pajaroh komentáře u knih

Islandské přírodní živly jsou popsány z vědeckého (nezjišťovala jsem nakolik pravdivě) i osobního pohledu a propojeny s osudy několika postav, plus milostná zápletka, naštěstí nijak laciná a detailní. Bavilo mě to. Od autorčina Ostrova je vidět velký posun, co se týče stylu vyprávění i celistvosti příběhu.

4 07.10.2022

Knihu jsem si pořídila na základě doporučení zde na databázi (děkuji). A přestože jsem měla nezvyklou chuť na něco z teplejších neledových krajin, zjistila jsem, že má hromádka nepřečtených knih je velmi úzce a mrazivě zaměřena...
Jedná se o pěkně napsané příběhy osobitých jedinců, které může stvořit jen sever a mráz, zdůrazněné vtipem, nadhledem a ironií. Jednotlivé kapitoly vypráví samostatné příhody, které jsou však propojené a tvoří svéráznou izolovanou komunitu, místo i čas. Bavilo mě to.

10 03.10.2022

Knihobudka v Novém Hrozenkově je prostě poklad (a povinné zastavení na cestě do Javorníků) a já děkuji neznámým, kteří tam pravidelně dávají knihy. Pokaždé tam objevím nějaký zajímavý příběh povětšinou z Valašska nebo Beskyd.
Tato dětská kniha mi sedla do nálady. Milé klukovské příběhy a popisy života na vesnici mi připomněly oblíbenou Gabru a Málinku a já s Ondrou od kovářů a jeho kamarády prožila radost z každé "blbiny", jak by řekli dospělí, a uvědomila si, jak je tato radost důležitá a krásná.

4 03.10.2022

Maggie O'Farrellová je dobrá vypravěčka, která na základě domněnek z Shakespearova života vytvořila jednoduchý, ale také krásný, smutný, pohádkově laděný a velmi "anglický" příběh. Jedná se samozřejmě o fikci, ale je dobře napsaná, čte se sama, řádky letí, a já se musela k některým popisům chvil, okolí a pocitů vrátit a plně je znovu vychutnat.

9 03.10.2022

Kniha o (většinou) neznámých ostrovech zachycující výstřední příběhy z těchto míst. Zpracovaná je velmi pěkně, odlišné osudy či události zaujmou a myslím, že by se o nich dalo napsat mnohem více a prostě je rozepsat. Jako celek působí kniha útržkovitě a neuceleně, jako začátek či část něčeho velkého, krásného. Snad chybí závěr (ano, úvod jsem četla) a osobně si myslím, že cena za novou knihu je značně přemrštěná.

6 01.10.2022

Touto knihou jsem se snažila "zahřát" při mrazivých večerech krčící se v péřovce ve stanu asi 150 km nad polárním kruhem... to je taky nápad. Vyprávění je to velmi zajímavé a chytí od první kapitoly. Bavilo mě čtení o výstupech, problémech, táborech, osobnostech nosičů apod. Bohužel jsem v rukou měla chybové vydání, kdy jsem až při čtení s panikou zjistila, že vazba je špatná, chybí 30 stránek (ano, právě o konečném výstupu na horu) a místo toho jsou tam závěrečné kapitoly dvakrát. Číst knihu doma, tak mi to asi tolik nevadí, ale když už ji tahám s sebou na trek, je zklamání veliké...
I tak jsem ráda za zajímavý vhled do organizace i realizace takového projektu, obrovské množství vybavení, které je potřeba, nebo za zmínky o "Messnerově smetišti" v horách, které za sebou výprava zanechávala. A už tenkrát autorka poukazuje na to, že je Everest turistická atrakce pro bohaté.

9 01.10.2022

Tohle San Francisko má duši, stejně jako všechny jedinečné postavy z knihy. Autorka se opravdu nedrží žánru, nerespektuje hranice a výsledkem je poetický příběh plný tajemných odboček, podivností, originálních obrazů i toho známého lidského zla. Naivní? Možná ano, ale v tomto případě ta naivita k příběhu patří.

