Miluj bližního svého

od:

Miluj bližního svého

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizej... celý text

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/53_/534/miluj-blizniho-sveho-534.jpg 4.6690
Originální název:

Liebe deinen Nächsetn

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Přidat komentář
hnilda3
07. července

Remarqua jsem si oblibila uz kdyz jsem do povinne cetby cetla Nebe nezna vyvolenych a Na zapadni fronte klid. Pote jsem pokracovala Tremi kamarady. Jeho knihy me zatim nikdy nezklamali, a to ani tato.

linhi22
19. března

Po obsahové stránce si kniha 5 hvězdiček zaslouží, zato redakční práce (Ikar, 2010) by dostala sotva jednu. U takového díla bych přece jen čekal trochu víc pozornosti a možná i úcty k autorovi...

intelektuálka
14. března

Ano, to je pravda, zde opravdu mladí mají výhled do budoucnosti. Jinak bývá autor skeptický. Zřejmě věděl proč, nacismus nic pěkného nepřinesl.

angelice
03. března

Moje první Remarqueova kniha, kdy hlavní milenecká dvojice přežije, což upřímně dost překvapilo. Člověk si při jejím čtení náhle uvědomí, jak nehorázné štěstí je to, že má zázemí, rodinu, není pronásledován a štván bez důvodu a vlastní cár papíru, který mu dává právo na život.

Milos74
02. února

Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.

ledaver
15.10.2016

Skvělá kniha. Doposud jsem měla na historické romány nešťastnou ruku, a tak jsem byla vůči této knize poměrně skeptická, nicméně předčila moje očekávání. Doba v tomto příběhu byla příšerná a hlavních postav mi bylo líto. Bohužel se mi dost často pletly jména ostatních uprchlíků, jelikož jich v knize bylo opravdu požehnaně. Na to, že je to pro mě povinná četba, je to úžasné dílo... Kéž by byla každá povinná četba taková...

R.E.M.
27.08.2016

Výborná kniha, ve které autor živě popsal bezohlednost systému, který s určitou skupinou lidí nepočítá, všechnu tu beznaděj, drsnost a bezvýchodnost situace, stejně jako solidaritu, snahu nevzdat se a rozfoukávat ty jiskřičky naděje, že bude líp. Vykreslil pestrou paletu postav a jejich chování - pragmatického, přátelského, zlého, hamižného, udavačského, někdy otupěleného a lhostejného, unaveně odevzdaného, sobeckého i obětavého, laskavého.

MadlenkaM
13.05.2016

Já mám Remarqua strašně ráda. Píše moc hezky. Patří k mým nejoblíbenějším autorům. A tato kniha mě v tom jen utvrdila. Krásný je popis vztahu mezi Kernem a Ruth. Celkově se mi líbí tehdejší vztahy, pokud se jedná o ty kladné vůči uprchlíkům. A celkově ta doba byla něčím okouzlující a zvláštní. Těžko popsat, rozhodně doporučuji přečíst.

irling
03.02.2016

Romány E.M. Remarquea jsou nadčasové a poplatné v kterékoliv době. Stále se k nim vracím. Zvykla sem si na jeho skvělý styl a hluboce lidské příběhy, které vrcholí prakticky vždy až ke konci díla. Zcela zaslouženě patří k nejlepším světovým prozaiků, jejichž myšlenky a styl, jakým je prezentují, nikdy neomrzí a vždy budou aktuální. Věřím, že i lidé zůstanou na takové inteligenční úrovni, že klasiky budou oceňovat, ale především chápat i nadále. Velmi mě děsí fakt, že někdo může označit knihu od Remarquea jako "odpad".

MonaNona
11.01.2016odpad!

Nejslabší kniha, kterou jsem kdy od autora četla.

fat_man
02.01.2016

Krásná a smutná kniha o obyčejných lidech a špatné době...co dodat?

TomášPf.
07.12.2015

Erich Maria Remarque je zřejmě mým nejoblíbenějším spisovatelem. V jeho knihách vždy vítězí láska, přátelství a lidskost, a to navzdory všem útrapám hrdinů, navzdory nesčetným ztrátám, navzdory době, která ani jednomu zdánlivě nepřeje. Přes všechen smutek, který do svých děl vkládá, je to právě neochvějná naděje v člověka, která mi po dotčení knihy dlouho zůstává v mysli.

