OdvaznyMladyMuz komentáře u knih

Houellebecq napsal román na přelomu tisíciletí, ale v lecčems zůstává aktuální i dnes. Zaměřil se na problémy s migrací a sexuální turistikou. Se sarkasmem sobě vlastním nazývá věci pravými jmény a celkem ledabyle šokuje nepřipravený čtenáře.

Mám to štěstí, že když čtu o dvojnásobný penetraci hezký slečny, nic to se mnou nedělá. Můžu tak v hromadný dopravě číst explicitní scény se žaludy, broskvemi, mušlemi a dalšími plody, aniž bych se jedinkrát začervenal nebo nervózně pokukoval po spolucestujících, jestli si někdo náhodou nevšiml mýho rozrušení.

Už po pár stranách poznáte, že tohle je Houellebecq. Přemítání o soužití kultur, lidských životech, jejich smyslu a směřování protne otevřeně erotickými scénami, aby to celý sevřel strachem z násilí a terorismu.
A jako každej správnej román je i tenhle v podstatě o lásce.

10 12.01.2024

Lehce si přihnu, tak nějak nevím. Je to vlastně docela hnusný, ale zároveň z toho mám takovej dobrej pocit. Raději se napiju znovu, pak ještě jednou, abych po dalších několika doušcích mával na barmana, ať tu nechá celou láhev. Jo, tady se na nějakej čas usadím.

Skrz existenční krizi stárnoucího chlápka Houellebecq pojmenuje společenskej problém, problém globalizace a úpadku domácího hospodářství. Když to přitáhnu za vlasy a lehce škubnu, tak v podstatě z videa o Japonce šoustající se smečkou psů se dostaneme k malé revoluci krachujících zemědělců. Ale Houellebecq jde dál, zajímají ho vztahy, láska. S chutí provokuje a nabízí i poměrně depresivní východiska, ve kterých jednotlivec ztrácí půdu pod nohama, utápí se ve vzpomínkách a pomocí antidepresiv zaživa přeplouvá na druhej břeh.

Když jsem si hledal něco o týhle knížce, dočetl jsem se mimo jiné, že autor je šovinista, rasista, misantrop, xenofobní staromilec, co nerozumí dnešnímu světu.

Naštěstí člověk nemá povinnost světu rozumět. Akorát já nabyl dojmu, že Houellebecq tomu dnešnímu světu tak nějak rozumí. Rozumí mu tak nějak po svým.

8 30.12.2023

Vyhýbal jsem se mu, tvářil se, že neexistuje. Míjel ho v antikvariátech, v kavárnách i hospodách, přehlížel jsem ho v divadle i televizi. A přitom jsem jej měl stále na paměti a čekal jen na správnej okamžik. Jenže kdy je na autora správnej okamžik? Až umře? Až vyjde jeho další román nebo životopis?

Naivně jsem si představoval, jak se do některýho románu začtu, až číst jeho romány nebude cool. Teď když jsem si přečetl jeden z těch nejprofláklejších, je mi jasný, že číst Kunderu bude cool vždycky.

"Es muss sein!"

15 21.12.2023

Krev. Samá krev. Střeva lítaj vzduchem. Kosti lítaj vzduchem. Chlupy lítaj vzduchem.

Příběh tomu občas akorát překáží.

1 23.09.2023

Nostalgie, křehkost, lidskost, osamělost. Jsme otroci vlastních vzpomínek, ale bez nich padáme do prázdna.

5 07.09.2023

Jeden z těch případů, kdy jsem viděl prvně film. Nevadilo mi to. Film byl skvělej, jeden z mých oblíbených. Ale jsou věci, který nedokáže předat ani ten sebelepší film. Cormac McCarthy těch věcí vložil do své knihy až po okraj.

5 22.08.2023

Tolik černé a bílé krve neviděli ani moji prarodiče v dobách, kdy si koupili první televizor.

