Pedruska01 komentáře u knih

Těžko se mi píše komentář, protože jsem naprosto plná emocí, které na mě křičí ze všech stran. Kdybych měla knihu charakterizovat jedním slovem, byla by to: bolest.
Lewis byl chlapec, který měl tu smůlu, že krom matky, která ho předčasně opustila, mu nikdo nevěnoval kouska citu, lásky. Naprosto jsem nechápala jeho otce, který se k němu choval jako cizinec. Není divu, že se do sebe uzavřel a pro ostatní se stal odpadlíkem a vyvrhelem. Není divu, že podnikal to, co podnikal. Byl nepochopený, nemilovaný. Nebyl zlý, jen ho ostatní tak viděli a chtěli vidět. Dělali z něj zrůdu, kterou on nebyl, ale nutili ho, aby jí byl. Nechtěli mu porozumět.
Je pravda, že některé jeho činy jsem nechápala, i když jsem se snažila. Snad holý impuls. Ten kluk byl tak "svůj", že jsem měla nutkání mu pomoci, chtít ho vyslechnout.
Ohledně rodiny Carmichaelových - matka byla sprostý slaboch, která nedokázala nic. Tamsin? Co to bylo za holku? Chovala se jako sebevědomá káča, byla miláčkem otce a ani vlastní sestru nedokázala mít ráda, i přes to, že jí nijak neohrožovala. Spíš jí topila. Otec? K němu jsem si vypěstovala hodně velkou nenávist. Byla to hyena, která by si zasloužila dostat násadou. Nespočetněkrát. Jen slaboch a ubožák dokáže nejen mlátit ženu a dceru, ale především vlastní krev nenávidět. Nenašla jsem důvod, proč tomu tak bylo a to mě štvalo.
Zajímalo by mě, co za zvláštní vztah měl otec se starší dcerou, který nám autorka neposkytla? Nepřipadalo mi to jako klasická rodičovská, otcovská láska. Upřímně, jednu dobu jsem měla dojem, že spolu spí. On by na to byl dost zvrhlý a ona by se ani nezastyděla.
A Kit? Proboha, ta chuděra měla neskutečnou smůlu. Snažila se být silná a vzdorovat, jenže vždycky prohrála. Nikde neměla zastání. A to co jí řekla vlastní matka dva dny před odjezdem do Švýcarska? To nemohla vyslovit opravdová matka. Neexistuje. Slaboch sympatizující s hyenou, protože není zbytí? Hnus.
Vztah Kit a Lewise - ačkoliv jí nebral nijak "vážně", zmátlo mě, jak v závěru knihy došel k rychlému poznání, že ji miluje. Ano, možná to v něm bylo hluboko zakořeněné, ale přeci jenom, žádná zmíňka, žádný náznak - to mi přišlo takové moc neuvěřitelné a opravdu rychlé.
Její láska k němu byla od samého začátku. Vytrvalá, neustupující. Líbilo se mi, jak se k němu chovala, jak ho bránila, protože ho viděla ve světle, které pro nikoho jiného neexistovalo. Milovala ho - k tomu není víc co dodat.
Dalo by se říci, že kniha končí vlastně šťastně. Ano, ale když se nad tím člověk zamyslí - to štěstí trvá jen několik chvil. A je pomíjivé.
Kniha se četla dobře, ale na co chci upozornit je, že tenhle příběh byl neskutečně silný. Rozvířil ve mě natolik emoce, že bude trvat dlouho, než to celé strávím. Jen tak se na to nebude moct zapomenout. Autorka nám vylíčila příběh, který je natolik reálný, možný a pravdivý, až je to k pláči. Bravo. Na jazyku mám slovo: skandální. Ano, ten příběh takový je. Je krutě skandální. Dle mého by si to měl přečíst každý. Ať vidí, jací lidé doopravdy jsou. Zlí, nepřejícní, mstiví, nelítostní, sobečtí, násilní a pomstychtiví. A rozhodně tím seznam nekončí.
Název knihy sedí dokonale.

4 22.01.2015

Budu tu zřejmě papouškovat jiné názory, ale ta kniha byla dobrá. Četla se skvěle a opravdu někdy mi dělalo problém nevyprsknout smíchy. Hlavní hrdinka byla prostě ú-žas-ná! Její sarkasmus a nadhled byl až závidění hodný. A záhadná, hezky tvarovaná šmouha Reyes? To byla kapitola sama pro sebe. Přišlo mi jen, že měl v knize jen málo místa. Čekala bych víc.
Takovéhle příběhy (plné sarkasmu a vtipu) jsou snad nedostatkovým zbožím, neboť jsem ještě na nic pohodného nenarazila. Jen se přiznám, že jsem se v samotné "detektivní" záležitosti leckdy ztrácela. Tolik jmen, osob, související s tím nebo s tamtím. Těžko říci, čím to...
Nad hodnocením jsem váhala, je to snad poprvé, co mi nevyhovuje. Na 5 hvězd to nebylo, ale rozhodně ani na 4. Což je až urážející! :D
Těším se na druhý díl a upřímně jsem zvědavá, co se z toho tajemna-záhadna vyvrbí. :)

