pajaroh komentáře u knih

Velmi se mi líbila atmosféra "golemovské" Prahy a také mýtický nádech příběhu. Prapodivností, bizarností až násilí však bylo, pravda, příliš a konec mi přišel uspěchaný a chaosný. Vskutku jako ne zrovna příjemný sen, něco pohádka, něco horor, no, nebudu škatulkovat, hodnotím podle pocitu.

5 02.12.2022

Tohle je výborná odpočinková kniha, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. A přes veškeré a často zbytečné připomínky, které mi běhaly v hlavě, musím připustit, že jsem si čtení neskutečně užila. A tak také hodnotím.
Pobavila jsem se (u setkání Božidary s německým vlastníkem půdy velmi hlasitě), pokochala se, zapřemýšlela. A i když mi není vlastní autorčina/Božidařina averze ke psům a k zimě, souzním s její nesympatií k šíleným páníčkům a ženským kurzům typu probuďte v sobě Bohyni (ty autorka vystihla skvěle). Pěkný příklad toho, že s někým nemusíte ve všem souhlasit, ale přesto ho respektovat a mít rád - v životě i literatuře.
A samotná Božidara v pyžamu i bez je krásný originální svéráz.

"Kuken Sie na oblohu. Patří snad mraky někomu? Nein! (...) My dvě, mein Kamarade, wir sind poutnice, abys věděl!"

"Největší svobodou je možnost odejít."

18 28.11.2022

Méně je někdy více a v tomto případě to platí trojnásob. Stefánsson je stále mistr poetiky jedné věty, jednoduché filozofie, neotřelých a padnoucích přirovnání. Jen kdyby tak netlačil na pilu, nesázel jednu myšlenku za druhou. Měla jsem problém se zorientovat v postavách, jejich osudech a vůbec jsem si je nestačila vychutnat. Ztrácela jsem linii vyprávění a ve výsledku se soutředila už jen na jednotlivé části kapitol a popis Islandu a jeho života. A je mi to moc líto, knihy J. K. Stefánssona pro mě bývaly zárukou a jistotou dobré četby...

Opět pěkně pojaté svědectví Fílova Cestovatele o době, která snad ani nebyla... Fotky prázdných ulic a zákoutí Prahy a spisovatelovy vzpomínky na dětství mají nezapomenutelné kouzlo. Energie a srdce Prahy je tam (i s často krvavou a zrádnou historií), jen je skryta pod nánosem turismu.

8 21.11.2022

Výborná kniha, která přibližuje situaci vlků v Itálii. Autorovy pocity při setkání s vlky či s lidmi, kteří se zasluhují o jejich záchranu, popisy přírody i vlastní vzpomínky jsou vyvážené napětím týkající se osudu vypuštěných vlků i jejich chování, síly a energie.
Škoda, že nemáme v ČR podobnou Elisu, která vlky miluje a zároveň respektuje jejich svobodu, divokost, nesnaží se nich vychovat psy, jak tomu u nás bylo v minulosti mnohokrát.

11 21.11.2022

Nejpěknější byla část o (ne)obyčejných horalech nazvaná Lidé z hor, s těmi bych se chtěla opravdu setkat - s legendární správcovou z Ovčárny a Rýbrcoulem v čele. Také poslední tři osobnosti včetně zvoníka nezaostávaly, naopak nejméně zajímavé se mi jevily kapitoly na začátku knihy - co do osobností, to do výčtu informací (ale to asi souvisí s dobou i dostupnými prameny).
Celkově je to povedená publikace nejen pro místní a rodáky, ale i pro lidi, kteří kraj Jesenicka navštíví a chtějí si odnést více než fotky v mobilu a panděro nacpané pradědovým řízkem.

8 17.11.2022

Tentokrát mi přišly příběhy temnější, fotky výstižnější. Je to dáno dobou toulání, místem, zaujetím autora... dobře dokáže zachytit jedinečnost kraje, jeho drsnou krásu bez pozlátka (byť má "zlato" v názvu). Hodně mě příběhy oslovují, především ty na první pohled všednější a ne tak dramatické, ale na ten pohled druhý... (Bosorka, Neviditelná...).

6 15.11.2022

Kompozice knihy mě neoslovila, stejně tak styl psaní a opakování (ač matka moudrosti).
Některé kapitoly znějí jako motivační abeceda, nu nechme českou remcací povahu stranou, většinou je to pravda a kdo na sobě nesnaží zapracovat, ten po podobné knize asi nesáhne.
A pak ten příběh smrti, o který nejspíš jde. Určitě obdivuhodný. Osobně však nevíce obdivuji autorčin postoj k zastaralým, rezavým pravidlům, k neohebným a zbytečným rituálům, k tomu, co na to "oni a tamti a sousedi" řeknou. Tím postojem myslím ignoraci a žití po svém. To má grády a proto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Nevím, zda úplně věřím tomu smíření se smrtí. Ale věřím, že autorka dokáže žít, a to sakra dobře a naplno.
Nějak nemám potřebu tuto knihu hodnotit na stupínku a hvězdičkovat jako ve škole.

Patti Smith je silná osobnost, z čehož těží její dílo. Ať už zmíní nedopité kafe nebo zachytí rozmazané "něco" v koutě polaroidem, vidím za tím její charismatickou tvář a zážitek ze čtení je mnohem intenzivnější. Nevím, jak bych knihu hodnotila, kdyby ji napsal někdo jiný, ale tohle je prostě Patti Smith kult. Neuchopitelné, snové, svobodné a navzdory zmínkám o věku či smrti věčně mladé cosi. A opravdu ne všemu rozumím, ale vůbec mi to nevadí.