Film to zvládl adaptovat vskutku zdařile, ale ta syrovost komiksu je nenahraditelná. Krev, pot a násilí čpí z každý proklatý strany, kterou Frank Miller mistrně zaranžoval.

3 23.07.2023

Nesedlo mi to. A teď nemluvím o včerejší večeři.

Leonid Andrejev s ironií balancuje na hranici pravdy a lži, marnosti života a definitivy smrti. Zkoumá možnosti svobody člověka, svobody ducha, pokouší ji. Popichuje čtenáře, přemítá, filosofuje. Jakožto ruskej literát snad ani nemůže jinak. Jenže...

Snad někdy příště, Leonide Nikolajeviči Andrejeve.

22.07.2023

Můžeš si dát několik pilulek pervitinu a projet tankem kus Evropy až do Francie.

Můžeš si nechat do žíly vpustit zázračnej koktejl, díky kterýmu seš schopnej seřvat Mussoliniho na dvě doby, aby jako spráskanej pes stáhl ocas a vrátil se do Itálie skřípnutý v kleštích Spojenců.

Nebo se můžeš vměstnat do miniaturní ponorky plný výbušnin, vyplout na širý moře, sežrat všechny drogy, co ti dali, abys neusnul, celej týden dezorientovaně plout, srát si do kalhot a zvracet si do klína. To všechno bez jediný vteřiny spánku, aniž bys tušil, že válka je už čtyři dny u konce.

Možností je bezpočet, spousta zážitků. Tady se můžeš sjíždět až do konce války, až k definitivní kapitulaci vlastního těla i říše.

Requiem za sen alá Adolf Hitler.
Docela zajímavej bulvár tenhle Totální rauš, rozhodně ne návod k použití.

6 21.07.2023

Superman mě baví jedině v případě, že má halucinace. Tady je má.

03.07.2023

Láska jako kámen do hlavy. Láska jako postel ve výprodeji. Láska jako smysl života. Prostě láska, pouhej střípek pomíjivosti lidskýho života.

2 16.06.2023

"Alkohol vadí především těm, kteří nepijí."

Zmatené, syrové. Píše kolega pár komentářů pode mnou. A vystihl to celkem dobře. Přesně takový to je, přesně takový se mi to líbí.

Kouzlo melancholie a humoru. Pár alkoholiků jsem poznal, měli to taky v sobě. Ten svébytnej druh smutných klaunů, kteří se každou další kapkou blíží sebedestrukci. A jen někteří z nich mají naději.

3 11.06.2023

- "Víte, co říkám lidem, když slyším, že píší knihu proti válce?"
"Ne. Co jim říkáte, Harrisone Starre?"
"Říkám: 'Proč místo toho nepíšete knihu proti ledovcům?'"
Čímž ovšem měl na mysli, že války se dají zastavit asi tak snadno jako ledovce. Já si to myslím taky. -

Jako střepiny z těla raněnýho vojáka vytahuje Kurt Vodněkud střípky ze života jednoho konkrétního Billyho Pilgrima. Vytahuje je celkem náhodně, prostě tak, jak je potká chladná ocel chirurgovy pinzety. Byl to zvláštní ňouma, nekňuba a vošoust tenhle Pilgrim. Hodně toho přežil, hodně toho vytrpěl, často usnul a občas se pochcal.

Čas je v tomhle protiledovcovým románu relativní, vyprávění nelineární a válka je furt stejně na hovno. A dílo zvláštní, až mi připadá vlastně geniální.

9 31.05.2023

"Magič se nikdy nefláká, Fritole Šourku," pravil Šmajdalf. A v duchu těchto slov se nesou i Poslední dny magie. Doktůrek má opět napilno, prolézá nejzapadlejší místa, sbírá kdejakou veteš, aby zachránil magii, která je tak trochu v hajzlu. A když mu ze sklepa vyleze všechen hnus světa, kterej za svou profi kariéru kouzelníka nasbíral, tak si přestávám být jist, že ho zachrání fešáckej plnovous, co si nechal narůst.

