Onlinepajaroh

Přečtené 841



Ztracená duše
? - květen 2021
Ztracená duše 2021, Olga Tokarczuk

Tuto knihu jsem zkoumala (četla je asi silné slovo) na lavičce pod stromy v parku, tolik podobném ilustracím na začátku knihy. Zdánlivě. Jedna žena vyplácela dítko, protože šlo vlevo a ne vpravo, druhá tupě koukala do mobilu, zatímco potomek utíkal na cestu, muž na vedlejší lavičce se opíjel pivem z okénka a rozhazoval kolem sebe kelímky... Nevím, zda by je jejich duše doběhly do konce života. Přibližně jedna stránka textu v době, kdy se cíleně snažím zpomalit. To je prostě Tokarczuk - vždy se u mě objeví v příhodnou dobu. (Nicméně ta cena za novou knihu je vysoce nadsazená).


Šikmý kostel 2
duben - květen 2021
Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Opět poctivý kus literární práce od Karin Lednické. Stylem zdařilejší než první díl, emočně více vysilující. Všechny ty známé události války i příchod sovětů (tedy témata, se kterými se roztrhl pytel knižního trhu) čtenář zažívá se známými postavami a ve specifickém prostředí a v tom je síla a originalita knihy. K tomu některé málo známé historické detaily, krátká odpočinutí u vyprávění z běžného života, nářečí...


Příběhy ryšavého Hanrahana – keltské variace
květen 2021 (02.-05.)
Příběhy ryšavého Hanrahana – keltské variace 1995, William Butler Yeats

Nevěděla jsem, co očekávat, a dostala jsem krásný (a bohužel krátký) fragment irské mytologie. Mám pocit, že každá věta a popis člověka, přírody, situace obsahuje mnoho nevyřčeného, přitom je jednoduše napsaná. A ty závěry příběhů - jako cesta to mlžného irského údolí. Jedna z těch knih, kdy děj zapomenete, ale pocit zůstane.


Okno na jih
duben 2021 (25.-28.)
Okno na jih 2020, Gyrðir Elíasson

Když spisovatel nemůže psát, tak napíše knihu o tom, jak nemůže psát. A když je to dobrý spisovatel, tak výsledek může být k přečtení - jako tato kniha. Strnulejší vyprávění okořeňují islandské reálie a drobnosti a koneckonců je to sympatický hrdina, který stylem vyprávění připomíná celkovou ostrovní náturu. Ale Kniha od řeky Sandá mě zaujala více.


Dlouhej špacír
duben 2021 (18.-24.)
Dlouhej špacír 2020, Zuzana Švoncová

"Špatný den na cestě je tisíckrát lepší než dobrý den v práci." Dixie, americká poutnice. Povedený pěškopis po části zalesněné, hornaté i civilizované Skandinávie. Líbí se mi úpřimnost a přímočarost (ano, opravdu nejsou všechny dny na dlouhých trailech zalité sluncem a pohodou, přijdou slabé chvíle způsobené okolními podmínkami i člověkem samotným), smíření, když "plány nevyjdou podle plánů", a naprosto dokonale je vystižena nátura různých lidí, známých, náhodných spoluvandrujících a pocity ze setkání - příjemné i ty méně. Pěkné jsou i vzpomínky na jiné životní cesty z druhého konce Evropy či kontinentu. A závěrečné kapitoly jsou tak pravdivé a plné nepřekonatelných přirovnání. Za mě by se autorka klidně mohla více rozepsat o okolí a přírodě, občas bych knihu přejmenovala na Velkej jídelníček, ale jasně, člověk se na toulkách zaměřuje na tyto veledůležité okamžiky (a z každé části putování si pamatuje spíše výtečnou polévku s domácím chlebem ulovenou v turistické chatě u jezera a šílený vítr na planině než tisíce pohodových kroků). Klimatizace ve švédských vlacích je pověstná (úplně každou dálkovou cestu sever - Stockholm jsem prožila stejně a vždy skončila s "knedlíkem" v krku). ...A mimochodem, kafe ve Švédsku je výborné.


Nebe nad Lhasou
duben 2021 (01.-15.)
Nebe nad Lhasou 2019, Ning Kchen

Tolik dobrých myšlenek, zajímavých duchovních i historických témat, nekonečných náboženských a osobních diskusí v prostředí krásného avšak neidealizovaného Tibetu a s neotřelými osobnostmi. Knihu jsem četla pomalu, vychutnávala jsem si ji, a přesto často v myšlenkách zabloudila. Některé kapitoly mi nebyly příjemné, ale patří do knihy, a přiznám se, že ke konci bych byla raději svědkem rozhovoru filozofa s mnichem než vztahových pochodů.


