pajaroh komentáře u knih

10% odvar původních knih napadený a vysátý mozkomorem.
Dobře, nostalgické čtení známých jmen je příjemné, ale udělat z příběhu Pottera divadelní hru a z hry knihu... to je něco jako literární avada kedavra.

13 12.01.2017

Velice pravdivá kniha o hledání pravdy v životě brána z různých pohledů známých i obyčejných lidí. Některé kapitoly zaujmou, jiné odzbrojí, smutné úvahy se střídají se všedními (zdánlivě). V knize je hodně hlubokých myšlenek, každá z nich stojí za přemýšlení a rozepsání minimálně na celou knihu... vše je podáno líbivým novinářským stylem, ale ten úvahám neubírá na kvalitě, spíše je přibližuje lidem.
Je to mé první setkání s autorem, ale určitě ne poslední, protože... "....mnoho píšících lidí si myslí, že svět výjimečných slov je tím nejlepším světem k životu."

2 11.01.2017

Příběh průměrný, dějová linie propracovaná, Snaha o napětí budiž oceněna (občas zaškodí), ale to hlavní se ukrývá v popisu přírody, okolí, historických souvislostí, sámské kultury i současných problémů nejen mezi místními obyvateli a Laponci, ale i v rámci tohoto etnika - očima člověka, který z tohoto prostředí nepochází, ale zná ho a je dobrý pozorovatel a vypravěč. Jistě, odborníkům na Laponsko a sámskou kulturu se mnoho věcí nebude pozdávat, ale pro laika či člověka, který zná tuto oblast povrchně a zajímá ho, je to přitažlivá kniha.
Pro zajímavost doporučuji francouzský dokument Sobí policie (2008).

2 11.01.2017

Povrchní příběh plný zbytečných zvratů a neuvěřitelného děje jakoby ani nepocházel od autora Klubu nenapravitelných optimistů a Vysněného života Ernesta G.
Postava Nezmara je mi jednáním i myšlením nesympatická, vojenské období jsem doslova přetrpěla. Děj odehrávající se v Indii je zajímavější, ale dle mého se téměř jedná o nedokonalý plagiát Shantaramu.
Nesmrtelnost hlavní postavy a přežití všechn nehod a náhod jsem nepochopila - ironie? Absurdita? Snaha šokovat?
Asi bych nebyla tak kritická, kdyby se nejednalo o J.M. Guenassia, ale takto...

5 05.01.2017

Román o dějinách Irska (podtitul)... spíše hromada střepů z povrchních příběhů popisující povětšinou milostné vztahy na pozadí historických reálií dle vzorce: lepá děva (popsána jako necudná modelka snažící se svést ubohého mladika - přemýšlivého filozofa/mnicha) a chrabrý, svalnatý, pohledný muž. Tak to za dob pohanů, křesťanů, Vikingů... asi nefungovalo.
Hvězdičku navíc za pěkný popis známých míst (Wicklow, Glendalough), bohužel je těchto popisů v knize málo.

30.12.2016

Velice příjemný a čtivý příběh s nádechem drsné romantiky Jacka Londona nikoliv o vlcích, ale o lidských šelmách.

3 28.12.2016

Poeticky a neuvěřitelně lidsky popsané nelidské zrůdnosti a příběhy, o kterých všichni víme a raději bychom nevěděli. Autorka se inspirovala skutečnými osudy, postavami a zručně je převedla do příběhu dvojčat. Poslední kapitoly a náhlý téměř happy end do děje moc nezapadají a příběhu podle mého malinko ublížily, nicméně i tak je to jedna z nejkrásnějších knih o Osvětimi, pokud se slovo "krása" dá vůbec s takovým místem spojit.