4 17.01.2015

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem četla něco podobného. Možná ještě nikdy. Lehce erotický, ale příšerně romantický příběh, leckdy s klišé prvky se četl neskutečně dobře a rychle. Hodně mi sedl, a tak proti tomu nemám žádné výtky. Skvělá četba - nic složitého, kterou jsem měla potíž odložit.
Líbilo se mi to, a tak ani neváhám a doporučuji! :)

2 11.01.2015

No, co ke knize říci? Možná jsem od toho čekala něco jiného - něco víc. Všude jsem slyšela chválu, ale mě to nijak nedostalo na kolena. Nebylo to špatné, ale ani nijak vynikající. Prostě takový ten zlatý střed. :)
Pojetí nebylo špatné - vyprávění o svém životě před a zárověň součastnou situací. Ano, samo o sobě nebo spíše nápad byl velmi tragický a smutný, což je snad v dnešní době fenomén, ale rozhodně nijak neomrzí - zatím. Dojemné záležitosti člověka vždy donutí podlehnout. Byla jsem na tom stejně, jenže to nemělo takové grády, jaké jsem již poznala jinde.
Mimochodem, nějak jsem si oblíbila Miina otce. Ze vzpomínek to byl neuvěřitelný sympaťák! :)
Nečetlo se to špatně ani kniha není žádná bichle, což má u mě velké plus, ale upřímně čekám, že filmová podoba bude podstatně "lepší". Tak uvidíme. :)

2 09.01.2015

No, mě snad chybí poslední stránky, neboť tohle nemůže být konec! Konec zůstal u každé postavy šíleně otevřený, jediné štěstí, že má brzo vyjít pokračování!
Pokud mám být upřímná, když jsem četla anotaci nebo se na ní dívala v knihkupectví či poslouchala recenzní ódy, tak mě absolutně nezaujala. Prostě ne.
Jenže, když jsem jí viděla ležet v regále v knihovně, řekla jsem si, že to zkusím. A ono ejhle!
Kniha se mi hrozně líbila, ačkoliv bych se typla, že na takové náměty nejsem, opak je pravdou - bavilo mě to. Dobře napsané, líbilo se mi, že kapitoly byly psané nejen z pohledu různých lidí (4), ale především, že tam byla i ta minulost, která zároveň vysvětlovala vše okolo, jak bylo. Prostě jedinečný příběh.
Četlo se to rychle a dobře, že až člověk ztrácí pojem o čase. Nebyla postava, která by mi přišla až nesympatická. Byli tam záporáci, ale nijak mi pohled na věc nekazili. Ze začátku mě hodně bavila Glass, ale potom se to změnilo. Clarke, Wells i Bellamy. Prostě všici! V tom rádoby trojúhelníku - chtěla jsem mít oblíbence, ale ono se to tak vyrovnávalo, že to nešlo. :D Přesto musím říct, že zřejmě Bellamy o několik málo procent vyhrál. :))
Každopádně, ještě než jsem tuhle knihu mohla držet v rukou jsem se zajímala o seriál. Měla jsem tu čest a vidět Pilot, kde se ve více jak v 60% tento díl s knihou rozchází. Mám názor, že pokud jsou dle knih(y) natočené seriály, je lepší seriál... (Aspoň u TVD to tak je. Nejdříve jsem viděla a pak se snažila začíst a vůbec mi to nešlo! I když netvrdím, že to ještě nezkusím.) Ale v tomto případě, zvažuji vyjímku, že se na to i podívám, i když to není totožné. Ale až po delší době, kdy ten krásný zážitek z knihy se mi uloží a rozleží. Nerada bych, aby se mi hnedle míchal s filmovou podobou.
Nemám absolutně výhrady a pro ty, kteří váhají, zda se do ní pustit... Dejte tomu aspoň šanci, třeba budete příjemně překvapení jako já. :) Doporučení!

3 09.01.2015

Nemohu si odpustit a hned na úvod neříct, že autorka je opravdu něco. Tohle je již třetí dílo, (po Synovi pekel), co od ní čtu a jsem prostě znovu nadšená. Snad co nejvíce obdivuji je, jakou fantazií a především smyslem pro vymýšlení názvů, jmen a označení v rádoby Elfštině oplývá.
Knížka se naprosto báječně četla. Dělalo mi ale hrozné problémy ji vůbec odložit z rukou. Nikdy jsem nebyla na takové příběhy, kde se vyskytovaly "nadpřirozené" bytosti, ale opak je pravdou. Slečna Burdová jako z mála dokázala, že bych podobné (její) příběhy mohla číst stále a pořád.
Skvělé propletení postav, jejich charakter a úděl. Nemám nic proti! Možná by se našla maličkost, a to sice vznešené, ale leckdy dlouhé popisy krajin a všudypřítomné přírody. Vadilo mi to proto, protože následovalo vždy něco, na co se člověk těšil - akce. Prostě zdržovačka. :D
Nejvíce mě bavilo sledovat dvojice: Neilin a Arwin, Sorgan a Terien či střety, které měli ať už navzájem či s někým cizím. U Arwina jsem tak trochu tušila kým je, ale nebylo to zklamání, když jsem se utvrdila, naopak. Stále nevím proč a za jich okolností, že...
Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat, je toho tolika nevysvětleného a všechno tak zamotané! Prostě velká natěšenost na druhý díl a samozřejmě doporučení. :)

