petrarka72 komentáře u knih

Historický román, spoléhající především na výpovědní hodnotu faktů - v tom je jeho síla i slabina. Pro mne velmi sugestivní v prvních třech čtvrtinách, v závěru ztrácel dech (ale ruku na srdce - Kateřina Aragonská byla tak konzistentní, že konec života byl "jen" o trvání si na svém právu, např. být označována za pravou královnu, a děj se výrazně zpomalil - takže proti dramatickému až překotnému popisu jejího počátečního pobytu v Anglii, sňatku s Arturem, čekání na svatbu s Jindřichem, lásky, umírajících dětí a nerovného boje s Annou neměl moc šancí). Kniha o královně s nejpohnutějším osudem z Jindřichových šesti manželek je pro mne návratem k žánru, kterému se nevěnuji příliš často - a evidentně je to chyba. Další Weirové román vyjde v listopadu - a jsem hodně zvědavá, jestli a jak ospravedlní jednání Anny Boleynové - z Pravé královny vychází jako neomluvitelná "božská mrcha".

7 27.09.2017

Obrečela jsem to. A co jako? Pokud nemáte Saaba, nemáte mi co vyčítat! A starejte se o svý!!! (Miluju Oveho.)

23 25.09.2017

Dvě stovky čtyřverší ze skácelovského světa - melancholie, krása, vítr, domov, podzim - a obratné změny rytmu a překvapivě vyhřezlý humor...

když za potopy stouply vody
popadal noe sotva dech
a ještě musel lenochody
do archy nosit na zádech

11 22.09.2017

Čteno se vzpomínkou na Dicka Francise a jeho Oheň a bič... Ledacos stejné (postupy a myšlení hlavního hrdiny, jímž je "Hinkley, Jeff Hinkley" pod jiným jménem a v roli stájníka), atraktivní dostihové prostředí i jeho ne úplně chutné zákulisí (pět milionů za vítězství v Trojkoruně či skvěle zpeněžitelné informace o stavu a chorobopisu koní plus možnost je ovlinit je neodolatelná cena za pár mrtvých), v něčem čas oponou trhnul... Ale co se Felix od Dicka naučil skvěle, je odvádění pozornosti čtenáře. Padoucha možná odhadete, ale nebude vám to stačit...

8 19.09.2017

Podzim, pokora a údiv. Studánky, vrabčí kostřička vtlačená do asfaltu, hřbitovy a Vietnam. A krása krajiny i veršů...

4 17.09.2017

Není depresivnější konstatování, než "tak to je, tak to bude"... Exkurze do děsů rodičů a hlavně dětí, silný příběh, uvěřitelné peripetie, vrah zcela nečekaný. A chvílemi jsem se dost bála, že možnost, která mne napadá, je řešením...

8 12.09.2017

Petr Michálek (to je ten, co ve Zlíně režíroval Ovčáčka čtveráčka) konstatoval, že po politické satiře je hlad. Oponovala bych mu - kdybych po ní vědomě nesáhla podruhé v krátkém čase (předtím Horákovy Kočky, co jsou vrženy) a nechystala se na další dílko tohoto typu (Komárkovo Nebezpečné stádo). Tento žánr u nás má tradici spíše untergroundovou, to v minulých desetiletích oficiálně vydané se vyznačuje příkladnou bezzubostí... Ne tak Chvostovrtění. Rillich není tak sarkasticky rozhněvaný jako Horák, je vtipný, píše zručně a pointovaně, mnohé části zápletky jsou absurdní, a přitom víme, že se staly, mnohé jsou ku zasmání, ale hořkému, z mnohého mrazí, ledacos zatím nenastalo, ale jak autor naznačuje, všeho do času... Bavila jsem se a kroutila hlavou - číst to je, pravda, trochu masochismus a trochu očištění...

