Paulus.1987
komentáře u knih
Černobílý svět
Kathryn Stockett
I já se hlásím k nadšeným komentářům a hodnocením. A když si k tomu všemu ještě kapánek rýpnu, musím napsat, že je román názornou ukázkou toho, že v současnosti vnímaném vzoru demokracie byla lidská práva porušována ještě v 60. letech 20. století. To není zase tak dávno...
Vánoční koleda
Charles Dickens
Nemám rád Vánoce (resp. moderní podobu Vánoc) a někteří lidé o mně říkají, že jsem pesimista a morous. Jelikož jsem si tuto knihu zamiloval, řekl bych, že to se mnou není zase tak špatné. :-)
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Výjimečně krásná kniha plná moudrosti, laskavosti, soucitu a především morálky. V málokteré knize najdete tak zásadovou a duševně silnou osobnost jako je Atticus Finch.
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
Gene Brewer
Je to mnoho let, co jsem viděl filmové zpracování. Ačkoliv byl výkon Kevina Spaceyho excelentní, film jako takový jsem tenkrát nedocenil, resp. jsem tehdy nepochopil pointu, jestli je Prot skutečně mimozemšťan nebo duševně nemocný člověk...
Nejen odpověď na tuhle otázku mi přinesla skvělá knižní předloha, ve které se o Protovi dozvíte mnohem víc informací i díky druhému dílu Na světelném paprsku. Celkově se jedná o zajímavý a čtivý román se širokým tematickým záběrem, proto bych ho až tak úplně neřadil do žánru sci-fi.
Johnny si vzal pušku
Dalton Trumbo
Ano, i v mém případě stála na prvním místě Metallica se svým klipem k písni One. Film samotný jsem zatím neviděl, ale knihu jsem po antikvariátech sháněl několik let. Považuji za tragické, že takovéto dílo, celosvětově uznávaný protiválečný román, byl u nás naposledy vydán téměř před 40 lety! Asi to má svůj důvod... ale to sem nepatří.
Ke knize jako takové nemám moc co dodat, jedná se vlastně o vzpomínky a vnitřní monology hlavního hrdiny, který je uvězněn na nemocničním lůžku prakticky jen ve své vlastní hlavě. Souhlasím s tím, že asi nejsilnějším okamžikem je ten moment, kdy si hlavní hrdina po procitnutí uvědomí, co z něj po výbuchu granátu zbylo...
Další slova jsou zbytečná. Pokud se Vám podaří knihu sehnat nebo ji zahlédnete v knihovně, sáhněte po ní.
Útěk z tábora 14
Blaine Harden
Pokud si myslíte, že gulagy patřily jen do stalinistického Ruska, přečtěte si tohle. Musíte splňovat pouze dva předpoklady - musíte mít pevné nervy a silný žaludek, jinak tolik brutality nestrávíte. I tak si možná ke čtení přiberte skleničku alkoholu...
O tom, že si hlavní hrdina některá fakta přibarvil nebo snad i vymyslel, jsem se dozvěděl až potom, co jsem knihu přečetl. Ano, zamrzelo mě to, ale na druhou stranu si říkám, že kdybych se po prožitých hrůzách ocitl tváří v tvář skutečnosti, že jsem se většinu života příliš nelišil od zvířete, také bych nevěděl, co je dobré a co špatné. Ostatně i sám autor v knize uvádí, že k němu Sin ze začátku nebyl zcela upřímný (udání bratra a matky).
Pokud se dá věřit tomu, že v severokorejských pracovních táborech jsou děti z hladu nuceny tajně pojídat krysy a vybírat zrnka pšenice ze zvířecího lejna, stojí taková kniha za přečtení. Rovněž popisu politické a ekonomické situace v Severní Korei není důvod nevěřit.
Strakatý pás a jiné případy Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Podle mě se jedná o výbor těch nejlepších povídek, dalo by se napsat Best Of Sherlock Holmes. Pokud máte plné zuby severských detektivek plných brutálních vražd, sáhněte po klasice, starém dobrém Sherlockovi. Je to příjemná, oddechová a zároveň inteligentní četba, ke které je radost se znovu vracet.
Heroinové deníky
Nikki Sixx (p)
Nejsem zarytým fanouškem Mötley Crüe, ale některá jejich alba si občas rád poslechnu a samotného Nikkiho Sixxe považuju za inteligentního a sečtělého člověka, dalo by se říci až renesanční osobnost - hudebník, spisovatel, fotograf, rádiový moderátor... a mimo jiné i vyléčený feťák, který utekl hrobníkovi z lopaty... a to doslova.
Sixx ve své knize popisuje nejen své drogové eskapády, ale rovněž zde vysvětluje své sklony k sebedestruktivnímu životu, které mají počátky v jeho dětství. Čtenář se dostane do mysli zfetované trosky, kterou ve stavech rauše pronásledují halucinace a která nezná hranice sebepoškozování, když je nucena si kvůli rozpíchaným pažím dávat dávku do krku nebo přirození. Vše je popsáno bez příkras a dojem z knihy skvěle umocňuje její zajímavé grafické zpracování.
Víc než všechny kladné recenze o knize nejvíc vypovídá to, že pomohla spoustě lidí překonat jejich vlastní závislost. A o tom to je.
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
První kniha, kterou jsem od Fredericka Forsytha četl a zároveň kniha, kterou to všechno začalo. Především obdiv k autorovi a jeho dalším románům, kdy i ten průměrný je v rámci žánru nadprůměrný. I já si dovolím doporučit věrné filmové zpracování s Edwardem Foxem v hlavní roli.
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
Na úvod bych rád vyjádřil svůj vděk nad tím, že se v národě Komenského našlo několik osvícených hlav, které dostaly nápad vydat některá (alespoň doposud) Komenského díla v jazyce 21. století. Ono číst nábožensko-filozofické knihy psané barokní češtinou opravdu není pro každého.