14 01.10.2022

Jelikož se jedná o reportážní knihu z Ruska, nečekala bych nic poetického, ale tohle je síla a opravdu nelehké počtení. Všechna místa, lidé, špína, chlast, bezútěšnost a zima jsou výborně zachyceny, tak dobře, že jsem si občas při čtení připadala v laponské divočině jako v tropickém ráji.
Neodsuzuji způsob života, asi v takovém prostředí nemají lidé na výběr, jinak prostě nelze přežít. Ale pochopit "proč" se mi nepodařilo.

5 01.10.2022

Není to špatný příběh, ale ničím zvláštním mě nezaujal. Všechny tři části i různí vypravěči jsou struční a odtažití, příhody a popisy nedetailní, záběr příliš široký a rozuzlení to nezachrání. Rychle zapomenutelný průměr.

5 01.10.2022

Anotace knihy zní jako začátek přednášky pana Kolbaby a málem mě od čtení odradila. A to by byl škoda. Autorka píše prostě seversky - zádumčivě, těžce, smutně a stejně blízce. Vypráví příběh z nelehké historie Laponska, takže cinkání rolniček na sobím spřežení a zářící sníh nečekejte, leda tak sníh oslepující a soba mrtvého. Ale autorka vede příběh a jeho dvě časové linie dobře a přes jistou stručnost v popisech i do hloubky. Kniha se nečte lehce, člověk by tak nějak čekal, že nejdrsnější a nejtěžší minulost drží v těchto místech přírodní podmínky a kruté zimy, ale zase je to válka a člověk.

8 28.08.2022

Propršená neděle, kafe-kafe-kafe-čaj a "Gamache" kniha, takhle si představuji ráj. Musím se opakovat, přestože se jedná o průměrný díl série, je to nadprůměrné čtení obecně. Zaměření na mapy, které tolik lidí včetně mě fascinují, historie známého městečka, inspektor projevující se překvapivě jako zdatný manipulátor a především ty poetické drobnosti ze života jako neidentifikovatelná Gracie nebo Ruth a její břeh. To vše drží zápletku a příběh pohromadě a činí z knihy krásné čtení.

9 28.08.2022

Bambi po srbsku, jen mnohem přirozenější a přírodnější, v podstatě více rozepsaná pověst vztahující se k hoře a skalám u jezera. Pominu folklórní zobrazení zlého vlka a lstivé lišky, nějaké nelogické boje a přátelství také přehlédnu, přeci jenom je to kniha pro děti a ty se nejspíš u detailního popisu přírody bez akce bavit nebudou. Líbí se mi zachycení ročních období a krajiny, přírodních živlů, smrti i idylických dnů.
Pěkná dětská novela z oblíbené knihobudky v Novém Hrozenkově s velikou kaňkou z plnícího pera na stránkách. Mám ráda knihy s příběhem nejen napsaným.

5 18.08.2022

Kniha nedosahuje kvalit a propracování autorčina Sucha. Začátek byl pomalý, hodně opakování, postavy nesympatické. Vyzdvihnout musím gradaci děje a rozuzlení, které by me na začátku ani nenapadlo (myšlenka se vkrádá až postupem čtení). Nic není černobílé - a už vůbec ne ve sluncem spálené pustině.
Hodnotím průměrně, na rodinné drama jsou postavy a vztahy málo propracované, na thriller je zde málo psychologického napětí.

9 15.08.2022

Dobře napsaná kniha z žánru, který mi není blízký, přesto mě příběh okamžitě oslovil. Popisy vody, respekt k ní i tradici, nalezení poetiky, tichosti a přátelství ve smutku, prachu a ve světě, kde téměř nic nezbylo, to se autorce opravdu velmi povedlo. Celkově prostředí a styl vynikají nad příběhem samotným, který mohl být propracovanější, více spletitý a rozvinutý (tím nemyslím akčnější), ale určitě to není kniha povrchní, jen se pro podstatu musí dále a hlouběji "do hory". A přes možné nelogičnosti a nevysvětlenosti v tomto případě hodnotím pocitově, nikoliv rozumově.

"Čajoví mistři věří, že v některých dobách se voda sama nechce dát najít, protože ví, že by byla proti své přirozenosti spoutána. Vyschnutí pramene může mít tedy vlastní důvod, jemuž nesmíme bránit. Ne všechno na světě patří lidem..."

