Pett
komentáře u knih
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Sfáráme zpět do hutných karvinnských osudů a prožijeme si v kůži starých známých dalších pár znepokojujících let jejich bytí... a že nás ten neustále plíživý neklid opět náležitě rozbije... mrazivě odvyprávěno... sic pro mou maličkost opravdu až tak nějak kronikově, ale o to více z příběhu vystupuje celkový obraz té ďábelsky nevyzpytatelné doby... je zkrátka třeba si ty jejich zaprášené boty na pár chvil nazout a projít se v nich, aby nám na mysl zabušila naše dnešní pohodlnost.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Jednou za čas musím ten svůj dramatický přetlak rozředit nějakou tou mordovací jednozátahovkou... dle okousaných prstů a řádně sežmoulané záložky mohu poznamenat, že tentokrát se to povedlo... zdánlivě dva různé případy mě bez milosti přikurtovaly k těm dvěma nýmandům, co se honí za nechutným purpurovým tajemstvím... škoda jen těch občasných vykonstruovaných klišoidních šablon... ALE... má psychopatická maličkost opouští ledovce uspokojena a to se počítá ;)
Johnny si vzal pušku
Dalton Trumbo
Válka... ten hnis bezohledné mocenské společnosti, který k mojí maličkosti nedotekl z Jatek č.5, zde odkapává snad z každé stránky... ta krutá marnost obětin mladého lidského žití nemilosrdně rozbombarduje mysl a nadělá v ní takový brajgl, že některé kousíčky zůstanou už navždy v pokoji s Joeym a jeho zoufale nedůstojným bojem s (ne)bytím... je zkrátka úplně nejvíc třeba pustit tohle poselství záložkou celého světa, protože je to sakra síla!
10 minut 38 vteřin
Elif Shafak
Ocitnutí se v mysli, které zbývá už jen posledních pár minut vzpomínek ovoněných životem... bolestná představa, já vím... ALE... i když leckdy to žití nevoní po fialkách a některé momenty máme chuť nechat už navždycky vyčichnout... tak nějak nám dojde, že mít partu milujících přátel, kteří znají naše místo na tomhle světě je prostě úplně nejvíc... to je přesně ta vodní rodina, kterou máme možnost si sami vybrat... jsou totiž chvíle, kdy je voda hustší než krev ♡
Zamilovala jsem si unikátnost a sílu tohoto příběhu... stejně jako unikátnost a sílu každého z nich se svým vlastním těžkým životním chlebníkem. Čtěte!
Pastva pro oči
Myla Goldberg
Tiché nahlédnutí do temné komory jedné duše lapené ve svém vlastním mnohdy rozpixelovaném světě... sledujeme pohlcující vášeň zachycovat okamžiky žití druhých, která nemilosrdně šlape po nevyvolaných negativech jakékoli blízkosti momentů vlastních... geniálně zpracované vyprávění formou výstavy fotografií... výstavy jednoho víceméně smutného bytí... osvěžující bylo i různé vnímání dění ze stran ostatních zúčastněných... nalaďte se na tento katalog života... stojí totiž za to!
Nezbytné věci
Stephen King
Nezbytný strýček Ká... on je prostě klasik... opět zabalil mojí vypsychovanou duši do černočerné tmy a bez mrknutí oka s ní jebnul mezi temné řádky svojí mysli... aneb takové to zlověstné rozklížení jednoho městečka lusknutím ďábelského paragonu... jen ten zběsile pomatený konec moje záložka úplně neschroustala... největší škoda škodoucí... inu, tak snad příště mi bude pekelníkem Štefanem zase o krapítek více dáno ;)
Dívka zvaná Lyra
Cecelia Ahern
Souznění s přírodou, něžnost a milé pohlazení duše... s takovou představou jsem si brala Lyru pod záložku... NICMÉNĚ... ehm... k mojí smůle mi byla naservírována klasická harlekýnka... nechyběly zpomalené buch- buch záběry, milostné osmiúhelníky, pohledy z oka do oka a asi dalších osm bambiliard povzdechů... jenže já si tak moc přála dostat víc než tohle k uzoufání povrchní pozlátko, že teď bohužel slyším jen zvuky velkého zklamání.