Román Miluj bližního svého není výjimkou. Vypráví o osudech německých předválečných emigrantů, kteří se potácí od místa k místu, nemajících nikde dveře dokořán. Musí se skrývat, aby nebyli vyhoštěni nebo dokonce zavřeni do vězení. Skrývat nejen před policií, ale i nesčetnými udavači, kteří vydělávají na jejich neštěstí. Některým z nich se podaří naučit se v znervózňujícím prostředí bez domova a jistot žít, jiným ne. Hlavní hrdina příběhu mladý medik Ludvík Kern patří mezi ty šťastnější. Potká se několikrát se světáckým Josefem Steinerem, zkušeným emigrantem a tulákem, který ho naučí jak v nejistém prostředí tajné imigrace přežít a nejen zdaleka to. A především pozná svou lásku Ruth, se kterou se shledává a znovu rozchází dle zvůle policejních úředníků a striktních zákonů evropských zemí. A tak tu opět vidíme lásku, bok po boku s přátelstvím a nakonec i lidskost nesčetných nápomocných, kteří jsou možná tím rozhodujícím jazýčkem na misce vah života a smrti všech přítomných.

pipu
26.11.2015

Takové typy příběhu ve mě vždycky zanechávají ještě dlouho pocit soucitu s hlavními hrdiny příběhu.. zůstávají v mě hlavě a v mých myšlenkách... Krásně napsáno ..

Denika
16.08.2015

Nevím proč, ale tato kniha (i přes svůj krásný název) mě vůbec nebavila a musela jsem se hodně nutit do toho, abych ji přečetla. Byla nezáživná, příběh téměř o ničem, neustálé přebíhání přes hranice a shánění jídla, bydlení v pochybných hotelech a všudypřítomný strach + neskutečně nudné pasáže, kde hlavní postavy hrály např. karty. Na druhou stranu chápu, jak hrozná musela být předválečná atmosféra, a to obzvlášť pro Židy. Proto této knize dávám alespoň 2 hvězdičky. Znovu už bych ji ale nečetla, protože mám dojem, že o této tématice pojednává mnoho jiných knih daleko zajímavějším způsobem.

Joges
22.07.2015

Kniha je dějištěm několika osudů, které utváří zajímavý a ucelený obraz (nechci víc prozrazovat). Autor bravurně rozvíjí několik příběhů najednou, nabaluje zápletky a celý děj dokonale završuje. Zejména některé části a výborné okamžiky románu mě dostaly. Remarque je zkrátka mistr slova i formy, a já už se těším na některou jeho další knihu.

Madelisi
30.06.2015

Má nejmilejší kniha od Remarqua. Líbí se mi putování postav po celé Evropě, jejich setkání v jedné zemi, rozloučení, aby se po různých cestách setkali zase v jiné. Nechtěla bych být v jejich kůži.

Kabátice
08.06.2015

Jako obvykle mě Remarque nezklamal. Moc krásná kniha, která vtáhne do děje a vezme za srdce. Byly to tehdy opravdu těžké časy...

kamibe
06.06.2015

Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.

Mr.Fox
03.06.2015

Tak se mi zdá, že nás ve školních lavicích ošidili o podstatné informace nedávných dějin.. O utrpení Židů za 2. světové války (koncentrační tábory, vyhlazovací tábory aj. zvěrstva páchaná Německem a Hitlerem) ví dnes téměř každý, ale o tom, co Židé prožívali ještě v předválečné době (viz obsah knihy), ví už málokdo. Stejně tak je Remarque jedním z mála spisovatelů, kteří se zabývali tímto tématem předválečné emigrace a dokázali jej tak mistrně vystihnout.

"Miluj bližního svého" je má třetí kniha od Remarquea, stejně úchvatná jako obě předchozí (Na západní frontě klid, Cesta zpátky). Četla se mi jedním dechem a vyzdvihl bych na ní především propracovanou charakteristiku hlavních i vedlejších postav, jejich vzájemnou propletenost a taktéž věrohodnost celého díla. Těžce zkoušená láska Ludvíka a Ruth, provázená neustálým strachem a nejistotou, mi při četbě hodně připomínala Pavla a Ester z knihy "Romeo, Julie a tma" od Otčenáška. Remarqueova tvorba je pro mě zkrátka fascinující výklad a výpověď (mezi)válečných dějin, a taktéž sonda do mezilidských vztahů těchto krušných dob..

..."Vypijme doušek na znamení odporu k tomuhle papíru, milý Hubere! Je to zvláštní, jaké moci dosáhl nad lidmi! Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se však třeseme před potištěným papírem - až už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás však lze vyřídit už kouskem papíru!"...

st18321
02.05.2015

Skvěle napsaný příběh o třech emigrantech, kteří nemají vůbec nic dokonce ani občanství. Jsou přehazovány z jedné země do druhé jako horký brambor nebo posíláni do vězení jen proto, že nemají kam jít. Přesto jsou schopni Kern a Ruth se do sebe zamilovat. A společně s jejich přítelem Steinerem přežít...
Rovněž mě zaujalo, jak je tento příběh odehrávající se před 90-ti lety aktuální. Když si člověk uvědomí, že žijeme v době, kdy čelíme expanzivní politice Putina nebo vlně emigrantů ze Sýrie nebo Ukrajiny a podobně jako v knize si je vlády přehazují jako horký brambor.
Myslím si, že Erich Maria Remarque tuto a i jeho podobná díla napsal proto, aby lidstvo na tyto události nezapomělo a poučilo se. Je smutné vidět jak neuspěl. Možná je to v každém znás ta touha po moci nebo po násílý.
Knihu si přečtěte možná se vám některé informace budou v budoucnu hodit...

