sází se brambory nebo Sportka. A teď i sysle.
Trochu zklamání. Vždycky jsem byl přesvědčenej o tom, že česnek opravdu upíry zahání. Tak prej ne. Co si mám teda na noc věšet do okna? A utrácet za stříbrný kulky už taky nebudu. :-(
,,Takže, zpívat pánové. Já začnu, vy budete opakovat. A hezky nahlas. A střílet a zabíjet. A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob, jasný?"
.........a všechno ostatní už řekla Alef, takže není třeba cokoliv dodávat.
Opět musím poděkovat Čtenářské výzvě. Tuhle knihu mám doma už 20let a pořád jsem se nějak nemohl odhodlat. Ani nevím proč. Knihy Arthura Haileyho patří k mým oblíbeným a teď už i tahle. Naposledy nezklamal.
To feex8 - Názvy knih jsou někdy zavádějící, Horalka taky není o sušenkách a Soustroví Gulag není o mořeplavcích, ale představa, že by pan Horníček psal jakési cestopisy nebo turistické průvodce mě až dojímá. :-) Jistě by ho to samotného pobavilo. Proto je dobré si občas přečíst anotaci.
Už je konec? Kdy bude pokračování? ........... Dočetl jsem a pohltilo mne prázdno. Ani nevím, jestli chci momentálně číst nějakou další knihu. Můj vnitřní vesmír se změnil.
Jeden odstavec z vyprávění Helenky Součkové za všechny...............
"Zrovna se zkouší "Rozbřesk na dole Karel". Je to o tom, jak to bylo dřív, když to bylo špatný. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. Jak nějaký horníci byli zaměstnaní v dolech, ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech, protože je vyhodili, a měli se taky špatně a byli zase smutný. Ale nakonec přišla revoluce, horníci tancovali a zpívali a měli se dobře až do smrti. Smutný pak byli akorát ty lidi, který byli veselý před tím. "
Tak pro mě je to asi první kniha z edice světový "bezceler", která za to stála.
Nějak mě to úplně nenadchlo. Trochu mi to připadalo, jako reportáž, kam se připsalo trochu přímé řeči pro oživení a čtivost. Až do poslední chvíle jsem čekal nějaké nečekané rozuzlení, nějaký bomba konec, který by trochu vykoupil celkovou těžkopádnost. Bohužel jsem se nedočkal. V době vzniku bych to možná vnímal jinak. Řekl bych, že napsal lepší knihy.
Na začátku jsem se smál.........na konci.....plakal. Krásná kniha.
Když jsem knihu dočetl, trochu mě přepadl smutek. Z toho, že končí jedno krásné vyprávění a že je pryč ta doba, o níž toto vyprávění je.
Trochu mě zklamalo zpracování. Takové......nemrcouch. Spousta krásných fotografií a spousta dobových textů. Určitě dalo spoustu práce všechno to vyhledat, utřídit a zpracovat, ale na mne to zapůsobilo tak trochu ledabyle a bez šťávy.
Tak jsem v práci opět nevyspalý. Ken Follett mě donutil těch posledních 120 stránek dočíst ještě v noci. Prostě to nešlo odložit.
Povídky úplně nemusím. Vadí mi, že sotva se člověk začte, už je konec. Sherlock Holmes je výjimka, úplně mě to nadchlo. Přesně jak už zazněl jeden názor zde, vyústění bývá někdy slabší, ale tak to bývá i v životě. Baví mě smysl pro detail, mistrnost popisu. A.C.Doyle mě dokázal svou konkrétností vtáhnout do staré Anglie tak, jako bych byl přímým účastníkem těch zapeklitých případů. :-)
Hodně oslavná próza jednoho člověka, ale myslím, že plným právem. Kniha je skvěle napsaná a oslavuje jednoho malého Velkého člověka. Díky této knize jsem pochopil určité skutečnosti z doby první republiky a co všechno tomu předcházelo. Trochu jsem se bál, že se knihou budu prokousávat dlouhé týdny, ale zhltl jsem jí za pár dní..... Jen se ve mě trochu melou rozporuplné pocity z Dr.Beneše, které vyvolávají jisté skutečnosti z II.světové války a otázka oněch nešťastných dekretů. Podstatu vzniku dekretů asi není schopen pochopit jednotlivec z generace lidí, která nikdy nepoznala atmosféru tehdejší doby a vše, co tomu předcházelo, ale o tom tahle kniha není.
Děkuji Kateřině Tučkové za tuto knihu. Víc není třeba říkat, vše už bylo řečeno.
Jednoduché, čtivé, zábavné, odpočinkové, lehké čtení obsahující pár životních moudrostí. Po celou dobu, co jsem knihu četl, jsem toužil být tam s těmi indiány a splynout s přírodou.