Útěk z tábora 14

Čte se to překvapivě dobře, ale to, co se v knize děje, je čirá hrůza. Krutosti severokorejského tábora působí skoro jako z jiného světa - a přitom víš, že se to reálně dělo (a děje). Sinův útěk je tak neuvěřitelně šťastná série okolností, že má člověk pocit, že mu musel snad někdo krýt záda shora. A i když se dostal ven, je hrozně vidět, jak hluboce ho léta v lágru poznamenala. Ty následky si s sebou podle všeho nese dodnes.

Hodně na mě zapůsobila jeho odvaha pokračovat v šíření informací o táborech, i když by klidně mohl celý zbytek života jen mlčet a snažit se zapomenout.

Kniha mi zároveň dost otevřela oči v tom, proč tenhle režim vůbec pořád existuje. Člověk na to kouká prizmatem „jak tohle může svět tolerovat?“, ale když si uvědomíš, jak funguje globální mocenský boj a že informační toky mají v rukách ti nejmocnější… dochází ti, že spoustu věcí prostě vůbec nevíme - ani to, že je nevíme.

A úplně mě překvapila i lhostejnost části amerikanizovaných Jihokorejců k severokorejské otázce. Něco, co by člověk čekal, že budou řešit citlivěji, vnímají spíš jako vzdálený problém.

Doporučuju všem, koho zajímá Korea, lidská práva nebo obecně příběhy lidí, kteří přežili něco, co si většina z nás radši ani nepředstavuje.

Otevřená a syrová zpověď o životě v KLDR.

Příběhu bych dala pět hvězdiček, ale při čtení mi vadilo, že celý příběh nevypráví Sin. Ta ich forma by byla dosti přijatelnější a záživnější. Navíc autor prokládal text svými poznámkami ke KLDR apodobně a občas mě to rušilo při čtení.
Na druhou stranu příběh to je mrazivý, ty popisy, co se dělo v Táboře 14, je šílenost. Potěšilo mě, že jsou připojené fotografie.
Btw: Po napsání hodnocení jsem zjistila, že asi dva roky po vydání knihy se Sin přiznal, že některé události v knize si notně upravil, takže to dost kazí dojem z celé knihy.

Totálně strhující a mrazivý příběh Sina, který přežil peklo na zemi. Občas se mi při čtení dělalo špatně z těch zvěrstev, které si musel prožít už jako malý kluk. Doporučuji přečíst každému, aby se povědomí o těchto táborech rozšířilo.

Pro mě byla kniha zajímavá právě tou druhou částí, kde se popisuje problematika začleňování uprchlých Severokorejců do společnosti. Jak se ukázalo, samotným útěkem problémy nekončí.

Silné a mrazivé čtení, které mi dlouho zůstane v hlavě. Nedá se to úplně „užít“ jako běžná kniha, spíš vás to zasáhne. Příběh je drsný, někdy až nepředstavitelný, ale důležitý. Nešlo to číst jedním dechem, musela jsem si dělat pauzy, abych to vstřebala. Rozhodně doporučuju každému, kdo si chce rozšířit obzory o realitě, o které se málo mluví.

Při čtení člověk narazí na příběh, který je tak absurdně krutý, až má problém uvěřit, že se skutečně stal. A přitom nejde o ojedinělý případ. Nejsmutnější na tom všem je vědomí, že podobných osudů mohou být stovky tisíc – lidí, jejichž příběhy se nikdy nenapíší, protože neměli šanci uniknout. Lidé, kteří se neprovinili ničím jiným než tím, kdy a kde se narodili. Oceňuji, že autor do vyprávění vkládá i širší pohled na to, jak to v Severní Koreji funguje – propojuje osobní příběh s kontextem celého systému, což dává čtenáři hlubší pochopení. Tahle kniha mi připomněla, jak důležité je vážit si svobody, bezpečí a života, který mnozí z nás berou jako samozřejmost.
86%

"Paže má zkřivené namáhavou prací, které byl podroben v dětství. Spodní část zad a hýždě jsou zjizvené popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, kterým ho dozorce přidržoval nad plameny. Kotníky a zápěstí má znetvořené pouty, za něž visel vzhůru nohama během samovazby. Pravý prostředníček má u prvního článku useknutý - trest dozorce za to, že v táborové továrně na oděvy upustil šicí stroj."

Těžké, těžké čtení, které rozhodně není kamarád se slabým žaludkem. Několikrát jsem musela raději odložit. Opravdu se nechce věřit, že se tohle stále děje.
Autor trefně poznamenal, že ačkoliv jsou tyto pracovní tábory srovnávány s koncentračními tábory, tak je v nich zásadní rozdíl. Lidé, kteří se dostali do koncentračních táborů, byli lidé, kteří už byli zformovaní. Znali normální život, lásku, morální principy. Věděli, o co všechno přišli. Naopak lidé, kteří se narodí v severokorejských pracovních táborech, žijí hůře jak zvířata. Znají jen základní pud - přežít. A ani netuší, že by to mohlo být jinak.

"Zvrácená výhoda toho, že se člověk narodil v táboře, byla naprostá absence jakýchkoliv očekávání."

Kniha opravdu stojí za přečtení, ale slabším povahám bych nedoporučovala.

"Středoškolští studenti v Americe dnes debatují, proč prezident Franklin D. Roosevelt nenechal bombardovat železnici vedoucí k Hitlerovým táborům. O generaci později se jejich děti možná jednou budou ptát, proč Západ nic nepodnikl při pohledu na mnohem zřetelnější satelitní snímky Kim Čong-ilových táborů."

