pajaroh komentáře u knih

Změť románku a pokusu o magický realismus s velkým důrazem kladeným na intelekt hlavní hrdinky... no nevím. Hovorový jazyk mě bolel, japonské "zajímavosti" nezajímaly, čtení nebavilo.

9 17.04.2023

Úvaha o střídání ročních období, která opakuje obecně známé věci a jejiž čtení mi nic nepřineslo. Období na mě přirozeně působí, to, že se rozdíly v dnešní době zastírají či nevnímají vím, jahody v zimě mi nechutnají a výčet jídel na konci knížky ...?

3 17.04.2023

Poklidný rozjezd s café au lait na jarním sluníčku? No kdeže... Od první věty je tento díl plný akce, napětí a hrozby lidské i přírodní. A což o to, vodní živly a počasí jsou popsány výborně, stejně tak pocity z překlenutí zimy do jara, které se pro tuto roční dobu toliko hodí. Ale kde se vytratily ony pohodové okamžiky vyplňující děj, milá atmosféra Three Pines? Vím, že obyvatelé nebudou trávit čekání na povodeň hrozící smetením vesnice u krbu s mandlovým croissantem a knihou, ale ... stejně mi to chybělo.
Poslední díly jsou více a více dějové, nahuštěné, což jistě ocení čtenáři napětí, ale pro mě už překombinované - zápletky, vyšetřování i vztahy. Ráda se vracím do tohoto literárního koutu Kanady z jiného důvodu.
Co se mi líbilo, bylo pokračování příběhu Clary.
A závěrečné poděkování L. Penny mě vždy dostane.

9 14.04.2023

Začátek mi připadal rozvláčný a otázky nadbytečné, ale postupem čtení jsem se k originální atmosféře Petrkova a jeho obyvatel ráda vracela. Nostalgie a poetiky je kniha plná, no život to poetický nebyl. Z této umělecky nadané rodiny mě nejvíce oslovily černobílé fotografie Daniela Reynka, které mám doma ve starém kalendáři. Také přírodní grafiky Bohuslava R. se mi líbí (jeho literární dílo mám bohužel spojeno s rozebíráním a teoretizováním na vysoké škole, což není autorova chyba - básně by prostě měly k člověku promlouvat a neměly by se rozpitvávat a škatulkovat).
Samotné dotazování Aleše Palána je průměrné, řekla bych, že jeho největší síla a úspěch je ve výběru osobností. Díky nim je tato kniha rozhovorů zdařilá, mají neuvěřitelný přehled i osobitý styl.

7 13.04.2023

Nejsem fanoušek (naopak) českého rybářství ve smyslu narvat bahňáček co nejvíce kapry, abychom ho mohli se slávou na podzim masu těl vylovit. Možná je to tím, že jsem poznala soukromé rybaření ve fjordech a jezeře v Norsku. A to pod dohledem farmáře, který jakoby postavě Ivara z huby vypadl.
Tohle pomalé čtení a jednoduché filozofování o všem a o ničem nebo prostě jen popis žití u horského jezera jsem si opravdu užila. Dýchá z něj sever a prostor.

8 06.04.2023

Miluji atmosféru knih Patti Smith, prostě mě uklidňuje (asi to nahánění a pití kávy). Líbí se mi její styl a psaní o běžném životě, myšlenkách, žádné velké rozuzlení, žádný příběh plný obratů. Prostě jen příjemné nostalgické povídání o sobě, o místech, o spisovatelích a lidech, které často ani neznám, ale vůbec mi to nevadí.
A po této vzpomínkové knize i mnohem více rozumím záznamům z poslední Knihy dní.

9 03.04.2023

Jsem ráda, že tato kniha vyšla v originále za života Královny, nejedná se tedy o žádnou posmrtnou biografickou "rychlokvašku", kterých je o známých osobnostech na knižním trhu více než dost. Připravte se na opravdu detailní vyprávění z dětství a života Elizabeth zahrnující informace o různých hračkách, dárcích, gestech či dohadech, zda princezna v pěti letech zavtipkovala či nikoliv. Kapitoly o dětství jsou napsány pro opravdové fanoušky, pro mě byly méně záživné, byť citace tehdejších novinářů skloňující tisíckrát slovo "rozkošná a kouzelná" jsou úsměvné.
Zklamala mě délka (resp. nedélka) popisu válečného období. No a úlety typu co napsala o královně jakási paní v domácnosti byly na mě už trochu moc.
Přijde mi, že kniha je spíše souhrn toho, co kdo řekl či napsal ve stylu jedna paní povídala, než konstruktivním královniným životopisem, který jsem očekávala... Je třeba k ní přistupovat s přihlédnutím k netradičnímu zbožňování královské rodiny Angličany.