9 08.08.2022

Křesťanství pod ledovcem je dle mého o pohanství pod ledovcem, sympatické. Čteno podruhé a kniha se mi líbila o trochu více, asi o těch několik dní, které jsem na specifickém poloostrově Snæfellsnes mezi prvním a druhým čtením procestovala.
A mezi těžkým realistickým dílem Halldóra Laxnesse tato vyniká filozofií i jakousi lehkostí přijímání životních příhod a rozdílných názorů. Nicméně se spisovatelem nejsme na stejné vlně, byť mám starší islandskou literaturu velmi ráda.

2 01.08.2022

Vělmi pěkné povídání Dobroběžníka, které se nezaměřuje na praktické detaily cestování a trasy, ale popisuje to důležité a podstatné. Textu není mnoho, ale výmluvně a naprosto dostatečně ho doplňují fotografie.
A jelikož další knihu Marek Jelínek zatím nenapsal, jdu se podívat na (nejen) jeho dokument o Africe.

"Aby se člověk otevřel tak nějak víc světu, a hlavně sobě, cestovat o samotě je nejlepší možný způsob, jak toho dosáhnout."

2 30.07.2022

Čteno podruhé, protože člověk k takovým knihám musí docestovat a dospět. Tato kronika života na odhlehlé farmě je jedinečným záznamem a nezaostává ani co se stylu psaní týče, přestože se jedná o vyprávění z pohledu chlapce. Drsné, naturální, ale také plné snů a kamenné krásy. (Jen u těch mučených koček se vždycky zaseknu, příliš detailní, příliš nepochopitelné...).

7 27.07.2022

Murakami-neMurakami, tohle byl slabší průměr. Nejlepší byly povídky o hudbě, ty měly alespoň náznak oné jazzové atmosféry s vůní kávy, ale jako celek sbírka upadá v zapomnění ihned po dočtení.

8 26.07.2022

Už douho jsem nečetla knihu, která tak silně vypovídá nejen o tématu, ale i povaze a osobnosti autora.
Jak je dobře, že své vzpomínky na Island Helena Kadečková sepsala originálním a často nevybíravým způsobem do této knihy, jinak by bylo tolik zajímavých obrazů ztraceno. Líbí se mi styl (přeci jenom to byla výborná překladatelka), originální pojetí cest, fotky, popisy pocitů a především zaměření na islandský lid, osobnosti a přátelství. Líbí se mi i trochu té chaotičnosti a nesourodosti ve vyprávění a dokonce i (troufám si říct "letité") hudrování na změny a nové poměry.
Nevím, zda kniha bude zajímavá pro čtenáře, kteří Island moc neznají nebo je nezajímá, ale pro mě to byl krásný návrat do těch několika týdnů islandského půtování, autostopování, bojů s větrem a deštěm. A přesně jak autorka píše - ta islandská povaha! Nezapomenu na "stopnutého" majitele prasečí farmy, který znal dílo Václava Havla lépe než já (mám vystudovatou filologii... ještě teď se stydím). Jediné, co mi v knize chybí, je přehledný seznam zmiňované literatury.

Tolik míst jsem "jen" navštívila a viděla jako přírodní krásy, ale nezažila je do hloubky. A čím více se zajímám o severské ságy, historii i staré cestopisy Islandu, tím více mě to mrzí a mám potřebu ona často zapomenutá a díkybohu turisticky opomíjená místa - především Západních fjordů - znovu prožít.
Samozřejmě, starý Islandu už není, stejně jako není většina míst na světě, právě proto je tato kniha vzpomínek vzácná. Na druhou stranu, jestli si některá zem zachovává svou jedinečnost, hloubku a sílu nejen přírodní, je to právě Island.

"Jeden sedlák mi daroval liščí kůži, druhý kůži tulení, jedna babička dokonce háčkovanou vložku do cíchy. I nějaké básničky složené na mou osobu jsem si odvezla. To také patřilo a u nejstarší generace dosud patří i islandské tradici. Nejčastějším dárkem však bývaly zvláštní kameny připlavené prý z Grónska a různé předměty vyřezávané ze dřeva, rovněž připlaveného."

10 25.07.2022

Zajímavé, smutné i vtipné vyprávění člověka, který zná a vnímá přirozené zákonitosti přírody a moc pěkně o nich umí psát. Škoda, že je kniha tak krátká, ale k tomuto netradičnímu stylu vyprávění to sedí.

9 21.07.2022