4 02.01.2015

Tak jako u předchozího dílu, se četlo krásně. Kniha ubíhala rychle a možná byla lepší než druhý díl, i když tu většina tvrdí pravý opak. Nevím honem, k čemu se vyjádřit dřív. Líbilo se mi to, byla jsem spokojená, jenže, to ALE, které vyvstalo z prvního dílu stále přetrvává.
Mary mi nevadila, jenže někdy se chovala naprosto nepochopitelně. Měla rozhodně závažné problémy, ale ona se zabívala naprostýma kravinama! Ptám se proč?!
Někdy jsem už měla dojem, že Jude je opravdu jen její představa a paranoia - což byl zřejmě záměr autorky, a to zvládla na jedničku.
Budu asi za "blázna", ale psychopat Jude byl sympaťák! :D Prostě správnej záporák.
Nejhorší a snad nejlepší bylo, že tahle kniha jako snad jediná mě dokázala tak rozčílit, tak moc naplnit hněvěm, že jsem měla chuť jí roztrhat na cucky a prohodit oknem. Nekecám!
Jak se jednou člověk dostane na psychiatrii, už nikdy se k němu ostatní nebudou chovat jako předtím. Vždy skrze prsty a s podezřením, nedůvěrou.
Mara říkala jen pravdu, jen to, co se dělo, i když o sobě začala pochybovat a co oni? Její nejbližší? Rodina? Nikdo jí nevěřil, nebral to ani v potaz, že by možná asi...? Ne. Rovnou jí odsoudili a raději připoutali k posteli a nadopovali prášky. Hnus. Děsivé je to, že tohle se neděje jen v knihách. Ta lidská bezmoc a zrůznost proti sobě stojí neustále.
Mařinu matku jsem si zhnusila. Už jen to, že byla cvokař, a že byla přesvědčená, že pro svou dceru dělá to nejlepší. Nevěřila vlastní krvi, vlastnímu dítěti, uvěřila cizím. Cítila jsem se zlomeně a bezmocně za Maru. Bylo a je mi z toho na nic.
Abych se ale nezasekla... Už v předchozím díle jsem se vyjadřovala k naprosté nespokojenosti ohledně chybějících vysvětlujících informací. Víme víc, ale prostě já nevím, jak, proč, nač, zač...!!! Prostě autorka to napsala jako hotovou věc, ale nijaké vysvětlení. Možná to vše bude-je v posledním díle, ale je škoda, že se české verze nejspíše nikdy nedočkáme. Přeci jenom mohla vždy k něčemu šoupnout o pár vět více na srozuměnou. (Hrozně by mě zajímalo, když v ústavu našli Judovi ruce, jak mu mohli zase narůst. Udravení možná, ale když někomu amputujete končetinu, tak i se schopnostmi přeci nemůžou narůst. To už je až moc velká fantas, až moc velký nesmysl.) - Asi nad tím moc přemýšlím a ono to je třeba tak jednoduché. :D
Třeba to je jenom můj takový vjem, ale bohužel ho mám.
Rozhodně by mě zajímalo vysvětlení ohledně Noahovi smrti a další vývoj s Judem. Taktéž ve věci s "tou výjimečností", kterou mají náhle všichni. Ano, nahnali je do Horizontů, kde většina byla "něco", ale už na začátku to byli 4 (Mara, Jude, Noah, Jamie) a to se mi zdá moc - velká náhoda. A ta genetika a to všechno prostě. :D
Ale rozhodně to nebylo špatné, nějaké mouchy to má, ale má to i určitou sílu příběhu, která nejde přehlédnout. :)

