Sběratel mušlí

18. srpna

Pohlazení po duši

Přečetla jsem od autora vsechny tři knihy, pokud je mam seřadit, takJsou světla, která nevidíme byla nejlepsi kniha, na 2.misto bych dala Sběratele mušlí a 3. By byla Zeď vzpomínek. Sběratel se četl lehce, krásne, jakoby jste nad těmi řádky jen letěli, a to
Ikdyz se zde píše i o vážných tématech. Knihu urcite mohu doporučit. Libi se mi autorův styl psaní.

02. srpna

Všimla jsem si ji v knihkupectví a pak ji dostala jako dárek. První povídka mne nudila, otevřený konec mi neseděl, knihu jsem odložila zklamaně...pak jsem potřebovala do výzvy knihu od autora, který získal Pulitzerovu cenu, tak jsem ji opět otevřela. Další povídky des, opět nezajímavé postavy. Dlouhé popisy přírody fajn, ale dej ne. Knihkupectví jsem už chtěla odložit. Pak mne konec povídky o rybarich rozesmál a tak jsem četla dál. Líbila se mi povídka o 14lete dívce, ktera dospiva, o správci, který utika z valcici zeme a misto pece o svereny majetek pohrbiva velrybi srdce a pak na nich pěstuje rostliny, posledni povidka o nespoutane ženě byla také zajímavá. Takže můžu doporučit? Ano, některé povídky.

Jak jsem již psala k předchozím povídkám,autor nezklame,dokáže krásným jazykem popsat lidské emoce,touhy i obavy. Těším se na další knihy!

1 19. července

Povídková kniha se hezky čte, zajímavé příběhy, ale román autora Jsou světla, která nevidíme byl úžasný.

1 12. července

Další povídková kniha od Doerra. A hodnocení stejné jako u Zdi vzpomínek. Některé povídky krásné, některé méně čtivé. Hezké odpočinkové čtení.

Protože jsem četla již jednu knihu od tohoto spisovatele (Jsou světla, která nevidíme), rozhodla jsem se, že si udělám radost a koupím si Sběratele mušlí.
Knížka se mi moc líbila, hezky se čte. Některá povídka byla trošku slabší, některou bych klidně ještě prodloužila. Určitě si přečtu i další knížku Zeď vzpomínek a těším s na další autorovu knížku O dívce Grace.

04. června

Anthony Doerr mě vždy přenese do světa krásné přírody, která mi v posledních uspěchaných dnech tolik chybí, navodí ve mně klid a pomůže mi koncentrovat se a absolutně se přenést do jeho světa, do světa jeho postav. Je to krásný pocit, všichni, kdo touží po podobném, nechť sáhnou po jeho knihách.

7 16. května

Anthony Doerr mě vzal do světa, kde nevládne ego. On píše o světě, který už nevidíme, ale víme, že je. Kterýho jsme se dobrovolně vzdali a teď hrabeme v knihkupectvích, abychom se o něj alespoň vzpomínkou otřeli. Abychom si připomněli, co že je vlastně na světě to krásný, když to, co jsme si všichni nakoupili, to není. Imho.

13. května

Poutavé povídky o neobyčejně obyčejných lidech......

1 28. dubna

Musím přiznat, že jsem z knihy dosti zklamaná. Povídky ve mně nezanechaly vůbec nic. Zajímavá myšlenka byla většinou zabalená do nezáživných příběhů, takže ve finále vyšla úplně naprázdno. Navíc mi dost vadilo, že většina příběhů byla o rybách a rybaření, takže to začala být brzo fakt ukrutná nuda. Když bych ale měla vybrat nejlepší povídku, tak asi Lovcova žena.

5 06. dubna

Sbírka povídek pro romantické čtenáře je zaplněna lidičkami jen velmi málo kompatibilními s ostatním světem pasivně obhajujícími svoji odtrženost od ustálených stylů prožití života. Autorovo mistrovské psaní plné jednoduchých, ale zároveň hlubokých obrazů, dokáže vtáhnout do děje i úplné cyniky jako jsem já, možná až tak daleko, že by se rád podíval až naivně za hranici všedních událostí. Zatím se mi to povedlo jen na pár hodin čtení této knihy, ale kdo ví....

6 23. března

Pestrá paleta povídek vonící dálkami, mořem, láskou, smutkem a nezměrnou hloubkou. Každá povídka je jiná, ale každá z nich má velmi originální námět, který nenudí. Zachyceno krásným jazykem jenž umožňuje zažít popisované emoce takřka na vlastní kůži.

Mne osobně nejvíce oslovila povídka úplně poslední - Mkondo. Autor v ní dokonale zachytil ztrátu svobody, pocit, jak se cítí lapené divoké zvíře zavřené do klece, touhu po slunci, větru, obloze a volnosti. Tu pradávnou potřebu žít v souladu s matkou Zemí, kterou už většina lidí ztratila, dobrovolně zamkla na nepřístupná místa svých srdcí. odehnala od sebe jako otravný hmyz. Tu odvěkou potřebu vrátit se zpět ke svým kořenům, kterou velká část světa vyměnila za sterilní umělohmotný svět velkoměst. Tu nezměrnou hlubokou bolest pramenící ze ztráty naší přirozenosti, kterou lidé ve své nevědomosti léčí farmaky, alkoholem a jinými drogami.