Poštou havraní
? - duben 2021
Poštou havraní 2018, Radek Malý

Knihu jsem si pořídila pro ilustrace Pavla Čecha, samozřejmě, jsou jako vždy působivé a zasluhují plné hodnocení. První jsem vždy prohlédla namalovaný svět, naladila se na atmosféru, barvy, místa, situace, které zobrazují... a až poté přečetla jednoduché verše. Málokdy jsem viděla náladu a vyjádření podobně, povětšinou jsem z obrazů cítila jiné světy než R. Malý a často básně působily až rušivě. Myšlenka napsat text k obrazu se mi líbí, ale prostě mi přijdou tyto verše k ilustracím příliš jednoduché (i když nejednou s pěknou myšlenkou) se snahou za každou cenu nahnat rým a neoslovily mě. Ilustrace: 5*, text: 1*


Když prší jehličí
březen 2021 (23.-30.)
Když prší jehličí 2021, Aleš Dostál

Dobře a autenticky je vykreslena krajina "mého" kraje kolem Řeky, atmosféra lesa a zajímavosti přehrady nové i staré, ze kterých jde cítít láska k přírodě. Bohužel i jiných míst působících jako pěst na oko. A pak ten lesní těžební průmysl, lov na zakázku... Přesně je na situacích popsána povaha lidí, ať už se jedná o zabírajícího chovatele dobytka v údolí či papaláše z Nové Pláně. Co proti tak agresivní hamižnosti zmůže jeden člověk? A kolik takových nenažranců je v mém malém okolí. Kdo nemá ambice, jakoby nežil. Příběh plyne, lesy mizí a mně se jen potvrzuje, že lidská povaha je pro přírodu mnohem větší katastrofou než kůrovec.


Žítkovské čarování
? - březen 2021
Žítkovské čarování 2013, Jiří Jilík


Pobřežní cesta
březen 2021 (19.-23.)
Pobřežní cesta 2020, Raynor Winn

"Člověk potřebuje krásu i chleba." John Muir. Jihozápadní Anglie - Devon, Cornwall, Tintagel, skalnaté pobřeží Atlantiku. Další z blízkých míst, kam bych se jednou chtěla vrátit. Jen bez těch davů rychlo-auto-insta-turistů, třeba si stezku prozkoumat mimo sezónu. Zpočátku mi neseděl popisovaný přístup, neustálé problémy a stěžování a říkala jsem si, jak jen může někdo takto jít dálkový pochod (nepopírám těžkosti, jen to pro mě není jen a jen utrpení, ale pak mi došlo, že pokud někdo ztratil domov, nemá peníze a vše ho bolí, tak nad krásami přírody a okolí nejspíš áchat nebude). Po pár kapitolách se však psaní stejně jako vnímání cesty změní a je prostoupeno TĚMI okamžiky. Oblíbila jsem si vypravěčku, její cestu vnější i vnitřní a přestože to není literární špička a často se opakuje, poselství knihy je silné (lidské předsudky, tupost, ničení krajiny ve jménu turismu). "Byla polovina září a vypadalo to, že podzim už je tady. Mohli jsme toho nechat, ale neměli jsme co ztratit a chůzí jsme mohli jenom získat. Tady jsme byli svobodní. Otřískaní živly, hladoví, vyčerpaní a zmrzlí, ale svobodní."


Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření
? - březen 2021
Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření 2018, Radkin Honzák

Přestože se mě toto téma netýká (a nikdy neříkej nikdy), je až překvapivé číst o tom, jak to mnozí lidé mají nastavené. Zajímavé povídání hodno Radkina Honzáka protkané lékařskými studiemi, vtípky, poezií i věděckými pokusy a sociálními výzkumy (například nejčastější odpověď na otázku, čeho lidé na sklonku života litují, mě překvapila - a já od té chvíle přemýšlím a filozofuji, co přesně znamená nežít život podle sebe).


