Petratra komentáře u knih
Je pro mě hezké a symbolické dočíst tuto knihu zrovna 1. prosince, protože šedivý listopad pro mě bývá nejméně oblíbený měsíc roku. Pro mámu je tato kniha biblí, kamarádka čte její zkrácenou verzi už podruhé... Mám knihu už déle v knihovně, ale až teď na ní došla řada a to správné rozpoložení. Očekávala jsem, že to bude těžký čtení, který půjde horko těžko pomalu stránka po stránce. Ale ne. Četlo se mi to až překvapivě snadno, protože to nějak zapadalo mezi střípky mého života, mezi jiné přečtené knížky, mezi mou přítomnou realitu. S kapitolou o vztazích jsem dost souzněla a hltala slovo za slovem, každé se mi spojovalo s mými zkušenostmi. I já se budu ke knize vracet.
"Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je."
"Totožnost vašeho já vychází z hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z vaší mysli."
"Přestaňte myslit na minulost a budoucnost, pokud to není nezbytně nutné... Je-li imaginární budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní."
"Přítomný okamžik je všechno, co máte."
"Všechny formy strachu - jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti."
"Naslouchejte spíš tichu než zvukům. Soustředění na vnější ticho vytváří vnitřní ticho."
"Štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli."
"Nejste-li schopni přijímat to, co je, nebudete schopni přijímat ani lidi."
Toto není faktografická kniha. Jsou to jen osobní dojmy jedné Aspergerky pro jiné mladší Aspergerky, jakýsi průvodce. Když mi bylo 15-20, tak bych tuto knihu velice uvítala a myslím, že i pro dané věkové rozmezí je určena. Používání plurálu rozumím jako snahu o podporu ve smyslu "Nejste v tom holky samy", což mi k danému věkovému rozmezí přijde taky sympatické. Číst knihu ve věku 30+ je spíš taková rekapitulace, ale přesto jsem v ní našla mnoho detailů, které na mě sedí a neuvědomila jsem si, že k Aspergerově syndromu patří. Pokud chcete více fakta, doporučuju Tonyho Attwooda nebo Temple Grandin.
Pravdivá knížka, která stojí za to. Opakovací lekce pro moje i vaše přání, hranice a sebeúctu. Rekapitulace minulosti. Pochopila jsem konečně mnohé z toho, co jsem pochopit potřebovala. A teď už můžu zaklapnout knížku i minulost.
Jedna z mnoha mých dětských knih, které jsem vylovila v knihovně u babiček a fascinovaně četla s takovým zvláštním nezapomenutelným pocitem, že ty samé knížky drželi v rukách moje rodiče když byli sami dětmi. Patří k nim i Vinnetou, Dva roky prázdnin, Foglarovky a další.
Klasika povinné školní četby a jediná kniha, kterou jsem nedočetla do konce. Snažila jsem se o to dvakrát, ale nepovedlo se, nebavilo mě to.
Tato kniha mě pravidelně rozesmávala v tramvaji a spolucestující na mě pak koukali jak na utečence z Bohnic :) Skvělé, doporučuju!
Pokud jste viděli film a podobné vyznění čekáte i v knize, raději nečekejte. Kniha rozhodně není tak romantická. Je to popisný cestopis a je znát, že autor není spisovatel. Pokud však někoho zajímá Tibet, je tato kniha dobrá volba. Je v ní hodně o místním životě, lidech, zvyklostech.
Knihu jsem četla když byla nová a film jsem viděla teď před Vánoci. A nevím. Nějak nechápu, co je na té knize až tak úžasného. Není špatná. Akorát ji něco trochu chybí, zdá se mi taková nevyvážená. Má několik částí a pasáží, u kterých jsem se bavila a dokonce i smála. Potom má ale i části, které jsem vnímala jako nudné a do dalšího čtení jsem se musela trochu přemlouvat. Číst další knihy tohoto autora mě neláká.
"...právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně."
Jedna z mých oblíbených. Trochu zábava, něco informací a hodně atmoséry.
Další silný příběh z tvrdého období, který upoutal a dojal. I když mám většinou vždy raději knížky než filmové verze, v tomto případě je to 1:1.
Pěkné, milé, fantazijní.
"Opravdu lepší nevědět. On se stejně ten tvrdý boj celý odehrál v oblasti fantazie. Tam a nikde jinde je naše bojiště. Tam vítězíme a tam jsme i drceni. Jsme pochopitelně všichni jen konečné bytosti, dřív nebo později stejně odsouzené k porážce. Jak ale nahlédnul Ernest Hemingway, není konečná hodnota našeho života určována tím, jak v něm vítězíme, ale právě tím, jak umíme poražení odcházet."
