Onlinepajaroh

Příspěvky

Ztracená dušeZtracená dušeOlga Tokarczuk

Tuto knihu jsem zkoumala (četla je asi silné slovo) na lavičce pod stromy v parku, tolik podobném ilustracím na začátku knihy. Zdánlivě. Jedna žena vyplácela dítko, protože šlo vlevo a ne vpravo, druhá tupě koukala do mobilu, zatímco potomek utíkal na cestu, muž na vedlejší lavičce se opíjel pivem z okénka a rozhazoval kolem sebe kelímky... Nevím, zda by je jejich duše doběhly do konce života.
Přibližně jedna stránka textu v době, kdy se cíleně snažím zpomalit. To je prostě Tokarczuk - vždy se u mě objeví v příhodnou dobu.
(Nicméně ta cena za novou knihu je vysoce nadsazená).

včera


Šikmý kostel 2Šikmý kostel 2Karin Lednická

Opět poctivý kus literární práce od Karin Lednické. Stylem zdařilejší než první díl, emočně více vysilující. Všechny ty známé události války i příchod sovětů (tedy témata, se kterými se roztrhl pytel knižního trhu) čtenář zažívá se známými postavami a ve specifickém prostředí a v tom je síla a originalita knihy. K tomu některé málo známé historické detaily, krátká odpočinutí u vyprávění z běžného života, nářečí...

včera


Příběhy ryšavého Hanrahana – keltské variacePříběhy ryšavého Hanrahana – keltské variaceWilliam Butler Yeats

Nevěděla jsem, co očekávat, a dostala jsem krásný (a bohužel krátký) fragment irské mytologie. Mám pocit, že každá věta a popis člověka, přírody, situace obsahuje mnoho nevyřčeného, přitom je jednoduše napsaná. A ty závěry příběhů - jako cesta to mlžného irského údolí. Jedna z těch knih, kdy děj zapomenete, ale pocit zůstane.

předevčírem


Okno na jihOkno na jihGyrðir Elíasson

Když spisovatel nemůže psát, tak napíše knihu o tom, jak nemůže psát. A když je to dobrý spisovatel, tak výsledek může být k přečtení - jako tato kniha. Strnulejší vyprávění okořeňují islandské reálie a drobnosti a koneckonců je to sympatický hrdina, který stylem vyprávění připomíná celkovou ostrovní náturu. Ale Kniha od řeky Sandá mě zaujala více.

28. dubna


Dlouhej špacírDlouhej špacírZuzana Švoncová

"Špatný den na cestě je tisíckrát lepší než dobrý den v práci." Dixie, americká poutnice.

Povedený pěškopis po části zalesněné, hornaté i civilizované Skandinávie. Líbí se mi úpřimnost a přímočarost (ano, opravdu nejsou všechny dny na dlouhých trailech zalité sluncem a pohodou, přijdou slabé chvíle způsobené okolními podmínkami i člověkem samotným), smíření, když "plány nevyjdou podle plánů", a naprosto dokonale je vystižena nátura různých lidí, známých, náhodných spoluvandrujících a pocity ze setkání - příjemné i ty méně. Pěkné jsou i vzpomínky na jiné životní cesty z druhého konce Evropy či kontinentu. A závěrečné kapitoly jsou tak pravdivé a plné nepřekonatelných přirovnání.
Za mě by se autorka klidně mohla více rozepsat o okolí a přírodě, občas bych knihu přejmenovala na Velkej jídelníček, ale jasně, člověk se na toulkách zaměřuje na tyto veledůležité okamžiky (a z každé části putování si pamatuje spíše výtečnou polévku s domácím chlebem ulovenou v turistické chatě u jezera a šílený vítr na planině než tisíce pohodových kroků).
Klimatizace ve švédských vlacích je pověstná (úplně každou dálkovou cestu sever - Stockholm jsem prožila stejně a vždy skončila s "knedlíkem" v krku).

...A mimochodem, kafe ve Švédsku je výborné.

