Pet007 komentáře u knih
Historické romány mám ráda, ale obsáhlost tohoto díla mne málem dostala. Přemyslovci jsou moji oblíbenci, ale mnohem sympatičtější jsou v knihách od Ludmily Vaňkové.
Skvělý milostný román. Naštěstí nebyl jen o lásce. Zajímám se trochu i o politiku, tak jsem uvítala, že kniha zabrousila i do této oblasti, dříve se holt používaly jiné metody, ale podstata zůstává stále stejná. Jinak nezbývá než tiše závidět bývalé otrokyni Vespasiánovu lásku, kterou nezastavil ani běh času a změna poměrů.
Přiznávám se dobrovolně, knihu jsem nedočetla, nelíbila se mi.
Autorku neznám, ale jsem ráda, že jsem se s ní seznámila, po knize jsem sáhla náhodou. Zaujalo mne, že se zápletka týká kartářky, protože moc nechápu lidi, kteří u takových žen nechají spoustu peněz a nechají svůj život ovlivňovat jejich radami.
Nevěřila jsem, že i když v současné době trpím nadměrným slzením očí, můžou mi i přesto vstoupit slzy do očí, ale bylo to tak. Nejsem žádná plačka, ale dostalo mne i pokračování Psího poslání.
Kniha se mi líbila, příběh konečně vyvrcholil. Sexuální scény jsem sice už chvílemi vynechávala, výměnu mailů přehlížela a vnitřní bohyně jsem si raději nevšímala, ale jinak hodnotím velmi kladně. Člověk se knihy chytne a už ji nepustí:)
Dobrá kniha. Příběh o vrahovi bezdomovců se prolínal s příběhem uprchlé kněžky Veledy. Četla jsem na etapy, proto se mi možná děj zdál trochu zdlouhavý, ale odhalení pachatele a dopadení uprchlice jsem se dočkala.
Úžasná kniha. Jsem moc ráda, že jsem se k Falcovi, Heleně a jejich rodině vrátila. Jejich putování po Řecku bylo inspirující. Pátrání bylo napínavé, pravda byla odhalena a závěr byl velmi překvapivý.
Kniha se četla dobře, Falco se setká nejen s piráty ale i se svým záhadným strýcem. Ztracený písař je bohužel nalezen mrtev, s tím se však už tak nějak od začátku počítá.
Vrátila jsem se pokorně ke svému starému známému, kterého jsem na delší čas opustila. Zvolila jsem si ho za společníka do nemocnice a vybrala jsem dobře. Člověk s ním zapomněl, na to kde je. Čas, kdy bylo potřeba čekat, s ním utekl jak voda.
Knížky od Ludmily Vaňkové jsem vždycky zbožňovala, ale už to nějak není ono, příliš postav, příliš osudů.
Knihu jsem přečetla. Existují knihy, které jsem ani nedočetla, proto úplně špatná není. Příběh je napínavý, má spád, ale v knize se toho stane strašně moc, trochu jsem se v tom ztrácela. V podstatě spadnete doprostřed příběhu. Zkusím vyhledat druhý díl, možná chci vědět, jak to s Karolínou dopadne.
První povídka od známé autorky byla skvělá. Druhá mne příliš neuchvátila. Třetí mne zaujala a proto jsem si od stejného autora vyhledala další dílo a přečetla ho.
Dobrá kniha. Člověk by si řekl, že je to tak jednoduše napsané, že by o svém dětství zvládl taky napsat. Ale není to tak. Je to stručné a mistrovské.
Dobrá kniha. Jsem ostuda, že jsem ji měla rozečtenou tak dlouho, ale nějak nebyl čas.
Povídky jsou dobré, protože ty na Vás vždycky počkají, když jsou dlouho rozečtené. Byl to takový návrat do mládí.
Přestože jsem věděla předem, že kniha je plná emocí, stejně mne dostala.
Knihu jsem vyhrála v soutěži od Neoluxoru, sama bych si tento žánr nevybrala, sci-fi není moje parketa. Když už jsem ji tedy měla, tak jsem ji i přečetla:) Dobrý příběh. Napínavý. Není to o něčem, co se už stalo, ale co se může stát, pokud lidstvo nezmění svůj žebříček hodnot.
Kniha nejspíš nemá poskytnout hluboký umělecký zážitek, ale přečetla jsem ji jedním dechem, doufám v pokračování a to mluví za vše.