PeťkaW. komentáře u knih

Zhruba do třetiny knihy jsem moc nechápala, co chtěla vlastně autorka tímhle počinem říct? Příběh mi přišel o ničem, jen takové vyprávění malé holčičky o každodenním životě její rodiny a sousedů, trampoty se školou, prázdninové hry... ještě z (pro mě) neznámého prostředí, kultury, doby... Ale nečetlo se to úplně špatně, tak jsem pokračovala. A aniž bych to postřehla, někde kolem poloviny knížky přišel zlom a já četla a četla. Až na konci pak člověku dojde, že úvod byl sice zdlouhavý a "jakoby" o ničem, ale zároveň byl nezbytný pro to, aby měl čtenář ucelený pohled na celou situaci a pochopil probírané téma ze všech úhlů. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená, co se z Jako zabít ptáčka vyklubalo. Skvěle postavený a odvyprávěný příběh, nad kterým se prostě musíte zamyslet víc do hloubky. Jsem rozhodně ráda, že jsem k téhle klasice konečně dostala. Škoda jen, že na světě není víc tak rozumných, logicky a přitom lidsky uvažujících Atiků, jako byl ten v knize. Jeho promluvy jsou podle mě nejsilnější stránkou příběhu.

19 16.03.2022

Za přečtení Babičky by se měl dávat metál. Opravdu nechápu, proč zrovna tenhle titul je v povinné četbě snad na všech školách, když autorka napsala i lepší a záživnější knihy. Babička je tak idylická a naivní, až to bolí. Ano, bylo by krásné, kdyby se měli všichni rádi, všechno by fungovalo a nebe bylo bez mráčků, jako tady, ale bohužel na mě je to sladké až moc. Každá stránka pro mě byla utrpením a musela jsem se do čtení vyloženě nutit.

14 21.03.2017

No co to sakra...? Kulhánek právě jedním šmahem dokonale zbořil mou léta budovanou skepsi a nechuť k českým autorům. A je mi putna, že Noční klub je braný jenom jako béčko. Aťsi je klidně céčko nebo jiný písmenko, ale tohle byla prostě jízda, kterou jsem absolutně nečekala. Moje srdce ironika se nad hláškami a sarkastickým černým humorem hlavní postavy doslova tetelilo blahem. Létající vnitřnosti a hektolitry krve asi nebudou pro každého, ale já právě zjistila, že v sobě mám asi malého masochistu, protože se rovnou vrhám na druhý díl :D .

12 17.08.2018

Už při čtení Bez šance jsem si říkala, jestli to má Shusterman v hlavě všechno v pořádku, když se mu v ní rodí tak detailní, zvrácené, morbidní, nemyslitelné, ale na druhou stranu naprosto geniální myšlenky a nápady. Po dočtení Smrtky o jeho psychickém zdraví přemýšlím ještě víc (a současně přemýšlím i o tom svém, protože se mi to líbí!). Jeho schopnost vystavět na starých známých základech budoucí světy s vlastními zákonitostmi a téměř bezchybně promyšleným systémem, je jen těžko popsatelná a já smekám před autorovou fantazií a obrazotvorností. Vymyslet v jedné knize tolik nových prvků, je při tom kvantu knih, které každý měsíc vychází, totiž opravdu zázrak. A jemu se to daří.
Příběh má volnější tempo a hlavní děj se odehrává spíš v pozadí všeho pletichaření, než aby ho autor předhodil čtenáři na stříbrném podnose. Přitom ale nenudí, dokáže udržet a má jiskru. Moc mě bavily deníkové smrtčí úryvky, díky kterým máme možnost nahlédnout do myšlenek i dalších postav a které odkrývají postupně určité jejich motivace a charakter. Konec jsem v tomto případě tak nějak tušila a navzdory veškeré promyšlenosti příběh nějaké svoje logické chyby měl, takže krásné 4 *, ale... tak nějak čekám, že ty hlavní šoky teprve přijdou :D .

11 10.03.2022

Fantazie a představivost téhle ženské zkrátka nebere mezí. To, jak dokáže věci popsat tak, že na vás vyskakují přímo ze stránek, jsem obdivovala už v HP a očividně jí tenhle talent zůstal i po letech. Rowlingová zkrátka píše tak, že příběh nejenom prožíváte spolu s postavami... vy se v něm zkrátka přímo octnete. A ničemu nevadí, že je tady hlavní postavou malý klučina a jeho plyšové prasátko. Přesah a zpracování příběhu totiž dovolí, aby knihu četli i podstatně starší čtenáři. Pokud ve vás totiž zůstala aspoň kapka dítěte, budete se bavit. Zavzpomínáte na svoje hračky, své příhody z dětství, své vybájené světy a bubáky. Doporučuji číst knížku v době adventu, protože atmosféra Vánoc v pohádce krásně podtrhne tu pravou náladu i v reálu. Za zmínku stojí i překlad, který je tradičně u J.K.R. skvělý a kupa narážek by bez něj nevyzněla tak dobře. Příběh jako takový moc rozvádět nepotřebuje - je v něm všechno, co by v pohádce mělo být - hodná hlavní postava, nějaké to drama, bubák, nejlepší přítel, kupa štěstí a pochopitelně naučný konec, který vyloudí spokojený úsměv. Tohle se prostě povedlo.

