Sedmá funkce jazyka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici srazila dodávka chodce. Šlo by zřejmě o tragickou, leč ničím výjimečnou událost, nebýt toho, že oním chodcem byl světoznámý francouzský sémiolog Roland Barthes a že se právě vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem.

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304372/big_sedma-funkce-jazyka-EKH-304372.jpg 4150
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

La septième fonction du langage, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Sedmá funkce jazyka

Set123
06. února

Od knihy jsem čekal strašně moc, nakonec jsem od ní dostal o něco méně. Stále však lze konstatovat, že se jedná o dobré porochňáníčko. Kniha je bohužel taková polovičatá. Není to Brown s jeho naprosto stupidním brakem, který si může přečíst každý, v němž v zásadě není mnoho k pochopení a který díky tomu fanatizuje davy. Není to Eco. Eco, který píše na straně jedné brilantní mix žánrů klidně v jednom románku, propojený napínavým, ale vcelku jednoduchým příběhem, pro který jej může číst takřka kdokoliv, který v sobě ovšem ukrývá naprosto precizní aluze, které je třeba hledat, prozkoumávat a které vám nakonec způsobí až nadpozemskou radost, když je najdete. Binet je mnohem údernější než Eco (a méně zábavný) a zároveň zbytečně komplikovaný na Browna. A ještě k tomu Ecovi Binet se stejně jako on rozhodl použít prostředí historických událostí. Proč ne. Ale Eco nepotřeboval historii měnit, aby dokázal co dokázal. Zatímco Eco vytváří metapříběh za historickým děním, Binet přetváří historické dění. Což je nejen méně sofistikované, ale i literární vcelku nezajímavé. Samozřejmě mám na mysli Derridův osud v knize. Já Derridu moc rád a toto mě mrzelo. Však by ani Sílu zákona nestačil napsat.

Obecně vzato to ale není špatná kniha. Je asi fakt, že pokud vás nezajímá linguistic turn, netrápí vás postmoderní filosofie a poněkud skandalizující psaní o Foucaultovi (ač třeba reflektující realitu, to já nevím, je však v některých ohledech trochu přehnané), kniha vás zjevně nechytne. Její filozofující pasáže nejsou přehnaně složité, pochopit se v ní všechno dá, pokud se alespoň trochu snažíte. Ale pokud se snažit nechcete, parodie na akční detektivku s vražednými Bulhary, Japonci a Searly s nožíky na dopisy, přehnané sexuální scény (poměrně detailně popisující homosexuální styk, pravidelně se objevující orální sex a když si člověk ke konci knihy říká, že už dlouho nedošlo na anál, najednou se tam objeví Judith Butlerová (kterou znám jako šedesátnici) s připínacím dildem rajtující na jednom z hlavních hrdinů) a poměrně drsný konec (a úplný konec už vysloveně paroduje akční filmy) vás u knihy patrně neudrží.

Já si však roztodivné narážky na nedávnou filosofickou scénu oněch slavných géniů (a leckdy současnou, Butlerová žije, Chomsky (v mírně diskreditující scéně se také objevil) a další všichni stále aktivní filosofové) a univerzitní prostředí, které se velice změnilo, ale něco zůstává. Nadto kniha obsahuje vcelku zajímavé politické pozadí, které celý test pěkně rámuje.

Tedy, Eca jsem nedostal, ale zjevně jsem jedním ze čtenářů, na které autor mířil, proto jsem si knihu vlastně užil.

Leonora
27. ledna

Zosobněný vypravěč mluvící ke čtenáři je oukej. Klišé zabedněnej policajt v kombinaci s klišé otravnej side-kick sice méně, ale pořád oukej. Jenže...
Nemá to hloubku Eca, nemá to brakovou čtivost Browna, zato to má tuny balastu. Je to nákladní vlak vaty tu a tam proložený dějem, tu a tam kousíčkem humoru a velmi často vulgarismem. Místy je to vtipné, tak jsem to zkusila brát jako komedii a uvidíme.
...
Nepomohlo to. Téma mě šíleně zajímá, ale kniha šíleně nebaví. Odkládám.
(Kdosi to tu nazval intelektuální masturbací. Pod to se klidně podepíšu.)


