Viditelná temnota: Memoáry šílenství

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Viditelná temnota: Memoáry šílenství – jedna z posledních prací, kde Styron popisuje své těžké deprese, které ho postihly v šedesátých letech a které jej málem dohnaly k sebevraždě. Po krátkém pobytu v nemocnici se mu podaří alespoň částečně nad touto chorobou zvítězit. Čtenářům Styron umožňuje nahlédnout do svého nitra i utrpení lidí postižených touto chorobou, které okolí často nechápe....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17500/big_viditelna-temnota-memoary-silenstvi-3Yu-17500.jpg 4.3178
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Zdraví

Vydáno: , Svoboda-Libertas
Originální název:

Darkness Visible: A Memoir of Madness, 1990


více info...
Nahrávám...

Komentáře (37)

Kniha Viditelná temnota: Memoáry šílenství

Elevant
29. května

Deprese je, navzdory tomu, jak frekventovaně se v umělecké literatuře objevuje, velmi těžko zpracovatelné téma, jednak proto, že se stále zachovává jistou kontroverzi a bývá zlehčována (někteří lidé ji ani nemusí opvažovat za "skutečnou nemoc", ale jen za chvilkový, přechodný stav mysli), dále kvůli tomu, že je v podstatě nepředstavitelná - zdraví jedinci se, stejně jako u množství dalších duševních chorob, nikdy nebubou schopni zcela vžít do mysli nemocného. Proto jsou svědectví lidí, kteří si touto zkušeností osobně prošli, mimořádně důležitá. Ovšem i toto lidé se musí ohlížet zpátky a sbírat neuchopitelné fragmenty své choroby, neboť ve chvílích, kdy deprese dosahují svého vrcholu, nejsou schopni jakékoliv komplexnější duševní činnosti, natož aby své prožitky okamžitě zaznamenávali na papír. Ovšem i když nemocný přetrpí krizi, neznamená to, že se deprese zbaví. Styron, myslím, do jisté míry opomíjí fakt, že jisté formy deprese člověka neopouští, pouze se zmírňují, ale jsou stále přítomny. V hlavě nosím tyto výstižné Baudelairovy verše:

"A spící myšlenky jak černé smutné kukly
se lehce zachvějí, když znenadání pukly."

Jako člověk s osobní zkušeností mám myslím právo konstatovat, že Styronovo líčení deprese – zániku mysli, mlhy, která zastírá všechny myšlenky a může se rozběsnit v bouři, je velmi přesné a velmi sugestivní, leč možná až přiliš stručné, kniha má koneckonců jen sto stran, ale mohla by být výrazně delší, například pobyt v léčebně, který je shrnut asi do pěti stran, by jistě vydal na víc textu. Na druhou stranu se autor často odklání od líčení vlastních zkušeností a zaměřuje se na fenomén sebevraždy mezi kolegy spisovateli (velmi zajímavá kapitola o Albertu Camusovy, který sice sebevraždu nespáchal, ale byla živým tématem pro jeho tvorbu) nebo teoretizuje o postojích odborné i laické veřejnosti k depresívním onemocněním.
Je zajímavé, že ve většině uměleckých textů, ať už fiktivních či (auto)biografických, ve kterých je leitmotivem deprese, dochází spolu s převedením choroby do uměleckého textu, k její idealizaci. Typický příklad je úžasný (v podstatě autobiografický) román Sylvie Plath Pod skleněným zvonem, ve kterém sice hlavní hrdinka projevuje všechny známky depresívní choroby, ale nikdy se nestylizuje jako osoba duševně vyšinutá. Deprese je součástí její osobnosti, něco přirozeného a nevyhnutelného, ci splývá s její citlivou duší básnířky. Virginia Woolf také překrývá své básnické nadání s duševní chorobou. Naopak Styron v této knize pojednává o depresi čistě jako o chorobě, kterou je řeba odlišit a oddělit od zbytku osobnosti. Přirovnává ji k rakovině a sebevrahy k lidem s touto nemocí, "kteří si svou smrt také nevybrali." To je na jednu stranu velmi prospěčné, protože to posilije přístup společnosti k depresi jako k závažnému a nebezpečně rozšířenému onemocnění, čímž skutečně je, na druhou stranu tím v podstatě zbavuje sebevrahy svobodné vůle, což není ideální způsob, jak potírat pohrdání nebo výčitky, kterým se sebevrahům bohužel dostává. Ovšem je pravda, že stejně jako např. u rakoviny, i u těžké deprese (či jiné duševní choroby) může být smrt nevyhnutelná. Ale zbavuje to sebevrahy zodpovědnosti? To je otázka.

Arry
02.07.2020

Intimní nahlédnutí do mysli člověka, který trpí depresí a jeden z nejdetailnějších popisů projevů této choroby, který jsem kdy četl. Troufám si říct, že alkohol u propuknutí této nemoci u Styrona hrál svou roli, jelikož jej autor konzumoval téměř na denním pořádku více než 40 let. Kniha může být prospěšná lidem, kteří s touto nemocí sami zápasí a mnohým bude promlouvat přímo do duše.


