Strážkyně pramene

Autorka je původem z Finska - ze země tisíců jezer..., takže se téma s vodou, o vodě přímo nabízí. Proč ne. I když se musím přiznat, že mi pesimistický obraz smyšlené společnosti moc nesedl. Možná je to i tím, že jsem vždycky měla v srdci speciální místo pro fosilní paliva... a nová auta - hybridy, které běží na ,,dětské sny," stále beru jaksi s rezervou... Což je asi špatně, neb autorka v knize ukázala, jak to může vypadat, když už žádné rezervy téměř nejsou...
Knihu počtem hvězd, tentokrát hodnotit nebudu. Nechci jí kazit vysoké evaluace a s pokorou přiznávám, že nejsem její cílová skupina, čtenářka.

35 08.11.2022

Autorce věřím. A to se mi nestává zas tak často, pokud kniha není velmi dobrá... Strážkyně pramene určitě není velmi dobrá kniha, už příběh je jak řešeto a vlastně jsem se většinou nudila a propadala lehkému zoufalství, proč že se paní Emmi Itäranta bere tak smrtelně vážně. Věřím ale její lásce k přírodě, k vodě, k filozofii a k čaji, jakož i strachu z ekologických katastrof a diktátorských režimů. Takže dávám poctivé čtyři hvězdičky a Strážkyni pramene doporučuji, jen varuji: žádná velká logika, žádná svižná akce, žádný sex - a postapo svět je načrtnutý jenom v nejhrubších rysech.

17.09.2022

(+ SPOILER) Netradiční scifi. Hlavní hrdinka, ač žena, se stává mistryní čajového obřadu ve světě, kdy voda je na příděl a pod dohledem vojáků. Otec umírá a matka odchází. Se světěm ji pojí vlastně její kamarádka. Romantickou linku zde představuje její láska k čaji a vodě, tedy prameni, který její rodina tajně stráží a využívá. Obě dívky se spolu chystají odjet po stopách dávné expedice (kdo by hlídal pramen?), ale vše je prozrazeno. Noria je uvězněna doma a rozjímá, nechává vzkaz v deníku a... Její kamarádka to na konci knihy oznamuje matce.
Trochu mám problém s pointou - chápu poukaz na význam vody a nebezpečí dějinného zvratu, co ale vlastně Noria dokázala? Pramen byl prozrazen...

4 22.08.2022

Jedná se o dystopicky román, jehož tématem je nedostatek vody. Nečekejte rozsáhlé popisy toho, jak funguje budoucí společnost, jaké používá technologie apod. Autorka to nastiňuje, ale nechává dostatečný prostor pro čtenářovu fantazii. Celý příběh se odehrává v blíže nespecifikované době a na blíže nespecifikované místě. Ledovce roztály a kontinenty, jak je známe nyní, jsou minulostí. Několikrát je zmíněna Skandinávská unie, zároveň jsou hlavním tématem čínské čajové obřady a společnost vede armáda Nového Čchienu. Je tak pouze na čtenáři, aby si domyslel jak svět vypadá.

Přestože se jedná k dystopii, působí kniha až poeticky. Přičítám to čajovým obřadům, které autorky velmi dobře popsala. Hlavní hrdinka není hysterická a ke všemu přistupuje s klidem a rozumem čajového mistra. Musím vyzdvihnout také autorčin cit pro užitá slova a poklona patří také českému překladu. Tohle byla prostě pastva pro čtenářovu mysl.
Troufám si tvrdit, že předběhla svou dobu. Jen tak si dokážu vysvětlit, že se o ní tak málo mluví a že se nedočkala dalších vydání.

HODNOCENÍ: 100 %

8 08.08.2022

Dobře napsaná kniha z žánru, který mi není blízký, přesto mě příběh okamžitě oslovil. Popisy vody, respekt k ní i tradici, nalezení poetiky, tichosti a přátelství ve smutku, prachu a ve světě, kde téměř nic nezbylo, to se autorce opravdu velmi povedlo. Celkově prostředí a styl vynikají nad příběhem samotným, který mohl být propracovanější, více spletitý a rozvinutý (tím nemyslím akčnější), ale určitě to není kniha povrchní, jen se pro podstatu musí dále a hlouběji "do hory". A přes možné nelogičnosti a nevysvětlenosti v tomto případě hodnotím pocitově, nikoliv rozumově.

"Čajoví mistři věří, že v některých dobách se voda sama nechce dát najít, protože ví, že by byla proti své přirozenosti spoutána. Vyschnutí pramene může mít tedy vlastní důvod, jemuž nesmíme bránit. Ne všechno na světě patří lidem..."

17.06.2022

Velmi zajímavá, netradiční, literárně čistá jako pramenitá voda, fantasy prvotina.

45 24.10.2021

Knižní debut mladé finské spisovatelky pro mladé čtenáře pracuje s klasickými povahovými rysy či spíše nešvary lidské povahy překlopenými do postapokalyptické budoucnosti, kdy přelité mořské vody vedou k zániků pramenů vod sladkých a přemnožení dotěrného hmyzu. A také k překreslení map. Tak se ve Skandinávské unii setkáváme s rodící se mistryní čajového obřadu.

Příběh se odvíjí tempem zurčícího potůčku, který je na své cestě nucen překonat nejrůznější nástrahy. Přes dramatickou zápletku, jakou nedostatek pitné vody představuje, si autorka "vystačí" s jemnou poetikou, a která možná nebezpečí překonává s takřka buddhistickou lehkostí. Takřka. Ani v tomto bildungsrománu není nic zadarmo a samo sebou.

Tento trochu žánrový i kulturní pelmel neopomíná zdůraznit rovnost mužů a žen v nedemokratickém zřízení, morální aspekty pomoci potřebným, a hlavně zvedá výstražný prst a poukazuje na význam klimatických katastrof a jejich dopadů na člověka a životní prostředí. Zajímavé pojetí upozornění na léta vášně budící problém s oteplováním klimatu. Příběh tak přes absenci výraznější akce neztrácí na naléhavosti, aniž by se (moudře) pouštěl do analýzy příčin. Cesta čaje a pramene čisté vody je poutavým YA románem s dívčí hlavní hrdinkou, který nenuceně nabádá k zastavení a zamyšlení.