2 09.09.2017

První sbírka, u které nemám pocit, že ji Skácel napsal na podzim... Častěji rýmuje, básně se prodlužují (Pocta Erbenovi je skvělá) a melancholie zůstává - vše ku prospěchu věci. Zase mám smutnou radost...

9 08.09.2017

Příjemná jednohubka na dva večery. Vizuálně zajímavé, obsahově mírně nevyrovnané od jednoduchých absurdních vtípků (např. Disintegratio) přes romantizující historky (Oběšenec malostranský) či respektuhodné příběhy s magií v obsahu i formě (Tragická i trudná historie melancholické luny malostranské). Osvěžující čtení, ale bez zásadního dopadu.

2 06.09.2017

Pohled na Maďarsko padesátých let ze žabí perspektivy je nevábný, zpod žabí prdele přímo k zblití. Příběhy Gyuriho a Patakiho, jejich příbuzných, lásek, spolusportovců, udavačů a dalších postav jsou sice podané s velmi příjemným nadhledem, ale ne vždy je z nich čtenáři veselo. Nicméně kniha se čte krásně... (A za korektory - když si uvědomím, co Volvox Globator občas dokáže, je v ní i pozoruhodně málo gramatických chyb a překlepů.)

1 06.09.2017

Druhý případ Kim Stoneové přečten jako třetí z knih Angely Marsonsové. To, co autorka započala v Tichém křiku, tady dotáhla - psychiatryně Alex je sociopatka "jak vyšitá", nad jejími motivacemi a způsobem jednání zůstává rozum stát - a i když "Kimmy" není úplně vzorem duševního zdraví a komunikativnosti, přece jen si může nárokovat jisté sympatie... Doplňkový případ o zneužívaných holčičkách předjímá téma následujícího případu v Tiché modlitbě - a to bude teprve jízda...

10 04.09.2017

Souhlasím, Skácelova druhá sbírka ještě není "to" - ale tu a tam vyšlehne verš a v něm příslib...

"Děti jdou dál,
pod okny poslouchají ženy,
jak voní mužský život ukončený,
a hrčí vozy
dobrých vzpomínek." (z básně Po pohřbu)

"Proletěl netopýr
a na rohu jsme potkávali ztraceného syna,
třikrát se chudák obrátil,
než došel do úsloví.

Jak náušnice v uchu vdovy
vykročil hříšný měsíc milostný." (z básně Krásné bolesti)

5 31.08.2017

Přečetla jsem během čtyřiadvaceti hodin (zvědavost je mocná čarodějka - přispěla jsem na HitHitu a čekala, zdali zariskují i další a zdali se to vyplatí). Satira na české politické poměry, formálně rozkročená mezi humoristickým sci fi, orwellovskou bajkou, psychedelickým románem, thrillerem postaveném na spikleneckých teoriích a bůhvíčím ještě, s využitím dokonalé znalosti mechanismů moci i osobních "libůstek" pánů Zemana, Babiše, Sobotky a dalších, je zábavná a čtivá; dlužno dodat, že humor je rozhněvaný, sarkastický až černý a autor nešetří nikoho, ani svého "kladného hrdinu", prezidentského kandidáta kocoura Klapušku (kočky nejsou lepší než lidé - používají stejné praktiky, stejné postupy, ba dokonce stejný slovník - jsou jen "nové" a fungují jako ne moc chutná varianta ke zcela nechutné politické "elitě"). Scény typu druhá debata Klapušky se Zemanem v Otázkách "pana Hlodavce", setkání Zemana s Dukou či Babišova nakupovací mánie patří k vrcholům knihy; zejména proto, že mají pointy dovedené ad absurdum - a zároveň se čtenář nemůže zbavit pocitu, že tohle je skutečnější než realita... Obešla bych se bez zpravděpodobňujícího závěru a moje kniha v noci nesvítí - proto o hvězdu méně.