"Tibeťané mají Dalajlamu a Richarda Gera, za Barmánce mluví Aun Schan Su Ťij, Dárfúřané se těší podpoře Miy Farrowové a George Clooneyho. Jen Severokorejci nikoho takového nemají."

"Kim Čong-il byl horší než Hitler. Zatímco Hitler útočil na nepřátele, Kim likvidoval vlastní lidi v zařízeních jako Tábor 14."

Další svědectví z nejuzavřenějšího státu na zemi. Nebudu hodnotit literární zpracování, spíš výpovědní hodnotu. A to i přes nějaké menší nesrovnalosti rozhodně má.
Je až k neuvěření, že se tohle v dnešní době ještě děje a většina světa nad tím zavírá oči.

Drsně napsaná kniha o drsných praktikách severokorejského vězeňského režimu, které jsou nicméně bohužel pravdivé i ve chvíli, kdy píšu tyto řádky. Je fakt, že takových svědectví je třeba si vážit, protože byť podobné situace zažívají miliony severokorejců, tak tyto ojedinělé příběhy jsou o to více fascinující.

Podobně jako u mnoha knih z koncentráků mi to přijde přehnaný zcestný a ve výpovědi se to míjející.

Kimova fotka že v táboře NEBYLA?? Tak to těžko, tam visí všude a hraje z rádia, který nejde vypnout.

Ohnutí nemytí hladoví dělníci měli ještě náladu a sílu na yeb??

V článku na Idnes je že se na popravu matky díval s chutí...v knížce je že ji miloval...tak jak teda??

Jak mohla být matka v takových podmínkách-jen na zelí a kukuřici, mnohdy celodenně bez jídla když on jí to snědl, PLNOŠTÍHLÁ??? Nesmysl neskutečné.

Potom logicky: vězeň neznající svět za hranicemi by utéct nemohl, protože by absolutně nepřežil v moderním světě takže jaký že v poho doběhl do Číny, za chvíli si žil v hlavním městě jižní Koreje což je hodně drahá sranda a poté byl hlavní hlavoun organizace v USA, i když se anglicky učit nechtěl??? Jako jak jako??

A další nesmysl: byli tam za prokletí zločinců v rodě, tedy pochybuju moc že by vláda dovolila, aby se tam další a další generace rodily. Pochybuju že by chlapy a baby připouštěli. Co by pak s těma děckama dělali?? Vychovají prostě to co tam přijde ale nic novýho tam vznikat NEMŮŽE, stejně jako v koncentračních.

Holka ubita ukazovátkem. Další blbost. Víte jakou by to dalo práci někoho tenkou hůlečkou UBÍT???

Prostě KECÁ.
A to jsem teprve na straně 30.
Prostě stejný přehnaný vymyšlený kydy jako Yeonmi Park, s cílem co nejvíc šokovat. A to jsem v něj tolik věřila.

Tohle nebylo lehké čtení. Naprosto neuvěřitelný příběh uprchlíka ze Severní Korey spolu s detailními podrobnostmi ze života v této diktátorem ovládané zemi. Bída, hlad, smyšlené tresty, politická perzekuce. Politickým vězněm se tady může stát prakticky kdokoliv a zavedené pravidlo mezigeneračních trestů dělají viníkem celou rodinu od vnoučat po prarodiče. Uprchlí Korejci si neví rady se životem a jsou tak ovlivněni celoživotně...
Nejhorší na tom je, že kniha je 10 let stará a situace v Koreji se nezměnila. Šílené.

Díky této knize, jsem tak trochu poznal, jak se žije v KLDR. Že se to děje ještě v dnešní době, je strašné! Knihu mohu jenom doporučit.

Svědectví o životě v severokorejském táboře podané mladíkem, který znal pouze pravidla tohoto tábora. Výborně prokládané fakty o S. Koreji. Autentické, čtivé, naprosto šílené.

Sinovy popisky života v severokorejském táboře,kde vládne diktatura a vše se řídí nesmyslnými pravidly,určitě stojí za přečtení.

Stejně jako mi trvalo číst příběh plný krutosti skoro týden, autorovi a spolupracovníkům na této knize trvalo přemluvit Sina, aby vůbec vznikla .
Záleželo na jeho souhlasu. Nakonec po devíti měsících napjatého čekání řekl ano a článek z novin se stal obsáhlým příběhem, který zaujal miliony lidí po celém světě. Sin jako jediný utekl z pracovního tábora. jizvy nemá jen na duši, jsou to vzpomínky na mnohaleté mučení, zločinů na lidech a zabití jeho matky a bratra, které udal sám, protože byl matkou odmala týraný. Hlavně však si při pohledu na sebe vzpomene , jak na tom byla jeho psychika. Bál se skoro všeho, cizí lidé nebyli výjimka.
Důležité svědectví o tom jaké podmínky ve skutečnosti vládly v těchto táborech je doloženo nejen slovy , ale i fotografiemi zachycující Sina se spisovatelem a praktiky mučení .
Drsný příběh nejen o politickém dění.

Kniha rozhodně zaujala a velmi rychle ubýhala. V knize se střídá Sinův příběh a dovětky o Korey za branami tábora a širších souvislostech cesty do Jižní Korey.

Těšil jsem se na tuto knihu, protože je to velmi zajímavé téma, které není často popisováno. Trochu mne zklamalo provedení, ale určitě jsem se dozvěděl spoustu informaci.

KLDR - zlo v té nejcirejsi podobě.