Nagadir
23.04.2015

Neuvěřitelná kniha, postavy jsou tak živé, že jsem to s nimi náležitě prožívala... Strašné časy...
9/10

ondreej
20.03.2015

krasne, a krute.......naprosta vypoved doby a jedne lidske viry, ktera se protrpela dejinami

Zdeňula
13.02.2015

Krásná knížka..:) hezky se mi četla.

Kacka6
24.01.2015

Vůbec jsem nevěděla, že se něco takového dělo; že lidé nemohli žít ve své, ale ani v žádné jiné zemi. Vlastně jen překáželi. Zajímavé sledovat, jak si státy hrdiny této knihy přehazovali jako kupu uhlí. Konec mě dostal. Jedna z nejlepších knih.

Martyska
18.01.2015

Neskutočná ľudskosť postáv, ktorú dokázal autor zostaviť ma príjemne prekvapila. Chvíľami som mala smutný pocit, chvíľami som sa smiala. Ako už bolo povedané, koniec je krásny a skutočný. Tak to v tej dobe chodievalo. Pod slovom "emigrant" si po prečítaní knihy predstavím ťažký 315-stranový príbeh Ludwiga Kerna, ktorý zápasí o prežitie zubami-nechtami. Uvedomme si, že tí ľudia nemali domov. Boli odtrhnutí od svojich rodín a vzťahy sa nadvezovali veľmi ťažko. Šťastný to človek, ktorý mal blízkeho priateľa.

"Myslime na niečo iné. Pre mňa za mňa, hoci aj na kvety."
"Prečo práve na kvety?"
"Na niečo krásne, nechápeš? Na niečo, čo nás rozptýli."
"Mňa kvety nerozptýlia."
"Raz som videl záhon ruží." Leopold sa silou-mocou pokúšal sústrediť. "Vlani v lete pred väzením v Pallanze. Vo večernom slnku, keď nás prepúšťali. Červené ruže. Červené ako...ako..."
"Ako surový biftek!" pomohol mu Moenke.
"Ach, dočerta!"
Zarachotil kľúč. "Už nesú žranicu," povedal Moenke.
Dvere sa otvorili. Nebol to väzenský kápo s jedlom, ale dozorca. "Kern..."
Ten vstal.
"Poďte so mnou! Máte návštevu."
"Asi prezident republiky," predvídal Leopold.
"Zrejme Klassman. Ten má papiere. Možno mi doniesol nejaké jedlo."
"Maslo!" povedal Leopold zbožne. "Kusisko masla žltého ako slnečnica!"
Moenke sa uškrnul. "Človeče, Leopold, ty si ale lyrik! Teraz myslíš dokonca na slnečnice!"

Veruvys
07.09.2014

Jako všechny jeho knihy se i tato zařadila mezi mé oblíbené.

VerRyNDA
05.09.2014

Popravdě od této knihy jsem čekala daleko víc. Místy jsem se ztrácela v postavách. Konec mě potěšil.....

Petrstik
28.08.2014

Skvěle napsaný román o životě a osudech emigrantů a lidí vyhoštěných z Německa.

Gwaihir
11.02.2014

Nečetl jsem ještě nic, co by tak vystihovalo situaci válečných uprchlíků, jak se to daří právě tomuto románu, jenž bez příkras líčí osudy hned několika lidí vyhnaných ze svých domovů do cizích zemí a měst, kde jsou nuceni pokoutně přežívat mimo společnost, jejíž většina nechce vidět tu obrovskou nespravedlnost na nich spáchanou a odvrací svůj zrak od vší krutosti, která se jí samé zatím netýká, protože se odehrává až kdesi za jejími státními hranicemi. V těchto příbězích je obsaženo mnoho utrpení a smutku, s nimiž se autor vypořádává často pomocí ironie a černého humoru, ale zároveň také neméně lásky, pro níž stojí za to i zemřít, nebo naděje, která snad nikdy nekončí. Je zde rovněž spousta prostých úvah o životě či smyslu lidských počínání a navíc i plno krásných momentů, které dokáží zasáhnout přímo do srdce. 100 %

KikiZ
19.12.2013

Remarqua miluju, je to opravdu jeden z mých nejoblíbenějších autorů a téměř jako všechny jeho knihy mne ani tato nezklamala. Trochu mě překvapil (příjemně) v podstatě šťastný konec pro oba mladé milence Ludvíka a Ruth, méně optimistický pak byl pro Steinera.