pajaroh

Přečtené 980



Mojenka
červen 2022 (22.-27.)
Mojenka 2022, Olga Stehlíková

Něco se mi na knize líbilo moc (samozřejmě ilustrace, také láska a vedení k přírodě, sbírání lesních pokladů...), něco méně. Celkově námět je krásný, jen mi ten přechytralý dětský pohled úplně nesedl stejně jako jakási rychlost vyprávění, stručnost, a na druhou stranu neumím posoudit, zda by mě příběh zaujal v dětství. To jsem milovala přírodní a zvířecí knihy (Veverku Zrzečku, Mít svoje vlastní zvířátko, později Bílého tesáka...), ale v této mi chybí kouzlo a rozvinutější fantazie dětského světa. Každopádně je to kniha, která patří do současné české literatury a trochu tam vyplňuje mezeru, co se originality týče. A doufám, že přivede k lesu a pochopení přírody co nejvíce dětí a třeba i "dospělých dětí".


Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou
červen 2022 (22.-27.)
Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou 2021, Tim Voors

Takto má vypadat dobrý cestopis = rovnováha mezi popisem cesty, okolí, společnosti a osobních pocitů. Je napsaný s osobitým pohledem a s filozofováním, ke kterému dochází (doslova) téměř každý dlouhodobý chodec. Kniha se mohla jmenovat Skvělé sdružování, jelikož té samoty si na PCT autor především v první části moc neužil (ačkoliv komunita hikerů je zajímavá) a ani o ni se svou povahou nestál. Postupem chůze/čtení se to mění a trailový Van Go si začne samotu užívat stejně jako společnost, což je krásné. Žádný velký drsňák zakusující medvědy na potkání, jak nám mylně napovídá přebal knihy, to není. Jednotlivé části mají v sobě zajímavé zvraty i znatelný vývoj. Překvapivý pro mě byl popisovaný (psychický) přechod z pouště do pohoří Sierra Nevada a poté postupné nalezení právě takového stavu duše i těla, kvůli kterému se pro dlouhý trail autor rozhodl. Jen ten motivační konec trochu skřípe. Každopádně je to borec!


O času a vodě
červen 2022 (15.-21.)
O času a vodě 2022, Andri Snær Magnason

Eseje o klimatických změnách, globálním oteplování a ekologii, které velmi rázně a názorně poukazují, kam lidstvo a Země směřuje. Přirovnávání věděckých výzkumů k islandským/grónským/... přírodním úkazům a reáliím je zajímavé, stejně jako vsuvky osobního pohledu a střípky z rodinné historie. Jen mi to chvílemi přišlo psaní alibistické. Autor sype popel na hlavu celému lidstvu i sobě za používání aut, letadel aj. Mluví o tom, píše o tom, poukazuje na chyby a spotřebu a šup, běží na letadlo mířící na konferenci. Mluvit, psát a informovat o problémech je důležité. Jen nevím, zda se tyto výkřiky dostanou na správná místa. A přestože o zmíněných ekologických průserech dobře vím (v porovnání s výbuchem vulkánu, mizením ledovce či rychlé prohře korálových útesů dostávají suchá vědecká čísla konkrétní podobu, což je osobní a výborné), je to těžké čtení. Protože jsou to útočné (nedivím se), rozlobené (už vůbec se nedivím) řádky o něčem, co mě trápí. Ten malinko pozitivní pohled na konci knihy je uklidňující, jen nevím, zda tomu obratu a doporučeným krokům věřím.


Příliš tiché lesy
červen 2022 (17.-20.)
Příliš tiché lesy 2022, Kimi Cunningham Grant

Oddechová četba z pěkného prostředí divočiny, předvídatelné jednání postav a velká inspirace v knize My Abandonment (která je mimochodem skvělá, ale v češtině nevyšla).


