Sběratel mušlí

12. října

Některé povídky byli lepší, jiné horší, ale všechny povídky pokud si je dostatečně necháte projít hlavou, tak na vás dýchne super příběh.

09. října

Milá a příjemná kniha. Některé příběhy se zdají být na první pohled slabší, ale když si je člověk nechá dostatečně projít hlavou...

14. září

Doslova úchvatné. Zajímavé povídky odevšad.

30. srpna

Noooo ... kniha ani nenadchne, ani neublíží. Pro mne tak nějak neutrální. Některé povídky jsem zhltla jako malinu, některé jsem nemohla přelouskat. Ale každý si po přečtení udělá obrázek sám.

1 25. srpna

Krásné povídky od mého milovaného autora. Lyrické, pravdivé příběhy. Ráda se k nim opět vrátím.

1 21. srpna

Nebyla jsem příliš spokojená. Od autora jsem čekala daleko více, vzhledem k románu Jsou světla, která nevidíme.. Některé povídky mě sice zaujaly, ale rozhodně jich bylo méně než těch, které nezaujaly. Děj příběhů se pomalu táhl, konce byly poněkud zvláštní, jakoby ani sám autor nevěděl, jak má skončit. Proto jsem byla ráda, když už jsem skončila já s knihou! :-D

19. srpna

Zvláštní kniha, rozhodně ji nikdy nebudu číst podruhé. Příběhy plné nicoty a zmaru. Přečtete jeden příběh, řeknete si - tak snad ten další bude lepší... - a nebude. Je to prostě nuda, příběhy o ničem, a přestože další Dorerrovy knihy mám ráda, tato se nepovedla. A nebudu říkat, že ano, jen abych byla za sečtělou...

V pořadí 3. kniha, kterou od autora čtu. Jeho povídky se čtou skoro samy. Každá je jedinečná a přitom mají něco společného - moře. Vážně příjemné a oddechové čtení.

1 04. července

Skvělá kniha jako zatím všechny co jsem od Doerra četla. Je asi důležité tyhle povídky prostě vnímat jinak a snažit se je pochopit a najít v nich tu hloubku která je v každé. Některé mi ještě do teď leží v hlavě.

4 26. června

Docela mě mrzí, že někteří lidé nedokáží ocenit tyto příběhy a celkově tuto knihu. Tahle kniha je pro lidi, kteří se v tom dokáží najít a kteří mají jiné myšlení a pohled na svět. Příběhy mají své osobní kouzlo, které je určeno jen pro některé. Nevím jak to popsat, každopádně kniha není určena pro "běžné" lidi. Tím samozřejmě nechci nikoho urážet, je to jen můj osobní názor.

1 28. května

Jako ty vole nevim. Povídka Lovcova žena ze mě úplně super, ale Sběratel mušlí podle, který se vlastně jmenuje celá knížka, to byl dost průser. Většina povídek má takovej ten melancholickej nádech, a to je přesně ten typ atmošky, co mi leze krkem. Asi jako nedoporučuju, je to celý takový zvláštně divný...

1 16. května

Lepsi nez Zed vzpominek. Voda ve vsech podobach. Krehke a intenzivni.

2 02. května

Nádherná kniha plná povídek, každá je jako ze sna. Neskutečně poetické příběhy. Jejich děj plyne jak pomalé letní odpoledne. Každá povídka je z jiného prostředí, ale všechny jsou jakoby důvěrně známé. Čtete a současně tam jste. Pro ty, kdo milují knihy, protože je těší číst a nepotřebují ždímat z textu velké děje nebo doslovnost, je to poklad. Nechybí melancholie, neuchopitelnost divokých lidských duší... Zkuste si představit, že celý váš svět je moře, vy a váš muškařský prut,"skutečný svět" zůstal někde v dáli a vy jen žijete tou chvílí, vítr věje, v uších zní hudba, možná blues, a ryba právě zabrala... O těch chvílích je Sběratel mušlí.

5 04. dubna

Anthony Doerr ve své vrcholné formě i přes vysokou lať Světel nevidoucích- povídková nádhera popisů naturálních, emotivních i smyslových --- i když nějaký ze smyslů neslouží, pudy a vjemy jeho postav prorůstají na povrch o to razantněji, všichi vynikají nějakou "zvláštností" jak obohatit žití druhým, či sobě sama. Každý se dostává na rozcestí, je postaven před volbu. Plesám u příběhů náznakových, které nevodí čtenáře polopaticky a přesto si dokáží udržet kontinuitu a to spásné vrnění i přes popisné pasáže, které u autora prostě "žeru" a pluju si s ním po vlnách, vrcholcích stromů, krpálů i oblak ...