9 10.11.2022

Nebudu hodnotit, nedočteno. Snažila jsem se, a přestože uznávám, že styl vyprávění je velmi, velmi dobrý (popis ulice a domů žijící svým životem je bravurní), nějak mě konkrétní osudy lidí, zbohatlíků či nezbohatlíků, finančníků atd. nezajímaly. Prostě můj špatný výběr tématu.

Prazvláštní příběh, který člověk jen tak nezapomene. Uvítala bych více kapitol z pohledu chlapce, protože popsané spojení se zvířaty, přírodou, bouřkou atd. je úchvatné. Ostatní lidé mi přišli svým chováním příliš šílení a fanatičtí. Styl psaní je zastaralý, ale rychle vtáhne do děje. A kresby N. Čulíka působí nepokojně až výhrůžně jako příběh sám.

4 07.11.2022

Krátká zastavení v Jeseníkách a jejich podhůří, pravda, to západní mi není svou náturou tak blízké jako část zlatohorská či zapomenutá místa Nízkého Jeseníku, ale o to více oceňuji autorův pohled do míst, lidí, minulosti.
Některé příběhy/setkání znějí neuvěřitelně, ale to je vlastně jedno. Ať už se staly nebo mohly stát, čtení i prohlížení fotek je obohacující, milé, nostalgické, těžké i laskavé, no ideální k podzimnímu rozjímání.

9 02.11.2022

Typický Paolo Cognetti - jednoduchý styl bez detailních popisů či květnaté poetiky, a přitom přesně vím, co chce vyprávěním říct. Tato na první pohled nedějová kniha je plná malých příběhů zajímavých lidí. Neznáme konec těchto miniosudů, ale to mi vůbec nevadilo, přesně takové povídání z hor jsem potřebovala.

15 31.10.2022

Moje první kniha od Patti Smith a hodnotím ji velmi dobře. A možná jsem ovlivněna podmínkami, za kterých jsem ji četla - podzimní vyhřátá louka, kafe v termosce, pohled na spokojené hrabající psy - a odtud jsem se lehce přenesla do Paříže i do myšlenek Patti Smith, stejně jako do nosného příběhu bruslařky. Jen její básně ke mně (zatím) moc nepromlouvají.

6 31.10.2022

Pěkný příběh i zajímavé prostředí kmene Magrejů, poučná cesta k sebepoznání, ale dětskému čtenáři asi kniha přinese více. Úplně mi nesedly ilustrace, které jsou výraznou součástí knihy, především detaily typu bílé plavky, Duch hory jakoby vypadl z Hvězdných válek...

3 31.10.2022

Úplně přesně nevím, co se mi na Pampeliškovém víně tak moc líbí, ale bylo mi s touto knihou dobře. Snad závan prázdnin, lidská laskavost, jednoduchá filozofie i fantazie. To vše dobře odvyprávěné s jistou blízkostí a vřelostí, která pohladí.
Ale opravdu to nejsou jen vzpomínky na dětství a sentimentální tlachání... v Bradburyho knihách je ukryto něco zvláštního, originálního.

16 25.10.2022

Jednorožce a duhu jsem od autorky nečekala, ale kdepak jsou sušené vonící bylinky, starý nostalgický sad či rozbouřené vodní živly z minulých knih... kvičící prasata nebo jejich mlčenlivé části těl, hnijící kompost, rozřezaný hlemýžď a podobné obrazy čtenáře provázejí od začátku (který mi tím dal velmi zabrat). Naštěstí se četnost těchto divností sníží, zvýší se však drama ve vztazích, výčitkách, nepochopení. Napsáno je to výborně, co jiného od A. Bolavé čekat, celkově to propojení se společností a myšlenkami i vypravěčem, ale obraz světa je to Bolavý až bolestný.
Nevím, zda jsem si na čtení vybrala ten správný čas a jestli jsem knihu pochopila.

(SPOILER) Přestřelka drogových kartelů ve vesničce byla na mě příliš. Ale po přečtení autorčiny závěrečné poznámky chápu, proč všechno to násilí pustila do Three Pines. A proč nechala Gamache lhát a manipulovat.
A vůbec, je tam horké café au lait, Myrna a její knihy, jedinečná Ruth, Henri s Grácií, Clara a její nedokonale dokonalá série obrazů, která přesně vystihuje můj pocit z tohoto dílu. Takže pokud vám kniha bude připadat na první pohled nedokončená, přehnaná či divná, "nakloňte se blíž."
"Three Pines je stav mysli."

10 17.10.2022

Tato knížka má takový potenciál, plno zajímavých námětů, ať už to jsou "modří" lidé, výzkumy a rasismus nebo pojízdné knihovnice, obrovská chudoba v odlehlých horách Kentucky i (občas těžko uvěřitelná) lidská laskavost... ale to nevyrovnané kolísání mezi dramatem a románkem pro ženy, černobíle vykreslené lidské povahy a především ten nasládlý konec mi radost z dobrého čtení prostě ničí. A je to velká škoda, protože to mohl být opravdu dobrý a silný román.

11 13.10.2022

(SPOILER) Tato knížka je jako v ní zatracované sociální sítě - sází životy, zážitky a "wow" témata za sebou (týraní pejsci-rockové hvězdy-originální stará knihovnice-Špicberky -sebevražda-velryby-drogy-vztahové problémy-rakovina-celebrita-olympionik-alkoholismus...), možná je to tak úmyslně, ale nenechá vychutnat. Líbivost zvyšuje toliko citovaným přírodním filozofem H. D. Thoreau, který se dle mého k povaze hlavní postavy vůbec nehodí. Ústřední myšlenka - vážit si toho, co máme, dívat se na okolí jinak, netoužit po všem - je jasná, pěkná, zpracování a "backmanovský" styl autora mě neoslovil.

10 10.10.2022