Útěk z tábora 14

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji. Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy, podle odhadů v nich žije přes dvě stě tisíc lidí. Sin se v táboře narodil. Protože trpěl podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Holeně na obou nohách má od kotníků po kolena znetvořené od elektrického plotu z ostnatých drátů, které nesplnily svůj účel, protože neudržely chlapce uvnitř Tábora 14....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166296/big_utek-z-tabora-14-GZ5-166296.jpg 4.1898
Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Escape from Camp 14, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (193)

Kniha Útěk z tábora 14

Jellus
16. října

Ziji v miru v 21.stoleti...mam strechu, neni mi zima. Muzu jist, co chci kdy chci. Oblekat se podle pocasi a rikat si temer vse. Ctu casto o koncentracnich taborech ve stredni Evrope a byt je to uz nekolik generaci zpatky, stale jeste ziji lide, co to prozili a prezili. Presto ma ma generace obrousene moralni hrany filmy, serialy....

Na druhe strane planety mezitim jsou lide, co ziji, jako nekteri evropane v a po druhe svetove valce. Tem taborum se muze rict treba i farma na lidi, kdyz jsou lide vybirani, kteri spolu muzou mit deti a ty deti nikdy nemaji opustit ploty zarizeni.

Ohledne Severni Koreje mam nekolik prani. Prvni je cestovatelske a podivat se desitly let do minulosti a navstivit ji. Druhe prani je lidske, aby dynastie Kimu skoncila a lide poznali svobodu a vlastni vladu nad sebou.


Od knihy je velice tezke se otrhnout!

jasnyj
23. září

Zpočátku jsem chtěl knížku odložit. Po několika kapitolách jsem se však začetl. Děj je místy až neuvěřitelný. Je to pro nás těžko představitelné. Po útěku z Koreje v Číně byl děj zajímavý, potom však sklouzl do popisu Sinova boje se sebou samým v západním světě, občas proloženým jeho vlastními slovy. Sinovo vyprávění je dobře napsáno, některé autorovy vsuvky byly jistě potřebné na osvětlení děje, jen působily trochu rušivě. Konec jsem dočítal jen z "povinnosti" :) Samotné táborové desatero je smutnou výpovědí o pohledu na hodnotu člověka v Severní Koreji. Buďme rádi, kde jsme a važme si toho.


Eszminka
13. září

Šokující příběh..je hrozné , že to neskončilo v roce 1945 , ale že se to neustále děje. Stále existují pracovní tábory, kde lidé bojují o svůj život v nepředstavitelných podmínkách. Škoda, že příběh nebyl souvislý, internetové odkazy pod jednotlivými kapitolami trochu ruší.

Snoopi
12. září

Myslím, že je škoda, že kniha není v ich-formě. To, že všechno vypravuje vlastně autor, tedy muž, jemuž hrdina Sin svůj příběh vylíčil, celé knize škodí.
Nejde o autentický záznam výpovědi: autor má jakési "nutkání" neustále do textu zasahovat a všechno dění až nadmíru komentovat.
Ta forma mne skutečně mrzí, i když jí neodpírám její výpovědní hodnotu. Daleko více mne k tématu uprchlíků ze Severní Koreje zaujal román Masadži Išikawy "Řeka v temnotě".

Saela
02. července

Zatím nemohu hodnotit moc kladně. Knihu jsem nedočetla, přečetla jsem asi 1/4 knihy a musela ji zavřít. Čekala jsem od ní plynulý příběh, jak Sin žije v taboře, jak to tam vypada, co se tam děje a jak se mu povedlo utéct. První kapitola je shrnutí o fungování KLDR, tu kapitolu jsem skousla, myslela jsem, že to má čtenáře uvést do děje. Pak začal Sinův příběh, který je dost krutý a ráda bych si ho přečetla. Co se totiž v táboře děje v dnešné době se dá srovnávat s koncentračními tábory. Velice mě ale rušilo, rozptylovalo a hlavně odradilo věčné odklánění od příběhu. Autor vstupuje do děje dlouhými vsuvkami, jak Sina potkal, jak se jeho příběh měnil, jak dlouho mu trvalo ze Sina dostat fungování tábora... Prostě mi to přišlo takové chaotické a pak už jsem se ani na knihu netěšila, protože příbehu, kvůli kterému jsem knihu četla, bylo po 1/4 knihy pramálo. Určitě kniha stojí za přečtení, prokousat se k Sinovu příběhu. Ten kousek, co jsem četla, tak byl dost šokující a hrůzný. Já se dál do knihy bohužel neprokousala.. Třeba se do knihy pustím ještě jendou v jinou dobu a v lepším rozpoložení na podobné knihy :)

Mudry
02. července

Neuvěřitelné !!!

Marcel7
27. června

V této knize jsem se nemohla zbavit pocitu, že Sinův příběh je spíš upozaděn. Samozřejmě je potřeba čtenáři vysvětlit situaci a náladu v KLDR, ale měla jsem celkem problém tu knihu plynule číst. Nemluvě o jakýchsi násilných vstupů autora, kdy jsem si nemohla pomoct a nemít pocit, že autor sám příběh narušuje, ve špatný čas a na špatném místě, kdy mluvil spíše o sobě než Sinovi. Taktéž mi přišlo, že příběh byl takový povrchní a plochý a že stále něco chybí. Možná právě emoce, které přeživší z KLDR byli naučení nemít a necítit. Samozřejmě beru v potaz, že je náročné mluvit o takových traumatech a neustále se k nim dokola vracet. Nicméně, kniha a její příběh je až strašidelná a velmi nepříjemná.

vodovodnice
05. června

Na tuhle knížku jsem přišla díky dokumentu na festivalu Jeden Svět, kde Sin vypráví svůj příběh. Který je velmi těžko pochopitelný, alespoň pro mne.
Třeba v tom dokumentu Sin vyprávěl, jak se v táboře už narodil, měl bratra a maminku a tatínka. Něco jako rodina tady je, ale není to to samé jako u nás. V táboře něco jako rodinná láska neexistuje. Pochopila jsem, že mezi rodiči, kteří žili i venku ano, ale v táboře vás zajímá jen jídlo a jak přežít.
Takže když Sin vyprávěl o tom jak udal svoji matku a bratra, které pak přede všemi popravili, Sinovi to bylo jedno (protože se tam prostě staráte jen o to jak přežít), vedle něj stál otec, který při popravě plakal... Tenhle moment jsem rozdýchávala hodně dlouho. A dlouho mi trvalo než jsem to nějak vstřebala.
Po filmu jsme měli i debatu s režisérem tohoto dokumentu, bylo to pro mne velmi obohacující a tam jsem se dozvěděla i o knize, kterou jsem si pak sehnala.
Knížka pro mne byla skvělým doplněním toho co jsem už věděla z dokumentu a debaty s režisérem.
A i když jsem viděla vyprávění Sina na kameru, tak i ta kniha se mnou v některých momentech zamávala.
Je to vyprávění pro nás těžko pochopitelné. Ale dokud se Sin nedostal do Jižní Koreje (a pak cestoval po světě), tak do té doby nechápal co je to láska, přátelství a povinnost, do té doby to nikdy nezažil.
Proto je to co Sin vypráví pro mne tak těžko stravitelné. Ale je to velmi upřímná výpověď a jsem za ni ráda, že jsem si ji přečetla.

1 ...