petrucha86 komentáře u knih
Ač jsem se, jako v ostatních autorovo knihách, s hlavní postavou neztotožnila a spíš sem jí nechápala, než chápala (asi jsem spíš Karolína), jeho zápal hraničící s posedlostí byl fascinující. Příběh tak hezky plynul a i když jsme se nedočkali žádných větších zvratů ani dramatických momentů, rozhodně jsem se nenudila. Jednoznačně plný počet!
“...s tebou se krásně sní a lítá nad mraky a tak dál, ale život s tebou je k ničemu.”
On v posledních chvílích prožíval okamžik nezkaleného štěstí; ona během pár měsíců okusila život tam dole se vším, co k němu patří aby se následně sama, dobrovolně, vrátila tam, odkud dříve tak zoufale toužila zmizet...oba dva měli svůj osud už od začátku zpečetěný a konec byl nevyhnutelný, ale nakonec provázen oním pocitem štěstí. Dá-li se vůbec kdy o někom říct, že byl šťastný.
Při čtení na mě dýchala beznaděj, rezignace, nesplněné sny a snad jsem i vnímala ten chlad a vlhko starého stavení. Ani nevím, jestli mě víc rozčilovali podbrdští muži, kteří své ženy brali jak součást vybavení chalupy, nebo ty ženy, které se nedokázaly svému osudu vzepřít...Není to veselé čtení, ale je to velmi čtivé a když začnete, nebudete chtít přestat.
Nádherný dojemný příběh s nepopsatelnou atmosférou, navíc napsáno krásným jazykem. Dojímá mě stále, i když čtu po několikáté..
Inspirativní, silná žena, která by se určitě prosadila i bez ohledu na svého manžela. Nejvíce pro mě zajímavá byla část okolo první předvolební kampaně a následného zvolení...jen těžko si můžeme představit, jak se jejich životy od toho okamžiku změnili. Oceňuji, jak se i přes všechna omezení Michelle snažila zachovat prvky "normálního života"..
K samotnému závěru, nikdy mě nenapadlo, jak osobně Obamovi mohli brát vítězství Donadla Trumpa. Až při čtení subjektivních pocitů samotné Michelle mi došlo, že během pár okamžiků bylo rozmeteno to, o co se osm let pokoušeli...
Každopádně bez ohledu na politické preference rozhodně doporučuji!
Bylo to hodně o Margit, o jejích názorech a o jejím životě; autobiografie obohacená o většinou již známá doporučení. Některé pasáže jsem i přeskakovala. Možná pro někoho, kdo je na úplném začátku svého zdravého životního stylu, užitečné, mě to nic nového nedalo. Co oceňuji je zábavné grafické zpracování.
Při čtení jsem opětovně prožívala hotová citová dramata a několikrát neviděla přes clonu slz...přesto doporučuji, sice smutné, ale krásné čtení. A místy i hodně vtipné! Vlastně žádné emoce nepřijdou zkrátka :)
To už je konec?! Takhle napjatá / nervózní / nedočkavá / rozčilená už jsem dlouho u žádné knihy nebyla. I když oba příběhy byly psány s jakýmsi odstupem, ke konci už jsem každou další stránku doslova hltala a prožívala rozhodně víc jak Mathilda svůj život. Jsem ráda za své první setkání s autorkou!
V době povinné četby ve škole jsem se u autora nezastavila, byla to tedy má první jeho kniha. A jsem naprosto fascinovaná! Za prvé tím, co bylo v té době možné, ta beznaděj, nejistota, přehazování osob mezi státy...a za druhé tím, jak krásně Remarque dokázal o tom všem napsat. Neuvěřitelně čtivé, nic není řečeno navíc, ale zároveň nic nechybí. Místy velmi smutné čtení, smutná doba, a smutné je vlastně i to, jak to všechno hlavní postavy berou jako normální stav. Zároveň sem tam prosvitne i jakási naděje, lidské hodnoty se posouvají a radují se z těch nejběžnějších maličkostí. Rozhodně doporučuji, určitě sem nečetla naposledy.
Strana 156: Přesto jsem četl dál, napůl z pocitu povinnosti a napůl ze zvyku. Odjakživa nerad odkládám rozečtené knížky.
To přesně vystihuje můj pocit z této povídkové sbírky, pro mě autorovo slabší dílo. Ovšem velmi jsem si užila Karneval a Zpověď opice z Šinagawy.
Jako bych se vrátila o 20+ let zpět do doby, kdy jsem četla dívčí románky s náctiletými hrdinkami. V tomto případě jen zasazeno do roku 2020 a okořeněno aktuálními tématy. Lehká četba do MHD, nic více, nic méně.
Opět jsem si užila tu letní atmosféru jižních Čech, líně postupující příběh, postavy tak jakoby z dálky..
Velmi čtivě napsané, spoustu pro mě nových skutečností. Námětu ani stylu se nedá vytknout nic, jen mi byla strašně nesympatická hlavní hrdinka, hlavně v té části z minulosti. Její jednání jsem vůbec nechápala! Takhle zahodit několik let života.. Až v současnosti snad trochu rozumu pobrala.
Není to snadná kniha, četla jsem ji dlouho a mnohokrát jsem ji odložila a zase se k ní vrátila, ale určitě to stálo za to. Doporučuji!
Jiskřivě bílá i černočerná, tichá, čistá krása!
Zpočátku jsem si nebyla jistá, líbí/nelíbí, dočtu/nedočtu..nakonec jsem si ale na Tomášův styl zvykla, do knihy se začetla a oceňuji přdevším to, že si na nic nehraje, píše to, co zažil, tak, jak to bylo, "na tvrdo" bez ubrousku před ústy :)
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou a díky za to! Tři příběhy a tři odvážné ženy, odhodlané postavit se svému osudu. Některá sebere odvahu dříve, jiná později, ale nakonec se žádná nevzdá a jejich životy se nakonec velmi symbolicky a jemně protnou. Jediné, co mohu vytknout, je pak urychlený závěr, klidně by mohlo být rozepsáno na dalších 100 stran a vůbec by to nevadilo :)
Nepsala jsem to já? Protože svoje dětství jsem tady našla popsané úplně dokonale, děkuji za zábavný návrat do minulosti!