2 30.12.2014

Člověk by neměl nijak odsuzovat či zavrhovat věci dřív než se o nich na vlastní kůži dozví více. Nikdy mě duchařina netáhla, nepovažovala jsem ji za nijak zvlášť zajímavou věc. Ať už zpracování filmové nebo knižní nebo jen obecné. Nevěřím a nemám důvod chtít. Zkrátka tomuto tématu jsem se vyhýbala jako čert kříže.
Ale pak se mi do rukou dostala tahle kniha a já už od počátečních stránek měnila názor o 180°, bez zaváhání.
Četlo se to přímo skvěle hltala jsem každou stránku a nedokázala knihu pustit z rukou! Vyjevení války, nemoci i spiritismu bylo - jak to říci - surové, dechberoucí a zároveň mrazivé. Jenže, takové to bylo. Což je na tom to nejtragičtější. Lidé chtěli věřit, nezbývalo jim nic než pouhá a nehmatatelná naděje. Velice smutné.
Stephana jsem si oblíbila, jenže jako živému mu dali jen ubohý prostor. Ohledně Julia jsem si myslela, že má jinačí plány - záměr. Už jenom kvůli tomu, jak nenáviděl bratra a zavařil mu spolu s Mary.
Ano, doufala jsem v nějaký milostný trojúhelník, ale když děj pokračoval a vyvedl mě z omylu, uvědomila jsem si, jak naivní a hloupá jsem byla. Tohle nebylo o "lásce", tohle bylo o něčem úplně jiném. Silnějším a hlubším!
Mary byla neskonale statečná. Nejen svými činy, ale i chutí k životu v tak mizerné době.
Teta Eva se někdy nechovala jako šestadvacetiletá "holka", ale jako stará, vyzrálá a protivná babka. Jenže, tady si zase člověk musí uvědomit, že to doba, válka a epidemie vyžadovala. "Děti" musely bezpodmíněčně dospívat rychleji. Neměly čas...
Dopadlo to dobře, i když bylo mnoho ztrát na životech, ale tenhle příběh byl neskonale silný a rozhodně ve mě něco zanechal. Autorka to výtečně zaznamenala a dokázala něco, co se jen tak někomu nepovede. Věrohodný, emotivní příběh, u kterého ztrácíte pojem o čase.
Nebyla jsem ani v polovině knihy a věděla jsem, že moje hodnocení bude plné. A nemýlila jsem se.
Doporučení? Bez zaváhání. :)

2 29.12.2014

Jako čtení to je fajn záležitost, ale už jsem na to asi opravdu velká. :)

17.12.2014

Neměla jsem nijaká očekávání, proto mě to zřejmě tak překvapilo. Byla to skvělá kniha, fakt. :) Skvěle napsáno, skvěle rozděleno - prostě skvělé. Četlo se bez problému. Velmi působivé bylo znázornění časů minulých.
Začátek mě zmátl - otevřete knihu a hned jste na funuse hl. hrdinky - ale krásně to pasovalo ke konci. Když už se o něm zmiňuji, celkem mě dostal. Překvapil na plné čáře. Sice jsem měla tušení, že ta "potvora" je někde zašitá, ale i tak - překvapení. A to není vše, co mě zajímá, jak bude dál. Jsem napnutá, jak kšandy! :D
Elizabeth mě neskonale iritovala v přítomnosti Liny. Měla jsem chuť jí vždy profackovat! Tak arogantní, zlá, povýšená... - prostě smetánka - ať se jde vycpat! Linu jsem opravdu litovala, jak se s ní jednalo, jak dopadla i narazila. Uvidíme, jak se vyšvyhne. ;) Třeba změním názor a příště lítost nebude na místě.
Každopádně konec ohromně otevřený, takže se těším rozhodně na další díl!
Nevidím důvod této knize neudělit doporučení! :))

14.12.2014

A mě se to líbilo, i když, jak už je napsáno pode mnou, se to zdá jako naprosté klišé. :) Líbilo se mi, jak je kniha rozdělená - do poměrně krátkých kapitol. Četla se dobře, ale pořád jsem měla nutkání nebo pocit, že se vleče, což každopádně a především, na konci nebyla pravda. Něco bylo předvídatelné, ale i když jsem to uhodla, měla jsem spíš radost než zlost. :)
Taky jsem měla pocit, že mi tam něco chybí, já nevím, možná lepší vysvětlení ohledně Mercy a jejích činů. Ale, i když se zdá, že pořád haním - 4 hvězdy si to zaslouží. :)
Rozhodně zajímavý námět a upřímně, jsem zvědavá na druhý díl, i když se k němu zdá se nedostanu hnedle.

