OdvaznyMladyMuz
přečtené 223
Platforma
2008,
Michel Houellebecq
Houellebecq napsal román na přelomu tisíciletí, ale v lecčems zůstává aktuální i dnes. Zaměřil se na problémy s migrací a sexuální turistikou. Se sarkasmem sobě vlastním nazývá věci pravými jmény a celkem ledabyle šokuje nepřipravený čtenáře. Mám to štěstí, že když čtu o dvojnásobný penetraci hezký slečny, nic to se mnou nedělá. Můžu tak v hromadný dopravě číst explicitní scény se žaludy, broskvemi, mušlemi a dalšími plody, aniž bych se jedinkrát začervenal nebo nervózně pokukoval po spolucestujících, jestli si někdo náhodou nevšiml mýho rozrušení. Už po pár stranách poznáte, že tohle je Houellebecq. Přemítání o soužití kultur, lidských životech, jejich smyslu a směřování protne otevřeně erotickými scénami, aby to celý sevřel strachem z násilí a terorismu. A jako každej správnej román je i tenhle v podstatě o lásce.... celý text
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Lehce si přihnu, tak nějak nevím. Je to vlastně docela hnusný, ale zároveň z toho mám takovej dobrej pocit. Raději se napiju znovu, pak ještě jednou, abych po dalších několika doušcích mával na barmana, ať tu nechá celou láhev. Jo, tady se na nějakej čas usadím. Skrz existenční krizi stárnoucího chlápka Houellebecq pojmenuje společenskej problém, problém globalizace a úpadku domácího hospodářství. Když to přitáhnu za vlasy a lehce škubnu, tak v podstatě z videa o Japonce šoustající se smečkou psů se dostaneme k malé revoluci krachujících zemědělců. Ale Houellebecq jde dál, zajímají ho vztahy, láska. S chutí provokuje a nabízí i poměrně depresivní východiska, ve kterých jednotlivec ztrácí půdu pod nohama, utápí se ve vzpomínkách a pomocí antidepresiv zaživa přeplouvá na druhej břeh. Když jsem si hledal něco o týhle knížce, dočetl jsem se mimo jiné, že autor je šovinista, rasista, misantrop, xenofobní staromilec, co nerozumí dnešnímu světu. Naštěstí člověk nemá povinnost světu rozumět. Akorát já nabyl dojmu, že Houellebecq tomu dnešnímu světu tak nějak rozumí. Rozumí mu tak nějak po svým.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Vyhýbal jsem se mu, tvářil se, že neexistuje. Míjel ho v antikvariátech, v kavárnách i hospodách, přehlížel jsem ho v divadle i televizi. A přitom jsem jej měl stále na paměti a čekal jen na správnej okamžik. Jenže kdy je na autora správnej okamžik? Až umře? Až vyjde jeho další román nebo životopis? Naivně jsem si představoval, jak se do některýho románu začtu, až číst jeho romány nebude cool. Teď když jsem si přečetl jeden z těch nejprofláklejších, je mi jasný, že číst Kunderu bude cool vždycky. "Es muss sein!"... celý text
BRSRKR: Kniha první
2022,
Matt Kindt
Krev. Samá krev. Střeva lítaj vzduchem. Kosti lítaj vzduchem. Chlupy lítaj vzduchem. Příběh tomu občas akorát překáží.
Essex County
2019,
Jeff Lemire
Nostalgie, křehkost, lidskost, osamělost. Jsme otroci vlastních vzpomínek, ale bez nich padáme do prázdna.
