pajaroh
komentáře u knih
Baba z lesa
Lena Jakubčáková
Mám velmi ráda časosběrné projekty v literatuře a Baba z lesa mě hned zaujala názvem i anotací a dlouho se mi ji nedařilo sehnat.
Bohužel se mi v knize nepodařilo najít to, o čem mluví autorka v závěru (který měl být v knize přesunut na úvod, aby čtenář věděl, na co se od první stránky dívá). Některé fotografie jsou bravurní, jiné nicneříkající a celkově na mě kniha působí jako fragment a ne jako ucelené (časosběrné) dílo.
Přestože se podle mě autorce úplně nepodařilo přenést do knihy jedinečnost příběhu a osobnost Baby z lesa, velmi oceňuji každého, kdo zachycuje zapomenuté příběhy a osudy lidí z hor.
151 důvodů proč (ne)cestovat s tátou po Skandinávii: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Lucku Kutrovou mám ráda pro její mnohaletou pomoc útulkům a věřím, že její přednášky jsou skvělým "výbuchem" energie, ale přiznám se, že mě její předešlé knihy neoslovily (a většinou je po pár stránkách odložila).
S touto je to jiné, čtení jsem si užila, dohledávala navštívená místa a zajímavosti. Je to určitě díky Skandinávii, ale i celkové vnímání cesty a styl psaní se trochu změnil. Prostě nekomplikované, upřímné, často vtipné čtení nejen pro milovníky chlupů. (Ale hlavně pro ně).
"V životě občas promrháme celé hodiny a pak stačí jedna sekunda, která nám obrátí celý život."
Zvon v jezeře
Lars Mytting
Měla jsem to štěstí navštívit staré sloupové kostely v norském Urnesu a Borgundu, neuvěřitelná práce. I díky tomu jsem si román Zvon v jezeře užila včetně stavitelských a architektonických popisů, k tomu příběh zvonů opředených legendou i samotný přesunu kostela a s tím spojené osudy lidí. Velmi se mi líbila mystická stránka děje, popis staré norské osady i vnímání obyvatel. Samotné zvraty a události jakoby nebyly popsány napřímo, spíše ze vzpomínek retrospektivně, což sice ubírá na akčnosti, ale nějak to do celkového působení příběhu zapadá. Jen ty závěrečné kapitoly mi přišly uspěchané, nedovyprávěné. A i když má kniha hustě popsaných 478 stran, přijde mi to jen jako část nebo nástin příběhu, ráda bych se ztratila v ještě detailnějších popisech.
Celkově je to velice pěkný román.
Tahle báseň je pro medvěda
Gary Snyder
Gary Snyder. Legenda tuláků, filozofů, ekologů, ztracených a hledajících... jeho osobnost mi imponuje, ráda čtu články o něm i komentáře k jeho knihám, které mi dávají jistotu, že to bude 100% spřízněné čtení.
Není.
Jeho poezii chápu, ale necítím, nedostanu se do hloubky. V mých 20 letech s první knihou od Garyho jsem si říkala, že ji nebudu hodnotit a časem (věkem) pochopím... a po dalších 20 letech jsem na tom s tímto výborem poezie s krásným názvem stejně.
Kdo ví, třeba jednou za dalších x let ke mně Píseň pro medvěda promluví. Zkoušet to budu dál.
Zlodějka jahod
Joanne Harris
Knihy J. Harrisové mám ráda pro jejich atmosféru, prostředí a krásné, osobité postavy, jen se vždy děsím přeslazeného závěru.
Ve Zlodějce jahod je tajemně zlověstná atmosféra, očekávání a propojení do mystických světů ještě více zdůrazněno, postavy z předchozích knih se vyvíjejí, dospívají, stárnou... a i ten závěr se povedl. Jak mně byla záhadná Morgane sympatická. Za mě jedna z jejich nejlepších knih.
Život a vydří zázraky
Hazel Prior
Život a vydří zázraky je milé "dílko" plné popisů anglických klikatých cest a domků, ale literární zázrak to není. A to mám krajinu Devonu i vydry velmi ráda. I tato třetí kniha Hazel Prior prostě neurazí ani nenadchne, popisy pěkné, děj a závěr drhne.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Už poněkolikáté jsem u knih Jana Štiftera podlehla krásnému grafickému zpracování, i když vím, že se s autorovým stylem míjíme. A už poněkolikáté jsem zklamána z povrchního zpracování jinak hlubokých témat, časů i míst. A přes opravdu povedené ilustrace Ditty Kůtové (které by zasloužily nejvyšší hodnocení) je pro mě prostě obsah důležitější než forma.