10.12.2014

Chtěla bych napsat, že autora nenávidím, ale lhala bych. Na zadní straně knihy je napsáno, že kniha je chytrá, odvážná, neuctivá a drsná. Když jsem byla v polovině, přikyvovala jsem, po dočtení jsem o tom přesvědčená. Pokud to vezmu kolem a kolem, autorův "styl" nebyl nijak výjimečným, jen na to šel chytře. Věty samy o sobě jsou až triviální. Hrozně jednoduše sestavené, a přitom jsou tak obsáhlé, silné až násilné. Což potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Je.
Knížka se četla naprosto bez problému, kdybych nemusela být "vyrušována", měla bych jí přelouskanou daleko dřív. Příběh není nijak extra propracovaný, rozvinutý se stovkou postav, ale je napsaný srdcem. Což, dle mého je více oceňováno.
Hazel mi nevadila. V celku bojovnice, i když... spíš přeživší a čekatel. A Augusta jsem si zamilovala. Byla to veselá kopa, věčný optimista, i když si zažil své... podporoval raději druhé. Opravdu byl komický - musela jsem se smát. :) Autor ho vylíčil jako téměř dokonalého, jen jednu vadu měl - a to nalomené zdraví. Měl být vysmátý, že to dokázal, že vyhrál. Jenže tady zase platí pravidlo, že nikdy neříkej nikdy! Bylo to ukrutně nefér! Zaplatil příliš draze.
Jednu dobu jsem měla pocit, že slovo rakovina se na pár stránkách objevuje až děsivě často. Jo, je to kniha o lidech, co trpí touhle šílenou nemocí, ale i tak... měla jsem hnusný pocit. A ještě děsivější bylo, když jsem si uvědomila, že tohle se děje dnes a denně. Nemusí být nějaká Hazel a Gus (i když, proč ne :)), ale existují, děti, puberťáci, dospělí i staří, kteří trpí bolestmi, stavy, následky, a kteří umírají. Je to na denním pořádku a je mi z toho úzko.
V podstatě jsem na knihu čekala půl roku, než se mi dostala do rukou, aniž bych pořádně věděla o čem je. A nelituju. Rozhodně ne. Měla jsem možná jiné představy, ale to především o formátu, rozsahu apod., ale to stranou. Nebylo to tak dávno (už jsem měla rozečteno), co jsem se dozvěděla, jak to dopadne s Augustem. Byla to vlastně taková nešťastná náhoda. Věděla jsem, ale stále jsem čekala nebo věřila?
Konec dvacáté kapitoly mi vehnal slzy do očí, ale kam se na to hrabe první odstavec jednadvacáté? To byl prostě... konec! - Nenapadají mě lepší slova, než - konec. Konec. Byl konec. Nejen s postavou, ale i s mým zrakem, které kalily nezastavitelné a nekonečné slzy. A opět... bylo to podáno v jednoduchých větách, které... které co? Které mě dokázaly srazit.
Každý si na tu knihu musí udělat svůj vlastní názor - líbí/nelíbí. Mě se líbila, probudila ve mě emoce jako je smích i slzy, což už něco vykazuje. Moje první Greenovka a věřím, že ne jediná. A doporučení, tak to si rozhodně zasluhuje!!! (Také jsem zvědavá na filmové zpracování.)

8 08.12.2014

Knihu jsem si vybrala, přiznávám, podle názvu a trochu i podle obálky, které mě zaujali. Hned na prvních stránkách jsem poznala, že tohle není žádná typická kniha, kterou jsem kdy četla. Přirovnala bych ji, těžko vybírat, k pravítku. Je lehce pružné, ale člověka láká ho zlomit. Ten příběh nebyl vůbec poddajný. A ano, souhlasím s předešlým komentářem - není to žádný zázrak! Četlo se to celkem dobře, i když text kurzívou - "vsuvky", které mi ze začátku nedávaly smysl, jsem rovnou přeskakovala. Dle mého zbytečnost, i když malým procentem to tam patří (kvůli těm jejich světům).
Dita mi nevadila, četla jsem a brala ji takovou jaká je. Neodsuzovala jsem ji za nemanželské aférky.
Šimon se zdál jako ten správný chlap. Jenže zdání klame. Na něj mi to prostě nesedělo. Protiřečil si a byl povrchní. Miluje Kateřinu, je pro něj vše, bla bla bla... Ale prostě je s Ditou? Tak tohle nebylo fér.
V závěru knihy jsem jim docela i přála ten "průser", že to prasklo. Šimon mě zklamal, Kateřinu obdivuji, že se tak zachovala, že mu dala i druhou šanci. Zasloužil by si vytrestat. Prostě,... tohle se nedělá. Kdyby měl Šimon doma problémy, hádali se, neklapalo by jim to - neřeknu. Ať si tu bokovku najde, ať najde to, co mu žena nedá nebo nemá. Ale on měl až pohádkové manželství, tak se ptám proč? Zachoval se infantilně.
A Dita? O ní škoda mluvit. Ke konci knihy jsem jí až nesnášela. Zprotivila se mi. Pořád si ho přivlastňovala, s manželem nic neřešila, nechala to být a místo toho si hledala milence. Namyšlená, sobecká, vychytralá. Celý můj pohled na ni radikálně změnila její jedna věta: Když nám to nevyjde, můžeš se k ní vrátit... Za tohle by si zasloužila facku. Kdyby jí to přestalo bavit, ať se klidně vrátí domů?! Jako obnošená,(pře-,vy-, ob-)používaná věc?! A jak by se potom musela cítit Kateřina? A on sám? Jak říkám, sobecká - mrcha.
V závěru Zdeňka nechápu. Manželka ho nejen podvádí, ale i postřelí, jedno jestli s jasným úmyslem či nikoliv (a taky, není ona magor, někoho ohrožovat, jenom proto, že jí nechtěl dát?), ale vše odpuštěno, druhá šance (nebo kolikátá) a s úsměvem se žije dál. Happyend. Prostě to nechápu. Autor asi zapomněl v tomhle příběhu někoho za své "hříchy" potrestat!

