Zvon v jezeře

Roku 1879 nastupuje mladý farář Kai Schweigaard na faru do obce v údolí Gudbransdalen ve středním Norsku, kde se místní lidé pyšní zvonem na středověkém dřevěném kostelu. (Podobné kostely se stavěly v Norsku mezi 11. a 13. století a dnes jsou kulturní památkou, do současnosti jich zbylo 29.) Napínavý historický příběh vychází z legendy o dvou sestrách-siamských dvojčatech z osady Hekne, které tkaly obdivuhodné koberce. Zemřely obě téhož dne a otec nechal na jejich památku vyrobit dva nezvykle znějící zvony, jimž se začalo říkat „sesterské“. Časem se kolem nich tvořily pověsti – například pokud se mělo stát něco tragického, zvony zvonily bez lidského zásahu. Dlouho po smrti dvojčat, po roce 1880, po letech, kdy církev o kostel příliš nepečovala a stavba chátrala, se nový farář zasadil o to, aby postavili kostel nový a starý zbořili. O tom se dozvěděli kunsthistorikové v Drážďanech, kteří tušili, že jde o mimořádnou kulturní památku, rozhodli se kostel koupit, nechat ho rozebrat a převézt do Saska. Jeden z nich, skvělý kreslíř Gerhard Schönauer, se do Hekne vypraví. V Drážďanech se povídačkám o kouzelných zvonech smál, ale uprostřed hor a mezi lidmi, kteří žijí v naprostém souladu se svými prožitky a s přírodou, pověstem uvěří.... celý text