Severské pověsti
* antologie
Výborně zpracovaná antologie mýtů a pohádek severu. Ilustrace Ully Thynell a grafické zpracování text skvěle doplňují, tedy obrázky jsou nosnou částí některých kapitol, vypovídající více než text. Část Putování se mi líbila nejvíce.
Žít dál
Narine Abgarjan
Poeticky vyprávět o válce a tragických osudech, to umí Narine Abgarjan bravurně. Popisovaná rovnováha mezi lidskými činy - krutost i laskavost, stejně jako vykreslená atmosféra horské vesnice a okolní příroda jsou základním pilířem autorčiných knih. Její styl psaní, propojení příběhů i výběr témat se mi moc líbí a velmi osobní závěr celkový pocit z knihy ještě zdůrazňuje.
Ukradený život
Renée Villancher
Silné svědectví o jediném životním rozhodnutí a jeho následcích. Strohý styl vyprávění zvýrazňuje autentičnost. Ta dospělá životní část je hodně zkrácená, samotnou by mě zajímalo více detailů, nicméně je to velmi nezapomenutelný příběh.
Přechodné období
Veronika Bálková
Zajímavý debut inspirovaný skutečnými událostmi a o aktuálním tématu. Trochu zbytečná mi přišla vztahová zápletka a konec se doslova ztratil, ale celkově se kniha četla (navzdory tématu) lehce a to je taky někdy fajn. Uvidíme, jak se autorka nadále vymezí.
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Jednou za čas je potřeba zpomalit, přečíst si Ztracenou duši a počkat na tu vlastní.
Botanikova dcera
Kayte Nunn
Líbivý příběh o rostlinách a "jejich lidech", jehož hodnotu snižují milostné zápletky a ženské natřásání, ploché černobílé postavy i neoriginální zvraty v ději. Líbilo se mi závěrečné propojení obou dějových linek a pěkná je grafická stránka knihy, jinak je to za mě nevyzrálé dílo.
O tele duše
Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja
Aby se mi zalíbila sbírka povídek, to už musí napsat jo výborný spisovatel, což Ljudmila Ulickaja bezpochyby je. Nejvíce se oslovila střední část, která se opírá především o nostalgii a lidskou laskavost. Závěrečná část byla pro mě slabá, asi jako když rozkouskujete krátkou povídku na ještě kratší povídky...
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa.
Přebal je nádherný.
"Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."
Příběhy pastýřky
Gabriela-Amálie Žitníková
Kolik je v dnešní době dostupných ručně vyráběných krásných knih, u kterých forma vypráví téměr jako samotný obsah?
Příběh je smutně krásný, baladický, jako život. A jistým způsobem jednoduché i hluboké vyprávění je doplněno velmi pěknými ilustracemi.
Určitě není jen pro děti a mládež, i když věřím, že bych si ho i tehdy oblíbila (byla jsem divné dítko milující Erbena).
Za tichem: Novohradské hory
Jan Štifter
Zajímavé povídání o tichých místech Novohradských hor. Pro mě trochu krátké, rychlé, jako ukázka plánované knihy... věřím, že se o těchto končinách dá povídat mnohem více a čtenář se nudit nebude. Na druhou stranu, vše potřebné ve svých knihách Lesní eseje a Lesní glosy poeticky zachytil Josef Kroutvor, kterého autor vícekrát vzpomíná (a které opravdu doporučuji).
Takže tuto knihu vnímám spíše jako osobní poctu několika oblíbeným místům Jana Štiftera než ucelené povídání. Pěkně psanou a fotograficky zachycenou poctu.
Astrid Lindgrenová
Susanne Lieder
Příjemně a zajímavě napsaný román o části života Astrid Lindgrenové, ve kterém je především zachycena její silná, na první pohled všední (kdepak) osobnost s mile dětskou duší. Popisy nejdou úplně do detailu či hloubky, ale u tohoto tématu mi to nijak nevadilo, naopak, bylo to odpočinkové čtení podobné dobrému popovídání si u kávy. A to švédské prostředí je velké plus navíc.
Pod křídly Velkého krkavce - Mýty dalekého severu
Ondřej Pivoda
Výborně zpracovaná mytologie severských národů. Příběhy jsou převyprávěny velmi čtivě, jednotlivé části obsahují úvodní informace o konkrétním národu, v textu je mnoho zajímavých informací, odkazů na osobnosti a grafická stránka s ilustracemi je prostě krásná.
Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
Nives, o čem to bylo? To přátelství se zhypnotizovanou slepicí z anotace se mi moc líbilo. Ale slepici byl dán v knize malý prostor a oproti ostatním postavám to byla sympatická osobnost. Od začátku telefonického hovoru mě to bavilo méně a méně...