OdvaznyMladyMuz komentáře u knih
Upřímně... čekal jsem něco trochu jiného. Tedy ne zrovna, že bych místo příběhu o morové epidemii čekal vegetariánskou kuchařku. To zase ne. Ale doufal jsem, že se děj odehrává o pár set let dříve. Takže mě mírně zaskočilo, když jsem se v příběhu ocitnul v polovině minulého století. Ale to hlavní tam bylo. Chtěl jsem mor. Mor jsem dostal.
Bez špetky empatie s postavami jsem se pročítal knihou. Autor se mi zjevně ani nesnažil tento druh prožitku nabídnout. Text jsem vnímal tedy spíše jako reportáž s filozofickými úvahami, ozvláštněnou náhledem do života několika postav.
Druhá světová válka z trochu jiného pohledu. Určitě zábavné čtení, chápu i nadšené reakce na tuto knihu. Ale za mě to na víc jak tři hvězdy není.
Když jsem Golema četl, měl jsem zprvu pocit, jako bych se probudil ve vlaku. Nevěda, kde jsem nastoupil, proč a kudy, kam jedu. Postupně jsem však začal poznávat interiér vlaku, spolucestující, ale svět tam venku za okny, nebo-li vyšší smysl toho všeho, mi stále unikal. Když někteří cestující začali z vlaku vystupovat, měl jsem pocit, že konečnou stanicí bude smrt. Mýlil jsem se. Z vlaku jsem vystoupil na stanici plné husté mlhy. Pernath se mi kam si ztratil a já teď čekám, s hlavou velkou jako balón, jestli tudy nepojede další vlak.
Co všechno může způsobit chamtivost, pověrčivost a lhostejnost. Pokaždé mě mrazí při představě, kam až jsou lidé schopni zajít.
Překvapilo mě, jak předvídatelné povídky byly. U všech jsem po pár stranách tušil průběh i následný konec. Přesto nemůžu říct, že bych byl zklamán. Četli se mi docela příjemně.
Písečníci ***, Píseň pro Lyu ****, Skleněná květina **
Dlouho jsem se těšil, až se na tuto knihu vrhnu. A nakonec jsem ji ani nehltal. Prostě jsem ji polknul a teď prahnu po nášupu, který asi jen tak nedostanu. Snad můj hlad ukojí film.
Sám jsem se několikrát přistihl při úvahách, jak bych některé situace řešil já. Ale pak mi vždycky došlo, že bych s největší pravděpodobností podobnou katastrofu nepřežil.
Vteřiny po výbuchu jsou jedním z vrcholů knihy. Robert Merle si mě svým poutavým vyprávěním získal a navnadil na další jeho díla.
"Německo není poraženo. Německo zvítězí. Válka neskončila..."
Přečteno jedním dechem.
Tohle je fiktivní příběh o fiktivním malíři s inspirací malbami a životem skutečného malíře, kterým není nikdo jiný, než legendární Hieronymus Bosch. Nesledujeme tedy život Bosche, ale život Melchiora Hinthama. Sledujeme jeho slávu, utrpení, pokání i žal. Spisovatel nás krásným jazykem seznamuje se skromnými poměry, ve kterých se malíř rozhodl žít. S jeho pohnutkami, neskonalou vírou a zejména nadáním vidět v lidech peklo a štětci jej zobrazovat na plátnech. Působivé, dojemné a leckdy znepokojivé.
Když si představuji podlého církevního představitele z dob inkvizice, tak vidím Kalskena. Skvěle napsaná postava.
Překvapivě zábavné sci-fi. Mé první setkání s Arthurem C. Clarkem dopadlo dobře. Těším se na další. Dal bych tři a půl hvězdy, kdyby to šlo.