24. dubna


Nebe nad LhasouNebe nad LhasouNing Kchen

Tolik dobrých myšlenek, zajímavých duchovních i historických témat, nekonečných náboženských a osobních diskusí v prostředí krásného avšak neidealizovaného Tibetu a s neotřelými osobnostmi. Knihu jsem četla pomalu, vychutnávala jsem si ji, a přesto často v myšlenkách zabloudila. Některé kapitoly mi nebyly příjemné, ale patří do knihy, a přiznám se, že ke konci bych byla raději svědkem rozhovoru filozofa s mnichem než vztahových pochodů.

15. dubna


Poštou havraníPoštou havraníRadek Malý

Knihu jsem si pořídila pro ilustrace Pavla Čecha, samozřejmě, jsou jako vždy působivé a zasluhují plné hodnocení.
První jsem vždy prohlédla namalovaný svět, naladila se na atmosféru, barvy, místa, situace, které zobrazují... a až poté přečetla jednoduché verše. Málokdy jsem viděla náladu a vyjádření podobně, povětšinou jsem z obrazů cítila jiné světy než R. Malý a často básně působily až rušivě. Myšlenka napsat text k obrazu se mi líbí, ale prostě mi přijdou tyto verše k ilustracím příliš jednoduché (i když nejednou s pěknou myšlenkou) se snahou za každou cenu nahnat rým a neoslovily mě.
Ilustrace: 5*, text: 1*

03. dubna


Když prší jehličíKdyž prší jehličíAleš Dostál

Dobře a autenticky je vykreslena krajina "mého" kraje kolem Řeky, atmosféra lesa a zajímavosti přehrady nové i staré, ze kterých jde cítít láska k přírodě. Bohužel i jiných míst působících jako pěst na oko. A pak ten lesní těžební průmysl, lov na zakázku...
Přesně je na situacích popsána povaha lidí, ať už se jedná o zabírajícího chovatele dobytka v údolí či papaláše z Nové Pláně. Co proti tak agresivní hamižnosti zmůže jeden člověk? A kolik takových nenažranců je v mém malém okolí. Kdo nemá ambice, jakoby nežil.
Příběh plyne, lesy mizí a mně se jen potvrzuje, že lidská povaha je pro přírodu mnohem větší katastrofou než kůrovec.

30. března


Pobřežní cestaPobřežní cestaRaynor Winn

"Člověk potřebuje krásu i chleba." John Muir.

Jihozápadní Anglie - Devon, Cornwall, Tintagel, skalnaté pobřeží Atlantiku. Další z blízkých míst, kam bych se jednou chtěla vrátit. Jen bez těch davů rychlo-auto-insta-turistů, třeba si stezku prozkoumat mimo sezónu.
Zpočátku mi neseděl popisovaný přístup, neustálé problémy a stěžování a říkala jsem si, jak jen může někdo takto jít dálkový pochod (nepopírám těžkosti, jen to pro mě není jen a jen utrpení, ale pak mi došlo, že pokud někdo ztratil domov, nemá peníze a vše ho bolí, tak nad krásami přírody a okolí nejspíš áchat nebude). Po pár kapitolách se však psaní stejně jako vnímání cesty změní a je prostoupeno TĚMI okamžiky. Oblíbila jsem si vypravěčku, její cestu vnější i vnitřní a přestože to není literární špička a často se opakuje, poselství knihy je silné (lidské předsudky, tupost, ničení krajiny ve jménu turismu).

"Byla polovina září a vypadalo to, že podzim už je tady. Mohli jsme toho nechat, ale neměli jsme co ztratit a chůzí jsme mohli jenom získat. Tady jsme byli svobodní. Otřískaní živly, hladoví, vyčerpaní a zmrzlí, ale svobodní."