5 31.08.2017

O něco slabší než první "rozparovačská" kniha Už mě vidíš?, ale pořád dost dobré (krátila bych, tu a tam se mi zdálo, že se nejen vyšetřování, ale i kniha jako taková motá v kruhu). Autorka umí atmosféru, popisy psychotických stavů jsou přesné a téma manipulace a dohánění k sebevraždě jako adrenalinové volnočasové aktivity silné...

5 31.08.2017

Díkybohu za tento výbor - i když zpožděný, a proto v archaizujícím jazyce. Kupodivu jsou severské balady o dost měkčí než severské detektivky...

1 30.08.2017

V okamžiku, kdy o obsazení (nejen) francouzské intelektuální scény v osmdesátkách nevíte absolutně všechno, většinou se nebavíte mísením faktů a fikce, a to ani v konkrétní rovině (kdo byl kdo), ani v té abstraktní (jaký světonázor ten který dotyčný ve vztahu k tématu zastupoval - a jak s ním autor, asi zábavně, zacházel). V okamžiku, kdy o sémiologii jako nauce o znacích máte jen obecné povědomí, nedoceníte slovní ekvilibristiky, kterými je román prošpikován, tedy důležitou - ne-li nejdůležitější - jeho rovinu. A v okamžiku, kdy nepřistoupíte na to, že děj neustále a bez varování formálně přechází mezi parodií, groteskou, iniciačním románem, akčním eposem, sokratovským dialogem a bůhvíčím ještě, nezorientujete se... Ovšem - pořád nám nezasvěceným zbývá bondovka, v níž nejde o nic tak přízemního jako atomovou bombu či zničení prototypu letadla Skyfleet, ale o vyšetřování smrti Rolanda Barthese (jež ve skutečnosti nebyla vyšetřována - ale proč by v románu nemohla být podezřelá?), případně o duchovní vlastnictví, o onu "sedmou funkci jazyka" (ať už se jí říká performativní či jinak, ať už funguje či nikoliv), která může změnit nejen způsob komunikace, ale třeba i politické uspořádání nám známého světa... Pro mne to bylo zpočátku hodně namáhavé čtení, neboť jsem se pokoušela dohledávat fakta a dávat si je do souvislostí (které mi autor neustále nabourával; nicméně poznámkový aparát a doslov knihy oceňuji); bavit jsem se začala až v momentu, kdy jsem toho nechala a vychutnávala si, jak slovo patřičně a odpovídajícím způsobem použité může změnit všechno - i spustit více či méně tragické krveprolití... Čili knihu doporučuji - ale varuji: není to čtení do vlaku (pokud vás neveze do Paříže).

3 26.08.2017

První vydání první sbírky prvního básníka, který mě přesvědčil, že poezii stojí za to číst... Tři části - Kaštany padají, Tma na dědině a Chléb a ptáci; každá trochu jiná, přitom v mnohém stejná - podzimní smutek, ztracený domov, opuštěný nahý muž v kopřivách, smutek, jarní deštíky, písně... Je hezké si vzpomenout, kde máme doma sůl.

5 25.08.2017

Melancholické, tiché, trochu přízračné povídky, často o samotě, cizotě, smrti, trochu kafkovské, trochu enquistovské. Není radno číst najednou - pro mne byl limit sedm povídek na den - ale díky mixu detailů všedního dne a mírně nadpřirozených motivů jsou poměrně zapamatovatelné. Náhodné setkání s autorem, jehož další díla bych si ráda přečetla.

2 24.08.2017

Po dlouhé době thriller, který mě beze zbytku dostal - i když Boltonové kniha Už mě vidíš? byla důstojným "předskokanem"... Tichá modlitba je napínavá do bezvědomí (přečtena za dva dny, nešlo ji odložit) a průběžný motiv - "Sophiina volba" na několikerý způsob - je proklatě silný...

11 23.08.2017

Asi jsem Cornwellovou přesycená. Navíc tohle rozhodně není její nejlepší kniha. Na dvousté stránce zjistíte, že se prozatím odehrály jen dvě věci hodné zaznamenání...

5 22.08.2017