20. března

Z knihy mám smíšené pocity. Povídky mám ráda ale tady mi poměrně vadilo že většina povidek měla otevřený konec. Pár povídek se mi opravdu hodně líbilo Sběratel mušlí, Lovcova žena a pak poslední Mkondo. Autor si pohráva s popisem krajiny a přírody ale celkově depresivnější příběhy.

1 17. března

Povídky o ničem. Kniha je pro čtenáře, kteří se vyžívají v popisu atmosféry a krajiny. Děj nemá ani hlavu ani patu.

10. března

Autorův styl psaní je čtivý a popis situací a pocitů osob je skvělý. Avšak povídky mi nepřišly až tak zajímavé a hlubší dojem ve mně zanechala až poslední povídka - Mkondo.

3 10. března

Slepé hledání homolice, jejíž jed uzdraví - ale spíš zabije. Lovcova žena, co vidí cestu do Jinam. Rybaření, pro něž je každý důvod dobrý. Pohřbívání velrybích srdcí. Láska závislá na krajině. Všechno tak originální a přitom známé, všechno tak jasné a přitom s tajemstvím. Povídky pro fajnšmekry.

2 05. března

Úchvatné povídky ze kterých přímo srší atmosféra. U některých jsem jen litovala, že nejsou delší. Úžasných šest povídek, které mě opravdu chytly a musela jsem je přečíst na jeden zátah. Bohužel zbylé dvě byly trochu slabší. Každého asi uchvátil příběh o sběrateli mušlí, ale mým favoritem je bezpochybně Správce.

1 26. února

Tato kniha se mi líbila více a daleko více než Kniha Zeď vzpomínek. Nejvíce se mi líbil první příběh, který mě úplně vtahl do děje a nepustil.. Ostatní povídky ale také byli fajn. Jen jednu scénu jsem tam poměrně nedávala, no kdo přečte uvidí sám. Kniha je to prostě krásná i obal má překrásný!! Doporučuju všemi deseti.

21. února

Neobyčejné příběhy. Hezké čtení.

1 20. února

Kniha složená z povídek a jedna je lepší,než druhá. Anthony Doerr opět nezklamal,chtěla bych mít jeho fantazii a umění vyprávět. Pěkné počtení!

1 26. ledna

Tato kniha se mi od autora líbila mnohem více než zeď vzpomínek. Povídky mě více vtáhly do sebe a zanechaly ve mě větší dojem.

2 25. ledna

Pan Doerr je spisovatel s velkým S. Jeho forma psaní je pohlazení na duši, ale tyto povídky mi přišly dost depresivní. To nic nemění na prožitku z příběhů.

5 25. ledna

Anthony Doerr je opravdu mistr slova. Tenhle člověk dokázal, že i během pár stránek dokáže čtenáře doslova strhnout a nechává ho prožívat vše, jako by byl sám součást příběhu. Kaleidoskop povídek se mi líbil, všechny mě svým způsobem zasáhly. Jsou světla, která nevidíme je stále pro mě autorovou TOP, ale tohle bylo také úchvatné.

Jen škoda těch chyb v textu jako správné skloňování a překlepy. Je škoda, že zrovna u tohoto autora se toto stane a trochu to kazí i ten požitek ze čtení.

3 24. ledna

Těžko se mi kniha hodnotí. Upletené pavučinky jednotlivých příběhů mě vtáhly a nepustily. Cítila jsem v nich život, divokost přírody, beznaděj, marný vzdor i naději... Pro mě to byl literární zážitek.

2 15. ledna

Ačkoliv nejsem povídkový typ, knížku jsem si užila. Dostala jsem ji od kamarádek ke svátku a trefily se- čte se krásně, každá povídka je jiná... Ale musím uznat, že ,,Jsou světla, která nevidíme" mne bavila víc- ale jak říkám, povídky nejsou můj šálek kávy- mám pocit, že když se začtu, je hned konec...

3 06. ledna

Nejdřív jsem si u první povídky na způsob vyprávění musela zvykat, ale pak mě to uchvátilo. Plynula jsem s obyčejnými neobyčejnými příběhy, s různými variacemi toho, jak být opravdu živý. Líbilo se mi, že povídky nejsou tak pevně ohraničené a snadno předvídatelné, prostě jen nahlédnete a pak zase nenápadně odejdete, vše přirozené a krásné, jste tam a konec vás nebolí.

25.12.2016

Bohuzel mam uplne opacny nazor. Povidky me dost nebavily, nedokazala jsem si vypraveni uzit.

2 22.12.2016

Jedním slovem - krása. Jsou to příběhy přímo z duše. Dlouho jsem nic takového nečetla.