Jiná třída
červen 2022 (13.-14.)
Jiná třída 2022, Joanne Harris

Psychologický thriller, ve kterém autorka opět řeší téma prostupování moderního světa do historických míst a také oblíbené sociální problémy (vyskytující se v ději až přiliš často). Dlouho nechává čtenáře tápat a odhadovat bokem zmíněné "strašlivé" události, v jednu chvíli je to až příliš dlouho a nepřirozeně potlačené. Příjemné bylo zasazení děje do historické školy Svatého Osvalda a myšlenky zakonzervovaného starého profesora, ale chyběly mi mystické prvky a nádech tajemna, které jsem si u Harrisové oblíbila. Také poetika jejích předchozích knih se v této vytratila a zůstalo jen soustředění na lidské zlo.


Poselství hor
červen 2022 (09.-13.)
Poselství hor 2018, Reinhold Stecher


Biele: Ľadový ostrov Špicbergy
červen 2022 (02.-10.)
Biele: Ľadový ostrov Špicbergy 2021, Ilona Wiśniewska

Málokterý cestopis dokáže tak na dřeň odkrýt atmosféru a energii místa jako kniha polské autorky Ilony Wiśniewske. Její stručné, melancholické a nekompromisní popisy okolí, lidí, tmy, světla, turistiky jsou odhalující. Jednou větou či citací usedlíka dokáže přiblížit šílenost i krásu zdejšího života. Jediné slabší místo je pro mě kapitola o polské výzkumné stanici, ale chápu autorčinu "národní" zvídavost. O současných Špicberkách jsem toho moc nevěděla, maximálně o problémech s ledními medvědy, nízkých domcích, přírodě, klimatu... netušila jsem nic o obrovských opuštěných budovách, hotelových komplexech, turistických "lodních" návalech ani o tom, že Severního pólu může dosáhnout každý, kdo zaplatí (je tam pro turisty vytápěný stan s postelemi). A místní lidi, ti jsou opravdu jedineční... "Keď už si človek privykne na tmu, myšlienka na návrat svetla pôsobí zvláštne. Bez slnka je všetko jasné. Je zrejmé, že ďalej sa ísť nedá. Vtedy sa dá priestor ľahšie usporiadať. Temnota je svojím spôsobom pohodlná. 'Bojím sa, že sa vracia svetlo.' Katja sedí pri peci zavinutá do deky a pozerá cez okno, v ktoromsa odráža jej silueta."


Cesty na sever
? - červen 2022
Cesty na sever 2020, Zbyněk Černík


Pojízdný krámek snů
? - červen 2022
Pojízdný krámek snů 2018, Jenny Colgan

Pojízdné knihkupectví a Skotská Vysočina... tohle mě nalákalo. A můžu si za to sama, přebal a název mluví za vše. Chtěla jsem odlehčenější čtení z hezkého prostředí po několika náročnějších knihách. Což o to, z hezkého prostředí skotského venkova to je, ale odlehčený je příběh až na miligram. Opravdu v tomto žánru nepotřebuji super literaturu se složitým stylem, ale myslím, že i letní prázdninové čtení se dá napsat dobře s vtipem a nápadem. Tato kniha ani jedno nemá. Je jednoduchá až prostá (především ke konci, zádumčivý svalnatý farmář fakt bavil) a celkově tak nějak protivná. Jestli na tomto se dá utáhnout knižní byznys...


