pajaroh komentáře u knih
Vzhledem k vyššímu očekávání díla tohoto autora pro mne kniha byla vcelku zklamáním. Nepodařilo se mi vžít do pocitů postav "vrchní smetánky" ani do postav nižší společenské úrovně - to mi opravdu byl bližší Mendelův trpaslík. Bisexuální orientace téměř všech ženských postav a zbytečné popisy vztahů a sexu knihu zařazují z velké části do červené knihovny. Zajímavý je popis architektury a atmosféry vily. Škoda, škoda, škoda.
Musím zopakovat výstižné slovo z jiných komentářů - slátanina. S Forrestem Gumpem bych příběh nesrovnávala, Forrest má myšlenku a plyne tak nějak krásně a poeticky, kdežto staříkovo vyprávění poskakuje jak kulhavá koza (či ukradený slon),
Moc pěkná zamýšlení výjimečného člověka o životě, lidských vztazích, osobní víře... Každá kapitola nutí k pohledu na téma z vlastní perspektivy... Černobílé fotografie podtrhují melancholickou vlnu, ale tak krásně podzimně melancholickou.
Doporučuji shlédnutí jedinečných dokumentů pana Špáty (především Lidé z hor, Láska, kterou opouštím...).
Klasika, kterou jsem četla několikrát, ale ani jednou ji nepochopila... Neoslovilo mě nic - postavy, prostředí, myšlenka lidského pokrytectví, sobeckosti, smutného divadla bohatých... tolik jsem se snažila, bohužel. Nejspíš moje chyba, je to přeci... Velký Gatsby!
Kniha plná potenciálu, který zůstal nevyužit. Dobré téma - povrchně popsané a nerozvité, stejně tak charakter postav. Příběh kupí jednu moudrou myšlenku za druhou, ale nezpracovává je, nehraje si s nimi... prostě jimi plýtvá. Hvězdičku navíc za povedený přebal.
Mistrné popisy šedivé Anglie v propojení s vnitřním světem postav, válečná minulost a rychle plynoucí děj dělají i z tohoto díla Charlotte Linkové více než obyčejný thriller či "ženský román". U této knihy se nelze nudit.
Krásná kniha. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli to, co Dutcherovi s vlky dělají, je správné nebo ne (uměle vytvořená smečka vlku kvůli dokumentu, problémy z toho plynoucí), ale každou další stránkou jsem si byla jistější a jejich láska k těmto výjimečným zvířatům mě přesvědčila. Přestože se v úskalích zbytečně nepitvají, člově s nimi soucítí a závěrečné kapitoly jsou velmi hluboké. V knize je jasný posun, který autoři osobně během let strávených se smečkou udělali směrem od lidí k vlkům a přírodě vůbec. Styl a literární hledisko nezaostává za obsahem knihy, v Jimovi i Jamie se skvěle skloubil literární talent s tím dokumentárním.
Skvělá kniha, stylem mi připomíná spisovatelku Ljudmilu Ulickou. Syrovost až surovost všedních dnů je krásně popsaná, s postavami čtenář soucítí a stejně tak je odsuzuje... život sám. Beznadějnost přežitého života na jednom sídlišti za komunismu je tak blízká.
Kniha je přínosná z hlediska přiblížení života hokejisty Bohumila Modrého, o Jáchymově a uranových dolech přináší spíše jen zkratkovité a známé informace. Ano, je to sice román, ale literárně nijak nevyniká, přeskakuje mezi jednotlivými osudy a místy a bohužel se nedaří proniknout k žádné postavě hlouběji. Škoda, že na tohle téma je tak málo dostupné literatury...
Velmi poeticky pojaté svědectví o historickém i dnešním Tibetu. Trvalo mi, než jsem se do autorčina stylu začetla a našla zajímavé v detailech pro mě vzdáleného světa. Ale každou kapitolou mi byla kniha bližší a z řádků jsem cítila autorčino osobní vyznání a smutek. Tato "věčná milovnice krásy" mísí básnický styl psaní (velká poklona překladatelce) a popisy Tibetu s ostrou kritikou politiky, necitlivými vojenskými i "budovatelskými" zásahy Číny.
