OdvaznyMladyMuz komentáře u knih

Zvláštní směsice melancholie s nostalgií se mě zmocní kdykoliv vezmu do rukou Márquezovu knihu. Stalo se to i tady, ačkoliv ze samotného děje jsem toho příliš nepobral. Což v konečném důsledku není podstatné, protože příběh je u Márqueze pro mě druhotnou záležitostí. Jde tu zejména o pocity, které umí autor čtenáři naprosto věrně předat. Slušná prvotina, která by však zřejmě zapadla v nejhlubších sklepení knihoven, kdyby ji nenapsal velikán magického realismu.

1 02.04.2019

Výživné, podrobné a značně depresivní. Holá fakta, hrubé statistiky a očitá svědectví. Kniha je přesně o tom, co by od ní člověk očekával, leckdy se tam dá najít i ledacos navíc. Myslím, že podobný průřez první opravdu masivní morovou ranou v Evropě byl dostatečný. Dozvěděl jsem se vše potřebné. Autor má totiž danou problematiku zmáklou naprosto perfektně.

3 31.03.2019

Kniha plná spousty informací o Rasputinovi a jeho údajném vlivu na carskou rodinu. Nemůže se to samozřejmě obejít ani bez prozkoumání politické situace a celkové předrevoluční nálady v Rusku. Autor nešetří se zmiňováním zdrojů, ze kterých čerpal a je opravdu znát, že danému tématu věnoval velkou spoustu času. Kniha je psaná čtivě a člověku, jenž se o danou tématiku zajímá, předá dostatečný náhled.

Samozřejmě nikdo mi nedokáže říct, jak to všechno bylo doopravdy. Ale vše nasvědčuje tomu, že car Mikuláš II. by se svou rodinou směřoval k tragickému konci i bez přičinění Rasputina. Rasputinův vliv zřejmě na cara nebyl tak velký, ačkoliv vliv na carevnu je docela jasný a řekl bych prokázaný. Ta pak měla vliv na samotného cara, jenž si však držel určitý odstup a byl patřičně svéhlavý. Zdá se, že Rasputin nebyl milencem carevny Alexandry. Byl to však schopný manipulátor, sexuální deviant a alkoholik. Měnil své tváře. Někde uctívaný duchovní - "svatý muž", jinde zvrhlé monstrum. Vytvořil si kult osobnosti, který lidi nepřestává fascinovat i více než sto let po jeho smrti. Opravdu zvláštní osoba, kterou bych potkat nechtěl.

3 26.02.2019

Byl jsem hodně zvědavý, protože číst sci-fi z konce 19. století vnímám téměř jako raritu. Navíc je to opravdová klasika žánru, čili pro mě osobně povinnost. Ale v dnešní době to nějak nefunguje. Nebo spíš na mě to moc nefunguje. Připadalo mi v nadsázce, jako bych četl průvodce okolí Londýna z konce viktoriánského období, během válečného konfliktu s mimozemskou civilizací. Konfliktu, jenž směřoval k porážce a podrobení lidstva. Nakonec jsem přistoupil na autorovu hru a překonal jsem zjevnou nechuť k dalšímu čtení. A jsem rád, že jsem vytrval poněvadž můj náhled na knihu se s blížícím se koncem měnil. Klidně i přiznám, že mě konec překvapil.

Ke knize mě přivedlo i to, co se kolem ní událo. Příhoda s panikou způsobenou ve Spojených státech převedením příběhu do podoby rozhlasové hry v podání legendárního Orsona Wellese mě dokonce fascinuje o něco víc, než samotná kniha. I z toho důvodu příliš nechápu zvažovaný soudní spor Wells kontra Welles, ke kterému nakonec nedošlo.

5 20.02.2019

Připomnělo mi to jedno maďarské sci-fi z osmdesátých let. Lidé v něm také kontaktovali mimozemšťany, také se schylovalo k válce (vyhlazení) a také bylo spoustu let na přípravu. Tady se ovšem příběh opírá nejen o zajímavou zápletku, ale i o silné postavy a kulisy v nichž se děj odehrává. Vážně zábavné!

8 12.02.2019

Kniha mi z počátku připadala jednotvárná a nějak jsem se do ní nemohl dostat. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc. Co já od toho vlastně čekám? Autor hned na začátku zmiňuje, že to je deník psaný rodičům, kdyby náhodou padl v boji, aby po něm zůstalo alespoň něco. Soupis myšlenek a vlastních prožitků. A přece nebude rodičům vypisovat, jak pígluje sestřičky v nemocnici a vychlastává první ligu (i když určité scény napověděli o jeho vztahu k alkoholu). Zůstalo vlastně jen to hlavní, bitvy na nebi, hra na nervy, frustrace, strach i opojné pocity z pohledu na čerstvě sestřelený německý letoun. Pomíjím možné faktické nesrovnalosti a v hlavě mi zůstává velký blázinec vyvolaný 2. světovou válkou. Tedy vlastně ne blázinec. Ale cirkus.

