Heroinové deníky
kniha od: Nikki Sixx (p) , Ian Gittins
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19450/bmid_heroinove-deniky-VOC-19450.jpg
4.6
320
Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. S osobitým humorem ironicky glosuje události, které jsou často jen velmi těžko uvěřitelné, a odhaluje čtenářům temná zákoutí mysli rockové hvězdy závislé na drogách. K jeho deníkovým zápiskům jsou přidány komentáře dalších členů kapely, slavných muzikantů, jeho příbuzných i jeho drogových kumpánů. Dokonce i sám Nikki se rozhodl přidat své současné názory na tehdejší události.... celý text
Literatura naučná , Biografie a memoáry , Umění
Vydáno: 2011 , Deus
Originální název:
The Heroin Diaries: A Year In The Life Of A Shattered Rock Star , 2007
více info...
Komentáře (65)
Komentáře 65 Recenze 0
Knihu mi půjčila dcera v mládí jsem poslouchala kapelu a byla zvědavá na autobiografii ( pro mě závažné téma moc mi ta představa závislosti nedělá dobře...)
Příběh jsem si dávkovala postupně vždy jen pár stránek, kniha je depresivní a nechápu, že Nikki S. vůbec přežil...
Grafické zpracování je teda neskutečný nádhera a obdivuji co dokázal narovinu napsat, kniha mě dostala nedokáži si takový život představit!!! Co dokáže sláva a peníze...
Určitě stojí za přečtení
Často vzpomínám na zážitky z mých alkoholových pubertálních let. Teď v relativně už rozumnějším věku jsem si vždycky pokládal otázku, zdali jsem to často i přes spoustu úžasných zážitků místy trochu nepřeháněl. Na tuto otázku už asi nikdy nezjistím odpověď, nicméně co můžu s jistotou říci je, že Nikkimu se opravdu povedlo dostat slovo přehánět do naprosto nové dimenze a přežít věci, které by normálního člověka dost pravděpodobně dostaly na hřbitov během prvního týdne.
Je hodně děsivé sledovat, jak se skrze drogy dokáže člověk měnit. Díky zápiskům lze vidět, že Nikki leč byl typickým bláznivým rockerem, tak skrze myšlenkové pochody a styl psaní působil velice inteligentně. Uvědomoval si všechny své problémy a přesto, že né vždy se mu podařilo s nimi bojovat tak zarputile, jak by se asi slušelo, tak rozhodně nebyl tím typickým feťákem, který poslal mozek a samotné myšlenkové pochody na dovolenou a nechal se naplno pohltit drogami bez nějaké možnosti vrátit se někdy zpět. Z jeho zápisků lze také vycítit časté zoufalé volání o pomoc. Bohužel však nebylo nikdy dostatečně hlasité a silné, aby se jeho problémem doopravdy začal někdo zabývat.
Samotné deníkové zápisky získávají zcela jiný rozměr také díky doplňujícím poznámkám ze současnosti. Ať už od samotného Nikkiho, nebo od blízkých členů z jeho okolí. Je skvělé vidět, jak někdy může mít na jednu událost několik lidí naprosto rozdílný pohled a názor.
Co opravdu dokáže upoutat je grafické zpracování této knihy. Prakticky každá stránka funguje jako samostatné umělecké dílo obsahující spoustu různých fontů, malovaných obrazců, či reálných fotek, které naplno umocní požitek z této šílené doby.
Tato kniha je opravdovým skvostem mezi deníkovými zápisky. Dokáže upoutat nejen úžasným grafickým zpracováním, ale dokáže Vás skrze naprosto neuvěřitelné příběhy dostat do šílených 80. let, které dokázaly stvořit něco takhle šíleného a nezapomenutelného jako byla kapela Mötley Crüe. Samotný Nikki je navíc důkazem, že i když se dostanete na samotné dno, tak nikdy není pozdě na to naprosto změnit svůj život a stát se člověkem, kterým jste chtěl po celou dobu být. 95%
Tak tahle knížka mne dostala. Bylo to docela překvapení, protože jsem od toho čekala další životopis slavné hvězdy.
Ale kdyby jste viděli i jen tu grafiku knihy :-* Každá stránka je originálně stylově vyzdobená. Není zde číslování stran, takže si musíte vzít záložku k ruce, jinak se ztratíte.
