Prey komentáře u knih

Komiksy obvykle nečtu, ale tenhle námět i grafické zpracování jsou vynikající. Škoda jen určitých fabulací, prý ušlechtilých, na ochranu obětí kauzy.

1 08.06.2019

Když vás zajímá Foglar a oddíl Dvojka, ale nemáte čas a energii navštívit Památník národního písemnictví… :-) V textu je pár faktických chyb a opomenutí, což u tak výpravné knihy zamrzí, ale jako koláž reálných kronik i dalších materiálů je to pro specifickou čtenářskou obec Foglarových příznivců bezvadné.

1 19.05.2019

Pokud jste se o drogách nechali poučit například od takové Christiane F., pak Martin S. vám může prozradit mnohé o hazardu. V obou případech jen zíráte, jak sebedestruktivní my lidé umíme být. U Martina je zajímavé, že rozhodně nepatří k zahálčivým lidem s nižším IQ, ale přesto podlehl. V jeho současném ušlechtilém tažení proti provozovatelům heren mi chybí jen hlas ďáblova advokáta, jestli přísná regulace čehokoliv nejde proti svobodě a zodpovědnosti jednotlivce. Má nebo nemá jednotlivec právo se třeba i ničit? Je provozovatel hazardu ta největší svině ve veřejném prostoru?

19.05.2019

Není nic ošidnějšího než hodnotit knihu, kterou vám někdo doporučil. Často chápete, proč se dotyčnému líbila a proč si myslel, že bude bavit i vás. Ale pocitově vás to mine. Vězněná mě nadchla první třetinou, pak už mi to všechno přišlo neskutečně přitažené za vlasy a plné hororových klišé. Promarněná příležitost skutečně vyděsit reálným případem.

5 19.05.2019

Cenný popis pracovních míst z první ruky a připomínka, že zdaleka ne všichni se máme alespoň trochu dobře.

3 25.04.2019

Trochu si s hodnocením nevím rady. Začíná to tak nějak „blogersky“, jako sarkastický (ale lehce repetitivní) popis práce v marketingu, vtípek sem, vtípek tam. Pak je tam pokus o korporátní grishamovský podraz, ale napínavý popis nečekejte. No a končí to filozoficky vážně, že jsme jak křečci v kolečku, až z toho kolabujeme my i naše vztahy. Ale v žádné z těch částí, natož v celku, to ničím nevyčnívá nad literární průměr. Jedna z těch knih, které bez problémů přečtete, ale těžko byste ji někomu nadšeně doporučovali. (Čteno v překladu Martiny Bekešové.)

01.03.2019

Někdo pije, někdo se přežírá, někdo podvádí, někdo je nemocný. Fajn, ale kde je nějaká originální řádka, neotřelý postřeh, vysoustružená věta? Nikde, jen snaha být vtipná s hovnocucem a matčinou zadnicí trčící ze stanu. Pro mě první a zřejmě poslední setkání s tvorbou téhle bestselleristky.

11 28.02.2019

Velkou předností i slabinou knihy je její impresionistický styl. Jedná se o koláž dokumentů, textů, fotografií. Po sto jiných titulech o atentátu, beletristických i faktografických, dává pocitové pojetí smysl. Ale stejně mi tam nakonec alespoň nějaké základní ukotvení (třeba seznam vyobrazení a osob) chybělo. Ne všechny střípky jsem si byl schopný správně zařadit, ne všem jsem věřil, že byly právě tak prožité. O dvojím citování jedné listiny ani nemluvě. Takže výsledek je působivý, ale trochu nedotažený.

2 28.02.2019

Autorka je ve své knižní tvorbě pro dospělé tak trochu „one trick pony“… Ne že by ten trik neuměla skvěle, to popsání mikroturbulencí každého dne svých postav, střety v rodinách, ale od atraktivní premisy – hérečka! – jsem asi čekal o maličko víc, než „jen“ další vynikající vcítění se do dospělých i dětí. Přesto fajn.

6 16.02.2019

Tak je to samozřejmě částečně zastydlé a vyumělkované, ale to patří k žánru teen romance. :-) Přesto se mi to líbilo. Stereotypně pojatý britský internát a související rodinné vztahy bych v knize českého autora nečekal, celkový feeling knihy byl zvláštní (nemyšleno pejorativně). Což jsem pochopil, když jsem viděl rozhovor s tímto debutujícím spisovatelem. Uvidíme, jestli titulu pomůže nebo ublíží natáhnutí na sérii.