Velká část knihy je zaměřena na detailní popis klášterů a důležitých osob v souvislosti s budhismem, proto osloví především milovníky Tibetu a jeho nábožeství/filozofie.
Přínos literární nulový, přínos do života 100%. Vskutku šílená zpověď člověka, který tuto knihu snad ani nemohl napsat, protože... tolik pádů a zklamání a deziluzí...
Jak už je zmíněno v předchozích komentářích, jedná se pouze o popis jednoho života v závislosti, autor nefilozofuje, nenabádá, neradí, jen otevřeně hovoří o sobě. Tento strohý styl přidává knize na autentičnosti. Skvělá je forma knihy, výtvarné zpracování, výběr písma a především zasahující umělecké fotografie "loutky".
Jedná se o sbírku článků o cestování, které vycházely v časopise Žlutý. Nenáročné, příjemné čtení na vandrovní cesty, zajímavá témata především o lidech. Velké plus za malý a lehký formát. Pan Horký je především cestovatel, ale spisovatelskou krev taky nezapře. Píše jednoduše, nenáročně, ale s hlubší myšlenkou a filozofií.
Zajímavý cestopis, který bych brala jako doplněk k četbě Hanzelky a Zikmunda. Styl je nejednotný, kapitoly píšou 3 autoři, střídá se popis, rozhovor, dopis, ale není to vůbec na škodu, naopak to oživí vyprávění. Různá témata jsou spíše nastíněna, stejně tak popis míst. Zajímavé jsou fotky, které porovnávají stejná místa s odstupem času. Pěkně se čte rozhovor s panem Zikmundem, moudrý člověk...
Nenáročné povídky o vinných či nevinných lžích, které mají pomoci ve všednosti či nuznosti života hrdinek. Jemná psychologická analýza od výborné spisovatelky.
Přímá dějová linie, nepříliš rozvitý příběh odehrávající se na pozadí historických událostí 17. století, zajímavý motiv dvojníka - z fyzického i duchovního hlediska. Přesto dávám pouze 3 hvězdičky, jelikož je to pro mě prozatím nejslabší Pamukovo dílo. A Pamuk je PAN spisovatel...
Jednoduchý příběh i styl, chytlavé téma. Zvláštní kombinace předvídatelného a překvapivého. Pasáže líčící život s vlky jsou zajímavé, ale zbytečně zjednodušené až nelogické. Na druhou stranu jsem knihu přečetla jedním dechem.... rozporuplné dílo :-)
Oddechové čtení plné severského naivismu, které neurazí, ale nezanechá výraznou stopu.
Název jako největší sladký ženský brak, ale navzdory tomu je kniha dobře a vtipně napsaná. O historii, vůbec pojetí či nepojetí manželství a partnerství různě ve světě, monogamie, polygamie, jak to vnímají odlišné kultury - moc pěkně se to čte. Styl Gilbertové mám prostě ráda, nesoudí, nedoporučuje, píše a sumarizuje s nadhledem, ale i s pohledem do osobního života.
Moc pěkný cestopis, spisovatel a putovatel ze sebe dělá toho nejobyčejnějšího člověka, ale je obdivuhodný. Zajímavé pasáže střídají ty vtipné... "po 4 měsících, kdy jsem na hlavě nosil dnem i nocí syntetickou punčochu, se má lebka proměnila v kypící bakteriální biomasu..."
Zajímavá je pasáž, kdy prochází Slovenskem aneb kterak Angličan vnímá naše zvyky, jídlo, pohled na známá místa. Nejpovedenější mi přijde putování Rumunskem a Ukrajinou, setkávání s "horskými" lidmi. Doporučuji každému, kdo se rád toulá jen tak se stanem či celtou...
http://www.outdooring.cz/Outdoor-clanky/Nicholas-Crane-Pesky-napric-Evropou-rozhovor