A ten příběh samotný je skvělý, čte se to jedna báseň.
Jestli budete moct sehnat tuhle knihu, určitě neváhejte, zklamaní nebudete.
Je to luxusní knížka a tu z ruky nepustím :-D .
Silná a šílená kniha, což jsem očekávala. Nechtěla jsem dát knihu z rukou. Líbilo se mi, že kniha byla obohacena fotografiemi a názory nejen Nikkiho ale i dalších lidí.
Na konci mi ani jedno oko nezůstalo suché.
Jediné, co bych vytkla, je červené písmo na černém pozadí, ale není to nic, co by se nedalo překousnout.
neskutečné dílko. tuhle knížku miluju, miluju její surovost a upřímnost. jak výpovědi 'tehdejšího' a 'dnešního' Nikkiho, členů kapely, přátel a dalších lidí, kteří měli ať už víc či míň co do činění s nikkim a jeho vyvedenou bandou. je tam spousta vět, které vedou k zamyšlení; prostě drsná realita zdrogovaného závisláka nikkiho.
rozhodně stojí za přečtení. ačkoliv občas ta grafická úprava bila do očí.
Já být rockovou hvězdou, nevydržím ani půl roku. Autobiografie a jiný povídání o hudebnících moc nečtu, naposledy to byla snad ještě na střední podobně šokující Mansonova Dlouhá trnitá cesta z pekla. Aspoň teda co si pamatuju. Bavil mě ten pohled do rockovýho - metalovýho zákulisí roku 1987, pospojovat si ty známý i mně míň známý kapely a představit si ty večírky.
Z grafický a typografický úpravy knihy jsem šílela.
Působivě zpracovaná kniha jak po stránce výtvarné, tak obsahové. Je to deník, který se snažil psát Nikki Sixx - baskytarysta kapely Mötley Crüe, zachycující jeden rok jeho v té době "normálního" života na drogách všeho druhu a v permanentní opilosti, o tom kam až člověk může klesnout a dokonce i zemřít, ale také o tom, že nikdy není pozdě se závislostí bojovat a přestat přežívat v temnotách, než si pro Vás přijde Zubatá. Líbilo se mi, že se k jednotlivým zápisům z té doby s odstupem času vyjadřuje sám autor, ostatní členové kapely, kamarádi, rodina a další lidé...
Žádný zázrak - ale nutno uvést, že nejsem fanda téhle kapely a tudíž ani hlavního protagonisty a nechovám pražádný obdiv ani k feťákům. Co se knize nedá upřít, tak zajímavé grafické zpracování - až na ten červený text na černém podkladě, jak tu už bylo zmíněno -, ale po obsahové stránce za mě opravdu nic extra. V podstatě se to stále opakuje dokola a po nějaké době se mi to celé dost okoukalo a začalo nudit - prostě smažky, co se stále sjíždí, ojedou, co jim padne pod ruku, atd. ale co se týče pekla závislostí a osobních prožitků na toto téma, jsou rozhodně lepší knihy.
Silne, zdrcujici a odstrasujici. Byly pasaze, kdy mi to sice prislo unisono, ale tak je to denik a kazdy den neni posviceni. Kazdopadne obdiv, ze se s tim autor dokazal tak poprat!
Parádní kniha. Jak obsahem, tak zpracováním. Jen to červené písmo na černém pozadí dá teda zabrat. Nikki je důkaz, že z totálního magora a fetky se může stát celkem normální člověk.
Novější vydání, graficky fakt nádherná knížka. Život s drogou den po dni. Hodně syrový humor, ale mě se líbil. Vylíčení vztahu k fanynkám pobaví. Přijde mi to, jako když člověk nastoupí do vlaku, který nemá zastávky. Milý deníčku, povím ti, jak to doopravdy vypadá, když je člověk rocková hvězda.....
Určitě doporučuji.
Silné, hodně silné čtení. Je to dost děsivé číst si autentické zápisky narkomana a pozorovat, co drogy a alkohol dokážou s člověkem udělat. Jak to ničí nejen toho člověka, ale i jeho okolí. O to víc to čtenář Nikkimu Sixxovi přeje, že se z toho absolutního dna dokázal nakonec vyhrabat a začal žít bez jakýchkoliv závislostí.