4 05.02.2019

Nezatížen filmovou adaptací jsem se pustil do klasiky sci-fi žánru. A po přečtení můžu s klidným srdcem pronést, že se stala klasikou zcela po právu. Příběh, s kterým nehnul ani zub času měl rychlý spád a četl se naprosto sám. Z Mostu přes řeku Kwai jsem měl jasno, že Boulleho styl psaní mi neskutečně sedí. Tady se to jen potvrdilo a stejně jako slavný příběh z 2. světové války, jsem i toto dílko přečetl téměř na posezení. Ačkoliv spolu (krom zajetí) nemají pranic společného.
Celou knihou se nese myšlenka úzkého spojení řeči a ducha. Vytrácí-li se z člověka schopnost vyjádřit se slovy, ztrácí tak svou civilizovanost a postupně i duši. Je zde také patrná určitá kritika společnosti, čili to není bezduché science fiction bez žánrového přesahu. Příběh je to notoricky známý, hojně citovaný a já si jej můžu spokojeně odškrtnout a dát mezi oblíbené.

10 28.01.2019

Knižní trilogie Metro má jednu přednost. A tou předností je metro. To prostředí a okolnosti, které lidi vystavuje hrůzostrašným situacím. To je přesně důvod, kvůli kterému má cenu se k těmto knihám vracet. Okolnosti tomu chtěli, že jsem se po roce do toho prostředí opět ponořil. A tentokrát to bylo slabší. Až na počáteční putování Huntera s Homérem a tím třetím týpkem, mi ty další cesty skrz stanice a tunely připadaly nějak moc snadné. Hunter všude prošel nebo se prostřílel, Leonid to všude ukecal nebo podplatil. Chybělo mi tajuplné putování tunely, objevování děsivých zákoutí metra a nové stanice. I takové pasáže se v knize objevily, ale bylo jich až příliš málo. Na Metro jako celek jsem však nezanevřel a budu věřit, že třetí díl mi těch napínavých chvil dá víc.

8 26.01.2019

Do rukou se mi dostal skutečný poklad. Informacemi a příběhy naplněné svědectví o přípravě a průběhu varšavského povstání. Autor nás zavede mezi příslušníky polských povstalců, mezi německé vojáky, ale třeba i na poradu nacistického velení v čele s Hitlerem. Neopomenul ani stranu spojenců, ať už v podobě britského kapitána, amerického majora či Rudé armády. Člověk z historie ví, jak celé povstání dopadne, ale přesto napjatě čte stránku za stránkou. Upřímně se divím, že současní nakladatelé tuto knihu zcela ignorují. Protože si dle mého názoru zaslouží nové vydání. Ke knize jsem se tak dostal jen díky bohaté sbírce literatury mého strýce, kterému jsem jako vždy nesmírně zavázán za toto další rozšíření mých obzorů.

18.01.2019

Jako spousta jiných příběhů z druhé světové války, je i toto svědectví polského pianisty židovského původu, opravdu velmi mrazivé. Nelze se k tomu stavět lhostejně, nelze ten příběh "neprožívat". Emoce mnou cloumaly po celou dobu čtení.

13 08.01.2019

Příběh pln mladické lásky, která se bouří proti svému okolí. Psán formou i slovy tak, jak si velká láska zasluhuje. Mě to ale nijak zvlášť nedojímá, nechytá za srdce. Vzpomínka na zamilovanost vlastní je vždy mnohem silnější než převyprávěný příběh. Knihu bych asi mnohem více ocenil v sedmnácti letech, případně ve chvílích zamilovanosti. V mém současném rozpoložení jsem se omezil na strohé přečtení, bez většího zaujetí.

1 06.01.2019

Občas mám problém udržet pozornost. Merle je ovšem znamenitý vypravěč, takže jakmile si mou pozornost získá, už ji neztratí. Proto se mi jeho knihy čtou s příjemnou lehkostí. Platí to i pro toto dílo v němž epidemie encefalitidy 16 obrátí společnost naruby. Muž je nedostatkové zboží. Sex je vnímán jako přežitek a téměř tabu. A i přesto jde vlastně nakonec hlavně o něj.

1 03.01.2019

Čtivě psaná kniha o morové epidemii ve 14. století a jejím vlivu na západní Evropu. Autor krátce seznamuje čtenáře s možnými příčinami, průběhem i důsledky. Koho tato tématika zajímá, tak by knihu Po stopách moru určitě neměl minout.