23. března


Jak žít a vyhnout se syndromu vyhořeníJak žít a vyhnout se syndromu vyhořeníRadkin Honzák

Přestože se mě toto téma netýká (a nikdy neříkej nikdy), je až překvapivé číst o tom, jak to mnozí lidé mají nastavené.
Zajímavé povídání hodno Radkina Honzáka protkané lékařskými studiemi, vtípky, poezií i věděckými pokusy a sociálními výzkumy (například nejčastější odpověď na otázku, čeho lidé na sklonku života litují, mě překvapila - a já od té chvíle přemýšlím a filozofuji, co přesně znamená nežít život podle sebe).

20. března


VíťazkyVíťazkyLætitia Colombani

Příjemné čtení, i když ten přehnaně patetický konec dojem zhoršil. Současná dějová linie mi seděla mnohem více než příběh Blanche Peyronové, který nebyl tolik propracován, ale do děje patří a přináší zajímavé informace. Určitě by neškodilo se v případě tolika témat, historie i osudů více rozepsat.

Pro zajímavost:
https://www.salvationarmy.org/ihq/news/A916589C301DD246802578BE00544FCB

19. března


LannyLannyMax Porter

Smutné zrcadlo společnosti. Při čtení jsem se posunovala na škále od občasného znechucení z popisovaného po nadšení z precizní literární práce. Určitě originální kniha, idylickou anglickou vesničku nečekejte.

12. března


Ptáci bouřePtáci bouřeEinar Kárason

Islandská literatura je povětšinou specifická jako ostrov sám. A i když se tato novela odehrává na oceánu a je stručná, zachycuje dosti z povah ostrovanů, způsobu života.

07. března


O duši a dívce - Pohádky z horO duši a dívce - Pohádky z horMartin Vopěnka

I když - nebo možná právě proto - že do cílové skupiny "pro děti a mládež" nepatřím, tak tohle je ta nejpovedenější pohádková (?) kniha, kterou jsem poslední dobou četla. Ilustrace jsou krásné a pocit jen zesilují a já se ke stárnoucímu krkavci, Smrti a Věčnosti, osamělému vlkovi či myškám hledající drobky v boudě brzy vrátím. Tolik lásky k přírodě i poučení lze napsat jednoduše, netřeba tisícistránková filozofická díla. A moralizování není od věci, to je tam nejen pro děti.

04. března


Tři jablka spadlá z nebeTři jablka spadlá z nebeNarine Abgarjan

Klidně by těch spadlých jablek mohlo být více, protože tahle kniha v sobě má vše, co (nejen) na literatuře miluji. Příběhy lidí žijící v horské vesnici, tajemnou mytologii, úctu k tradicím a přírodě. I drsné události jsou psány lehce, poeticky a s nadějí a já společnost povahově mladých starečků, jabloňového sadu, prasklin ve zdi a jiných osudových znamení po dočtení velmi nerada opouštím. No vůbec se mi nechce zpět.

03. března


Slunce zapadá na východěSlunce zapadá na východěVěra Nosálová

Zajímavé téma (staré léčitelství), pěkné prostředí, hrozné zpracování. Úroveň psaní dívčích románků do 15 let, svým stylem degraduje přírodní myšlenky jako je bylinkářství, přístup předků. Vztahové zápletky jsou naprosto nonsens.

25. února


Sněžný levhartSněžný levhartSylvain Tesson

Sylvain Tesson - jeho neklid, kočování mezi městem a přírodou, hledání, snaha a neschopnost zpomalit - to vše je mi tak blízké... ale tato kniha není úplně tak o něm. Je o obdivu k fotografovi V. Munierovi, o cestě a pochopení jeho osobnosti. O lidech a jejich nepřizpůsobivosti, civilizaci, osobní (ne)trpělivosti a o myšlenkách, které mě z 99,9% napadají, a to se netoulám tibetskými horami. A o přírodě, to hlavně. Doporučuji se při čtení dívat na fotografie V. Muniera z této cesty (https://vincentmunier.com/ ).

Celkově je kniha rozpolcenější než V sibiřských lesích, nadmíru poetická a občas z obrazotvorné snahy zaskřípe přirovnání (šelma=zbraň hromadného ničení, vlci=grázlové) - možná je to překladem, nedokážu posoudit.
Ale opět je to dobré čtení. Dost dobré.