Zároveň velmi oceňuji to, že se k událostem, které deníkové zápisky zachycují, vrací jednotliví aktéři, s nimiž Nikki (spou)pracoval, a retrospektivně se k některým věcem vyjadřují. Od členů kapely Mötley Crüe, přes manažery, jiné členy jiných kapel až po rodinné příslušníky. Deníkové zápisky tím tak získávají další rozměr. Některé věci jako by si každý pamatoval trochu jinak.
Jinak grafická stránka knihy, jejíž vydání jsem měla v ruce, působí drsným, rozervaným dojmem, čímž tak vlastně podtrhuje to, co Nikki Sixx ve své knize popisuje. Jediné, s čím jsem trochu bojovala, byly některé pasáže, kde na černé stránce byl text vytištěn v tmavě červené barvě a to se četlo fakt dost špatně (pro mne jako čtenáře dost nepříjemné). To je jediný důvod, proč strhávám jednu hvězdu.
Každopádně kniha si určitě zaslouží svoji pozornost. Už jen právě proto, jak autentická je. V řadě věcí dokáže otevřít oči.
Není potřeba komentovat... Tohle bylo to nejlepší, co jsem si kdy mohla přečíst.
Ať už kvůli tomu, že mám ráda Mötley Crüe i Nikkiho, ale v té knize je naprosto všechno. Silný příběh i celá kniha... Už se těším až si ji přečtu znovu :D
Pro mě je to krásná surová realita, která má své kouzlo. Nedokážu to popsat a ani nechci, kniha ve mně zanechá stopu a jsem za ni ráda.
Na to, že jsem knihu sháněla téměř sedm let s neskonalou touhou ji přečíst, hodně mě zklamala. Čekala jsem něco trochu více než pouhé opakování fráze “šlehnu si, zavřu se do šatny, bojím se přízraků” , případně “už 5 dní jsem čistej”, věřím, že to je těžké, jako s každou i velice prostou závislostí. Úsměvných momentů se pro mě také moc neobjevilo, ve srovnání například s knihou Ozzyho Osbourna “I’m Ozzy”, kdy jsem se řezala od začátku do konce.
Na druhou stranu oceňuji popis toku myšlenek, měla jsem pocit, že opravdu nejde o nic jiného než dávku.
Výborná kniha. Škoda, že Motley Crue sú pre mňa stále nepočúvateľní. Aj keď som sa vďaka tejto knihe veľmi snažil.
Ježíš to je ufňukánek. Se mnou se teda život vůbec nemazlil, možná jsem to měla ještě komplikovanější, ale nechovala jsem se jako fracek. Jasně nejsem rokenrolova hvězda....
Mám pocit, že kdyby měl Nikki Sixx vaginu, ustál by vše s větší grácií. Parádní knížka o nelásce k sobě samému.
Udělala bych z toho povinnou literaturu. Mám verzi z 2017, která obsahuje i dvě předmluvy a dva dodatky. Bylo to skvělé čtení. Přesně taková ta kniha, kterou hrozně chcete a zároveň nechcete dočíst.:) Každopádně, totálně nechápu, jak je možné, že ten člověk ještě žije a vůbec. Musel asi pobrat všechnu smůlu a všechno štěstí.
Že zrovna ti nejhodnější a nejchytřejší lidi si ze života dělají to největší peklo...
Tuhle knihu jsem četla před lety a velice mě zaujala,měla jsem ji půjčenou od kamarádky. Letos jsem si ji chtěla koupit ale už se nevydává ale naštěstí letos vydali znova tady tu knihu ale v rozšířené verzy.Je velice stejná jenom jsou tam dopsané určité pasáže a život po tom všem.Skvěle na to i navazuje jeho další kniha Tohle bude bolet kde popisuje život po tom všem. U mě je to báječná kniha,která nejen pobaví ale u některých pasáží si člověk řekne že tohle by zažít nechtěl a odradí ho to od všech návykovích látek.
Tuhle knížku mám v originálním (EN) vydání a je to jediným slovem "EPICKÉ"...