Kronika Libavska
duben - červen 2022
Kronika Libavska 2018, Jindřich Machala

Poklad pro někoho žijícího nedaleko Libavé. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o místech, která znám jen zarostlá a zbořená, o událostech, o kterých jsem od dětství slýchávala, a o mnoha dalších věcech, které jsem netušila. Obrazová dokumentace a staré fotky jsou obrovským přínosem (především v tomto šestém vydání) nejen pro představu, jak popisovaná místa, vesnice, samoty vypadaly, ale také jako záznam tehdejšího běžného života. "Nyní je všude ticho, které ruší jen štěbetající drobní ptáci v koruně staré jabloně. Lidé zmizeli a stopy jejich každodenního úsilí se stále více ztrácí. Příroda si všechno postupně bere zpět. Něco tu však po dřívějších obyvatelích zůstalo, co náletová zeleň a křoviny ještě dlouho nepřekryjí. Je to duch tohoto kraje, chcete-li, jeho genius loci. Je to neviditelná síla, nedá se popsat ani přenést. je nutno ji zažít. Možná poprvé krajinou projdeme, aniž bychom si něčeho všimli. A aniž bychom si toho všimli, něco nás nutí zastavit, rozlédnout se a zamyslet nad svojí, někdy pomíjivou snahou o přetváření všeho kolem nás za každou cenu."


Dějiny Skotska
duben - červen 2022
Dějiny Skotska 2007, Jenny Wormald

Jedná se určitě jednu z nejrozsáhlejších a detailně zpracovaných knih o dějinách Skotska, která se dá sehnat. Osobně jsem ji četla nebo spíše studovala na přeskáčku, podle doby, která mě zajímala, navštíveného místa. Z toho asi pramení pocit neucelenosti. Pro laika kniha působí učebnicově a obsahuje méně záživné pasáže, což není výtka, jen poznámka. Možná jsme z poslední doby rozmlsaní zábavně-poučnou literaturou. Určitě doporučuji milovníkům historie a Skotska, kteří chtějí jít a číst "hlouběji".


Projekt vlk
? - červen 2022
Projekt vlk 2021, Lars Berge

Velmi dobrá reportážní práce o kontroverzní nehodě ve stockholmské zoo, ale také o přístupu lidí k šelmám, zoo marketingu, zodpovědnosti. Přestože se autor snaží o objektivní zhodnocení nehody i celkového přístupu ke zvířatům, je jasné, jaký je jeho názor. A je dobré, že poukazuje na chyby, které se staly a které se stále dějí (i v takové vyspělé zemi), na přehnanou domestikaci a nerespektování zvířete-šelmy, na nepřirozené podmínky zajetí, chybějící prostor i nelogické seskupení ve smečce. A bokem zmíněné podmínky delfíních show a mořských akvárií mi vyrazily dech.


Neměnnost leopardích  skvrn
? - červen 2022
Neměnnost leopardích skvrn 2014, Kristopher Jansma


Bílá Voda
? - červen 2022
Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Svou dovolenou v Rychlebských horách jsem dělila mezi toulání se v jarních bukových lesích a po zaniklých pohraničních vesnicích - a podvečernímu spěchání ke čtení Bílé vody. Bezpochyby je to výborná práce z jazykové i badatelské stránky. Na každé stránce jsou znát hodiny a hodiny autorčiny dřiny i její spisovatelské nadání. Co se vyjadřování a stylu týče, zůstává pro mě Kateřina Tučková na prvním místě v české literatuře. K tomu z(a)tracená vesnice Bílá voda, která se mi dostala pod kůži už před... nu ano, 24 lety, kdy jsem na ni narazila při vandrování poprvé. Těžké, dobré téma ze silného místa, na to má prostě Tučková talent. Není to však bez výhrad. Jsou dlouhé části textu, kdy autorka nenechá čtenáře vydechnout a násilí je prostě moc. Také mnoho nevysvětlitelných zázraků, napravených zloduchů, náhodných setkání či nečekaných rodinných propletenců. Pravda, v církevním/náboženském tématu se takové zázraky přímo nabízejí. Mátlo mě mísení fikce a skutečnosti, přestože autorka zdůrazňuje, že se jedná o román, a osobnosti i místa, kterými se inspirovala, uvádí v doslovu. Možná právě ta uvěřitelnost je známkou dobrého psaní. A přestože se v typologii postav Tučková nevyhne klišé a jednostrannosti, jsem ráda za tu silnou kritiku "určitých skupin" v církvi, politice a myslivosti bez servítků.