Víťazky
březen 2021 (12.-19.)
Víťazky 2020, Lætitia Colombani

Příjemné čtení, i když ten přehnaně patetický konec dojem zhoršil. Současná dějová linie mi seděla mnohem více než příběh Blanche Peyronové, který nebyl tolik propracován, ale do děje patří a přináší zajímavé informace. Určitě by neškodilo se v případě tolika témat, historie i osudů více rozepsat. Pro zajímavost: https://www.salvationarmy.org/ihq/news/A916589C301DD246802578BE00544FCB


Lanny
březen 2021 (08.-12.)
Lanny 2020, Max Porter

Smutné zrcadlo společnosti. Při čtení jsem se posunovala na škále od občasného znechucení z popisovaného po nadšení z precizní literární práce. Určitě originální kniha, idylickou anglickou vesničku nečekejte.


Ptáci bouře
březen 2021 (04.-07.)
Ptáci bouře 2019, Einar Kárason

Islandská literatura je povětšinou specifická jako ostrov sám. A i když se tato novela odehrává na oceánu a je stručná, zachycuje dosti z povah ostrovanů, způsobu života.


O duši a dívce - Pohádky z hor
únor - březen 2021
O duši a dívce - Pohádky z hor 2016, Martin Vopěnka

I když - nebo možná právě proto - že do cílové skupiny "pro děti a mládež" nepatřím, tak tohle je ta nejpovedenější pohádková (?) kniha, kterou jsem poslední dobou četla. Ilustrace jsou krásné a pocit jen zesilují a já se ke stárnoucímu krkavci, Smrti a Věčnosti, osamělému vlkovi či myškám hledající drobky v boudě brzy vrátím. Tolik lásky k přírodě i poučení lze napsat jednoduše, netřeba tisícistránková filozofická díla. A moralizování není od věci, to je tam nejen pro děti.


Tři jablka spadlá z nebe
únor - březen 2021
Tři jablka spadlá z nebe 2020, Narine Abgarjan

Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.


Slunce zapadá na východě
? - únor 2021
Slunce zapadá na východě 2005, Věra Nosálová

Zajímavé téma (staré léčitelství), pěkné prostředí, hrozné zpracování. Úroveň psaní dívčích románků do 15 let, svým stylem degraduje přírodní myšlenky jako je bylinkářství, přístup předků. Vztahové zápletky jsou naprosto nonsens.


Sněžný levhart
únor 2021 (21.-24.)
Sněžný levhart 2020, Sylvain Tesson

Sylvain Tesson - jeho neklid, kočování mezi městem a přírodou, hledání, snaha a neschopnost zpomalit - to vše je mi tak blízké... ale tato kniha není úplně tak o něm. Je o obdivu k fotografovi V. Munierovi, o cestě a pochopení jeho osobnosti. O lidech a jejich nepřizpůsobivosti, civilizaci, osobní (ne)trpělivosti a o myšlenkách, které mě z 99,9% napadají, a to se netoulám tibetskými horami. A o přírodě, to hlavně. Doporučuji se při čtení dívat na fotografie V. Muniera z této cesty (https://vincentmunier.com/). Celkově je kniha rozpolcenější než V sibiřských lesích, nadmíru poetická a občas z obrazotvorné snahy zaskřípe přirovnání (šelma=zbraň hromadného ničení, vlci=grázlové) - možná je to překladem, nedokážu posoudit. Ale opět je to dobré čtení. Dost dobré.


Léčivá tajemství amerických indiánů - Učení svatého muže
? - únor 2021
Léčivá tajemství amerických indiánů - Učení svatého muže 2000, Gerhard Buzzi

Povídání podobné jiným knihám o náboženství a životě indiánů. Z tohoto hlediska jsem se o šamanismu nic nového nedozvěděla, ale je příjemné si opakovat o životě a duši ve spojení s přírodou a samotný příběh autora a jeho setkání s Dědem je pěkné (byť idealizované).


Nečíst
? - únor 2021
Nečíst 2020, Miroslav Krobot

Příběhy, které se odlišují stylem i tématem, přesto je silně propojuje autorova zajímavá osobnost. Všehochuť myšlenek o životě a kultuře určitě padne do noty milovníkům divadla. Přiznám se, že mi nesedly ilustrace, ale jinak příjemná zamyšlení v době, kdy se mi nedařilo ani nechtělo začíst do složitějšího dlouhého příběhu.


Barevné podkolenky
? - únor 2021
Barevné podkolenky 2020, Michal Novotný


Ovčí deník
? - únor 2021
Ovčí deník 2020, Axel Lindén

Je fakt, že v jednoduchosti je síla, takže buď je to geniální filozofické dílo bývalého univerzitního profesora, které jsem nepochopila, nebo blábol. Vzhledem ke stylu a faktu, že jsem pokaždé usnula do 2 minut od otevření knihy, se přikláním k tomu druhému. Prostě... krátké bezobsažné nic. A to mám ovce ráda. Doporučuji čtenářům trpící nespavostí.