Tahle kniha byla jedním slovem jízda. Nikki je nesmírně přemýšlivý, citlivý a houževnatý člověk. Jakmile je čistý jsou jeho myšlenky hluboké, niterné a plné psychické bolesti. Když je na drogách uzavře se do skořápky arogantního dobytka, který nikoho a nic nerespektuje, ale ve skutečnosti jen zoufale volá o pomoc. Jejich hudbu neznám, tento žánr neposlouchám, ovšem kniha je upřímným svědectvím feťáka, který si vlastně musel nakonec pomoci sám. Jsem ráda, že to dokázal. Lepší než Memento. Doporučila bych jí mladým.
Myslím, že si z této knihy každý něco odnese. Já jsem díky ní poznala skvělou kapelu.
Někdy to bylo depresivní, někdy veselé a někdy nechutné, ale asi právě o tom život rockových hvězd je. S takřka neomezeným množstvím peněz a povolných fanynek bych ani jiný styl života, než vedl Nikki i ostatní členové týmu, neočekávala. Měl jenom zatracený štěstí, že to všechno přežil a mohl se s námi podělit o tento unikátní příběh, navíc vylepšený parádními komentáři zúčastněných osob. Oceňuji i originální design knihy a vložené fotografie.
Naprosto výborná kniha. Chtěla jsem si ji přečíst už několik let, ale dostala jsem se k ní až teď a to díky knihovně. Vřere doporučuju všem, co chtějí poznat, co to je pravý rockový život. Oceňuji, že je Nikki ve svých denících opravdu otevřený, místy citlivý až je vám ho hrozně líto. Místy si říkáte, že to je furt to samé dokola a nic nového nezjišťujete, ale to napomáhá pochopit to, že lidé užívající drogy se právě v těchti bludných kruzích furt točí a neznají cestu ven.
Nejsem zarytým fanouškem Mötley Crüe, ale některá jejich alba si občas rád poslechnu a samotného Nikkiho Sixxe považuju za inteligentního a sečtělého člověka, dalo by se říci až renesanční osobnost - hudebník, spisovatel, fotograf, rádiový moderátor... a mimo jiné i vyléčený feťák, který utekl hrobníkovi z lopaty... a to doslova.
Sixx ve své knize popisuje nejen své drogové eskapády, ale rovněž zde vysvětluje své sklony k sebedestruktivnímu životu, které mají počátky v jeho dětství. Čtenář se dostane do mysli zfetované trosky, kterou ve stavech rauše pronásledují halucinace a která nezná hranice sebepoškozování, když je nucena si kvůli rozpíchaným pažím dávat dávku do krku nebo přirození. Vše je popsáno bez příkras a dojem z knihy skvěle umocňuje její zajímavé grafické zpracování.
Víc než všechny kladné recenze o knize nejvíc vypovídá to, že pomohla spoustě lidí překonat jejich vlastní závislost. A o tom to je.
Přečetla jsem jí jedním dechem, skvělá, famózní a můžu ji každému doporučit. Koupila jsem si druhý díl "Tohle bude bolet", a doufám, že mě nezklame.
Nikki je sobecký, sebestředný magor posedlý mocí, ale k pomilování. Já měla a mám pocit, že ho chápu...
Nic objevného. Že rockový hvězdy žily divoce, se ví. Přesto to bylo zajímavý, četlo se to jedním dechem a taky poznámky jednotlivých aktérů za deníkovými zápisky mě bavily.
Den jsem si nechala na rozmyšlenou a svůj názor jsem nechala vykrystalizovat jako čistej herák.
První dojem byl pln zklamání - prostě to je fetka. Jen další dítě svedený na zcestí slávou, bohatstvím a možnostmi, co neumí ukočírovat svoje touhy. Takže, what else? Sixx měl to štěstí i tu smůlu, že se narodil v době, kdy se rodil rock´n´roll, drogy byly na vzestupu a on byl správnej magor na to, aby šel hlavou proti zdi.
Takže na druhý dojem jsem viděla sebestřednýho cvoka, kterej dělá všechny věci na 100%, od braní fetu přes nenávist k rodině až po psaní muziky. Je až s podivem, že přes všechno, co do sebe valil, byl příležitostně schopen relativně racionálního myšlení. A z těch záblesků uvědomění je patrné, že je to velmi inteligentní člověk. Temná duše, která si myslela, že zažila Peklo, ale ve chvíli setkání se smrtí ho nejspíš někdo zbaběle poslal zpátky, protože byl dokázal i Ďábla přimět tancovat tak, jak on píská.