1 27.11.2014

No, kde začít... Kniha se četla výborně. Každý konec kapitoly byl tak šibalsky zakončen, že vás nutil prostě tu stránku otočit a číst dál, což miluju i nenávidím zároveň. :D
Upřímně, je to dlouho, co jsem v rukou držela první díl, a tak jsem se ze začátku ztrácela v postavách - no, zůstalo mi to téměř až do konce knihy, ale to je nejspíš jenom má chyba.
V jedné dějové lince se toho stalo celkem dost. Z jedné akce hnedle do druhé. Někdy, ne až moc s přehledem. Bylo fajn, že to nestálo, ale říkám si, nebylo toho někdy až moc nebo zcela zbytečné?
Trisina "změna" v lidskou trosku mi nevadila, je to lidské, je to přirozené. Dalo se to čekat. Nikdo přeci není z kamene, a každého normálního člověka to jistě svým způsobem poznamená, ať už to dává najevo hodně nebo málo. To samé k určitému "odporu" ke zbraním - bylo to pochopitelné. Jen ten až moc náhlý zvrat, kdy byla přesvědčená o své smrti a náhle o touze žít, mi přišla přitažená za vlasy. Prostě ze vteřiny na vteřinu - bum. To prostě ne-e.
Bylo také super číst o vztahu hlavních hrdinů, co nebylo klišé. Žádní slepě zamilovaní s idylkou. Ty věčné hádky nebo vzepření to krásně okořenilo. :)
Musím se také přiznat, že když se Tris věčně snažila zachraňovat druhým zadky nebo rovnou "celý svět", že mi připadala, až moc "vtíravá", ale člověk si musí uvědomit, že tohle je právě hlavní hrdinka a pokud by se tak nechovala, tak by pak nebylo o čem číst a ta kniha by nemusela vůbec existovat. Byla by to zbytečnost.
Neodpustím si poznámku k Peterovi. V předchodím díle jsem ho nenáviděla, proklínala, měla jsem ho za nelidskou zrůdu, ale když dělal Tris "stráž", věřila jsem mu, že "změkne". Čekala jsem aspoň něco. Malý vnitřní pocit. Dočkala jsem se a byla ráda, ale když pak podnikl, to co podnikl, tak mi vyrazil dech. Ať už to bylo v rámci "dluhů" nebo ne, zachoval se víc než ukázkově! :))
Trochu mě udivovalo, jak s lehkostí autorka nechávala "zabíjet" nebo "umírat", to už je fuk, "výrazné" postavy v příběhu. Jasný, jsou ve válce, oběti jsou až nutný, ale až tak jednoduše? Někdy jsem nestačila zírat. :( :D
A co na závěr? Když jsem dočítala poslední stránky, nevěřila jsem, že se chýlím ke konci. Ale opak byl pravdou. Dělo se to zásadní a mě už nezbývalo co otáčet. A samotný konec? ... (Kdybych o tom měla dál psát, budu tu ještě týden! :D) ... Vážení, v tu chvíli jsem měla pocit, že tu knihu rozcupuju na kousky! :D Jak mi (nám) tohle mohla autorka udělat? To jednoduše není fér! :D I když jsem dala v hodnocení o hvězdu míň než Divergenci (což dělaly spíše mé osobní pocity), tahle kniha si rozhodně doporučení zaslouží. :)

2 22.11.2014

Nebudu se opakovat. Všechno jsem napsala už k prvnímu a druhému dílu této triologie.
Jen ještě pár slov.
V této knize mě zaujaly asi jen dvě stránky. Pouze!
A s větou, kterou autor použil v závěru knihy musím jednoznačně souhlasit, - "Nečtěte mé knihy." - to mluví za vše.
Poslední, co bych dodala je, že to byla naprostá slátanina!
Silné zklamání, věřila jsem, že celá "série" bude o něčem jiném a především jinak napsána a znázorněna.

16.11.2014

Zřejmě někoho pohorším nebo mě ukamenuje (kvůli hodnocení celkovému i mému - u kterého jsem, sakra, váhala!), ale nebyla jsem tak "vodvařená", jak bych čekala. Kniha se četla dobře, i když jsem se občas do čtení musela nutit. Nevím, zda to bylo třeba tématem, které mi až tak dobře nesedlo nebo prostě nějakou nepochopitelnou anomálií. Říkala jsem si, tohle asi nebyl dobře zvolený šálek čaje, ale pak obrat a ono mě to i chytlo, že jsem na posezení přečetla půlku knihy. Těžko říct, kde byl zakopanej pes! :D
Je pravdou, že jsem se až divila, když jsem četla o "koze" a najednou jsem se ocitla v polovině "vozu". Neuvěřitelné. :D Také jsem si říkala, že po pokračování zřejmě nesáhnu, že mě to "až" zklamalo.
Ale, abych nebyla za vyvrhela a totálního knižního analfabeta... Celkový nápad je úžasný, pojetí a propracování s řeckými mýty, bohy, tvory, atd. je nevýslovné. Spojení moderního světa s Percyiným... Povedlo se. Hlavní trio je sympatické, vtipné a, - bohužel, až na věk!!! (i když vystupoval jako 12 chlapec, rozhodně se tak nechoval, což to zmírňovalo a dalo se opomenout), - parádní.
Konec mě překvapil, a i některé scény, které díky, jak jinak než filmu, který jsem viděla hodně dávno, nebyly, proto bylo skvělé si představit dané znázornění.
Neříkám, že hned, ale určitě "někdy" sáhnu přeci jenom po dalším díle. I když jsem měla výhrady apod., kniha mě přesvědčila, ať čtu dál. Tak tomu dám jednou ještě šanci. :)

