petrarka72 komentáře u knih

Je mi líto. Po stu stranách prolistováno a odloženo. Předvídatelné, jednoduché, nezajímavé.

1 06.11.2017

První makrohistorická kniha, která se mi dostala do ruky - a jsem okouzlena. Je to taková "kniha údivu"; autor vedle sebe řadí neuvěřitelné množství faktů, prokazuje encyklopedické znalosti nejen historie, ale i sociologie, filozofie, psychologie atd., přitom se propracoval do stavu "vím, že nic nevím" a více klade otázky, než že by na ně odpovídal. Prochází dějiny rodu Homo sapiens, boří s přehledem některé mýty (např. jeden z aktuálně nejrozšířenějších - "tolik násilí ve světě nikdy nebylo") a průběžně se u něj objevuje téměř dětsky formulovaný dotaz "jak je možné, že...?" Nemyslím, že by mi utkvěla jednotlivá fakta - ale sledovat nabídnutý způsob myšlení pro mne bylo fascinující.

20 06.11.2017

Se vší vážností konstatuji - Palahniuk je neskutečný romantik. Se škodolibým až cynickým smyslem pro humor, ale přesto romantik. A v povídkách se to projevuje více než v románech - viz tento svazek, viz Něco si vymysli - a koneckonců i viz (trochu tvrdší) Strašidla...

4 05.11.2017

Někdy je lží iluze, víra v opravdovost věci či člověka, která nemá opodstatnění ; také zapomnění, nestálost paměti, touha, aby věci byly jiné než jsou... Schlink je mistr zkratky a umělec vnitřně dramatických situací. I banalita má podle něho v životě důležité místo. A pravda není neměnná, může odejít jako léto...

6 04.11.2017

Vůči všem knihám Sharon J. Bolton mám sníženou imunitu. Spojuje v nich citlivá témata - v tomto případě boj za osvobození (možná) nevinného vraha ve vězení, jehož oběťmi byly tlusté holky - se schopností popsat věrohodně i situace a řešení hodně přitažené za vlasy a vytřískat z nich hezkou dávku napětí. Je to pátá kniha autorky, kterou jsem přečetla - ledacos už člověk ví a odhadne - ale stejně to byla prima jízda.

8 04.11.2017

Rozhněvaný právník Sebastian Rudd - proč ne, ale zdá se mi příliš idealizovaný... Na druhé straně, přečetla jsem si po dlouhé době případ o policejní brutalitě, který mě skutečně zasáhl - a to je, prosím, nevyhledávám nebo beru s rezervou.

4 01.11.2017

Je krásné propracovávat se k této sbírce těmi předchozími - protože jakkoli byl člověk dosud okouzlen sbíráním okamžiků, tady jsou ty okamžiky řazeny do příběhů, tu dopovězených, tu naznačených. Formálně vytříbená sbírka, plná smutku, samoty a pokory. Děkuji, pane Skácele.

9 01.11.2017

Silný zážitek. Román, který až fyzicky bolí. Skrze příběh o Judeovi a jeho přátelích plus jednom nepříteli (Judeovi osobně) sdělovaná zpráva o anatomii bolesti, o tom, co je podstatné, o tom, co může znamenat přátelství a láska, ale také vina a samota, o tom, kolik ztrát může člověk vydržet. Velmi empatické, zároveň velmi surové. Četla jsem na své poměry dlouho, někdy se sebezapřením - ale stálo to za to.

12 31.10.2017

Zopakovala jsem si s potěšením... a vrátím se znovu.

2 30.10.2017

Skvělá sbírka - formálně rafinovanější než předchozí, s novými důvody ke smutku...

6 29.10.2017

Jednohubka pro úsměv a lehké zamrazení. A vyznání Jacku Londonovi v doslovu potěšilo.

5 25.10.2017

Prima vyprávění o tom, že když člověk potřebuje superhrdinu, tak ho prostě má. A že všechno má svůj důvod. A že bychom měli odpustit těm, co měli tu drzost a umřeli nám. Muž jménem Ove mě bavil víc, ale i Babička stohí za to.