O malíři
? - únor 2021
O malíři 2019, Pavel Čech

Opět krásný mnohovrstvý obrazový příběh s minimem textu. Mám pocit, že Pavel Čech vypoví více na centimetru svých kreseb než mnohý autor na 100 stranách textu. A člověk s jeho knihou v ruce cítí tu téměř zapomenutou nostalgii starých míst, časů a pocitů a dokáže se prostě zastavit a jen vnímat.


Bál šílených žen
únor 2021 (07.-09.)
Bál šílených žen 2020, Victoria Mas

Tato novela (román je opravdu nadsazené označení) je opřena o vděčná témata (duchařina, rodová nespravedlnost, nekalé praktiky doktorů, převtělení, a co tam ještě nepřidat nějaké to znásilnění a sebevraždu - to všechno na cca 180 stránkách) a o zajímavé, tajemné prostředí - starý blázinec, uličky Paříže konce 19. století. To všechno je velmi chytlavé a vyvolává nutkání číst dál a dál, ale styl psaní je ještě nevyzrálý, charaktery jasně načrtnuté, že čtenář nepotřebuje špetku fantazie a má přesně nadiktováno, kterak si oblíbit ubohé schovanky a nenávidět zlé upjané ošetřovatelky a doktory. No a pak ty jednoduché dialogy... Dovolím si hádat, že jak se autorka vypíše, bude dobrá. Do té doby průměrná oddechovka.


O zahradě
? - únor 2021
O zahradě 2018, Pavel Čech

U tohoto příběhu jsem si plně uvědomila známou věc, že knihy jsou cesty do jiných světů, jiných dob, ale i cesty do vlastní duše a minulosti. Kterak jsem si v dětství myslela, že konečná vlaková zastávka v našem městečku znamená hranici světa a jak jsem si představovala, co všechno za tou konečnou je a nekončí... Nádherná knížka pro toho, kdo nezapomněl. "A na jednom takovém ztraceném místě stála zahrada. Zapomenutá, tichá, obehnaná vysokými zdmi vonícími deště a kouřem. Tajuplné mapy neznámých kontinentů na opadaných omítkách."


Děti Volhy
leden - únor 2021
Děti Volhy 2021, Guzel Jachina

Guzel Jachina pro mě představuje spojení krásného jazyka, dobrého příběhu a zajímavého místa. Užívala jsem si popisy okolí, nálady řeky, specifik doby, izolovaný pohled na historické události i mystický nádech. Kdepak, žádná nuda. Dobrá kniha, temná a živá jako Volha.


Dudáci, draci a kouzelné víly
leden - únor 2021
Dudáci, draci a kouzelné víly 2019, Liba Švrčinová-Cunnings

Pomalu přecházím od skuhrání "já chci na cesty" ke čtení cestopisů. Ne že by to pomáhalo. Iritují mě autobusové zájezdy ve stylu objet co nejvíce významných míst za co nejkratší dobu, díky nim jsou turistická místa zavalena a ztrácí na své atmosféře (dodnes mi vyvstane na mysli šok ze Stonehenge nebo jezera Loch Ness, ke kterému jsem celé dny putovala pěšky). V případě autorky je tento způsob poznávání pochopitelnější a naštěstí kombinovaný s vlastní trasou, organizací i pěšími výpravami. Ale i tak je to skákání z místa na místo. Příjemné jsou jednotlivé legendy míst (klidně jich mohlo být více), připomněly mi kouzlo Irska i Skotska, jedinečnou náturu těchto zemí. Celkově průměrný cestopis o nadprůměrně krásných oblastech.


Dědečkové
? - leden 2021
Dědečkové 2011, Pavel Čech

Nevěřila bych, že lze tak krásně vytvořit knihu beze slov. Všechny ty výmluvné nostalgické detaily (kočka na komíně, hrnky na laťkovém plotě...) a zobrazení starých uliček a domů vyprávějí tiché příběhy a písmena by byla nakonec zbytečná.


Zima v kaňonu
leden 2021 (26.-27.)
Zima v kaňonu 1978, Walt Morey

Zimní izolace ve srubu uprostřed divočiny, samota, společnost poloochočených zvířat a trochu naivní dobrodružný příběh s důrazem na ochranu přírody - tak přesně tohle někdy potřebuji, užívám si vnitřní stránku příběhu a nad formou přivírám oči. Moc pěkné vyprávění pro dobrodružné mladé povahy.