10 18. února

Smysl všech příběhů je umět prožít naplno svůj život.Neumím vybrat nejlepší povídku každá má v knížce svoje místo.

03. ledna

Milé, klidné zamyšlení nad osudy lidí.

7 30.12.2017

Povídky o souznění s přírodou a o lidech s nějakým výjimečným darem. Je nám dovoleno na chvíli nakouknout do jejich života a užít si společně s nimi to, jak vidí přírodu, jak je ovlivnila. Nečekejte tedy pointu, žádná nepřijde a to je ta pointa. Doporučuji.

Druhá kniha povídek od autora. Ale narozdíl od té první mě tahle příliš nezaujala. Výjimku tvoří snad jen povídka Správce.

3 11.11.2017

Velice citlivě napsané povídky, jejichž společným jmenovatelem je voda v různých podobách a příroda obecně. Každý příběh má jiný styl a svou atmosféru, přesto jsou všechny svým způsobem působivé především svou lidskostí. Tyto povídky mne nadchly více než "Zeď vzpomínek".

1 09.11.2017

Tohle se mi líbilo. Motiv vody ve všech podobách, některé povídky až opravdu na dřeň drsného života, který byl zobrazen ve své pravé podobě. Po delším čase od přečtení této knihy zjišťuji, že snad nebyly důležité děje povídek, ale ty pocity spojené s přeměnou vody a jejími různými podobami...

3 08.11.2017

Některé povídky se mi opravdu líbily, jiné skoro vůbec. Některé byly pozitivní, jiné depresivní. Ať tak či onak, kniha je hezká a každý si v ní najde své.

Přečetla jsem pouhé tři povídky a čtvrtou jsem odložila. Přišlo mi to pořád to samé dokola. Rybaření, lov, moře... Rybaření mi přijde jako nejnudnější ze všech nudných věcí co na světě jsou.... Taky mi přišlo, že povídky vlastně nemají konec, že jim chybí pointa.

1 11.09.2017

Nedočetla jsem poslední 3 povídky, už jsem to nedokázala. Proč číst něco, co člověka nebaví a nezanechá to nějakou vzpomínku (ať příjemnou nebo smutnou). Povídky všeobecně moc nemusím, tyto povídky zaměřené převážně na popis krajiny (a rybaření) už vůbec ne. První povídka byla plná cizích slov co jsem nikdy neslyšela a troufnu si říct nikdy znovu neuslyším. Dala jsem knize šanci a četla další povídky, ale ani jedna ve mě nic nezanechala. :-(

1 05.09.2017

Pěkné čtení na zamyšlení. Dobré na léto a když nemůžete číst knihu v jednom zátahu. Některá povídka mi přišla trochu depresivní, ale ty dobré to vynahradily. Doporučuji na zklidnění duše.

29.08.2017

milé a inspirativní, zamyslela jsem se sama nad sebou a uvědomila si, že není kam spěchat v dnešní kybernetické době plné spěchu....

18.08.2017

Pohlazení po duši

Přečetla jsem od autora vsechny tři knihy, pokud je mam seřadit, takJsou světla, která nevidíme byla nejlepsi kniha, na 2.misto bych dala Sběratele mušlí a 3. By byla Zeď vzpomínek. Sběratel se četl lehce, krásne, jakoby jste nad těmi řádky jen letěli, a to
Ikdyz se zde píše i o vážných tématech. Knihu urcite mohu doporučit. Libi se mi autorův styl psaní.

02.08.2017

Všimla jsem si ji v knihkupectví a pak ji dostala jako dárek. První povídka mne nudila, otevřený konec mi neseděl, knihu jsem odložila zklamaně...pak jsem potřebovala do výzvy knihu od autora, který získal Pulitzerovu cenu, tak jsem ji opět otevřela. Další povídky des, opět nezajímavé postavy. Dlouhé popisy přírody fajn, ale dej ne. Knihkupectví jsem už chtěla odložit. Pak mne konec povídky o rybarich rozesmál a tak jsem četla dál. Líbila se mi povídka o 14lete dívce, ktera dospiva, o správci, který utika z valcici zeme a misto pece o svereny majetek pohrbiva velrybi srdce a pak na nich pěstuje rostliny, posledni povidka o nespoutane ženě byla také zajímavá. Takže můžu doporučit? Ano, některé povídky.

Jak jsem již psala k předchozím povídkám,autor nezklame,dokáže krásným jazykem popsat lidské emoce,touhy i obavy. Těším se na další knihy!