Takže ve výsledku je tato kniha nejen kniha o magorovi, co s*al všechny okolo svými rádoby vtipnými nápady, ale je to i jeho osobní terapie, náhled do minulosti a poučení pro druhé.
Je trochu smutné, že člověk, kterej patřil k těm, co formovali rokenrolovou scénu, je v současné době spíše v zapomnění, znám snad jen proto, že "to je ten týpek, co byl dvakrát klinicky mrtvej, ne?" A to k němu vzhlížel i Slash! A Maidni jim byli předskokani!
Život je divnej. A divokej. A taky zatraceně krásnej.
Užasná kniha !
Nečetla jsem ještě žádnou takovou knihu, kde by někdo vyloženě popisoval jak se cítí sjetej a jak moc to je na h***o. Heroin je prostě zlo ! (zkušenosti nemám) :D Je super jak je tam vždy vyjádření osob k Nikkiho chování nebo prostě k čemukoliv. Historka ohledně Slashe mě naprosto dostala :D Je super, že se i dozvíte jaký měl Nikki názor třeba na Genna Simmonse, Stevena Tylera, Axla, Prince atd a i naopak jaký názor měli oni na něj :D
Jsem ráda , že se z toho dostal a hrozně ho obdivuji za to že dokázal přestat a za tuto knihu, že se s něčím takovým vůbec svěřil. Nikki byl a možná ještě pořád je děsnej magor, ale mám ho ráda! :D
Mötley Crüe -Věděla jsem že existují ale nikdy jsem je neposlouchala a teď jsem si je hrozně oblíbila a každý den sjedu minimálně jednu písničku. Co jsem při čtení této knihy pořád dělala bylo to, že pokaždé když tam někdo zmínil nějakou písničku nebo nahrávání klipu nebo něco takového..vždy jsem letěla k noťasu abych si to poslechla nebo to zkoukla :D Koukala jsem jak jednotlivé osoby vypadají třeba Vanity atd.. :D Výborná kniha :)
Ještě se vrhnout na: Tohle bude bolet ..a bude to ideální :)
Doporučuji všemi deseti.
Nikkiho Sixxe mám ve veliké úctě. Ani ne tak pro to, jakým byl a čím si prošel, ale spíš tím, jaký je dnes a jak se dokázal změnit. Heroinové deníky jsou skutečné zápisy deníku, takže místy je to čtení poněkud stereotypní a nezajímavé, jindy zas trochu sebereflexivní. Je v tom krásně vidět, jak Nikki trpěl díky všem těm okolnostem. Rozpadlá rodina, vztahy v kapele, kdy na vás vše stojí a leží a do toho hledání si svého místa na slunci. Na knize se mi hlavně líbily zpětné pohledy všech zůčastněných, až na panbíčkářskou Evagelist Denise Matthews (dříve Vanity), jejíchž kecy o spáse a hledání Boha či náruče Ježíše mě totálně iritovaly. Nejlepší byly historky o akcích s Tommym, bodyguardem Fredem Saundersem nebo Slashem, který se pochcával v posteli. Vůbec nejdrsnější, nejulítlejší a totálně nejvtipnější pasáž ever byla návštěva rádia, která se z rozhovoru s kapelou zvrhla v totálně ujetou soutěž: "Hádej, co to je za zvuk!" :-D Už na tomto deníku bylo hezky vidět, jakej je Axl Rose kretén, to mi dobře zvedlo náladu. Pak samozřejmě zpětný a střízlivý pohled samotného hlavního aktéra byl k nezaplacení. Nikkiho schízy ve skříni nebo když volal na ochranku, že mu po zahradě lezou cizí lidi byly docela drsný. A ty jeho nálady. Jaký byl tehdá pěkně namyšlený hovado a zničený člověk...
Možná se budu rouhat, ale mám přeci jen radši Tohle bude bolet. Tam Nikki ukázal, jak je hodně kreativní a nadaný člověk. Deníky ho ukazují jako slabocha, čímž vlastně také byl... Jsem rád, že o tom mluvíme již v minulém čase a že to vše přežil. Byla by ho škoda.