Ale má to ještě šest dalších dílů, tak se netvařme, že není od začátku jasný, že si Rumburak nevezme Arabelu, Harry zabije Voldemorta a kouzelník Žito 88 půjde hajlovat blanickým rytířům do kroku.

1 22.05.2023

Tohle mi sedlo jako máloco. Lehce psychedelická kresba a mystickej příběh vrchního čaroděje proplouvajícího mezi dimenzemi na kusu rozevlátýho hadru. Zamrzela snad jen absence Rumburaka, jinak to má všechno!

2 18.05.2023

Deadpool střílí hlášky v každý bublině. Čekejte spíš kvantitu, ne kvalitu. Nevidím v tom však problém. Některý vtipy sice skřípou jak z úst Jirky Krampola, ale těch několik povedených vtipů a přehršel nápadů doručí čirou zábavu, kterou si užijete během nemilosrdnýho kosení všech nemrtvých amerických prezidentů.

1 15.05.2023

Skalpy jsou potenciálně nesmírně zábavný. Všichni ti indiáni, dudy a střelivo. Plešatej Vinnetou, obtloustlej Inču-čuna a Ribanna, co roztahuje nohy na potkání všemu, čemu mezi nohama čouhá tomahawk. Potenciál jsem viděl nemalej. Jenže při čtení se nějak nenaplnil, spíš se lehce vytrácel, děsně kulhal a nadával mi do řídkých průjmů.

Jason Aaron na mě štěká ostrý hlášky snad v každý druhý bublině, ale já ti nevím, bratře vepřový koleno, na mě to nějak nedělá dojem. Asi už nejsem cílovka. Před deseti rokama bych cílovka dozajista byl, ale to jsem ještě neměl prachy, abych si mohl kupovat komiksy jen tak na náčelníka slepou patrónu.

Co já vím, třeba se mi splaší koně v hlavě a zkusím ještě druhej díl, třeba to přijde, vykouřím dýmku míru a zapomenu na sekyru. Do tý doby to ale hodnotím třema slepýma kulkama v zadnici komiksovýho průměru.

1 11.05.2023

Batmanovo odcházení. Frank Miller rozehrál labutí píseň pro netopýra. A je velkolepá!

Ocitáme se v Gothamu, kde Batman už deset let neděsí podsvětí a komisař Gordon se chystá do důchodu. A tak krysy okázale vylézají z nor. Město sužují nevídaná vedra a taky gang Mutantů, z Arkhamu jsou navíc propouštěny známý firmy jako Two-Face nebo Joker. Temný rytíř se tak musí vydat na svou poslední jízdu.

Je to návrat Temného rytíře, ale celým příběhem se nese jeho neodvratnej konec. Blíží se, Batman jej očekává, může přijít každou chvíli. Musí přijít.

Jansonova kresba je temná, občas chaotická, Millerovo vyprávění však skvěle doplňuje. A určitě není jen doplňkem. Významně si pohrává s okem čtenáře, pomáhá dotvářet silnou atmosféru děje. Například bouři přicházející na Gotham vykresluje tak, že jsem snad i slyšel třesknutí blesku a následně si kontroloval, jestli stránka nezvlhla. Janson je mistr a cokoliv od něj nadšeně hltám.

Rozhodně nic není dokonalý, a i tady to občas lehce drhne, Miller si nejednou vypomůže nějakou tou zkratkou. Ale vem to čert, já se bavím celou dobu, až po epickej souboj dvou supertěžkých vah.

Tenhle příběh stárnoucího Batmana je zapsán zlatým písmem do historie komiksu jako dílo z nejzásadnějších. A pro mě splňuje vysoký nároky dodnes.