Dovnitř
Helena Hrstková
Spousta všeho a vlastně tak trochu ničeho... nějaké hlubší dojmy se bohužel poztrácely někde cestou mezi řádky... zůstal jen podivný pocit z toho zvláštního sázení slov a života všech zúčastněně nezúčastněných... ano, chytla jsem se zase jednou na uhrančivou obálku a úplně se nepotkala s myšlenkovými pochody daného mikrosvěta... moje culpa.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Příběh o jedné vinou zatěžkané holce, uvíznuté na samém dně svojí duše... to zní tak beznadějně a přeci jen to úplně beznadějné není... postupné rozkrývání bolesti této osudem zmítané bludičky mi přišpendlilo chlopeň k záložce téměř ihned... a ač ta posedlost sebedestrukcí mrazí, já se vlastně vůbec netopila v marastu lítosti... věcné podání mi tentokrát hrozně moc sedlo... navíc otevřelo v mojí hlavě nespočet myšlenek a s mými blízkými i nejedno sebevražedné sympozium.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Od prvního dne stráveného ve Speziale mi tahle banda nebeských dobyvatelů neslezla z chlopně... sic mi jejich idealistické kotrmelce marnosti mnohdy dost nekompromisně rozdrásaly nervovou soustavu, nešlo je prostě opustit a zanechat je tam jen tak, ztracené mezi řádky... tak moc se mi tohle rozkrývání záludné křehkosti přátelství, lásky a života zadrhlo v duši... aneb tak nějak nemůžeš vyhrát boj s celým světem za záchranu planety, když nemáš vybojovaný ten svůj vlastní za záchranu sebe sama.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Běh životem , který je leckdy k uzoufání... nejednou se na této trati ztratíme a je jen na té naší duši, zda dokáže najít cestu ven z nekonečného bludiště bolesti nebo ustrne na místě a rozplyne se vyčerpáním z hledání smyslu bytí v té svojí neutěšené prázdnotě. Mám samozřejmě raději objevování těch hezčích zákoutí žití a nesmrtelné vstávání z popela... NICMÉNĚ... proč zavírat oči i před tou temnotou v nás... ač nemám ráda povídkové počiny, tak tohle mi zaseklo drápek hluboko do srdeční oblasti... neskutečně opravdové a paradoxně k tématu i neskutečně živé.
Příběh lásky
Jan Budař
Mile objímající jednohubka o důležitosti emocí v našich duších... pěknost zpracování hřeje oko a sdílené poselství zase moc hezky obaluje chlopeň... sice se mi možná pár myšlenek rozpustilo po cestě do té správné srdeční komory, ale i tak je člověku při pozorování cvrkotu na břehu jezera Kněhyně tak nějak vlídně a milo.
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Jak jen je těžko v mnohdy krutém světě lidí... je osvěžující potkat se s něčím, co nakloní vaší duši zase trochu jiným směrem... očekávala jsem další těžkou duchnu dusivých padesátek a ono se z toho vlastně vylíhlo něco tak chytře lišácky ochočujícího, že mě vypravěč na svém štokrleti vtáhnul do děje na první dobrou... vnímáním života v různých proměnách bytí mi příběh tak trošičku naťukl v mysli mojí milovanou Růži pro Algernon (takovým tím, co získáváme a pak pozbýváme zas) . Inu, nechte si také tou zvláštní atmosférou nasáknout záložku, stojí to totiž za to.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Boha jehovo... jak jen málo stačí k polapení jedné takové tápající mladé duše... láska, závislost, manipulace, zvrácenost... nejen tohle všechno se ocitá na myšlenkové centrifuze mojí znechucené mysli... ano, z téhle zběsilé jízdy jsem se málem pozvracela... dlouho se mi pod záložku nedostalo nic tak alarmujícím způsobem sugestivního... kdy jdete po ulici a chce se vám varovat všechny tyhle ztracené Vanessy okolo... a chlapům vykřičet do obličeje, že tohle se prostě sakra nedělá... málem jsem se totiž uzoufala z té děsivé lhostejnosti společnosti a zejména mě drásala nečinně přihlížející matka.
