Sběratel mušlí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách – touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291193/big_sberatel-musli-eS8-291193.jpg 3.9303
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , MOBA (Moravská bastei)
Originální název:

The Shell Collector, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (79)

Kniha Sběratel mušlí

gabriela8704
05. ledna

Taky nejsem povidkovy typ. Ale musím říct, že povídky měli své hluboké moudro v sobě ukryté. Rozhodně si z nich moudra člověk odnese.

grimik
02.11.2022

Já povídkám zkrátka na chuť nikdy nepřijdu. Ani když jsou od Doerra. Jsou často moc krátké, nedostatečně jsem pohlcen dějem a už je konec, čtenář bývá rovnou vržen do situací a dějů a je často jen minimálně seznámen z čeho vyvstanuly, postavy vesměs jen povrchně predstaveny....atd. atd., zkrátka povídky. Ve Sběrateli mušlí jsou některé lepší, jiné horší a jen jedna byla vážně skvělá (Správce)...a ze všeho nejvíc jí ublížilo, že jde pouze o povídku. Jak jinak.


Pavlaj
26.10.2022

O vztahu člověka k přírodě a přírody k člověku a o přírodě v člověku a o člověku uprostřed přírody. Vším se prolíná opuštěnost, samota. Hrdinové většiny povídek se utíkají k přírodě, často v důsledku nevydařených a nenaplněných vztahů. Někdy tu nachází útěchu a naplnění, v jiných povídkách ale příroda představuje nebezpečí, ohrožení, riziko. Moje pocity z povídek jsou zvláštně nepopsatelné. Bylo to super, ale taky trochu depresivní.

nemer
18.06.2022

Příběhy plynou jako voda, nenápadně, ale pod hladinou se ukrývá život, který si ovšem musí objevit čtenář sám (i to může mít kouzlo, každý si může najít to své). Chybí akce, napětí, hlubší emoce. Styl A. Doerra mi připadal velmi strohý, v podstatě sterilní už ve Světlech, tady ho najdete také, ale zde mi tolik nevadil jako u Světel, možná díky mé lásce k vodní říši. Právě absence silnějších emocí či zápletek, vše plyne pod povrchem a čtenář se domýšlí, způsobuje, že chybí hutná atmosféra, kterou tak často nacházíme u jiných autorů. Právě tento "minimalismus" Doerra odlišuje, ale např. u mne je také důvodem, proč nevidím smysl v opakovaném čtení jeho díla. Dnes frčí minimalismus, takže frčí i Doerr, každému dle jeho gusta, Doerr rozhodně není špatný spisovatel, ale můj oblíbený styl ten jeho není. Pokud by psala beletrii umělá inteligence, řekla bych, že by mohla být doerrovského střihu (možná, možná taky ne). Pokud máte rádi vodu, nepotřebujete gradující příběhy, ale jen tak se chcete na chvíli oddat přítomnému okamžiku a síle psaného slova, pak vřele doporučuji.

Marfulka007
01.05.2022

Zezačátku jsem měla pocit, že to asi nebude kniha pro mě. Přišla mi hodně abstraktní a příliš velká část každého příběhu skrytá mezi řádky. S každou novou povídkou jsem jí ale přicházela na chuť. A na jejím konci už jsem věděla, že je to moc pěkná kniha, která stojí za přečtení.

esma
24.04.2022

Doerrove povídky mají v sobě schovanou celou škálu emocí. I když autor mnohdy popisuje jenom velmi krátký úsek života svých postav, mnohdy stačí mžik a vše podstatné je řečeno.

camelopardus
28.03.2022

Krásná kniha plná poetických momentů, půvabných postav, osudových vztahů a zvláštních setkání. Tak ráda bych osobně potkala a obejmula lovcovu ženu, liberijského správce, tanzánskou běžkyni i sběratele mušlí....

Odetta889
26.08.2021

Strašně krásne příběhy vlastně bez konce, který si musí každý čtenář domyslet. Knihu jsem si dokonce šetřila, nechtěla jsem ji dočíst... Krásná.

1