2 15.11.2014

První, co mě napadlo, hnedle po dočtení bylo: ten chlap je blázen. Asi bych měla jít popořadě - ohodnotit knihu jako takovou, příběh a pak i autora. Jasně, ale nemohla jsem ten dojem nenapsat.
Kniha se četla výborně a neskutečně rychle, dlouho se mi nic podobného nestalo, že jsem knihu hltala každým slovem, větou, odstavcem. Celý ten svazeček stránek je naprosto nepředvídatelný!
Hnedle v prvních stránkách jsem zaznamenala určitou sílu a emotivnost příběhu, která mě překvapila. Bylo to vyprávění, které jsem snad ještě nezažila. Jistě, četla jsem mnoho knih, která vypráví svůj "životní" příběh skrze hrdiny, ale tohle bylo poprvé, co jsem se setkala s něčím odlišným, s něčím výjimečným, s něčím, co snad ani nelze popsat. Bylo to zkrátka jiné. Úžasné.
Jak jsem psala, už od prvních stran má kniha vlastnost čtenáře strhnout svou emotivností, proto mi také Johna bylo líto. Vyprávěl, jak stojí na svahu a pozoruje ranč, kde žije jeho láska a vlastně nemůže nic dělat. Nemůže nic, protože se tak rozhodl, ale to zjistíme až na konci. Ve vyprávění pokračuje a někdy mě až fascinuje, jakým byl v mládí a jak to vedl s otcem. Rozhodnutí, že vstoupí do armády, těžko říci, zda to bylo chytré, ale pro něj to bylo vysvobození, tak proč ne.
Nechci říct, že když jednoho dne pozná dívku, do které se zamiloval a potrvá to celý jeho život, že to je snad klišé. Vůbec ne. Je to naopak hezké, i když... ano, trochu klišé to je. :D Přesto, další průběh? Johnova Rozhodnutí? A je to tu: ten chlap se zbláznil! Nedokážu pochopit, jak dokázal podepsat prodloužení si služby! Nedokážu. Tím podpisem si vlastně zavinil to, co následovalo, ale určitě na vině nebyl jen on.
Dokázal tím vlastně moc. Dokázal se změnit, obrnit se a při tom si zničit život.
Asi by se dalo předpokládat, co se stane s jeho otcem, když jeho zdravotní stav jde do kopru, ale když to přišlo... zasáhlo mě to.
A podlední část knihy? Pane bože! Možná chápu, proč za ní přijel, i když ho to bolelo, ale co to, sakra, vyvávěla ona? Byla jinde, žila jinak, vzdala se ho a když se jí zjeví u dveří, vyloženě vyvolává minulost? Co tím chtěla docílit?
Do části, kdy byl John v nemocnici a na parkovišti se střetává se Savannah, jsem tušila, co podnikne, ale ten jejich rozhovor? Ne, to tedy ne! To by nemohl čekat absolutně nikdo. Ten chlap musel v sobě sebrat veškerou svoji sílu a přesvědčení, aby z pusy dokázal vypustit, co to vypustil. Klobouk dolů. I přes to, že jsem ho nechápala, tak si získal můj obdiv!
Co to udělal s otcovou sbírkou a na jaké učely, bylo obdivuhodné. Prokázalo to veškerou jeho dobrotu srdce a chrabrost.
Epilog, ne že bych nepochopila, ale nepochopila jsem Johna. Proč se musel mučit pohledem na ranč? Pohledem na ty dva? Proč se svým životem tahle naložil? Nechci tvrdit, že si ho zničil, ale tak trochu ten život zahodil. Což je škoda, protože John byl skvělý muž.
A k autorovi? Byla to moje první Sparksovka. Dovolím si říct, že i když má mnoho známých a jistě krásných děl, tak toto je to nejznámější. Mile mě překvapilo, jak mohl muž tahle citlivě zaznamenat něčí osud. Ještě jsem se neseznámila s mužem, který píše takovéhle milostné romány.
Proto klobouk dolů, plné hodnocení a nejvřelejší doporučení. Rozhodně mám v plánu přečíst další jeho knihy.
Výborná kniha. :)

