pocketka komentáře u knih
Není mi ještě padesát, ale i tak jsem si z knihy něco málo vzala. Velice jednoduché čtení, kvalita proměnlivá, ne všude spisovná čeština. Nicméně příjemná hodinka vás s knihou čeká.
Tohle nebyla ta pravá kniha pro mně. Nechci číst složité knihy, kdy jeden musí přemýšlet, co tím vlastně básník chtěl říct, jaké poselství do slov schoval. A tohle byla jedna z nich. Útlounký příběh, hodinová záležitost, ale nedal mi nic. Bylo mi jasné, že kniha pana Backmana nebude pro každého a holt já ji na chuť nepřišla, nelíbilo se.
Ano. Prostě ano. Paní Mornštajnová je pro mně top spisovatelka, která mi vždy pomůže ze čtecí krize. Píše tak lehce, tak poutavě, že se vždy ocitnu v prostředí o kterém píše, postavy se stanou i mými blízkými. Hltám každé písmenko, každé slovo. Slepá mapa byla poslední knihou od autorky, která mi chyběla přečíst, pevně doufám, že ta nová na sebe nenechá dlouho čekat.
Po knize jsem sáhla kvůli povedené obálce a těšila jsem se, že se dozvím něco nového z poválečného období. Pokoušela jsem se x krát začíst, dávala knize x šancí mně zaujmout. Bohužel. Je to takové nemastné neslané chaotické vyprávění, nemá to ani hlavu ani patu, nic na sebe nenavazuje. Věřím, že jako dokument to bude povedený kousek, ale jako kniha pro mně ne. Zklamání, odloženo, nedočteno.
Nejdříve jsem si myslela, že knihu odložím. Pořád dokola stejný příběh, kdy on multimilionář, samozřejmě nádherný, urostlý, nezadaný, úspěšný... a ona obyčejná holka, která vůbec nestojí o jeho peníze... proč se to pořád a pořád opakuje? Nicméně vydržela jsem. Chemie tam cítit jde, to se autorce povedlo. Ale jinak průměr, vlastně ani nevím, proč po takových knihách sáhnu, když mě pak ta předvídatelnost zlobí.
Kniha je krásně udělaná, fotografie jsou také velmi povedené. Až pojedu do Čech, zcela jistě se vydám na výlet právě podle knihy.
Výtku ale mám - z Beskyd tam máme Lysou horu. To nejprofláklejší místo? Vždyť o ní se každý dočte úplně všude. A také pouze jedno místo je na Beskydy prostě žalostně málo.
Paní Mornštajnová prostě umí. Nechci srovnávat s dalšími díly autorky, každá její kniha má to své. Maličko mě ze začátku mrzelo, že se jedná o úplnou fikci, byla bych radši, kdyby to byl příběh zasazený do reálné doby a popisoval skutečné události, ale za chvíli jsem si zvykla. Chvílemi mi restrikce připomínaly nedávnou dobu covidovou. Za mne prostě povedené dílo a doporučuji.
Vůbec nevím, co ke knize napsat. Zakoupila jsem si ji díky dokonalé obálce, aniž bych věděla, co od ní čekat. Ani teď, po dočtení, to netuším. Mám dát jednu hvězdu? Mám jich dát pět? Humor? Smích? Žádný. Čtu rychle, chci začít číst něco jiného, ale odložit ji nemohu. Nebaví mě, ale přesto je tak plná emocí, že občas zapomenu dýchat a na hrudi se mi něco svírá. Odpad? Mistrovské dílo? Nevím. Co vím je, že mi dlouho zůstane v paměti a nebudu ani za pár týdnů či měsíců muset přemýšlet, o čem to vlastně bylo, jak se občas u některých knih stává.
Páni! To byla kniha s velkým K. Měla jsem na ni zálusk již delší dobu, ale očekávala jsem něco úplně jiného. Téma nevšední, postava Charlieho tak nádherně a dokonale vykreslená, že ho musíte od první stránky milovat. Vždyť já fandila i té myši! Konec očekávaný, ale jiný by knihu sesadil o příčku níž. Ještě poslední drobnost - smekám před perfektním překladem. Palec hore, klobouk dolů.
Perfektní. Tohle by se mělo předčítat na školách. Skvělá, velmi čtivě a humorně napsaná kniha. Asi jsem si nikdy z knihy nevypsala tolik moudra na papír, jako u téhle. Povinná četba pro všechny ženy. Vřele doporučuji
Nic jsem od knihy nečekala, sáhla jsem po ní ve chvíli, když jsem se nemohla rozhodnout pro žánr, který budu v tu chvíli číst. Jednohubka, nemusíte u ní nijak přemýšlet, vyloudí i pousmání na tváři, u někoho možná i hlasitý smích. Kapitoly na sebe nenavazují, takže knihu můžete v klidu odložit a pak se k ní zase po čase vrátit. Pokud máte vícečlennou rodinu, je pravděpodobné, že se v některém příběhu najdete a bude vám znít familiérně.