24. února


Léčivá tajemství amerických indiánů - Učení svatého mužeLéčivá tajemství amerických indiánů - Učení svatého mužeGerhard Buzzi

Povídání podobné jiným knihám o náboženství a životě indiánů. Z tohoto hlediska jsem se o šamanismu nic nového nedozvěděla, ale je příjemné si opakovat o životě a duši ve spojení s přírodou a samotný příběh autora a jeho setkání s Dědem je pěkné (byť idealizované).

22. února


NečístNečístMiroslav Krobot

Příběhy, které se odlišují stylem i tématem, přesto je silně propojuje autorova zajímavá osobnost. Všehochuť myšlenek o životě a kultuře určitě padne do noty milovníkům divadla.
Přiznám se, že mi nesedly ilustrace, ale jinak příjemná zamyšlení v době, kdy se mi nedařilo ani nechtělo začíst do složitějšího dlouhého příběhu.

21. února


Ovčí deníkOvčí deníkAxel Lindén

Je fakt, že v jednoduchosti je síla, takže buď je to geniální filozofické dílo bývalého univerzitního profesora, které jsem nepochopila, nebo blábol.
Vzhledem ke stylu a faktu, že jsem pokaždé usnula do 2 minut od otevření knihy, se přikláním k tomu druhému. Prostě... krátké bezobsažné nic. A to mám ovce ráda.
Doporučuji čtenářům trpící nespavostí.

12. února


O malířiO malířiPavel Čech

Opět krásný mnohovrstvý obrazový příběh s minimem textu. Mám pocit, že Pavel Čech vypoví více na centimetru svých kreseb než mnohý autor na 100 stranách textu. A člověk s jeho knihou v ruce cítí tu téměř zapomenutou nostalgii starých míst, časů a pocitů a dokáže se prostě zastavit a jen vnímat.

11. února


Bál šílených ženBál šílených ženVictoria Mas

Tato novela (román je opravdu nadsazené označení) je opřena o vděčná témata (duchařina, rodová nespravedlnost, nekalé praktiky doktorů, převtělení, a co tam ještě nepřidat nějaké to znásilnění a sebevraždu - to všechno na cca 180 stránkách) a o zajímavé, tajemné prostředí - starý blázinec, uličky Paříže konce 19. století.
To všechno je velmi chytlavé a vyvolává nutkání číst dál a dál, ale styl psaní je ještě nevyzrálý, charaktery jasně načrtnuté, že čtenář nepotřebuje špetku fantazie a má přesně nadiktováno, kterak si oblíbit ubohé schovanky a nenávidět zlé upjané ošetřovatelky a doktory. No a pak ty jednoduché dialogy...
Dovolím si hádat, že jak se autorka vypíše, bude dobrá. Do té doby průměrná oddechovka.

09. února


O zahraděO zahraděPavel Čech

U tohoto příběhu jsem si plně uvědomila známou věc, že knihy jsou cesty do jiných světů, jiných dob, ale i cesty do vlastní duše a minulosti. Kterak jsem si v dětství myslela, že konečná vlaková zastávka v našem městečku znamená hranici světa a jak jsem si představovala, co všechno za tou konečnou je a nekončí...
Nádherná knížka pro toho, kdo nezapomněl.

"A na jednom takovém
ztraceném místě stála zahrada.
Zapomenutá, tichá,
obehnaná vysokými zdmi
vonícími deště a kouřem.
Tajuplné mapy
neznámých kontinentů
na opadaných omítkách."

06. února


Děti VolhyDěti VolhyGuzel Jachina

Guzel Jachina pro mě představuje spojení krásného jazyka, dobrého příběhu a zajímavého místa. Užívala jsem si popisy okolí, nálady řeky, specifik doby, izolovaný pohled na historické události i mystický nádech.
Kdepak, žádná nuda. Dobrá kniha, temná a živá jako Volha.