Hřbitov nevěst
? - leden 2021
Hřbitov nevěst 2018, Tomáš Boukal

Konec se mi líbil a záhada ztracených dívek je chytlavá, zvlášť když se zakládá na pravdivých událostech. Také realistické popisy osad, počasí a oblasti - je vidět, že ji autor dobře zná. Samotný příběh v knize mě až tak neoslovil, je takový... mdlý. Mám raději autorovy naučné místopisy.


Duch tajgy
leden 2021 (13.-22.)
Duch tajgy 2020, Tomáš Boukal

Naprosto chápu, co autora do těch odlehlých míst táhne... cítím jeho nutkání a touhu poznat více, ztratit se v těch lesích, strach ze změny a že to všechno končí, rozumnou bázeň z míst a síly přírody... jen z těch původních národů zbyly jen drobky a střípky, které bezútěšnost zapíjí alkoholem a autor se realisticky snaží zachytit jejich "život" ... a mně je z toho smutno. V tom mám problém snad ve všech cesto/místopisech ze Sibiře včetně knih P. Brzákové či M. Ryšavého. Ale i tak jsem vděčná za nahlédnutí do těžké duše tajgy a srubů na kuřích nožkách.


Prameny živé vody
leden 2021 (12.-16.)
Prameny živé vody 1987, Miloš Kočka

Popisy čistých pramenů, horského vzduchu, jesenických hor i života tohoto krásného člověka, lidí kolem, tehdejších historických souvislostí (nepřesnosti a romantizování odpuštěny) mi opravdu sedly do nálady a moc se těším, až do údolí pod Chlumem zase povandruji a obejdu všechny prameny, které na své kráse málo ztratily. A samozřejmě Jeseníky (teď nemyslím asfaltku na Praděd) - to je láska na celý život. "Ta běžící, poskakující, šveholící voda, že je neživá? Jí rozumět by bylo více, než znát řeč ptáků a zvířat, poněvadž voda je víc, mnohem víc než všechno ostatní. Voda zná tajemství oblak, z nichž padá, a tajemství hlubin, z nichž vychází. Voda zná všechno: nebe, zemi, řeky, moře. Voda i všechno dovede: mění se v páru a mizí, rozplyne se, nebo se změní v tvrdý led či hebký sníh. Je mírná, tichá, laskavá - je také divoká, krutá, hrozná."


Vidím širou a krásnou zemi
leden 2021 (02.-11.)
Vidím širou a krásnou zemi 1972, Gudmundur Kamban

Literární sousto pro milovníka ság a staré islandské literatury, ve kterém nahuštěný děj plný bojů, objevů a zvratů střídá popisné či "milostné" (naštěstí žádná romantika v té době) části. Velmi zajímavě jsou zachycené tehdejší životní směry, pomalé pronikání křesťanství do pohanského světa, touha mořeplavců nacházet a osídlovat nové země, pokračovat v rodu (či ho krvavě obhajovat) a až mi bylo líto, že autor nezacházel do větších detailů (což při takovém množství postav, cest a dějů nešlo). Obzvláště jsem si oblíbila "grónské" části.


Pověsti a vyprávění od řeky Moravice
prosinec 2020 - leden 2021
Pověsti a vyprávění od řeky Moravice 2020, Marie Zegzulková

"V pověstech není důležité, zda se příběhy, o nichž vypravují, skutečně staly a není podstatné ani stáří příběhů. Důležité je, že se ten příběh stal součástí místa nebo krajiny, o níž pověst vypráví. Začtěme se do nich a nesuďme je. Mohou nám pomoci krajinu kolem nás nejen lépe poznat, ale i milovat." autoři Asi poprvé jsem tento žánr plně vychutnala, představovala si historické podoby mně známých zákoutí a míst, přemýšlela, proč onen pantáta potkal na cestě z trhu (hospody) vodníka (jak jinak vysvětlit propité peníze) či jaké asi mohly být v kraji početné předlohy zlých čarodějnic a ježibab (že by v dnešní době uznávané alternativní ženy bylinkářky?) Moravice je krásná řeka, od pramene v Hrubém Jeseníku, přes přehrady Hartu a Kružberk, skalnaté údolí, "volavčí" vrby, zříceninu a především nevyšlapaná a na dnešní svět tak trochu zapomenutá (díkybohu) zákoutí.