2 13.02.2019

Literární úroveň je diskutabilní, autor se nepouští do žádných větších úvah, téměř vůbec nevidíme do jeho soukromí, mysli, vzpomínek, vztahů – přestože si myslím, že rekapitulace života je nedílnou součástí 4448 kilometrů dlouhého putování. Nemá však cenu chtít jinou knihu, intimnější, když jako deníkový záznam cesty s příjemným společníkem to funguje dobře. Každý den s ním hledíte na krajinu, kontrolujete zásoby, omotáváte prošoupané boty tejpou, vybíráte místo na spaní. Podprahová motivace také vyrazit do divoké přírody je silná, záznamy vyznívají tak, že se to dá dát, že člověk vydrží víc, než si myslí, a že nepohodlí, vyvážené zajímavými lidmi na trailu i kolem něho, hezky rovná priority a charakter. Fajn čtení z první ruky, včetně praktických informací o vybavení na cestu. Akorát se mohlo vejít více fotografií z blogu.

2 02.02.2019

Oproti takové Djatlovově expedici méně nadpřirozené a konspirační, ale to vůbec není na škodu, protože badatelství a forenzní vědy jsou zajímavé samy o sobě. Knížka je nádherně zpracovaná, včetně obrazového doprovodu. Zaujetí autorky pro každý detail bere dech. Všichni bychom rádi (ne)záhadným věcem přišli na kloub, i když to není stoprocentně možné ani užitečné. Cesta je cíl, pátrání mezi milionem střípků je zajímavější než nejisté závěry. A z tepla pokoje se polární expedice tak dobře účastní… :-) V nadprodukci beletrie a „naučného“ braku září podobné literární dokumenty jako ledový drahokam. Rozumná úroveň subjektivního pohledu, množství objektivních faktů, atmosféra, neukecanost. Paráda. (Čteno v překladu Heleny Stiessové.)

9 02.02.2019

Karika má na spisovatele z našeho regionu neobvykle silný žánrový tah na branku, až se nabízí otázka, jestli nakonec v cizině opravdu neuspěje. Být kniha v angličtině a mít za sebou mezinárodní marketing, tak splňuje všechno, co se od současných thrillerů a hororů žádá, od rychlého startu napětí, přes vršení drsných nehod a psychologických provázaností, až po finální twist. Opravdu čekáte, co z toho vyleze. A opravdu jste na pár hodin jinde, ve světě knihy. Plus jsem ocenil fakt, jak cynicky jsou tam vpašována negativa tvůrčí procese (poslouchání mnoha názorů na vaši práci). Tak jeden názor přidávám: velmi kvalitní spotřební titul, kterému hodnocení snižuji za to, jak se podobá jiným hororům, kde někomu straší v bedně. Holt už to není kniha typu Trhliny, s mimořádným geniem loci. Ale jako (lehce brutální) oddechovka moc fajn. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)

3 20.01.2019

Pro mě nejzajímavější v rovině toho, na co všechno musí organizátor výstav myslet (prostor, povolení, ochranka, modelky, smlouvy, policie, prodej vstupenek, média, odpadky). Naopak filozofický rozměr knihy "kéž jsou všechny bytosti šťastny, i když sekají dluhy a opíjejí se sebeláskou a sebepoznáním a sebemoudrostí", ten mě až tak neoslovil. :-) Možná stálo za to vydat spíš pořádnou kroniku výstav včetně kvalitních fotek, než takový deníček s oxeroxovanými obrázky. Ale za živé umění a odvahu nápady uskutečňovat samozřejmě dík.