JP
08.06.2020

(+ SPOILER) Text pro cílové čtenáře... nebo lidi, kteří jsou obecně zvědaví, jaké to je mít depresi (24/7 nic necítíte, jen občasnou úzkost, je to vážně zábava, přemýšlet, kdy a jestli to zabalit a pak zjistit, že ty důvody, proč to neuděláte jsou vlastně věci, co jdou mimo vás - jako třeba, že by to zničilo vaši mámu, k jejímž devíti měsícům mateřství by to byl absolutní disrespekt + rodina, přátelé, známí). K tomuhle bych ještě rád podotkl, že jsem znal jednu paní, pochází ze stejného místa, jako já. Nikdy jsme se neznali osobně, ale znala se s mojí mámou, takže když jsem ji občas potkal na kole, míjeli jsme se, tak jsem ji pozdravil a usmál se a ona se na mě taky vždy usmála, z jejího tónu i vždy, když jsem ji náhodně potkal, jsem cítil něhu, byla milá... a je to pár let zpátky, co se zabila. Někdy nad ní přemýšlím. Jednu dobu jsem stával na zastávce, kde čekal i její manžel, na cestě do práce, poté, co to skončila. Člověka ani nenapadne, jak i prakticky neznámí lidé do určité míry ovlivní váš život. Ale zpátky ke knize s tím trochu nafouknutým a úderným titulem 'Darkness Visible: A Memoir of Madness', ve kterém ale Styron nejde příliš do detailu ohledně průběhu své zkušenosti s depresí, spíše tak nějak objektivně chodí okolo s tím, že občas něco poodhalí a nakonec se dozvíte, víceméně, že je těžké identifikovat kořeny počátků deprese (zde se Styron domnívá, že jde nejčastěji o nějakou formu ztráty, s níž se daný člověk emocionálně nevypořádal... a s tím bych i souhlasil) a že jemu pomohla hospitalizace, čas a odstup. Eh. Ok.

zuzana4291
16.01.2020

Velmi zajímavě napsaná kniha. Nejen jeho boj s klinickou depresí, ale i jeho charakteristika této duševní poruchy. A možnosti vysvětlení a pochopení nemoci.

Hnilda
11.01.2020

Deprese je hrozná věc a William Styron nám jí touto knihou pomáhá pochopit, protože popsat tento nepopsatelný stav může jen člověk, který si tím jako Styron prošel.

Ventimiglia
29.05.2020

(+ SPOILER) Docela dlouho jsem překonávala neurčité obavy ze čtení: opravdu chci zesílit své úzkosti čtením knihy, která má v podtitulu Paměti šílenství? Nechci. - Klidně jsem mohla. Přes všechnu bolest, o které autor hovoří a která je pro mě nepředstavitelná, nese nadějeplné poselství: s depresí se dá bojovat. Nadchla mě kapitola, ve které píše o Camusovi a četbě Cizince. Zdá se, že je potřeba, abych si ho přečetla znovu; chtěla bych také zažít záblesk poznání, o němž Styron mluví, uvědomit si Mersaultovu "kosmickou osamělost". Myslím, že medicína je dnes naštěstí dál, nedovedu si představit, že by nějaký lékař tak lehkomyslně jako ten Styronův rozhazoval rizikové léky plnými hrstmi a odrazoval pacienta od léčebny. Dojalo mě vyprávění o sebevražedných myšlenkách (zabalit deník do ubrousků, zalepit do krabice a vyhodit do odpadků) a čelení jim. A samozřejmě porozumění pro ty, kteří jim čelit nedokázali: opravdu to není vina nejbližších a opravdu se dá odpustit. Asi. A nadchl mě citací z Božské komedie: ... tu vyšli jsme a spatřili zas hvězdy.

Chesterton
08.05.2020

Až hmatatelné obrysy dostávají autorovy pocity hluboké deprese. Mohou být varováním pro ty u nichž mají tyto stavy zatím plíživě nenápadnou podobu. Zmiňuje kritické momenty, alkohol a riziko sedativ.
Vzbuzuje odvahu a naději nejen nemocných, ale z mého pohledu ještě víc u doprovázejících blízkých.
Důvod pro který Styron vzdal sebevraždu je motivující až dojemný.
Stejně tak jeho vzpomínky na matku.
Jeho líčení stírá pocity viny v případě krajního řešení, ale i falešné obavy z hospitalizace.

"Smršť, která mě v prosinci smetla do nemocnice, začala jako obláček velikosti vinné sklenky v červnu předchozího roku."
"Ten podzim, kdy duševní porucha pozvolna ovládla celý můj organismus, jsem si vytvořil představu, že má mysl se podobá zastaralé telefonní ústředně na malém městě, postupně zaplavované přílivem, který se nedá zvládnout...."

Snad mi trochu chyběla zmínka o křehkosti duševního zdraví, alespoň v doslovu.

Acamar
21.02.2020

Popis průběhu své těžké deprese Styron napsal dle vlastních slov primárně proto, aby lidem, jež toto neštěstí nepotkalo (ale mohlo potkat někoho z jejich blízkého okolí), přiblížil závažnost této vnitřně devastující nemoci. V mém případě se mu to povedlo na výbornou.
Těm, kteří se s depresí potýkají osobně, zase kniha může nabídnout jeho vlastní zkušenosti přeživšího.
Jednohubka, která je dobře napsaná, čtivá a navíc obohacující svým tématem dnes docela rozšířené, ale přesto laiky zřejmě stále podceňované nemoci.

"Čas se v nemocnici strašně vleče, takže to nejlepší, co mohu o skupinové terapii říct, je ujištění, že se tak dá po dlouhé hodiny zabíjet čas. Víceméně totéž platí o terapii uměním, což je organizovaný infantilismus."

1