Frank Carlton Serafino Feranna, Jr

Nikki Sixx · pseudonym

Populární knihy

Heroinové deníky

Mötley Crüe

Tohle bude bolet

Nové komentáře u autorových knih

Heroinové deníky

„Knihu mi půjčila dcera v mládí jsem poslouchala kapelu a byla zvědavá na autobiografii ( pro mě závažné téma moc mi ta představa závislosti nedělá dobře...) Příběh jsem si dávkovala postupně vždy jen pár stránek, kniha je depresivní a nechápu, že Nikki S. vůbec přežil... Grafické zpracování je teda neskutečný nádhera a obdivuji co dokázal narovinu napsat, kniha mě dostala nedokáži si takový život představit!!! Co dokáže sláva a peníze... Určitě stojí za přečtení“... celý text
— Jenny46

Mötley Crüe

„Do kapely jsem zamilovaná už nějakou dobu, kniha Heroinové deníky mě nadchla a tato kniha byla zase jedna velká jízda. Spousta informací, detailních pohledů i "zákulisních" informací. U knihy se člověk zasměje, pobrečí a nestačí se občas divit, smutné osudy... Nechcete dočíst poslední stránky, protože další už tam nejsou a bylo by skvělé kdyby tam byly další...“... celý text
— hana17.1.

Mötley Crüe

„Miluji knihy ,ale stejnou vášeň mám i k hudbě. Tato kapela není nejlepší ,ale je nejhorší co se týče jejich pověsti ohledně chování a způsobu života. Nejdříve jsem viděla film ,upřímně jsem byla zděšená. Vážně jsou na světě takoví magoři? :⁠-⁠D A to byl ten důvod proč jsem sáhla po této knize ta snad bylo ještě neuvěřitelnější. V ní co se týče jejich hudby vlastně nic není je to její biografie vyprávěná z 80.let. Mötley Crüe je rock' n' rollová kapela,ti to hoši dělali hudbu To ano ,ale hlavně to byli ti co žili až na dřeň. Jejich mejdany měli takové koule ,že se divím jak to mohli přežít. Šlo v nich hlavně o drogy alkohol rvačky orgie děvky o bolest a někdy i o smrt. Bylo to pro mě neuvěřitelné čtení!!! Tuto zdivočelou jízdu z Mötley Crüe doporučuji.“... celý text
— Jita160

Mötley Crüe

„Nedávno se mě na tuhle knihu ptal můj košický přítel mm13. Šoupnu sem bez jakékoliv úpravy moji odpověď: U té knihy je problém, že se strašně zaměřuje na soukromý život členů Mötley a skoro úplně ignoruje hudební stránku věci. Kdo se chce dozvědět, kde všude a s kým si který člen Crüe zapíchal, porval se, naboural nebo se zfetoval do bezvědomí, ten bude mít hody. Hudba ale jako by téměř neexistovala - je úplně na pozadí, snad až někde v šestém plánu. Nemám nic proti zábavným historkám z rock and rollového života, naopak, mám je rád. Ale jelikož jsem i fanouškem té muziky, uvítal bych třeba nějaké dobové recenze, informace o tom, jak která písnička vznikala, kdo dělal obaly desek a za jakých okolností... Historky ze zákulisí nahrávání jednotlivých alb, vyjádření jejich producentů, rozbor písniček... Prostě něco o muzice! A v té knize je toho přitom o hudbě úplné minimum. Zato tomu, jak se bubeník dal dohromady s herečkou z Dynasty, jaká byla svatba, jak pokračoval jejich vztah, co kdy řekla tchýně - o tom tam najdeš snad hned několik dlouhých kapitol. Taky v dětství všech členů se to ráchá neskutečně dlouho - dozvíš se všechno o tom jak se Nikki Sixx hádal s otčímem, jak vycházel s matkou, nebo jak si Mick Mars hrál s bráchou ve stodole na kovboje a Indiány, i se všemi detaily kolem. Prostě a jednoduše: Uvítal bych raději knihu, která se zabývá mnohem víc muzikou Mötley (a vším kolem ní) a trochu méně soukromím a rodinnými záležitostmi jednotlivých členů. To ovšem neznamená, že bych tu bichli nepřečetl tam i zpátky hned několikrát. :-) Pokaždé u toho ale trpím tím, jak zoufale málo je to ve skutečnosti o muzice.“... celý text
— Apache

Heroinové deníky

„Často vzpomínám na zážitky z mých alkoholových pubertálních let. Teď v relativně už rozumnějším věku jsem si vždycky pokládal otázku, zdali jsem to často i přes spoustu úžasných zážitků místy trochu nepřeháněl. Na tuto otázku už asi nikdy nezjistím odpověď, nicméně co můžu s jistotou říci je, že Nikkimu se opravdu povedlo dostat slovo přehánět do naprosto nové dimenze a přežít věci, které by normálního člověka dost pravděpodobně dostaly na hřbitov během prvního týdne. Je hodně děsivé sledovat, jak se skrze drogy dokáže člověk měnit. Díky zápiskům lze vidět, že Nikki leč byl typickým bláznivým rockerem, tak skrze myšlenkové pochody a styl psaní působil velice inteligentně. Uvědomoval si všechny své problémy a přesto, že né vždy se mu podařilo s nimi bojovat tak zarputile, jak by se asi slušelo, tak rozhodně nebyl tím typickým feťákem, který poslal mozek a samotné myšlenkové pochody na dovolenou a nechal se naplno pohltit drogami bez nějaké možnosti vrátit se někdy zpět. Z jeho zápisků lze také vycítit časté zoufalé volání o pomoc. Bohužel však nebylo nikdy dostatečně hlasité a silné, aby se jeho problémem doopravdy začal někdo zabývat. Samotné deníkové zápisky získávají zcela jiný rozměr také díky doplňujícím poznámkám ze současnosti. Ať už od samotného Nikkiho, nebo od blízkých členů z jeho okolí. Je skvělé vidět, jak někdy může mít na jednu událost několik lidí naprosto rozdílný pohled a názor. Co opravdu dokáže upoutat je grafické zpracování této knihy. Prakticky každá stránka funguje jako samostatné umělecké dílo obsahující spoustu různých fontů, malovaných obrazců, či reálných fotek, které naplno umocní požitek z této šílené doby. Tato kniha je opravdovým skvostem mezi deníkovými zápisky. Dokáže upoutat nejen úžasným grafickým zpracováním, ale dokáže Vás skrze naprosto neuvěřitelné příběhy dostat do šílených 80. let, které dokázaly stvořit něco takhle šíleného a nezapomenutelného jako byla kapela Mötley Crüe. Samotný Nikki je navíc důkazem, že i když se dostanete na samotné dno, tak nikdy není pozdě na to naprosto změnit svůj život a stát se člověkem, kterým jste chtěl po celou dobu být. 95%“... celý text
— RadimWiniarski

Přejít na knížky autora