Spánek a Podivná knihovna mají krásné ilustrace a pojí je specifická lehce ponurá atmosféra, která není pro každého. Jako knihovnice dávám této knížečce ještě o hvězdičku víc.
"Mátlo mě to všechno čím dál víc. Kdo to totiž kdy viděl, aby se v podzemí pod městskou knihovnou nacházelo takovéhle obrovské bludiště? Zvlášť, když ta knihovna věčně věků válčí s omezeným rozpočtem a nemohla by si dovolit ani jen docela malinkaté bludišťátko."
"Poslyšte, ovčí mužíku, " oslovil jsem ho. "Pročpak mi vlastně ten děda chce vysrknout mozek?" "Takový vědomostmi napěchovaný mozek je totiž moc dobrý, abys věděl. Táhne se jako sirup. A je pěkně vypasený a kulaťoučký."
Ano, není to kniha dokonalá. Ano, knihy podobného tématu a kvality se dají sehnat za poloviční cenu. A tak když už se mi doma sešly dvě, jednu jsem udala zde v bazaru jen za 250 Kč.
Přesto si myslím, že si kniha nezaslouží hodnocení typu odpad. Četla jsem ji 2021 a nedávno znovu prolistovala ty myšlenky, které mě na knize zaujaly nejvíc. Není na ní nic extra přelomového, ale v to období, kdy jsem jí četla, mi poskytla to, co jsem potřebovala. Shrnula mi, co už přece vím, ale nedokázala jsem si to všechno tak dobře ujasnit a propojit. Při čtení mi došlo, že nutně potřebuji být sama sebou a jiná možnost ani není, i když je to někdy tak těžké.
Našla jsem si tam hodně myšlenek, které mě oslovily. Ale stejně tak i myšlenky, se kterými nesouhlasím. Ze vztahu zcela vymítit kompromisy není podle mne dobrý přístup. Bez kompromisů to moc nejde, ale spíš by to měl být respekt k odlišnostem než kompromisy za každou cenu. Nejít v životě s kompromisy za hranice našeho já.
Jsem za tuhle knihu ráda. Byla mi doporučena z více stran a není to marný čtení. Hlavní věc, kterou jsem si uvědomila po přečtení byla to, že tak moc lidí dává druhým to, co oni sami chtějí, ale ne to, co druzí potřebují. Rodiče děti tahají na milion kroužků a dítě by třeba raději jelo na výlet nebo si doma hrálo společně hry. A v partnerských vztazích to pokračuje. Myslíme si, jak se maximálně snažíme, ale přitom druhému nedáváme to, co by od vztahu a od lásky potřeboval. A pak je tu další rovina - dokázat si uvědomit co potřebuju a s druhým to vzájemně vykomunikovat.
Tohle není zbytečná kniha.
Jedna pro mě důležitá myšlenka za všechny: "Možná bychom od sebe měli oddělit lásku jako pocit a lásku jako skutek."
14 minut po půlnoci dočteno, uff :) Tahle kniha mi dala zabrat. Četla jsem ji od května na etapy s přestávkama, protože kvůli tloušťce jsem ji nebrala na výlety a dovolené... Knihy přes 400 stran asi nejsou pro mě. Přesto nelituju, čtení jsem si užívala a temnotu celého příběhu hltala pomalými doušky. Viděla jsem kdysi náhodně film Stehlík a velmi mne zaujal. A protože mám knižní předlohy často raději než filmy (např. Gejša), tak jsem si Stehlíka rezervovala v knihovně aniž bych tušila kolik má stran. Ale stálo to za to.
"Protože, jestli z dobrejch činů může někdy vzejít zlo...? Kde je řečeno, že ze špatnejch činů taky vždycky vzejde jenom zlo? Třeba někdy... jsou ty špatný činy vlastně dobrý?..."
Myšlenka knížky se mi moc líbí, americké pojetí mi sedne o něco méně. Nevím, jestli si dokážu někdy 21 dní nestěžovat. Náramek na ruce mi to připomíná a až ho budu muset s knížkou vrátit do knihovny, mám v záloze jiné dva silikonové náramky, které mi to budou připomímat dál. V této náročné covidové době jsem bohužel nevydržela déle než 4 dny bez stížností. Stále dokola a dokola.
Nějak nevím. Takové nemastné neslané, ani dobré ani špatné. Dávám 3 hvězdičky stejně jako pro Šifru a Andělé a démony. Počátek byl vánoční dárek od bráchy, jinak bych se do toho asi nepustila. Čte se to dobře, je to docela poutavé, ale nějak je to až moc podobné tomu, co už jsem od Browna četla a další jeho knížky mě nelákají. Nenudila jsem se u toho, ale než jsem dočetla toto, tak jsem mezitím přečetla a dočetla tři další jiné knihy.