9 17.10.2017

Pocta Ženě v bílém Wilkieho Collinse, Mrtvé a živé Daphne Du Maurier a Utažení šroubu Henryho Jamese. Super atmosféra a takové množství dramatických situací a zvratů, že je nelze brát vážně - lze si je pouze užívat s vědomím toho, že nejde o thriller, jak je u S. J. Bolton obvyklé, ale spíše něco mezi gotickým románem a hororem. Na mne to bylo trochu moc - ale míru toho, kolik krkolomností ve jménu gradace napětí jsme autorům schopni odpustit, máme každý jinou... Motivy trowů na Shetlandech a zacházení s (ne)narozenými dětmi báječné.

8 16.10.2017

První sbírka, v níž se něžný sedlák Skácel hlásí k městské krajině... Čerstvé povětří, ne-obdělaná ne-vina a dětské hlasy z dvora.

"Někdo tu napsal
svoji touhu na plot
térem
a metrovými slovy

BEZ TEBE NEJSEM NIC
JEDINÁ
NĚŽNÁ LÁSKO
OČIČKO MOJE SAMETOVÝ"
(Sídliště)

10 12.10.2017

Je příjemné, že autor stylově roste. Krok za krokem je malý skvost, dvě další mezi nad- a průměrem.

4 12.10.2017

Zběsilá kniha - po Porodní bábě předpokladatelně vášnivá, v epizodách plných násilí, utrpení, zrad se opět ukrývá příběh o lásce a přátelství tak čistém, jak může ve špíně světa být... Prolínání časových rovin a takřka neuvěřitelných životních běhů, prostupování křesťanské a pohanské symboliky a prakticky neznámé prostředí Marijska vzbuzují dojem neskutečna - jako by člověk četl fantasy. Přitom některé pasáže až fyzicky bolí... Jinými slovy - tato kniha je zdrojem rozkoše, kterou nutno opatrně dávkovat. Já ji četla na své poměry dlouho - ale nelituji...

7 10.10.2017

Romance maskovaná za detektivku s přidanou hodnotou čínského bedekru pokračuje... Čte se to rychle, mozkové buňky mohou odpočívat, případně mizet...

10 09.10.2017

Podoba s Knihou zvláštních nových věcí evidentní, motiv letu do vesmíru, lásky narážející na limity ženského a mužského vnímání, srovnávání se s minulostí svou i svého národa, odcizení, smutku a samoty jsou podobné, ale zde zpracovány mělčeji. Na druhé straně vím, že ke knize se k jako jedné z mála určitě vrátím - upokojila jsem svoji zvědavost, kam to všechno povede (na začátek, kam jinam...) a teď si ještě občerstvit a podumat, jak je to s Hanušem (zítra má svátek... je to znamení???), co s vinou otců, která padá na hlavu synů, a nakolik žádoucí je život po životě Jana Husa i Jakuba Procházky.

10 05.10.2017

Literárně vynikající, samozřejmě - a nadto velmi důležitá kniha. Nejen pro ty, kdo trpí depresí, ale i pro jejich okolí; pro ty intelektuálně zaměřené poskytuje dostatek záchytných bodů v životopisech slavných osobností (Camus, Gary, Levi...), pro racionalisty klinicky přesné vylíčení vlastních symptomů, těm empatičtějším popis emocí, které provázejí pád do hlubin... A to nejdůležitější sdělení: u každého má deprese jiný průběh, ale úleva je možná (třebaže ne jistá, dodávám).

16 02.10.2017

Roztomilá intelektuální ohlasová blbůstka, která si hraje se čtenářem, aniž by ho přímo urážela. Odkazy na Hrabala, Kafku, Borgese a šachové partie přímo v textu; jména postav převzata od mrtvých i žijících klasiků (kromě spisovatele Michaela Stavariče a profesora Jiřího Pelána zejména Jiří Šlupka Svěrák, původně pardubický hudebník - fakt se tak jmenuje - potěšil), dialogy brilantně napsány, ač nikam nevedou a většinou luštíte, kdo mluví s kým, situace úderné, přitom bez souvislostí, a proto zdánlivě o ničem, a samozřejmě - nevážně vážný doslov přináší grandiózní vysvětlení všeho za citace mnoha pramenů a ještě zařazuje novelu žánrově: "burleskní román, ve kterém se nic děje". Přistihla jsem se, že se celou dobu usmívám - takže dobré...

6 30.09.2017