callahanh
04. ledna

Nejzvláštnější kniha, kterou jsem v posledních letech četl a svým způsobem oceňuji, že ještě někdo v dnešní době píše knihy, které absolutně nemají šanci stát se bestsellerem a plně je ocení jen promile čtenářů. Laurent Binet sice neodolá a dost často literárně onanuje nad svými znalostmi a někdy je toho filozofování přespříliš, tím pádem se kniha nečte úplně snadno, některé pasáže jsou na druhou stranu neodolatelně vtipné (intelektuální jazykové souboje, v nichž lze přijít o prsty) a působí až jako parodie na různé špionážní a konspirační romány. Pochopitelně, že plno odkazů pochopí jen ti, kteří hodně detailně znají sémiotiku, jazykovědu a filozofy, kteří se jí zabývali a moc na tom nezmění ani na konci uvedený rejstřík nejslavnějších osobností a událostí. Na zábavnosti přidává i to, že postava vyšetřujícího studenta si uvědomuje, že je jen literární postavou a není životná, což ale není úplně vytěženo a mohlo to být využito ještě mnohem vtipněji. Popisy některých sexuálních výjevů také stojí za to, ačkoli někdy už jsou samoúčelné a až dehonestující, epizodní účast Umberta Eca je víc než co jiného poctou tomuto géniovi. Obrovskou pochvalu pak zaslouží Michala Marková, protože přeložit toto dílo nebylo jednoduché a ona to zvládla s naprostou bravurou. Sedmá funkce jazyka je unikátní intelektuální thriller, který ocení jen minimální množství čtenářů a někdy není jednoduché ho dočíst, odměnou je ale několik opravdu chytře řešených a vtipných momentů. 70%

Arev122
02. ledna

Po několika kapitolách jsem nepochopila smysl četby románu a tak jsem jej vrátila nedočtený do knihovny.

Jadla
06.02.2022

Parádní jízda!

KapitánSmrt
03.02.2022

Detektivka plná slavných francouzkých myslitelů, filosofů a politiků? Proč ne! Originální námět (mě navíc blízký) je zde velmi zajímavě zpracován. Konspirace, míšení reálných faktů s fikcí, tajné organizace a tajné služby... Ideální koktejl postmoderního románu. Místy mi text připomínal knihy Umberta Eca, ale oproti němu Binet přeci jen o něco zaostává jak šíří znalostí, tak uměleckými kvalitami.

janamaluveckova
01.02.2022

Neskutečný nářez. Literární Pulp Fiction pro inťouše. Nejde přestat číst.

kedlubajz
11.01.2022

Rozkošná historická fabulace, která trpí pár zásadními mouchami, ale postupem času je přebíjí dalšími a dalšími dobovými atrakcemi, které chrlí na čtenáře. Málo co nabízí tak velký potenciál směšnosti jako prostředí západních intelektuálů a studentů po roce 68. Autor ho tu zasvěceně čerpá plnými doušky, přidává brakovou detektivní linii alá Umberto Eco (který tu má též svou povedenou epizodku) a celé to nechává gradovat až do literárních i doslovných orgií na americké konferenci. Binet má výhodu v tom, že osudy mnoha protagonistů jsou tak bizarní, že často není dopředu zřejmé, co jsou fakta a co už výmysl (viz třeba konec Althusserovi ženy..). Každopádně vymýšlet a domýšlet se rozhodně nezdráhá, což působí obzvlášť komicky pro čtenáře jeho prvního dílka HHhH (které veskrze strávil úvahami nad svou obsesí dodržovat v historickém románu maximální historickou věrnost). Největší slabinu má tahle intelektuální taškařice ve svých dvou hlavních protagonistech - vyšetřovatelích. Ty - na rozdíl od skutečných postav - působí dost vykonstruovaně a nevěrohodně. Možná je to i záměr, ostatně i sám hlavní protagonista Simon Herzog začne v poslední třetině uvažovat, jestli už papírem nešustí přespříliš a nepropadl se do románu. Takže je asi i logické, že závěr v jeho podání působí spíš rozpačitě.

1