4 21.12.2016

Tak tomu říkám zvláštní kniha. Z počátečního příběhu vhodného pro pejskomily se rozvine (ne)chápání a vnímání světa postiženým osamělým člověkem. Díky odpudivě popisovanému zevnějšku téměř sympatická postava se nám otevírá skrze promluvu k agresivnímu jednookému psovi. Oba tvorové jsou postižení, jednodušší a jednají na základě špatných zkušeností z minulosti (otec, psův bývalý pán) a je to tak moc pochopitelné... stejně jako hlavní postava částečně porozumí chování svého otce díky vlastním reakcím na psa. Na první pohled se jedná o jakýsi monolog podivína k agresivnímu psovi kombinovaný s psanou road-movie. Tím hlubším pohledem se dostanete do světa osamělosti, naděje, pochopení a vnímání světa jiným způsobem... A možná to je úplně o něčem jiném, možná je to o společnosti, o domově, o vztazích...

Krásný jazyk (doporučuji číst v originále) a výborná kompoziční výstavba - nálada se promítá v "názvech" ročních období, děj přirozeně plyne a spěje k... zimě a příběh je díky prologu a epilogu celistvý jako kruh.

15 10.12.2016

Originální jako Zibura sám. Vkusně humorný, laskavě sarkastický. Tento cesto-lido-pis mě bavil a pobavil stejně jako jeho první kniha. I když je zde znát přirozený posun a větší spisovatelské sebevědomí, to hlavní - osobitý přístup, lidskost a vtip - si kniha ponechává.

8 06.12.2016

Krátká kniha pro dlouhé zamyšlení. Ano, počáteční příběh Hanny a Michaela je občas jemně řečeno zvláštní, jako by nám chtěl autor přesně sdělit pocity a myšlenky, ale bál se nepochopení. O tom vlastně kniha je především, o pochopení, odsouzení, o právu pochopit a právu či neprávu odsoudit a v neposlední řadě o odsouzení pochopení.

4 04.12.2016

Tak vážně nevím, co je tahle kniha zač. Zato vím, co to není. Není to thriller, není to love story, není to fantasy... ač má ze všeho kousek smíchaný s jemným odvarem Murakamiho (ne)pochopitelnosti (narážím na vlasy) a napětí dvojnásobné množstí. Takže můž názor na knihu je rozpolcen jako děj samotný - hlavní postava mi nebyla blízká (podezřívám autorku ze záměru), občas jsem při čtení obracela oči v sloup a přesto jsem knihu nedokázala ani na chvíli odložit. Autorka nás prostě posadila do rozjetého dějového vlaku stejně jako Normu a pak nás za jízdy vyhodila ven. Z těchto důvodů si poprvé za svou databazeknihovou historii dovolím neudělit počet hvězd.

Poprvé jsem knihu četla před cestou na Island, podruhé po cestě na Island. V prvním případě bych dala 3-4 *, podruhé 5*. Pan Burian krásně, vtipně a výstižně popisuje jednoduchým novinářským stylem své všední i nevšední zážitky a daří se mu zachytit atmosféru Islandu. Líbí se mi, že tuto zemi neidealizuje a nelíčí ji jako rajský ostrov v Karibiku jako jiní populární cestlovatelé (promiňte pane Kolbabo), protože to Island není. Island je krásný sám o sobě a bez příkras - se svými depresivními lávovými poli, deštivým počasím a šíleným větrem.

4 22.11.2016

Zajímavá a nápomocná kniha. Autorka správně poukazuje na hlavní problém soužití člověka a psa - tedy na to, že lidé k psovi často přistupují jako k sobě rovnému, jako k partnerovi či k dítěti ("vždyť on mi rozumí...") a když pak pes udělá něco přirozeně psího, je z tohoto činu hned zákeřná zvířecí pomsta. Ze začátku jsem chvílemi měla pocit, že autorka popisuje stroj a ne zvíře (také poslední poznámka o kastraci je velmi kontroverzní - a to mám kastrovaného psa), pes je sociální tvor, je schopen vztahu k člověku a psí věrnost a láska na zvířecí úrovni není jen výmysl. Nicméně tímto přístupem pravděpodobně chtěla jen zdůraznit rozdíl a hierarchii mezi lidmi a psy.
Mnoho užitečných rad a návodů jsem úspěšně vyzkoušela v praxi, nicméně největším přínosem této knihy je opravdu psychologický pohled na věc (výborným příkladem je kapitola o trestání psů = okamžité ukončení + vybití frustrace), pochopení a vcítění se do psího chápání lidského světa a civilizace, která je i pro nás často nepřirozená a násilná, natož tak pro zvíře ("svět Gornů" je úžasná pomůcka).