06. února


Dudáci, draci a kouzelné vílyDudáci, draci a kouzelné vílyLiba Švrčinová-Cunnings

Pomalu přecházím od skuhrání "já chci na cesty" ke čtení cestopisů. Ne že by to pomáhalo.
Iritují mě autobusové zájezdy ve stylu objet co nejvíce významných míst za co nejkratší dobu, díky nim jsou turistická místa zavalena a ztrácí na své atmosféře (dodnes mi vyvstane na mysli šok ze Stonehenge nebo jezera Loch Ness, ke kterému jsem celé dny putovala pěšky).
V případě autorky je tento způsob poznávání pochopitelnější a naštěstí kombinovaný s vlastní trasou, organizací i pěšími výpravami. Ale i tak je to skákání z místa na místo.
Příjemné jsou jednotlivé legendy míst (klidně jich mohlo být více), připomněly mi kouzlo Irska i Skotska, jedinečnou náturu těchto zemí.
Celkově průměrný cestopis o nadprůměrně krásných oblastech.

06. února


DědečkovéDědečkovéPavel Čech

Nevěřila bych, že lze tak krásně vytvořit knihu beze slov. Všechny ty výmluvné nostalgické detaily (kočka na komíně, hrnky na laťkovém plotě...) a zobrazení starých uliček a domů vyprávějí tiché příběhy a písmena by byla nakonec zbytečná.

30. ledna


Zima v kaňonuZima v kaňonuWalt Morey

Zimní izolace ve srubu uprostřed divočiny, samota, společnost poloochočených zvířat a trochu naivní dobrodružný příběh s důrazem na ochranu přírody - tak přesně tohle někdy potřebuji, užívám si vnitřní stránku příběhu a nad formou přivírám oči. Moc pěkné vyprávění pro dobrodružné mladé povahy.

27. ledna


Hřbitov nevěstHřbitov nevěstTomáš Boukal

Konec se mi líbil a záhada ztracených dívek je chytlavá, zvlášť když se zakládá na pravdivých událostech. Také realistické popisy osad, počasí a oblasti - je vidět, že ji autor dobře zná. Samotný příběh v knize mě až tak neoslovil, je takový... mdlý. Mám raději autorovy naučné místopisy.

26. ledna


Duch tajgyDuch tajgyTomáš Boukal

Naprosto chápu, co autora do těch odlehlých míst táhne... cítím jeho nutkání a touhu poznat více, ztratit se v těch lesích, strach ze změny a že to všechno končí, rozumnou bázeň z míst a síly přírody... jen z těch původních národů zbyly jen drobky a střípky, které bezútěšnost zapíjí alkoholem a autor se realisticky snaží zachytit jejich "život" ... a mně je z toho smutno.
V tom mám problém snad ve všech cesto/místopisech ze Sibiře včetně knih P. Brzákové či M. Ryšavého.
Ale i tak jsem vděčná za nahlédnutí do těžké duše tajgy a srubů na kuřích nožkách.

22. ledna


Prameny živé vodyPrameny živé vodyMiloš Kočka

Popisy čistých pramenů, horského vzduchu, jesenických hor i života tohoto krásného člověka, lidí kolem, tehdejších historických souvislostí (nepřesnosti a romantizování odpuštěny) mi opravdu sedly do nálady a moc se těším, až do údolí pod Chlumem zase povandruji a obejdu všechny prameny, které na své kráse málo ztratily.
A samozřejmě Jeseníky (teď nemyslím asfaltku na Praděd) - to je láska na celý život.

"Ta běžící, poskakující, šveholící voda, že je neživá? Jí rozumět by bylo více, než znát řeč ptáků a zvířat, poněvadž voda je víc, mnohem víc než všechno ostatní. Voda zná tajemství oblak, z nichž padá, a tajemství hlubin, z nichž vychází. Voda zná všechno: nebe, zemi, řeky, moře. Voda i všechno dovede: mění se v páru a mizí, rozplyne se, nebo se změní v tvrdý led či hebký sníh. Je mírná, tichá, laskavá - je také divoká, krutá, hrozná."

16. ledna


1 ...