4 11.11.2014

Upřímně? Nevím co si o tom myslet. Nevím, co jsem přesně očekávala, i když možná, trochu něco víc ohledně referencí a hodnocení. Nemůžu ale tvrdit, že bych byla nějak zklamaná, to zase ne. Nemůžu ani tvrdit, že bych knihu nepochopila, možná jsem jen správně nečetla mezi řádky? Těžko říci.
Kniha se četla dobře. Celkem originální nápad posílat někomu dopisy v podobě deníkových zápisků, ale to asi prostě k "tomu" Charliemu pasovalo. Byl jiný. Byl svůj. Charlie byl prostě hodně jednoduchý chlapec. Nebyl hloupý, spíš naopak, jen prostě - jednoduchý. Řekli byste mu "skoč!", a on by to udělal. Na nic by se neptal, možná tak "proč?", ale stejnak by skočil. Smířil se s málem a přesto toužil rozdávat mnohem víc, než sám očekával. Charlie byl milý, oblíbila jsem si ho, i když mě dokázal totálně dostat některými svými činy. Trip? Tráva? Cigarety? Alkohol? Nepasovalo mi to k němu. Přesto dělal to, co ostatní.
Některé věci se mi zdáli otevřené, i když třebaže tak tomu nebylo.
Ten konec mě nevýslovně překvapil.
Myslela jsem, přála bych si, aby to dopadlo jinak.
Musím, však konstatovat, že ta kniha má hlubokou myšlenku. A ne jednu. Každý, ten příběh pochopí jinak, jinak si ho přebere a jinak mu bude vrtat hlavou. Bude to záležitost každého, který se rozhodne pro přečtení.
Co dodat na závěr? Možná, že jsem podle někoho dala málo hvězd, ale dle mého to je zlatý střed. Možná to neumím ocenit anebo to jednoduše nechápu. Možná. Možná postupem času změním názor. :)
Jsem zvědavá na filmové zpracování, třeba mi řekne víc nebo vůbec nic.

3 05.11.2014

Nechci nijak hanit, ale divím se, jak něco takového může vůbec spatřit světlo světa a rozutéct se mezi lidi. Škoda peněz, papíru, úsilí.
Bylo to více filozofičtější než předchozí díl, ale co je vlastně filozofie? Z veliké části (nebo celé?) nesmysly! Opět to bylo naprosto neuspořádané, chaotické, zmatené. Vesměs platí to, co jsem napsala k Planetě samých chlapců.
Ačkoliv nechápu, když autor psal "příběh" a najednou do toho vtěsnal určitou vlastní cestu a korespondenci s někým, kdo mu udělal "předmluvu" ke knize. Ptám se, proč?!
O kom, o čem to tedy bylo? O gayi, (který je hodně komplikovaný nejen sám, ale také vztahy, které vede), který snad ani nemá jméno nebo o autorovi a jeho práci? Ať už jsou postavy naprosto smyšlené nebo již zmiňovaný gay je sám autor, což nikde není psáno, pan autor by si nejspíš měl ujasnit jasné hodnoty a představy. Ne, že do 130 stránek frkne všechno, co se mu zlíbí a v tu chvíli napadne, aniž by to mělo kouska smyslu a pointy. Což považuji za docela důležitý faktor, při psaní.
Dvě hvězdy - ještě nižší než u prvního výtvoru. Divím se, že hodnocení je poměrně veliké, na to, co to opravdu je. Za mě doporučení tato brožurka nedostane. :(

3 31.10.2014

Zřejmě se budu opakovat, ale co. Právě jsem jí dočetla a nechávám poslední dojmy, aby dělaly, co umí. Příběh je naprosto impozantní. Skvělý. Originální. Ještě jsem se nesetkala s něčím podobným. Byla jsem až okouzlena.
Četla se naprosto bezproblémově - někdy jsem měla velké obtíže ji vůbec odložit. Bavil mě styl, kterým to bylo napsáno i rozvržení do obou chlapeckých hlavních rolí. Každopádně, nápad, který autorka použila... tedy, klobouk dolů. Hrozně se mi líbilo, jak na škole bývalý studenti - maturanti, těm budoucím nechávají svoje osobité poklady. A vyprávění Tima? Povedený poklad fyzický a možná i psychický.
Ano, zdálo se to jako romantika, ale když se nad tím tak zamýšlím, tak to vlastně nic takového nebylo. Jak už název a taktéž záměr a celý průchod dějem napovídá, bylo to o tragédii - tedy smutně tragické.
Začátek vypadal, - ne, slovo slibně se sem nehodí - vydapal dobře, ale kdo mohlo tušit, v co to dospěje? Neskrývala jsem své překvapení. Vlastně se tam nic dobrého nestalo - ty vyložené drobnosti nepočítám.
Rozhodně silná kniha, která si zaslouží své přečtení a plné pochopení.
Hlavní postavy byly sympatické. Nikdy bych si nedovolila tvrdit, že Duncan bude s Timem tak spjat. A samotný Tim? Obrovská lítost, co jsem k němu pocítila se nedá ani popsat, i když vím, že kdyby to nebyla fiktivní postava, tak by to ani nechtěl, i přesto, že na ní byl zvyklý celý život.
Celkem by mě zajímalo, jak to pokračovalo. Ani ne tak se samotným Duncanem jako s Timem a Vanessou. Ozvala se mu, setkali se? Neodpustím si poznámku k tomu, že někde bylo uvedeno, že se do sebe oba dva zamilovali, jenže já jsem v celé knize nijak zvláště nezaznamenala, že by do Tima byla nějak moc zamilovaná. Znaky náklonosti možná, ale zamilovanost? Nikoliv.
Poslední stránky jsem hltala jedním dechem. Byly náznaky, že se odehraje něco nepříjemného, ale že to bude až tak zlé? V životě by mě to nenapadlo. A celkové následky? Až moc neštěstí, až moc velká tragédie.
Každopádně, tahle kniha nemůže dostat než plný počet hvězd a velké doporučení. :)

1 27.10.2014