11 08.03.2022

Kdo čeká od Hostitele sci-fi, bude zklamaný. Jak už tu bylo řečeno, je to spíš Harlequinka s nádechem sci-fi. Ale hrozně dobře napsaná. Meyer v psaní dospěla a to, co si natrénovala v sérii Stmívání, tady konečně zúročila. Na to, že se v první polovině knihy skoro nic neděje a trochu většího děje se čtenář dočká až na posledních cca 150 stranách, se knížka výborně čte. Prostě dějem tak nějak plujete, ale bez pocitu nudy, a ani nevíte jak. Stránky ubíhají a vy s hlavními postavami prožíváte jejich život čím dál víc. Autorka dokázala vylíčit pocity dvou osob v jednom těle opravdu bravurně. Za mě Hostitel zabodoval a výjimečně stojí za zhlédnutí i film, i když kniha samozřejmě dokáže myšlenkové pochody a jednání postav přiblížit mnohem víc. Hlavně chování Poutnice tu je mnohem lépe opodstatněno. Jako nenáročnou oddychovou četbu můžu doporučit.

11 19.03.2018

Úžasný román, který někomu může přijít nudný a o ničem, ale mě jeho provedení, výstavba a celkový ráz, naprosto pohltily. Vše je naprosto přesně a do detailu vystavěné. Vše má v příběhu svůj důvod, který se vysvětlí dříve či později. Kniha ve mně vyvolala snad všechny možné emoce a vryla se mi hluboko pod kůži.

10 23.03.2017

Kniha, která po všech směrech na 100 % plní svůj účel - pobavit, odreagovat, naštvat, vyzenovat, dopálit, rozesmát, dojmout, rozeznít romantické struny... prostě to, co chcete od příběhu v kategorii "romantické, humorné". Bylo to moje moje první setkání s autorkou a opravdu příjemně mě překvapila tím, jak kompaktní příběh sepsala. Kompaktní a přitom neskutečně normální. Nevím, jak líp ho vystihnout. Od postav, prostředí, zvolený humor, vážnější linku, vedlejší příběh, až po, akorát tak sladký, konec. Spolubydlící jsou krásným příkladem toho, že i červená knihovna jde napsat "chytře" a bez zbytečně otřepaných vzorců. Palec nahoru dávám osobně i za to, že se O´Leary rozhodla nastínit problematiku, ne moc známé, formy týrání, které mělo v knize funkci vážnějšího tématu. Normálně bych dala krásné 4 hvězdičky, ale Spolubydlící mi opravdu neskutečně Sedli a za to, že jsem kolikrát doslova vyprskla smíchy, ještě přihazuju i tu poslední.

9 08.03.2022

Kniha, která je snad o každém odstínu lásky co jen existuje. Příběh nás provádí od zoufalé touhy, přes ignoraci, výsměch, pohrdání, skutečnou lásku, až po bolestnou nenávist a výsledné odpuštění a pochopení. A přesně všechny tyhle emoce, a ještě víc, dokáže kniha vyvolat i v čtenáři. Začátek se nečetl snadno, je to trochu zmatek a na někoho možná dlouhé citové rozbory můžou působit nudně. Ale ten celkový obraz, který dostanete po dočtení... ten za to prostě stojí, i když vás emočně zničí. Dáma s kaméliemi je neuvěřitelná romantika, která se člověku dostane pod kůži a zůstane tam.

9 21.06.2018

Důkaz toho, že i krátká a zdánlivě jednoduchá kniha v sobě může skrývat velký, neobyčejný příběh, který v člověku zanechá ono NĚCO!

9 23.03.2017

Krásný poetický příběh. Bohužel já vždycky skončila u té pasáže, kdy se z Janinky stala po kruté zimě sněženka. Moje dětské srdíčko a hlava to nějak nechtěly přijmout a přišlo jim to až dost drsné na to, že jde o pohádku. Ale jinak jsem měla jejich příběhy moc ráda a kdykoliv jsem viděla nějakého broučka, tak jsem si představovala, že je to ten z knížky, což je pro dětskou fantazii velké plus :)

9 21.03.2017

V životě bych nevěřila, že mě zrovna tahle kniha tak uchvátí a dojme. Zhltla jsem ji během jednoho dne. Pocity a dojmy ze čtení, ale ve mně zůstanou asi hodně dlouho a opravdu těžko se popisuje, co všechno je kniha schopná v člověku vyvolat za pocity. Krásně poetické čtení, o nepoetických tématech, spousta myšlenek k zamyšlení a přesto děj šlapal jako hodinky a nikde nedrhnul. Smekám...