29.12.2018

Na počátku byl film. Tedy alespoň na počátku mého povědomí o tomto příběhu. Film, o němž vím spoustu detailů a fascinuje mě nejen svým kultovním statusem. Jsem si zcela jist, že Francis Ford Coppola stvořil mistrovské dílo. Chybí tomu jediný detail. Ten film jsem neviděl. Čekám na správný okamžik, kdy Apocalypse Now zhlédnout a ten okamžik se oddálil ve chvíli, kdy se mi rozkryla další detailní informace o něm. Má knižní předlohu. A vzhledem k tomu, že vždy raději volím postup - prvně kniha a pak film - tak jsem musel projít procesem sehnání knihy z druhé ruky, odložení knihy, čekání až na ni uzraje čas a přečtení. Což se podařilo, jak již komentář ke knize v databázi naznačuje.
Se Srdcem temnoty mám však jeden problém, nedokázal jsem se během čtení soustředit. Četl jsem slova, ale už jsem nedokázal číst mezi řádky. Nechával jsem se příliš rozptylovat a kniha je to natolik krátká, že než mi tento fakt začal nějak víc docházet, už bylo pozdě. Nedokážu však říct, že by mě kniha nebavila. Neztrácel jsem se v tom zcela a spousta slov a myšlenek mi naznačila, že tohle pro mě není kniha na jedno čtení. Její krátkost je tedy vlastně výhodou. Tentokrát však změním taktiku a půjdu na to přes film. Druhé přečtení mi pak jistě ukáže víc. Snad.

Kaplického Táborská republika se z boje za svobodu proměnila na boj o moc. Prostor v ní dostal fanatismus, chamtivost, nenávist a chaos. Pod záminkou náboženství vraždí křesťan křesťana, Čech Čecha. To co začalo jako město svobodné, kde každý člověk je roven druhému, kde víra v Boha je zákonem, se postupně začalo křivit, podřizovat touze po moci, lakotě a chamtivosti. Ve městě, kde nebylo chudých ani bohatých, se pomyslné nůžky mezi lidmi rozevřely natolik, že bohatí měšťané s kamennými domy mohli bez studu žít vedle špinavých žebráků pobývajících v nuzných chatrčích. Prvotní myšlenka se stala utopií, protože mnozí pomřeli a další se od ní postupně sami odvrátili, až se stala pouhou historií.

Číst Kaplického, je téměř jako poslouchat člověka, který tam byl.

5 18.12.2018

"Můj bože, velmi jsme zhřešili, a já ze všech nejvíce. Ačkoliv jsi přikázal, aby se kněží varovali světského panování, velel jsem šikům, ničil jsem hrady, vypaloval města a vesnice, nevinným ukládal velké holdy, hladovým odebíral poslední kousek chleba. Řídil jsem bitvy, šikoval válečné vozy a prolil potoky lidské krve. Ale to všechno, Pane, jen proto, aby pravda tvá zvítězila a tvůj zákon aby se stal obecným."

Tato slova Prokopa Holého mě zasáhla nejvíc. Absurdno náboženských válek je dokonale podtrženo. Bitva u Lipan budiž výsledkem.

6 12.12.2018

Náhled do začátků husitské revoluce a posledních let její nejvýznamnější osobnosti, Jana Žižky z Trocnova. První díl Táborské republiky jsem četl poněkud rozpolceně. Na jedné straně jsem táborským přál při tažení proti uherským, německým a Zikmundovým vojskům. Na straně druhé mě od nich odrazovalo jejich pokrytectví, kdy provinilé proti božímu zákonu fanaticky trestají, sami však zákon boží porušují. U samozvané armády "vyvolené Bohem" je to úplně absurdní. Ale tak to u podobně radikálních náboženských skupin většinou chodí.

4 04.12.2018

Mystifikace, hra na nervy, dvojití agenti, trojití agenti, do detailu promyšlené plány. To všechno a mnohem víc se skrývá v pozadí nejdůležitější operace 2. světové války. Operace Overlord a její Den D je plná otázek. Na mnohé z nich lze najít odpovědi právě v této knize.

4 28.11.2018

Je to vyprávění o lidech z ruské káznice v 19. století. Nic víc, nic míň. Ale osudy těch lidí jsou popisovány natolik poutavě, že jsem se leckdy od čtení těžko odtrhával.

3 21.11.2018

V hlavních rolích válka, řeka a most. Most, který svedl dvě skupiny členů britské armády proti sobě. Jedna v japonském zajetí se snaží s plným nasazením, svědomitě most postavit. Druhá jej hodlá zničit. Příběh vyhnaný až do zcela uvěřitelného absurdna, nesoucí v sobě klasické poselství o nesmyslnosti válčení.

7 13.11.2018