Co na to říct? Na knihu se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu, ale většinou to stejně sklouzne k faktu, že je to prostě výpověď feťáka, což nese jasnou daň v podobě cyklení obsahu, takže autor je trochu jako kolovrátek. První třetina je v podstatě ubíjející, ale když Motley Crue vyrazí na tour, začínají se dít věci. Nikkiho příběhy jsou tak bizarní a neuvěřitelné, že se často pozastavujete nad tím, jestli se to vůbec mohlo stát, ale na druhou stranu kdo jiný, než Nikky by měl prásknout, že se Slash po každém zmatlání pochčije v posteli nebo že po klinické smrti je nejlepší nápad utéct z nemocnice a doma si to znovu střelit. Asi nejzajímavější a nejhodnotnější jsou výpovědi rodiny, přátel, kapely, managementu a vůbec všech, co se kolem Nikkiho a kapely točili a aspoň trochu rozmělňují to deníkové bědování. Na konci knihy vám stejně bude líto, že už to končí, protože kvůli intenzivní zpovědi máte pocit, že jste autora doopravdy znali. Díky této knize máte šanci pochopit, co znamená projít peklem a zase zpátky...
Ano Nikky byl před třiceti lety totální vypatlanej magor, (a dost možná je i dneska :-D ), ale oceňuju schopnost sebereflexe i uprostřed nejhorších sraček. Tenhle chlápek je fakt dobrej.
Jaké to je skoro umřít? Co všechno s vámi udělají drogy, chlast a nezřízený život? Nikki je jeden z minima feťáků a alkoholiků, kteří se dokázali vzpamatovat a vrátit se do normálního života. Není co obdivovat. Jeho zápisky pocitů a zážitků z jednoho jediného roku jsou odrazujícím příkladem pro každého.
Není to tak špatný, ale zdá se, že kniha trochu trpí vlastností vícero chlapeckých deníků: soustředěním na fakta tam, kde by mohly být zachycené prožitky. Samozřejmě u těch deníků našich bratrů (ne, že bych nějaký četla) jsou to fakta typu "V jídelně byly špagety, pak jsem šel domů a hrál StarCraft" – kdežto tady je to: "Vopíchal jsem tři fanynky, co na mě čekaly u dveří pokoje, pak jsem je vykopal a dal si lajnu". Ale ono to vyzní lehce podobně.
Vynikající, odstrašující, ale zároveň i inspirativní. Úplně to křičí: "Jo, chci žít!" No, Nikki si musel projít peklem a 2x zemřít, aby mu došli věci, které došli mě bez těch "dramat" (díkybohu za to). Myslím si, že některé věci fakt nechceme zažít...
"1. Aby člověku zůstalo to, co má, musí se toho vzdát.
2. Nechte to být a nechte to na Bohu."
Nikky nás pouští skutečně k tělu a můžeme tak vidět všechno, co zažil skoro jako bychom stáli vedle něj. Upřímně, obdivuju ho, protože po tom, co všechno zkusil a dělal, byl v závěru ještě schopný alespoň zkoušet normálně žít. Knížku stojí zato přečíst, protože v ní je jedna z krásných ukázek toho, jak lze taky naložit s penězi a slávou a kromě toho si odnesete (nebo aspoň já jsem si odnesla) docela dost slušných myšlenek a názorů na život.
Měl by být Nikki Sixx obdivován? Můj názor je, že ne. Užíval si života naplno, nemusel řešit žádné problémy všedního typu a jeho jedinou starostí bylo jestli se má opít nebo zfetovat. Peněz měl dost, takže na drogy si nemusel vydělávat prostitucí nebo zlodějinou jako obyčejní feťáci. Měl slávu, holky, prostě všechno a ještě z toho všeho trpěl depresemi a měl problém se dokonce třeba osprchovat. Lidská psychologie je nevyzpytatelná, nešel jsem v jeho botách takže mi nepřísluší nikoho soudit. Vím, jsem zpátečnický moralista, ale dívám se na věc z pohledu obyčejného člověka.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie deníky vzpomínky autobiografické prvky hudební skupiny, kapely hudebníci, muzikanti
Kniha Heroinové deníky je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 487x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 144x |
| Chystám se číst | 288x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 9x |