Aaaach to byl ale slaďouš :-)
Kniha se ke mě dostala náhodou. Ač jsem měla pár výhrad, jako nudné, hluché místo zhruba uprostřed knihy a vše bylo příliš "americké", kdy všichni byli skvělí, úspěšní, přátelští, nejlepší a prostě vše neuvěřitelně perfektní, hlavní postavy si oblíbíte. Mám nějaké "plačkové" období a od poloviny knihy jsem měla co druhou stranu slzy dojetí v očích.
Ne, ne, prostě ne. Čekala jsem dojetí, jak se budu rozplývat nad hlubokou láskou významných historických osobností, kdy vše museli dát právě do dopisů. Možná to bylo překladem, ale za mne prostě ne. Zbytečná kniha. Bohužel.
Útlounká knížka, přelouskaná během jednoho večera. Pokud již máte něco o válce a koncentračních táborech načteno, tento příběh s vámi nic moc neudělá. Nicméně jako způsob, jak seznámit děti na základní škole s touto problematikou, je kniha skvělá. Také jsem z ní předčítala své desetileté dceři úryvky.
Napůl jsem četla a napůl poslouchala jako audioknihu. Tu mohu vřele doporučit, nářečí je v ní parádně namluveno.
Jako městská holka si přesně takto představuji život na dědině, všichni vědí o všem, závist, klepy... Mrzí mě, že kniha byla psána tak, že v ní nebyla jediná kladná postava, ke které by člověk pocítil sympatie. Jak je psáno v komentářích níž, všechny ženy ve vesnici byly vlastně povahově stejné, ničím se neodlišovaly.
Tohle je prostě skvělá jednohubka, kterou zvládnete přečíst během pár hodin. Mohu číst opakovaně, pokaždé mě pobaví. Nyní jsem se k ní vrátila z důvodu Čtenářské výzvy a opět nezklamala.
Tohle a prvotina? Paráda. Úžasná a velmi čtivá kniha. Bavila mě každičká stránka, žádné hluché místa. Řekla bych, že ne jedno manželství vypadá tak, jak Helenino a Hubertovo a spoustu párů zřejmě řeší odejít či zůstat, ač manželství není ideální. Helena se mi líbila, řešila věci podobným způsobem, jak bych to řešila já, na kávě bychom si pokecaly. Kniha zřejmě moc neřekne těm, kteří věří v jedinou romantickou lásku na celý život a hledají toho svého jediného prince
S touhle knihou jsem se vcelku musela poprat. Mám moc ráda, když se prolínají dvě časové linie a ta z války se mi vždy líbí víc. Zde to bylo tak půl na půl, byla jsem velmi překvapená, jak to dopadlo s Paulem. Asi jsem si vše, co se vztahů za války týče, vykreslovala v příliš růžových barvách.
Čekala jsem něco víc, takové nemastné neslané. Něco tomu pro ten wow efekt chybělo.
Návrat k povinné četbě. Po knize jsem opětovně sáhla kvůli Čtenářské výzvě, nicméně před oněmi více než dvaceti lety na mne zapůsobila mnohem víc. Mám ráda válku popisovanou drsněji, tohle bylo na mne příliš básnické. Co bylo krásné, bylo to zamilování, ten popis čisté, vcelku naivní, lásky. Konec je ve své podstatě dokonalý, jiný by snad být nemohl.
(SPOILER) Boha jeho. Vše na knize bylo vlastně špatně. Styl psaní autorky jsem neznala a žádné další její dílo v tomto stylu číst nechci. Ten vztah byl už od první stránky špatný. Vždyť se za celou knihu neobjevila jedna jediná situace, která by vyloudila úsměv, kdy by těm dvěma bylo spolu dobře. Děti byli (tedy hlavně na začátku) nesnesitelně rozmazlení smradi (pardon, ale opravdu byli) a Richard byl neschopný chlap a otec. Vlastně se divím, že nevěra či rozpad manželství nepřišel o trochu dřív. A ten konec? Proč? Vždyť já si celou dobu říkala, že to dočtu jen pro ten konec a takové zklamání...
Nicméně pokud někdo zažívá podobnou situaci, bude zřejmě hltat každé slovo a s mnoha momenty se zcela ztotožní.