Břicho nestvůry
? - duben 2022
Břicho nestvůry 2020, Louise Penny

Superdělo s děvkou babylónskou mi připadalo už opravdu přitažené za vlasy, no to jsem netušila, že se příběh trochu opírá o skutečnou událost a osobu. To mi z výsměšného úšklebku spadla čelist. Takže ano, opět dobře zakomponované reálné události do příběhu vesnice Three Pines, i když tentokráte trochu moc překombinované. Zajímavé, že ani po všech těch mordech a skrytých násilnících neztrácí místo na své atmosféře. A přestože vím, že Gamache není tlustý ale robustní, voní po santalovém dřevě a některé verše Ruth znám zpaměti, těším se, že na známé věty narazím v příštím díle (něco jako znělka Večerníčku), který snad bude po tomto slabším článku série zase výborný.


Anna z ostrova
? - duben 2022
Anna z ostrova 2019, Lucy Maud Montgomery

Asi jsem měla s milou Annou zůstat u prvních dvou knížek. Z té sympatické rusovlásky s obrovskou fantazií se v tomto díle stala protivná dospělá, která neví, co chce. S jejím věkem pro mě i kniha ztratila kouzlo dětské literatury a krásného světa barev, kvůli kterému tento žánr čtu. I styl psaní je odlišný, příliš rychlý, uspěchaný, nedetailní (kromě výplodů myšlenek Fil) a já se raději vrátím do předchozích Anniných let a do toho pravého kouzelného světa L. M. Montgomery, než abych v dalších dílech pokračovala. Za mě hodně přetažená hranice krásy a fantazie (první kniha) a kýče.


Osm múz mého života
duben 2022 (18.-25.)
Osm múz mého života 2016, Josef Koutecký

Zajímavé a příjemně vedené povídání s člověkem, který se navzdory těžkým situacím a zaměření drží svých pevných vzorů a kterého nelehké životní okamžiky , zdá se, jenom posílily. Nejvíce mě zaujala část rozhovoru o Praze, kdy jsem si uvědomila, jak krásné to je (a především dříve bylo) město, a také povídání o hudbě. Méně blízké je mi sbírání antik, které asi nikdy úplně nepochopím, ale k osobnosti profesora Kouteckého prostě neodmyslitelně patří. Takový pohled na svět i společnost bych si ráda připomínala častěji.


O obrovi, který neměl srdce v těle: Norské pohádky
? - duben 2022
O obrovi, který neměl srdce v těle: Norské pohádky 2012, Peter Christen Asbjørnsen

Za mě jedno z nejlepších zpracování severských pohádek co do formy i obsahu. Trollové, obři, skály, moře, zvláštní zvířata a občas i podobnost s některou z našich národních pohádek, jen drsnější a studenější. Moc krásné vydání.


Lesní glosy
? - duben 2022
Lesní glosy 2021, Josef Kroutvor


Na vrchol žádné zkratky nevedou
duben 2022 (15.-18.)
Na vrchol žádné zkratky nevedou 2013, Ed Viesturs

Nikdy jsem moc nechápala, co žene člověka do až takových extrémů osmitisícovek, proč se tam rvát a "pokořovat" a "útočit" na horu, dlouhodobě trpět pro 30 minut pocitu vítězství na vrcholu, zanechávat odpadky, trápit se slepotou, plicními problémy a občas těžit z dřiny jiných? Osmitisícové ego horolezců? Nutkání překonávat? Být první, čtvrtý, desátý? Tato kniha mi to malinko objasnila, asi to člověk v sobě má nebo ne. Musí to být nutkání, možná volání pra-povahy. Upřednostňuji odlehlejší, živou divočinu. To ovšem neznamená, že se o extrémním zdolávání těch nejvyšších něco ráda nedozvím. Navzdory mému nepochopení je tohle zajímavá kniha vypravující příběh a nutkání jednoho horolezce s rozumem, lidskostí i smyslem pro jakousi horolezeckou etiku. Autor popisuje především komunitu a konkrétní výstupy ve stručnějších zmínkách a mám pocit, že vyprávění pojímá spíše ze sociálního hlediska než z toho přírodního, velehorského...