1 22.04.2023

"To jsem rád, že jsem si ji stihl přečíst." zasvěceně na mě špitl antikvář, když knihu balil do papíru. Balil ji pomalu, nerad ji pouštěl z rukou.
"Komiks je umění a vy si právě kupujete důkaz." dodal vzápětí.

Superhrdinskej komiks je v podstatě primitivní záležitost. Barevný kostýmy, slipy přes kalhoty, velký ňadra narvaný v latexu, svaly na místech, kde většina lidí vystavuje vzpomínku na polárkovej dort. Hezký obrázky a pár vět v bublinách, aby si člověk držící komiks v ruce připadal, že fakt čte. Povrchní zábava pro děti a obtloustlý nerdy bydlící u své matky.

Určitě existuje spousta lidí, kteří v téhle představě žijí. Já to nejsem. Jedním z důvodu je i tenhle špalek česky nazvanej Strážci.

Což o to, všechny ty žánrový klišé najdeme i ve Strážcích, jenže Alan Moore se je rozhodl naházet do velký krabice a pořádně s nimi zatřást. Naboural narativ, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. U mnohých totiž spíš platí, že s velkou mocí přichází velká příležitost. Vzniklo tak dílo, který se ještě dnes vymyká, téměř čtyřicet let po prvním vydání.

"Kdo střeží ty, kdož střeží nás?"

Někdo likviduje superhrdiny a my se společně s postavami příběhu snažíme dopátrat kdo a proč. Celkem banální detektivní zápletka, která je však rozehraná vskutku mistrně hned v několika vrstvách.

Autoři rozjíždí hned několik dějových linií, který v rámci příběhu prolínají a spoluutváří komplexní obraz světa vyděšenýho studenou válkou, ve kterým je hranice mezi dobrem a zlem tuze tenká. Leckdy je dobro se zlem naprosto zaměnitelný. Superhrdinové tady, až na jednu výjimku, téměř nemají superschopnosti, jsou "jen" nesmírně nadaní, bohatí či odhodlaní. Ale jsou to především lidi. Lidi s normálními emocemi, radostmi i strastmi. Skandální! Moore by zasloužil profackovat a pochválit.

Asi se nemá cenu dál vykecávat, prostě Strážce zkuste. A pokud jim to dovolíte, uchvátí vás. Promyšleností příběhu, množstvím detailů, opakující se symbolikou. Častokrát věnujete dlouhý pohledy skvělý kresbě a barvám ladícím do nálad jednotlivý panely. Atmosféra na vás dýchne.

Celá tahle kniha vás nadchne jako kus nezaměnitelnýho umění.

10 18.04.2023

Samota je pro bohatý. Naštěstí Bruno z knihy Samota od polskýho autora, jehož jméno nedokážu vyslovit a netroufám si opsat, bohatej je.

Bruno si svou samotu hýčká, pěstuje ji. Představuje si ji jako bytost a s tím je pak samota v podstatě snesitelná, vlastně možná i příjemná. Ono to ani jinak nejde, když je vám jiná varianta žití nesnesitelná. Nevyžádaný hovory s lidmi, nevyžádaný pohledy na lidi ba dokonce snad i doteky s lidmi, to všechno je zde nemístný. Lidi jsou špína, Bruno to ví a tak lidstvem hluboce pohrdá.

Nezáleží na tom, jestli jste pejskař sbírající hovno po svém miláčkovi, Turek prodávající kebab, nebo pár gayů, kteří jen kráčí ruku v ruce po městě. Můžete být křesťan, muslim, žid, všechny vás Bruno nesnáší. Pro ateistu má špetku pochopení, ale i tak jste zbytečnej lidskej červ zatěžující planetu, a zejména Bruna, svou existencí.

Všechny vás Bruno natře, rozmetá na maličký kousky, všem vám nastaví zrcadlo. Mě nevyjímaje. A to je taky to jediný, co se v knize pořádně děje. Jen rozhněvanej monolog stárnoucího samotáře. Takže nakonec občasný pousmání provázela nuda.

1 15.11.2022