Je až k neuvěření, jakým způsobem Komenský dokázal v první polovině popsat společenské neřády - lži, faleš, přetvářku, pokrytectví a další. Připadáte si, jako byste četli knihu ze současnosti a zároveň žasnete nad tím, že se společnost za těch 400 let prakticky nezměnila.
Autor nachází řešení v Ježíši Kristu, ve své víře a ve svém nitru. Já jako ateista jsem si toto vysvětlil po svém - nejdůležitější je zůstat věrný svým zásadám, těm morálním pravidlům, kterým nás učili rodiče a život sám - že lhát a krást se nemá, že toto je dobré a tamto špatné, že to dobré se nám vrátí v tom dobrém a to špatné v tom špatném. Těchto zásad se držet i za tu cenu, že zůstanete sami. Nejsem filozof a možná se mýlím, ale řekl bych, že takhle nějak to tenkrát Komenský myslel. Já mu za to děkuji a hluboce se před ním skláním.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Při tolika hodnoceních a komentářích asi nemá význam snažit se psát něco originálního, takže to napíšu rovnou a jednoduše - jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední roky četl.
Posel
Markus Zusak
Krásná kniha, která čtenáře může motivovat k tomu, aby vyšli ven a někomu pomohli. Stačí akorát nějaké popíchnutí. Třeba v podobě karty ve schránce... nebo knihy samotné. Nepatrnou vadou na kráse může být celkem nejasná pointa, ale je to skutečně detail.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Laskavý a nenásilný humor v celé své kráse. Co víc dodat... Milé čtení pro pohodové chvíle.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Jedna z knih mého dětství, po které se nebojím sáhnout ani v dospělosti a kterou snad nyní může trumfnout jen zpracování od Rudolfa Mertlíka, které momentálně čtu. Díky panu Petiškovi mám od dětství slabost pro řecké báje - krásné filmy Jáson a Argonauti a Souboj titánů, skvělá PC hra Age of Mythology...
Musaši
Eidži Jošikawa
Napíšu to rovnou - jedná se o nejsilnější knihu, kterou v knihovně mám. Je to neskutečná bichle, ale také skvěle čtivý historický román z feudálního Japonska vyprávějící o tom, jak se z vesnického rváče a pobudy stal nejslavnější šermíř japonské historie. Ze začátku může být problémem orientace v japonských jménech, ale dá se do toho začíst. Doporučuji i třídílné filmové zpracování, díky kterému pro mě Musaši bude mít navždy podobu Tošira Mifuneho.
Jaká je cena člověka
Jevfrosinija Kersnovskaja
Jedna z nejbrutálnějších knih na téma ruských gulagů, které jsem zatím četl (dále V šedých tónech a Jeden den Ivana Děnisoviče). Překonat ji může snad už jen Soustroví Gulag, na které zatím sbírám odvahu.
Já, Poutník
Terry Hayes
Jako fanoušek knih Fredericka Forsytha jsem si Poutníka náramně užil, byl to přesně můj šálek kávy. Není třeba se bát velkého počtu stránek, děj je strhující a stránky se čtou samy.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Velmi zvláštní kniha. Chápu ty čtenáře, kteří ji nedočtou, protože po většinu knihy se děje tolik zvláštností, které se nedají pochopit až do chvíle, dokud nedočtete poslední stranu. A když se vám to podaří, budete si chtít román přečíst znovu. Jednalo se o druhou knihu Johna Irvinga, kterou jsem četl, takže Pravidla moštárny zatím zůstaly nepřekonány.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Neskutečně brutální a přitom tak krásná kniha. Prakticky není co vytknout. Citlivější čtenáři ať mají po ruce kapesník.
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Uf, tak tohle byla těžká nálož. Upřímně jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože se mi román četl až příliš těžce. Věděl jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale na základě zdejších komentářů a hodnocení jsem doufal, že to nebude tak hrozné. Na druhou stranu přiznávám, že si za své nenaplněné očekávání mohu do jisté míry sám. Když jste po celém dnu unavení a večer sáhnete po klasice ruského realismu - psychologickém románu, přečtete jednu kapitolu a během té další sami sebe přistihnete, že očima přejíždíte řádky a prakticky nevnímáte, co čtete, není to to pravé ořechové... I tak jsem se ale s knihou popral a po dvou měsících ji dočetl.
Knihu bych celkově neoznačil zrovna za čtivou. Čtivá byla pouze v některých pasážích, v jiných byla zase nesnesitelně zdlouhavá. V první polovině knihy se prakticky nic neděje, hlavní postavy se vzájemně navštěvují, potkávají a konverzují (střídají se několikastránkové monology). O nějakém spádu se dá mluvit až v polovině, což je u 750 stránkového románu docela problém. Tím nechci první půlku vyloženě shazovat. Například pasáž o Velkém inkvizitorovi nebo životní příběh starce Zosimy byly velice zajímavé. V polovině se příběh zlomí téměř do detektivky a na konci až do soudního dramatu. Toto vyvrcholení značně vylepšilo můj celkový dojem z knihy. Teprve na konci jsem si uvědomil, že první polovina, byť zdlouhavá, měla pro vykreslení charakterů postav svůj význam...
Román je natolik hutný, rozmáchlý a tematicky obsáhlý, že podle mého názoru čtenář nemá šanci všechno pobrat a pochopit během prvního čtení. Já osobně této četby nelituji, považuji ji za jeden ze svých největších čtenářských výkonů. Jestli ale tímto mohu na závěr někomu poradit (i já sám se podle toho zařídím), nechte si tento román na prázdniny, nebo si na něj vezměte aspoň dva týdny dovolené.