Dlouhá cesta domů
? - duben 2022
Dlouhá cesta domů 2019, Louise Penny

Poklidné chvíle ve vesnici Three Pines s jemným tušením něčeho temného v pozadí vystřídají rozbouřenější dny na cestách po Kanadě i lidské (malířské) duši. Konec tradičně trochu překombinovaný, ale celkový dojem je velmi dobrý. Jak jinak. Prostě se touto sérií cítím obohacena - co se týče myšlenek, informací, vhledů do různých oborů i povah - a už teď se těším, jak si ji jednou přečtu znovu (nejlépe na podobném místě jako je teráska bystra Gabriho a Oliviera s kávou v ruce a někým jako "Henri" u nohou).


Annie
duben 2022 (04.-05.)
Annie 2021, Elizabeth Letts

Annie, opuštěná nemocná farmářka, která se stala symbolem mizejícího trampského ducha. Tu cestu ji opravdu nezávidím (nemoc, zima, vzrůstající kamionová doprava), ale její odvaha, odhodlání a síla, která se za popisy putování skrývá, to je opravdu něco. Jsem za tuto knihu ráda, přestože mám výhrady k nevyrovnanému vyprávění, zaměření na trochu zbytečné vedlejší detaily (moc mě nezajímal život novináře, který Annie zpovídal) na úkor samotné cesty, okolí. Přiblížila mi osobu, o které jsem zhola nic nevěděla a na kterou si ještě často vzpomenu, stejně jako na její čtyřnohé společníky, kteří se jí na cestě i v životě stali vším. A ráda bych si někdy přečetla vzpomínky, které na konci života sepsala přímo Annie.


Staré odrůdy
březen - duben 2022
Staré odrůdy 2021, Ewald Arenz

Díky anotaci i přebalu (byť je krásný) jsem se obávala, že to bude příliš poetické, nostalgické vyprávění o včeličkách na stromě. Naštěstí je ta poetika vyrovnána dramatem a psychologií a příběh vůbec není tak hruškově sladký, jak se zdá. Stylisticky vytříbené popisy jsou sraženy sprostou mluvou, stejně jako tolik vynášená práce s půdou s neustálým kontaktem s přírodou není v příběhu zachycena bez drsné dřiny, kruté povahy, pout a ztráty svobody.


Básně z Ledové hory
březen - duben 2022
Básně z Ledové hory 2012, Chan-šan

Tato filozofie je mi blízká, forma už méně, vysvětlující poznámky, předmluva i celkové zpracování jsou povedené, jen jsem na básně pohlížela spíše ze studijního hlediska, což asi není v tomto případě ten nejlepší přístup. Přišly mi hodně podobné, opakování řečeného.


Kodaňská Píseň písní
březen 2022 (24.-29.)
Kodaňská Píseň písní 2021, Annette Bjergfeldt

Příběh úsporný na styl vyprávění, nikoliv však na děj a emoce. Velmi dobře se mi četly netradiční osudy postav, jejich lidských/zvířecích vlastností i slabostí, eskapád (těch bylo někdy až zbytečně moc). Spisovatelce se podařil vytvořit kouzelný svět plný laskavosti, humoru i smutku a podivností, který občas působil chaoticky (a - jaj, ty výrazy typu "trtkání"... ) - ale ve kterém mi bylo velmi příjemně.


Z Kanady na Aljašku
březen 2022 (22.-28.)
Z Kanady na Aljašku 2017, Leoš Šimánek

Pěkné vzpomínání na kanadsko-aljašské dobrodružství, nicméně mnohé se ve stručnosti opakuje z předchozích knih - fotky i text. I tak je to příjemné čtení a literární cestování.