9 21.03.2017

V téhle je knize je prostě všechno - kouzlo minulosti a starého Egypta, zajímavý děj, hluboké myšlenky, mystika, láska, boj, intriky, politika, filozofie, neopakovatelné metafory, realita i fantazie... Spoustu věcí si člověk může vztáhnout do dnešní doby, i když děj samotný je z x-tého století před naším letopočtem. Waltari se na knize vyřádil. Je vidět, jak si s ní hrál a jak ji s pečlivou propracovaností tvořil stránku za stránkou.
Mám ráda podobnou tématiku, takže mi ani nevadil pro někoho děsivý počet stránek. Byly sem tam pasáže, které nebyly tak čtivé, ale ty jsou snad v každé knize.
Doufám, že se k Sinuhetovi ještě vrátím...

9 21.03.2017

To bylo tak... milé. Vím, že je tohle slovo hrozně neurčité a dá se pod něj schovat ledacos, ale vážně mě lepší přirovnání nenapadá. Celá kniha - příběh i zpracování je jedno velké pohlazení po duši a Henn dokázal, že i relativně jednoduchý a krátký děj, může mít neuvěřitelné kouzlo. V Knihonoši sice nenajdete strhující a napínavý příběh, který by vás přikoval k židli, ale zato vás postupně vtáhne neuvěřitelně lidsky podané vyprávění o každodenních povinnostech jednoho staříka, kterému se díky malé holčičce změní život. A nejenom jemu. Všechno navíc podkreslené prostředím knih, knihomolství a myšlenek o nich, co si několikrát zasloužily i vícero přečtení. Počtení jak dělané na pár večerů pod dekou, s čajem v ruce. Od Knihonoše jsem toho moc nečekala a dostala naopak hodně. Pro někoho možná půjde o knížku o ničem, protože děj opravdu není nijak inovativní nebo převratný, ale to zpracování a podání je zkrátka kouzelné a... milé. A navzdory tomu, že příběh je kolikrát všechno možný, jen ne úsměvný, budete mít celou dobu čtení takovou příjemně melancholickou a zasněnou náladu. Prosila bych víc takových knížek, co si na nic nehrají.

8 01.11.2022

Na přední straně téhle knihy by mělo stát varování: Před začátkem čtení si připravte ve svém dosahu dostatečné množství tekutin, jídla, dojděte si na záchod a buďte dostatečně vyspáni! Ve stínu hvozdu vás totiž spolkne po pár stránkách a vyplivne víceméně až na samém konci. To, co tu Novik předvedla, se vidí málokdy. Vytvořila úžasně temný pohádkový příběh, který je skvělý i sám o sobě, ale to, co ho dělá opravdu výjimečným, je jeho atmosféra a obraznost. Autorka vše dokáže popsat tak, že máte každou scénu přímo před očima, jako byste byli uprostřed děje. Chválím i to, že jsem po dlouhé době neměla potřebu hlavní postavy v duchu fyzicky napadat. Agnieszka je naopak ryze lidsky popsaná a vy jí zkrátka fandíte od první věty. Co se vidí málokdy je i to, aby autorka tak málo šetřila akcí. Obvykle si velké zvraty nechávají spisovatelé až na konec, ale tady po vás Novik metá jednu akční pasáž za druhou a vy tak opravdu u čtení moc oddychu nemáte, což by mohlo na někoho působit až moc, ale já si to vyloženě užívala. Třešinkou na dortu pak bylo celkové zpracování a uchopení příběhu - věděli jste sice od počátku, kdo je ten zlý, ale závěrečné rozuzlení původu problému a odkrytí příběhu za příběhem... to bylo to, co dalo knize další rozměr navíc a rovinu, kterou jsem upřímně nečekala a byla z ní příjemně zaskočená. Chyby by se tu našly, ale mně celkově Ve stínu hvozdu sedlo, jako už dlouho dobu nic a zasloužilo se nejspíš o největší letošní překvapení.