3 03.04.2023

Příběh ze zádumčivého, hladového a studeného severu, dobře vykreslené povahy lidí, ty přímé i skrývající tajemství. A kruté, nikoliv kvůli přírodním podmínkám, ale to popisované lidské násilí mi vadí čím dál více i v literatuře, můj problém (snad díky současné "severské" tendenci neskončím u dívčích románků).
Dvě vyprávěcí linie se mi líbily, stejně tak konec a vysvětlení příběhu. Nejvíce mě zaujala podobnost a zároveň velká odlišnost ženských postav, vnímání domova, strach a slabé stránky, které byly vlastně i odvahou.
To, jak divnosti a poslední kapitoly zapadly do sebe i úplný závěr - opravdu výborné.
"Duše se v hlubokém lese snadno uchytí a zůstane."

10 28.03.2023

Novela psaná jednoduchým jazykem, bez detailů a odboček, přesto s velkou výpovědní hodnotou (a dobře popsanou vánoční irskou atmosférou). Měla jsem při čtení pocit, že se příběh odehrál před mnoha a mnoha lety...
Někdy není třeba dlouhých románů.

16 20.03.2023

Třetí kniha Guzel Jachiny je možná nejlépe napsaná, ale také nejdrásavěji. Vlak do Samarkandu přináší opět silný, hluboký příběh. A jak už je v autorčiných knihách zvykem, temnou historii, chudobu, hlad a smrt provází (a určitě nevyrovnává) laskavost a snad trochu naděje. V částech Dějevova šílenství jsem se trochu ztrácela a je mi líto, že postava komisařky Bílé nedostala více prostoru. Čtení autorčiných knih je zážitek a příběh nepatří mezi zapomenutelné.

14 16.03.2023

Autorovy předešlé knihy Autismus & Chardonnay se mi líbily více. Ne že by zde nebyly zajímavé osudy a myšlenky, ale vyprávění bylo strohé, neucelené, postavy vzdálené.

3 12.03.2023

Mám ráda knihy, které plynou tak nějak přirozeně a na nic si nehrají. A u této knihy platí, že co vidíte, to dostanete. Milý příběh, kouzla, smutek i laskavost. A to vše velmi pěkně odvyprávěno.

6 12.03.2023

Tak trochu anti-idyla života v roubence v Beskydech... Michaela Klevisová je jedna z mála autorů krimi románů, kterou prostě můžu číst (stejně jako Louise Penny). Její příběhy zahrnují mnohem, mnohem více než nějaký mord (ten mě v příběhu někdy až ruší, ale chápu...). Lidské vztahy a povahy, pozitivní a především negativní stránky prostředí, do kterého příběh zasadí ("každá vesnice má svého blbce"). A tato kniha z Beskyd mě zasáhla, protože nelze nepoznat postavy, problémy a místa, kam již tolik let jezdím, a jejichž změna mě dosti bolí, stejně jako ten nastíněný marný boj o přírodu. Výborně napsáno.

16 28.02.2023

Příjemné toulání se po stopách několika anglických spisovatelů a literárních spolků, spíše střípky a zajímavosti, velmi "lidsky" vypravěné bez slovníkových výčtů nezapamatovatelných dat. Ideální čtení před cestou do Anglie, známé události ze života slavných autorů se přiřadily ke konkrétním místům, ale také jsem se dozvěděla něco nového, na co se můžu zaměřit a těšit. Větrná Hůrka a Tolkienova místa mě táhnou nejvíce...