1 17.01.2019

Božena Němcová je kult, který více než její dílo tvoří sto možných pohledů na její život. Jako osobnost ji mám velmi rád, i když je těžké říct, kdo byla doopravdy ona a co je dodatečná bulvární svatozář, co jsou přimyšlené zajímavosti. Z jejích knih s alespoň nějakou pravidelností potěšeně nahlížím jen do Babičky, takže Čtenářská výzva s úkolem přečíst knihu pohádek byla dobrou příležitostí, jak si oživit sbírku Báchorek. A docela jsem se zhrozil. Ano, ta etnografická hodnota, inspirace lidovou slovesností, ta tam je. Ale jinak je to, nemůžu si pomoct, svého druhu škvár, uctívaný spíše z důvodů mimo text samotný. V první řadě mě neskutečně iritoval a unavoval způsob vyprávění. Možná to odpovídá dětské pozornosti, vršení jednoduchých informací a akcí (byl takový a makový, měl, šel, řekl, udělal), ale kde je krásno popisů? Krajin, vesnic, měst, zámků, světa? Zadruhé, už nikdy si nebudu stěžovat, že je nějaké modernější dílko překombinované. Některé texty ze sbírky vrší přirozené i nadpřirozené zvraty jako pejsek s kočičkou. Některé na začátku vyprávějí o někom a něčem jiném než uprostřed a na konci. Je až s podivem, že z nich jiní tvůrci dokázali vybrat jednoduché, poetické a nosné náměty pro mnoho zdařilých filmových pohádek. No a konečně zatřetí… Genderová a podobná studia jsou často k smíchu. Přestože zkoumají reálné stereotypy, člověk se stejně ptá, jestli je to nejdůležitější úkol ze všech možných. A podobně nemusím rýpání do klasiky za každou cenu. Jenže když se člověk nad Báchorkami zamyslí trochu s odstupem, je sakra problematické, co je v některých z nich prezentováno jako absolutní dobro. Každá rozmilá panna je odměněna švarným urostlým jinochem. Místo skutečných hodnot je to vlastně strašně povrchní. Němcová někdy bývá vykreslena až jako rebelka, ale v tvorbě zabetonovala status quo, kterým často trpěli poddaní, ženy apod. No nic. Pro mě z aktuální četby jejích pohádek vyplynula úvaha, jestli je to vůbec ještě vhodná literatura pro současné děti. Myslím, že není. Tedy nepohlížíme-li na akt čtení rodičem jako na aktivitu, při které je jedno, co se čte, hlavně že dítě cítí blízkost a společný zážitek. Mám chuť podobně proklepnout Erbena, protože v tuhle chvíli, po dočtení Němcové, si myslím, že jím sepsané pohádky byly lepší, pokud si je neidealizuji odstupem času.

06.01.2019

Kniha je to krásně graficky provedená, ale kdybych měl hodnotit jen text, zas taková výhra to není. Reklama hovoří o nostalgii po devadesátkách, ale vzpomínány jsou tam hodně i časy rodičů, prarodičů, praprarodičů. A jen s něčím se jde opravdu ztotožnit, u historie konkrétní rodiny, když to příbuzenstvo neznáte. Od průměrného hodnocení to nezachránila ani časopisecká moudra, zakončující nijak hlouběji provázané kapitoly. Marie je milá (a zřejmě má sloní paměť), kniha je milá, ale…

1 05.01.2019

Komentář obsahuje mírné spoilery. Ve srovnání s Trhlinou, kterou jsem četl jako první, trošku slabší. Ne atmosférou nebo čtivostí, oboje stále na jedničku (mráz!), ale spíš použitím lacinějších horrorových prvků (bulvičky, zoubečky, nehtíčky, kůžičky). Mrzelo mě, že se nekonal víc sci-fi závěr (mimozemská inteligence, která si s námi hraje), tentokrát se přímo nabízel („U Alice zahlédnu něco cizího, tak cizího, že mi i krátký pohled popálí mysl.“) a vyděsil by mě víc, než ďoura do nespecifikovaného kamsi, vysílající nekonečno podob hrůzy. Ale stejně hrozně fajn napínák, který mě v dosavadním množství baví víc než takový King… (Čteno v překladu Roberta Pilcha.)

3 02.01.2019

Čiré čtenářské blaho. Miluju formu polofiktivních dokumentů a miluju knihy, kde se současně těšíte i obáváte, co bude dál. Kdo se někdy toulal přírodou a zákoutími lidské mysli sám, pochopí. Moderní vyprávění, gradace pozvolná a nepřepálená, takový konec mi úplně vyhovoval. Podle anotací to vypadá, že Karika dost vykrádá sám sebe, ale Trhlina byla moje první a jsem nadšený. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)

11 27.12.2018

Těžko tohle hodnotit. Je to kniha trochu opitá sama sebou a intelektuálním pozérstvím. I popsaná posedlost je natahovaná tak nějak snobsky. Hogo fogo první velká láska. :-) Jenže jsou tam věty, kdy to stejně tne do živého, kdy je to až bolestně výstižné. Když tedy čtenář vydrží... Takže hodnocení tomu musí odpovídat, přestože adorované filmové zpracování jsem nedokoukal. Lepší tři hvězdičky. (Čteno v překladu Lucie Podhorné.)

3 27.12.2018

Autentické? Ale prosím vás... Nudná hromádka vulgarit bez jakékoliv literární hodnoty, bez originální myšlenky, bez ladu a skladu. Takhle lobotomickej nemůže být ani náctiletej trash (hlavně že používá slovo prisma). Nejlepší na tom je název. (Čteno v překladu Běly Michálkové.)

6 15.12.2018