8 08.03.2022

Tahle kniha vás naladí na tu správnou vánoční notu, i kdybyste nechtěli ;) Četla jsem starší vydání, které může být pro někoho trochu složitější kvůli použitému jazyku, ale ten zase dodá knize tu pravou, "zašlou" starovánoční atmosféru a kouzlo. Příběh je jednoduchý, pohádkový a vlastně od samého začátku víte, jak všechno dopadne. Ale i tak vás čtení baví a sledování proměny Vydřigroše a jeho putování s duchy Vánoc, s ním musíte prožívat. Myslím, že Vánoční koledu by si měl přečíst před Vánoci každý, aby si připomněl, o čem hlavně tyto svátky vlastně jsou.

8 11.12.2017

Myslela jsem si, že zdejší komentáře pějící ódy na tento díl, jsou přinejmenším trochu přehnané a nebude to tak horké. Mám už něco načteno, především v tomto žánru, tak si přece jen tak z něčeho nesednu na zadek, ne? Jenže já na něm seděla i několik hodin v kuse jenom proto, abych mohla číst dál a dál... Maas si mě omotala kolem prstu už sérií Skleněného trůnu a tímto počinem smyčku kolem mého čtenářského srdce utáhlo nadobro. Nevím, co víc ke knize napsat? Kde nečetl, nepochopí. Ano, má své mouchy, ale to má ve výsledku každá kniha, protože to, co jednomu sedí, druhému už se tolik líbit nemusí... Nezavděčíte se všem, ale tohle byla zkrátka jízda a moje věčně fantazírující duše plesá!

8 02.06.2017

Pro každého, kdo potřebuje vypnout, číst naprosto nenáročnou literaturu, nijak nepřemýšlet nad dějem nebo nějakými filozofickými myšlenkami, je Vejce a já jako stvořené. Měla jsem před sebou státnice, byla uprostřed povinné četby a psaní bakalářky a tohle pro mě bylo naprosté vysvobození, díky kterému jsem mohla vždycky alespoň na chvíli přes den vypnout. V tomhle směru je kniha opravdu dokonalá. Žádný převratný děj, zápletka, jen vyprávění o životě na farmě, vtipné historky z každodenní rutiny, úžasně ironický smysl pro humor autorky, který mi je velmi blízký... tím vším si mě kniha získala. Určitě po ní v budoucnu ještě párkrát sáhnu. Doporučuju každému, kdo si potřebuje odpočinout od velké literatury i svého vlastního života :)

8 28.03.2017

Gaiman je skvělý vypravěč a v jeho knihách je to cítit na každém řádku. Umí vtáhnout do děje, umí vykouzlit neskutečné světy plné tajemna, člověk se raz dva sžije s hlavními postavami a hltá jednu stránku za druhou... Kniha je sice podávána jako dětská literatura, ale řekla bych, že své si najde úplně každý, nehledě na věk. Navíc je tu několik pasáží, které rozhodně jako "dětské" nepůsobí. Skvělá kniha, kterou ráda čtu znovu a znovu.
Jedinečnou výjimku tvoří i filmová adaptace, která mě uchvátila skoro stejně, jako kniha. Pochopitelně jsou v ději místa, která neodpovídají předloze, nebo pasáže, které filmaři úplně vypustili, ale i tak... film se oproti jiným zfilmovaným knihám moc povedl a soundtrack k němu je doslova kouzelný!

8 22.03.2017

Každá kniha, která pracuje s podobným tématem, je svým způsobem přínosná, protože se najde vždy někdo, komu by mohla pomoct. A to je super. Asi každý z nás se občas potýká s pocity marnosti, nenaplněnosti, nebo přímo depresemi a věřím, že je spoustu lidí, kteří si z příběhu Nory vezmou kupu ponaučení nebo zajímavých myšlenek. Kdyby měl každý člověk možnost nahlédnout na chvíli do své vlastní knihovny (jen teda bez toho, aby musel umřít), věřím, že by měli psychiatři o hodně míň práce. Takže námět jako takový hodnotím na jedničku, byť tu už párkrát byl. Ale zpracování už takové terno nebylo. Nevím přesně, co konkrétně mi na Půlnoční knihovně vadilo, ale nějak... asi nenaplnila všechna ta očekávání, co jsem od ní měla. Po tom obřím boomu jsem se připravovala na emoční smršť a místo toho příběh, v mých očích, jenom tak klouzal po povrchu. Z alternativních životů se dalo vytřískat tolik možností... a autor jenom nastínil "co by bylo kdyby", myšlenku nerozváděl a utekl dál. Stejně tak na zážitku ubírala velká předvídatelnost. Nechápejte mě špatně - knížka se mi líbila, však taky dávám 4 hvězdičky, ale asi jsem čekala mnohem větší hloubku. Například Veronika se rozhodla zemřít, či Budeš tam? jsou ohledně zážitku a prožitku z příběhu mnohem silnější a rezonovaly ve mně ještě řadu dní. Půlnoční knihovnu jsem zaklapla a šla číst prostě další knížku.

7 01.11.2022