Čtěte a bděte... všichni, prosím.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Předesílám, že Charlieho stojícího v koutě úplně nejvíc miluju a tak jsem se nemálo těšila na nový počin by Chlebovsky ;) tož vítejte v igelitovém imagináriu šeptem vřískajícího Christophera... boha jehovo, z četnosti slova vřískat mi ještě teď cuká voko... ale popoigelitkujem... tohle se bohužel tak úplně nepovedlo... tenhle halucinogenní čardáš je něco mezi nebem a zemí aneb všichni svatí s námi, ámen!
Každopádně kingova noho, už to někdo zastavte... Pennywise je přeci jen jeden... trošičku mnou začínají cloumat ta pelmelská cosi odkazující se na starého dobrého strýčka na Ká. Stačilo, díky a naskle!
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Malounko jsem čekala trochu větší zahnízdění v duchu dané doby... sic to s Editou zprvu tak vypadalo, s Irmou přišel drobný úprk mé pozornosti a já marně v dalších řádcích vyhlížela úplně jiný osud... ten Editin, samozřejmě.
Ač téma silných ženštin souzní s celou mojí bytostí, tady mi to z nějakého důvodu trochu vykonstruovaně tlouklo do záložky... NICMÉNĚ... poslední slova byla opět milým pohlazením stejně jako u předešlého heřmánku, takže přeci jen jdu nakonec o písmenko dál lehká jako spokojené peříčko.
Když má štěstí kliku
Aurélie Valognes
Tentokrát si zaťukala o pozornost mé srdeční komory tahle skvostná obálka... bez váhání jsem malému Jeanovi otevřela chlopeň a prožila s ním nejedno dobrodružství... osud k němu nebyl úplně nejvlídnější a přesto mi mezi řádky jeho života bylo tak nějak milo na duši... a vlastně mi tenhle malý rozumbrada dokázal sem tam vykouzlit i drobný rohlík na tváři ;) , který alespoň maličko vyvážil smutnotu nad nelehkou dobou trousící za sebou prázdnotu a beznaděj.
Meta
Pavel Bareš
Krutopřísně hustá nálož současnosti, která metá vykřičník za vykřičníkem do vaší mysli... ten pocit břichabolu z ultratenký hranice každodenního bytí v ženském kontra mužském světě je totiž prostě k posrání alarmující... co je ještě v pořádku a co už buší na vrata zdravého rozumu... ta úzkost ze zvrácenosti dnešního žití se mi zadírá pod kůži... tak trochu se začínám víc rozhlížet kolem sebe... až moje úplně nejvíc vypsychlá záložka leze po zdi a prosí o poslední písmenko z milosti ;) naprosto boží záležitost!
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Ach, asi začnu tou úplně nejvíc čarokrásně boží obálkou... právě díky ní se mi tenhle malý skvost dostal pod záložku a obalil mi chlopeň tak hezky něžnou lidskostí... cynická Anna mi nejednou přilípla úsměv na líčko... zároveň do mé maličkosti opatrně vložila drobnou úzkost nad tím dnešním žitím... tolik opravdových pravd, které světem plují a sem tam naplní i to naše vlastní akvárko v duši... moc mile šílená člověčina ♡
Navíc mám po posledním písmenku nutkavou potřebu si jednu takovou bojovnici pořídit a vést s ní nekonečná sympozia o smyslu života ;)
Divoké labutě
Jung Chang
Duševní tříšť v tom nejkrutějším rudém hávu... nelidsky zvrácený komunistický fanatismus rozemele celou vaší bytost na prach... tohle se přeci nemohlo stát... mé já rezolutně odmítalo bizarní psychopatické Maovo počínání vůči vlastním lidem... ta nekončící temnota lidských duší jakoby nebyla z našeho světa a přeci něčím tak znepokojivě plíživým drásala moje nitro... více takových rudých vykřičníků do dnešní společnosti, prosím... přeci jen ta ďábelsky šílená krutovláda Číny vytrvale poklepává i na ty naše pomyslné dveře pohodlného bytí... proto odložme na chviličku nyní tolik "populární" německé peklo... pozornost si zaslouží i jiní zmučení děsivě lidskou vyprázdněností.