3 26.02.2023

Ten doktorát z estetiky je na stylu vyprávění znát. Příběhy tradované v horách či osobní z dětství vypravěčky jsou tak trochu ukryté v množství poetických popisů, myšlenek a odboček. Což je za mě dobře, protože tohle vnímání mám v literatuře ráda a v tomto případě tvoří specifický styl autorky. Chvíli mi trvalo, než jsem se přenesla ze staršího vyprávění do dětských příhod, ale celkově se mi kniha líbila. Není dlouhá, v příbězích nezachází do detailu, ale doporučuji číst pomalu a vychutnávat si nabídnuté obrazy a popisy.

3 26.02.2023

Knížek o zvířatech jsem četla hodně a tahle je jedna z opravdu dobrých. Neposkytuje praktické rady ohledně výcviku a logického trénování, ale zaměřuje se na vnitřní propojení lidského a zvířecího světa a na reálných příbězích z trenérské praxe autorky poukazuje na duševní nastavení a vztah. Tak nějak jsem to vždy cítila a tato kniha pocitu dala pojmenování a popis. V důsledku nic nového, hodně opakovaného, ale zato důležitého právě kvůli tomu ujasnění.
Takže pokud jste přesvědčeni, že pes je jen na hlídání na řetězu u boudy (nepopírám důležitost práce psů), užitková zvířata k užitku člověka, škodná v lese škodí a svět živočichů je podřadný a podřízený, knihu nečtěte.
"Mít to štěstí, že jste ve vztahu se zvířetem, to je neobyčejná výsada".

6 18.02.2023

Rodinné drama je doménou Viktorie Hanišové. Psychologie postav - ať už z pohledu dítěte či starého člověka, muže, ženy - sekne do živého. Stejně tak po literární stránce není co vytknout, především změna stylu psaní i slovní zásoby v kapitolách u jednotlivých postav je výborná, propracovaná. Autorka je skvělá spisovatelka.
A obsahově? Bezútěšné vztahy v bezútěšném prostředí (oproti takové Houbařce, kde prostředí lesa bylo jistým způsobem příjemné a nadějné a trochu vyvažovalo tragédii lidí).
Přemýšlím, co mi kniha dala - kromě potvrzení jistoty, že mezilidské vztahy jsou složité, porouchané a nemocné. Od rodinných psychodramat si dám chvilku oddych.

14 14.02.2023

Ne že by to bylo nezajímavé čtení, ale já této autorce její příběhy a jednání nějak nevěřím. Hlavní postavě dcery půlku knihy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, neustále se děsí, hysterčí, bojí, umírá od leknutí či strachu a pak najednou takový zvrat a všechno je vlastně v pohodě, odhazuje předsudky a jde jiným plnit sny. Vztahy nefungující po desetiletí se vyjasní. Psychické problémy související s poruchou příjmu potravy jsou jen tak vykoplé do děje bez hlubšího vysvětlení, vyústění...
Ne že by nemoc blízkého neměnila pohled člověka na život, ale popsáno je to v této knize hodně na sílu.
Nicméně kniha je povedenější než autorčina Cesta na sever.

2 13.02.2023

Za mě příjemné překvapení (má očekávání byla nízká a knihu jsem brala jen kvůli prostředí Rychlebských hor), po dlouhé době současný vesnický příběh z českého prostředí, který nepokřivuje postavy a nedělá z nich (zbytečně) karikatury. Myslím, že autorka dokázala vystihnout problémy a slabé stránky, ale také jejich sny, důvody, následky a pohled na život. Chvílemi jsem osudy vedlejších postav poznávala v takových detailech (jako je babiččina slovenská zelňačka), až jsem přemýšlela, zda se s autorkou neznáme (ne).
Hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale díky popisům atmosféry, přírody a nálady (těch mohlo být více, opravdu se povedly) a vedlejších postav mi to vůbec nevadilo.

14 09.02.2023

K předchozímu výstižnému komentáři od Set123 snad ani nemám co dodat. Knihu jsem četla (spíše náhodně předčítala) v originále, tedy za textem nešlo neslyšet Cohenův specifický hlas a vidět jeho osobnost (nejen z ilustrací). Paperbackové vydání se mnou prožilo pár týdnů - je to na něm znát - a asi ještě nějaký ten čas prožije.
(A samozřejmě některé texty jsem prostě nepochopila nejen kvůli nemateřskému jazyku, ale to ani není třeba... možná jednou).
Traveling light...

2 06.02.2023