Ptačí ulice
březen 2022 (22.-24.)
Ptačí ulice 2016, Piotr Paziński


Wim Hof: Cesta Ledového muže
? - březen 2022
Wim Hof: Cesta Ledového muže 2021, Wim Hof

Tohle je zbytečná kniha, která jen papouškuje knihu Wim Hof - Ledový muž s přidanými sebestřednými vsuvkami úvodu a "druhého" autora K. de Jonga. Opět opakuji, že nehodnotím ani Wima Hofa ani jeho metodu, následovníky či milovníky otužování, pouze tuto jednu knihu. A hodnotím ji nízce.


Les a louka na talíři
březen 2022 (14.-22.)
Les a louka na talíři 2020, Gisula Tscharner

Pro toho, kdo se trochu o bylinky zajímá, kniha neobsahuje až tam moc nových rostlinných objevů, ale obměny receptů jsou nápadité a kniha je psána s takovou láskou k přírodě a s moudrostí, že mám chuť vyběhnout na louku a hledat začínající jarní bylinky, medvědí česnek tlačím očima a denně se modlím pro déšť, vláhu, ať se kořínky napijí. Kuchařka bylinných specialit ze mě nebude (nejčastěji "vařím" stylem utrhnout a strčit do huby), ale ta dochucená vína určitě zkusím. Jak jen autorce závidím podhorské prostředí...


Kudy vchází světlo
březen 2022 (14.-17.)
Kudy vchází světlo 2019, Louise Penny

Ne že by probouzející se jaro bylo ideální dobou pro čtení tohoto předvánočního dílu, ale kdo by čekal na Gamache třičtvrtě roku. Oproti mnohým pro mě tento díl nebyl nejlepší ze série, i když se děj vygraduje a vcelku jasně uzavírá. Asi příliš akce, čtenáři milující napětí si ho jistě vychutnají, já byla jako na trní a při čtení zavírala oči (nedoporučuji). To ale nemění nic na tom, že je to kvalitní čtení a laťka celé série se stále drží velmi vysoko. A inspektor se nám ukazuje v nečekaném světle (nebo tmě?)..., to se mi líbilo velmi.


Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP
? - březen 2022
Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP 2020, Lenka Vacvalová

Od odmítání přes předsudky až do obdivného cíle. Tak nějak by se dala popsat má knižní cesta s Lenkou Vacvalovou. Od té zmalované nány vyskytující se na místech, kde to miluji a chci tam být já (Kungsleden), jejíž obrázky mi furt nutí kolegyně, až po obdiv po dočtení, co všechno dokázala běžecky i lidsky. A to jsem ji před knihami neznala ani jako moderátorku ani ze sociálních sítí. Často této knize bývá vyčítána sebestřednost, no ať někdo zkusí napsat o svém běhu či pochodu a nezaměřovat se na sebe, to je pěkná blbost. A spíše než o sebestřednosti je to o sebepo(/vy)znání. A já dostala také pěknou lekci o předsudcích, přeci jenom ne každý, kdo nesmrdí a nezarůstá a na konci treku nevypadá jako kombinace yettiho a trolla (=můj případ), musí být dámička bez mozku. Na závěr jsem zjistila, že jsem na trase byla ve stejnou dobu jako autorka, krčila se pár dní v dřevěné boudě a schovávala se před deštěm (fakt ho bylo hodně), abych pochod předčasně vzdala, zatímco ona běžela dál. Trochu pokory a obdivu k druhým (i těm s rtěnkou) by mi neuškodilo a za tuto lekci děkuji. "Lidé si často myslí, že jsou jiní než ostatní. Že nesoudí, nestarají se o životy druhých, že žijí svobodně a mají otevřenou mysl. Avšak při prvním možném setkání s něčím, co je jiné než oni sami, jiné než to, čemu věří, úplně jiné než to, co žijí, začínají odsuzovat a nesouhlasí..."


Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
? - březen 2022
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději 2021, Aleš Palán

Jsou to velmi silné osudy podtržené citlivými fotkami, ale vedení rozhovorů mi v této knize nepasovalo a celkový dojem z výpovědí byl... průměrný, což si opravdu tyto příběhy nezaslouží. Přiznám se, že první a poslední rozhovor jsem ani nedočetla. A i když jsem se snažila vžít do životních situací žen (což samozřejmě nejde), v závěru mě zajímaly úplně jiné věci, než kterých se rozhovor týkal.


Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou
březen 2022 (03.-10.)
Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou 2021, Hans-Olav Thyvold

Nevím, jak si někdo může splést drama s humorem, tohle opravdu není žádná komedie. Většinou nemám ráda personifikaci ve stylu pejsci vyprávějí, ale v tomto podání jsem to vnímala jinak, jako útržkovité zachycení jednoho příběhu, stáří, osamělosti, především díky tomu že se nejednalo o žádné drásavé citové vydírání typu Psí poslání, ale spíše cynické postřehy k lidské povaze a způsobu života. A vypravěče jsem ani jako psa nevnímala. Nicméně celkový dojem z knihy je rozpačitý, jako by autor nevěděl, jak příběh uchopit, a zkoušel z každého něco.


Víc odvahy
? - březen 2022
Víc odvahy 2022, Lenka Vacvalová


Pobřeží Pacifiku
? - březen 2022
Pobřeží Pacifiku 2006, Leoš Šimánek

Opět příjemný cestopis dobrodruha Šimánka plný krásných fotografií i zajímavostí. Tento díl mi však přišel více než jindy rozkouskovanější, vzdálenější, méně o každodenní cestě, spíše o "zlatých hřebech" výpravy. Jako sepsané vzpomínky po dlouhé době s deníkem v ruce. Ale určitě stojí za přečtení a pokochání se.


Šestnáct stromů na Sommě
únor 2022 (22.-27.)
Šestnáct stromů na Sommě 2022, Lars Mytting

Spletitý příběh rodiny, který se odehrává ve 3 zajímavých oblastech: Norsko, Shetlandy, Francie, a právě atmosféra těchto odlišných míst je velmi dobře vystižena a pro mě i nejlepší částí. Na začátku stojí mladý tichošlápek z farmy a tušené tajemství. To se postupně rozplétá, drží čtenáře v napětí i přes občasné táhlejší místa. Nejprve mi vadilo vykreslení postav, jejich odevzdanost nebo naopak manipulace, ale možná právě proto, že jejich jednání bylo tak reálné a na závěr vlastně i pochopitelné. A ty válečné a poválečné útrapy a následky, ty ťaly do živého.


Kanada
? - únor 2022
Kanada 1998, Leoš Šimánek

Tyto cestopisy Leoše Šimánka z Kanady se opravdu příjemně čtou. Přestože autor nezachází příliš do popisů podrobností (a já bych je klidně uvítala), okamžitě vtáhne do míst, ročního období a společnosti - lidské, psí či medvědí. S nadhledem vzpomínajícího dobrodruha popisuje práci, samotu a fyzické výkony, které by málokdo zvládl. A ten velesrub na břehu jezera...


Kanada - Aljaška
? - únor 2022
Kanada - Aljaška 2003, Leoš Šimánek


Julie z vlčí smečky
? - únor 2022
Julie z vlčí smečky 2020, Jean Craighead George

Silný a krásně napsaný příběh a to zařazení do dětské literatury je velmi omezené škatulkování. Starý svět, který zmizel, a mně je smutno, že nemáme na výběr. "Měla své ulo a jehly, sáně, stan a svět svých předků. A jednoduchost tohoto světa se jí zamlouvala. Nebylo těžké mu porozumět. Tady venku chápala, že i ona patří do obrazu měsíce, hvězd, neustálého vzniku a zániku života na zemi. Dokonce i sníh byl teď její součástí, nechávala ho roztát a pila ho."


1 ...