Návnada

03.05.2022

Třetí hvězda pouze za zpracování knihy a ilustrace. Povídky vesměs hodně slabé.

22.03.2021

Nějak mě to nebavilo tolik, jak jsem od Chucka očekával.. Ale určitě tomu dám ještě někdy šanci a zkusím to znovu..

14.02.2020

No já nevím. Autorovu tvorbu mám celkem rád. Předchozí povídkové knížky, zejména Strašidla, se mi dost líbily. Tohle ale bylo utrpení. Chyběl mi tam nějaký význam, nějaké sdělení, které jsem měl v jeho příbězích tak rád. Tohle mi přišlo jen jako přílišná snaha o originalitu.

25.01.2019

Po delším uležení jsem se konečně rozhodla sepsat svůj komentář k Návnadě. Nechtěla jsem podlehnout momentálnímu nadšení a napsat něco, za co bych se pak zpětně styděla, ale jak tak koukám, můj názor se nezměnil. Autor se nám z mého pohledu vrací zpět do formy a stupňuje mé natěšení na Den přizpůsobení. Palahniuk tentokrát zvolil spojení povídek s antistresovými omalovánkami, které si čtenář může vesele kolorovat a dodat tak vlastnímu výtisku osobitý ráz. Dostává se nám tak vlastně do rukou jakýsi polotovar, kterému můžeme vdechnout další rozměr, a každá jednotlivá kniha pak může být úplně jiná podle toho, v jaké knihovně trůní. Jak sám autor uvádí v předloze: „Je vaše, tak ji dokončete. Pak bude patřit budoucnosti.“ Jó, ta myšlenka se mi líbí. Třeba si někdy mé děti, nebo jejich děti, nebo třeba santusák, co knihu vyloví z odpadků, až ji moji potomci spolu s dalším harampádím vyhodí, povšimnou, jak jsem s jednotlivými malůvkami naložila. Nedivila bych se zároveň, kdyby někde na Ksichtknize byla stránka, kde se čtenáři chlubí a porovnávají své výtvory. Ale to zjišťovat nemíním, neb krom svých knižních, hudebních a filmových zážitků své soukromí nikde na webu nesdílím, tedy je mi tato sociální síť cizí. Ale zpět ke knize jako takové. Pohádkový font společně se zdobnými iniciálami uvádějícími každou povídku přímo vybízejí k tichému deklamování, k přímo scénickému předčítání, i kdyby jen v duchu. Přistihnete se, že si hlídáte intonaci vnitřního přednesu, že se několikrát v pasážích vracíte, protože to přece zvládnete líp. Nekonečná hra se slovy, vytahování bizarních faktů z minulosti (jako je smrt Isadory Duncanové), seznamování s těmi nejprapodivnějšími reáliemi našeho světa – to je pro mě Chuck Palahniuk. Konečně se zase po dlouhé době jedná o případ, kdy nemůžete dočíst, protože se vám chce psát. K tomu možnost vybarvit si psí lejno, svůj vlastní kadmiově žlutý úplněk nad Miami Beach (a to si pište, že se ten odstín snažila řádně vystihnout), vlastního feminizovaného Squamishe… co víc si přát? Velký obdiv opět patří i ostřílenému Richardu Podanému, který plně využil krás našeho mateřského jazyka a díky němuž si i český čtenář může vychutnat kvalitu, což u mnohých současných překladatelů bohužel nebývá zvykem. Už jen ty fekální variace v povídce Hodit blátem stojí za zmínku. Tak směle do toho!

04.04.2018

Ten Chuck ty obsese a můry vždycky zase povýší - nebo mě spíše stáhne zase hlouběji a tak je umocňuje ... Po Střevech jsem se domnívala, že se mi už nebudou u ničeho tak kroutit palce u nohou a obracet se i mé vlastní zažívací orgány naruby. Ovšem, ten táta, jo ten starej dobrej táta, ten mi dal ... Ty šály už v těch "votevřených" kárách raděj nenechám plápolat a to víčko od Visinovejch kapek po ránu raděj nechám zase někam spadnout do rohů koupelny. A ani nebudu zjišťovat jako to s tou Isadorou a Teneseem vlastně bylo ve skutečnosti ... Už asi nebudu moci vidět ani kravatu, teda né, že by byl v mém okolí nějaký kravaťák, ale kdybych měla něco s motorem... Ještě, že ten bazén máme bez tý ventialce .-)) Ostatní povídky prostě typickej Chuck, i kdyby se obracel naruby a vykrádal sebevíc - je to prostě jeho rukopis, tak jak ho máme rádi. Jo, ten starej, dobrej Chuck. Skoro jako ten muj táta ...

28.11.2017

Náboženství, fanatizmus, posedlost, vykoupení. Palahniukovi není nic svaté, ale i na poměrně provařená témata se dokáže podívat osvěžujícím způsobem. Jeho provokativní (provokující) styl vyznívá naplno a v kombinaci s konceptem omalovánek nemá konkurenci. Poměrně útlá sbírka povídek patří k tomu nejlepšímu z autorova repertoáru (kdo najde odkaz na Klub rváčů dostává bludišťáka) a Návnadě by časem určitě slušelo pokračování. Pokud z příběhů vyplývá jedno jediné ponaučení, tak že nebezpečí číhá všude a bojovat proti stresu z vlastní smrtelnosti, ze života, který nemá smysl lze jedině… omalovánkou. Jediné co knize vyloženě schází je přilepená krabička pastelek, voskovek nebo vodových barev.

05.11.2017

Se vší vážností konstatuji - Palahniuk je neskutečný romantik. Se škodolibým až cynickým smyslem pro humor, ale přesto romantik. A v povídkách se to projevuje více než v románech - viz tento svazek, viz Něco si vymysli - a koneckonců i viz (trochu tvrdší) Strašidla...