5 18.11.2016

Tolik blízkých témat: Kanada - cestování - život v divočině - samota - v jedné malé knize nemohou nezanechat hluboký dojem, přestože je kniha jednoduše napsaná. Samotný přístup autorky a volba strávit zimu o samotě nutí k hlubšímu zamyšlení PROČ. Snaží se být úpřimná, popsat pocity radosti i smutku, ale stále cítíme nedůvěru a strach otevřít se světu. Ale i to je svým způsobem blízké. Je škoda, že autorka používá pro popis jednotlivých míst, dnů, cest formu stručnějších záznamů, nespojuje knihu do jednohou plynoucího celku. Nicméně popisy přírody a chování zvířat vnímaná jako znamení jsou tak silná, že dávám 4*.

4 18.11.2016

Stručné, studeně odtažité, ale přesto blízké a vřelé. Krásné a drsné, tradiční a seversky specifické - prostě Norsko. Taková je i tato trilogie. Zvratové události ovlivňuící život hlavních postav jsou shrnuty do jediné oznamující věty, myšlenkové pochody a úvahy jsou detailněji rozepsány. Vedlejší postavy se okrajově míhají dějem, často neznáme jejich jména, ale cítíme, že tam všechny patří - stejně jako stromy ve "věčně zpívajících lesích". Kombinace severského počasí s útulným interiérem se nenásilně zrcadlí ve vzhledu hlavních postav a jejich duševních pochodech, zvláštní propojení tradičního a neměnného s nutnou přizpůsobivosti. Ano, musíme vzít v potaz starší vzletné vyjadřování a rozpačitý začátek, ale tato kniha je prostě silná. Silná a moudrá.

7 14.11.2016

Čtivé povídky prostoupené láskou k přírodě a úctou k životu, sympatické postavy žijící ve svém introvertním světě. Ačkoliv povídka nepatří mezi můj oblíbený prozaický útvar, Anthony Doerr mě i v této knize ve většině případu dokázal zaujmout.

9 03.11.2016

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že jsem si tuto knihu dovezla právě z Isladnu, který je tak specifický jako samotné vyprávění a popisovaný přístup postav k životu. Je důkazem toho, jak člověka ovlivňují při hodnocení zkušenosti a cesty - kdybych na tom místě nebyla, kniha by nejspíš nezískala více než 2 hvězdičky... Ale k věci: poetické vyprávění o starých časech na izolovaném Islandu není (i přes čtenou anglickou verzi) náročné, náročnější je samotné hlubší zamyšlení o osudech, volbách a snaha pochopit naznačené myšlení hlavních postav. Asi jako když se snažíte poslouchat ticho...

4 31.10.2016

Jistě, Hostina pro vrány je méně akční než Bouře mečů, ale není to na škodu. Autor rozšiřuje svůj svět a popisuje osudy vedlejších postav i dosud méně známá místa. Neuvěřitelné, že i po tolika stránkách je úroveň tak vysoká.

4 13.10.2016

Zajímavé postřehy z turecké společnosti, historie, politiky i ze života obyčejných lidí. Polský novinář přibližuje vzdálené a často nepochopitelné události nám blízkým stylem.

11.10.2016

Už je toho moc. Opakující se motivy, extravagance postav a snaha šokovat na úkor příběhu. Nečíst knihu v originále, asi bych ji odložila. Na druhou stranu - lze kritizovat Irvinga, že je příliš "Irvingovský"?

4 08.10.2016