Za skleněnou stěnou
? - leden 2021
Za skleněnou stěnou 2020, Caroline Ringskog Ferrada-Noli

Psychologický román zaměřený na problematické vztahy matka-dcera, partnerské vztahy i vztah sama k sobě. Psáno bez pozlátek, stručným úderným jazykem, který jen podtrhuje depresivní náladu. Styl je neotřelý, zajímavý, ale celkově jsem se na téma a pitvání se v depresích a pokřivených vztazích nemohla naladit a s poslední větou jsem si prostě ulehčeně oddychla.


Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
29. prosinec 2020
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? 2017, Martin Lavay

Vzhledem k tehdejším poměrům v Sovětském svazu můžeme s jistotou tvrdit pouze to, že Djatlovova výprava je mrtva. S každým tělem a důkazem mohlo být manipulováno, zastíráno, zamlčeno, deníky i zprávy přepsány. Kniha nejprve popisuje cestu expedice, poté hledání a vyšetřování včetně osudů některých zainteresovaných osob, pokračuje teoriemi o smrti účastníků a detailními (někdy až příliš) popisy reálií, mýtů, odboček. Útržky z deníků členů výpravy jen poukazují na to, že značná část chybí. A závěrečné hodnocení českých odborníků různých profesí je tak trochu "jedna paní povídala". Celkově se kniha snaží přinést ucelený pohled na situaci navzdory časovému odstupu i snížené pravosti důkazů a výpovědí. Co mi zde chybí - a jak tady několikrát v komentářích zaznělo - je pohled přeživšího J. Judina, který rozluštění záhady věnoval celý život.


Čím rýchlejšie kráčam, tým som menšia
prosinec 2020 (27.-28.)
Čím rýchlejšie kráčam, tým som menšia 2012, Kjersti Annesdatter Skomsvold

Většinou mám bezdějové knihy ráda, popisy všedních dnů, myšlenek - obzvlášť když se odehrávají v Norsku a jsou o samotě/osamělosti. Bohužel v příběhu této staré ženy jsem kouzlo nenašla, tak nějak její vyprávění proplulo kolem mě bez hlubšího zásahu. Když se dívám na recenze oblíbených uživatelů, se kterými jsme na blízké vlně, tak si říkám, proč jsem v knížce nenašla stejné zalíbení. Možná ji odložím na zapadlou poličku knihovny a po čase ji objevím a zkusím to znovu.


Kéž tonu v radosti
prosinec 2020 (17.-25.)
Kéž tonu v radosti 2020, Jean Giono

Tahle oslava života, přírody a filozofie běhu přirozených věcí chce čas a neuspěchanou, zklidněnou mysl. Tolik zajímavých myšlenek, zvratů, popisů přírody a lidského snažení, osobitých postav (s 80% bych se chtěla setkat) jsem už dlouho v jedné knize nenašla. Občas mi přišlo, že spisovatel trochu "ujel", ale když jsem se nad situací zamyslela a dala tomu čas, došla jsem vždy k názoru, že vlastně proč ne... proč by to takto nemohlo být jen proto, že já to mám jinak nebo mi něco není příjemné. Krásný jazyk a příběh ze starých časů.


Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
prosinec 2020 (11.-16.)
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách 2020, Christiane Ritter

"Je jen jedna pravda - pravda severu." Výjimečná kniha o jednom roce na Špicberkách zachycující denní (ne)všední činnosti a zápas s ledem o přežití. Ale především popisy pocitů a stavů duše, okolní pustiny, skal, polární tmy i oslepující bílé záře, ticha i mnohahodinnové hučení sněhové bouře a toho, co se z člověka v opuštěných podmínkách stane a jak začne vnímat život a dění. "Na obloze neslyšně vlaje polární záře. Neznám krásnější vysvětlení pro původ tohoto tajuplně se vlnícího světla než to, které mu přisoudili Inuité. Věří, že v předivu světla lze spatřit duchy jejich zemřelých. Tato projasněná zář v sobě má cosi, co touží po návratu na zem, cosi, co by nás chtělo obklopit, v její odloučenosti od upachtěného světa je něco útěsného, vědoucího, a přece nepopsatelně němého." "Škoda, že lidé v Evropě pomýšlejí spíše na hrůzy a útrapy, jež jsou s polární nocí spojené. O krásách arktických končin se sice můžou dočíst v encyklopedii, ale nemají ani tušení, že i lidská duše najde pod zářivou noční oblohou klid, průzračnost a jas."


Dům na samotě
? - prosinec 2020
Dům na samotě 2011, Michaela Klevisová


1 ...