Tahle země není pro starý
2007,
Cormac McCarthy
Jeden z těch případů, kdy jsem viděl prvně film. Nevadilo mi to. Film byl skvělej, jeden z mých oblíbených. Ale jsou věci, který nedokáže předat ani ten sebelepší film. Cormac McCarthy těch věcí vložil do své knihy až po okraj.... celý text
Drsný sbohem
2005,
Frank Miller
Tolik černé a bílé krve neviděli ani moji prarodiče v dobách, kdy si koupili první televizor. Film to zvládl adaptovat vskutku zdařile, ale ta syrovost komiksu je nenahraditelná. Krev, pot a násilí čpí z každý proklatý strany, kterou Frank Miller mistrně zaranžoval.... celý text
Moje zápisky
2004,
Leonid Andrejev
Nesedlo mi to. A teď nemluvím o včerejší večeři. Leonid Andrejev s ironií balancuje na hranici pravdy a lži, marnosti života a definitivy smrti. Zkoumá možnosti svobody člověka, svobody ducha, pokouší ji. Popichuje čtenáře, přemítá, filosofuje. Jakožto ruskej literát snad ani nemůže jinak. Jenže... Snad někdy příště, Leonide Nikolajeviči Andrejeve.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Můžeš si dát několik pilulek pervitinu a projet tankem kus Evropy až do Francie. Můžeš si nechat do žíly vpustit zázračnej koktejl, díky kterýmu seš schopnej seřvat Mussoliniho na dvě doby, aby jako spráskanej pes stáhl ocas a vrátil se do Itálie skřípnutý v kleštích Spojenců. Nebo se můžeš vměstnat do miniaturní ponorky plný výbušnin, vyplout na širý moře, sežrat všechny drogy, co ti dali, abys neusnul, celej týden dezorientovaně plout, srát si do kalhot a zvracet si do klína. To všechno bez jediný vteřiny spánku, aniž bys tušil, že válka je už čtyři dny u konce. Možností je bezpočet, spousta zážitků. Tady se můžeš sjíždět až do konce války, až k definitivní kapitulaci vlastního těla i říše. Requiem za sen alá Adolf Hitler. Docela zajímavej bulvár tenhle Totální rauš, rozhodně ne návod k použití.... celý text
Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?
2011,
Alan Moore
Superman mě baví jedině v případě, že má halucinace. Tady je má.
O čem mluvíme, když mluvíme o lásce
2016,
Raymond Carver
Láska jako kámen do hlavy. Láska jako postel ve výprodeji. Láska jako smysl života. Prostě láska, pouhej střípek pomíjivosti lidskýho života.
Dobří holubi se vracejí
2009,
Ladislav Pecháček
"Alkohol vadí především těm, kteří nepijí." Zmatené, syrové. Píše kolega pár komentářů pode mnou. A vystihl to celkem dobře. Přesně takový to je, přesně takový se mi to líbí. Kouzlo melancholie a humoru. Pár alkoholiků jsem poznal, měli to taky v sobě. Ten svébytnej druh smutných klaunů, kteří se každou další kapkou blíží sebedestrukci. A jen někteří z nich mají naději.... celý text
Jatka č. 5
2008,
Kurt Vonnegut Jr.
- "Víte, co říkám lidem, když slyším, že píší knihu proti válce?" "Ne. Co jim říkáte, Harrisone Starre?" "Říkám: 'Proč místo toho nepíšete knihu proti ledovcům?'" Čímž ovšem měl na mysli, že války se dají zastavit asi tak snadno jako ledovce. Já si to myslím taky. - Jako střepiny z těla raněnýho vojáka vytahuje Kurt Vodněkud střípky ze života jednoho konkrétního Billyho Pilgrima. Vytahuje je celkem náhodně, prostě tak, jak je potká chladná ocel chirurgovy pinzety. Byl to zvláštní ňouma, nekňuba a vošoust tenhle Pilgrim. Hodně toho přežil, hodně toho vytrpěl, často usnul a občas se pochcal. Čas je v tomhle protiledovcovým románu relativní, vyprávění nelineární a válka je furt stejně na hovno. A dílo zvláštní, až mi připadá vlastně geniální.... celý text
Poslední dny magie
2018,
James Robinson
"Magič se nikdy nefláká, Fritole Šourku," pravil Šmajdalf. A v duchu těchto slov se nesou i Poslední dny magie. Doktůrek má opět napilno, prolézá nejzapadlejší místa, sbírá kdejakou veteš, aby zachránil magii, která je tak trochu v hajzlu. A když mu ze sklepa vyleze všechen hnus světa, kterej za svou profi kariéru kouzelníka nasbíral, tak si přestávám být jist, že ho zachrání fešáckej plnovous, co si nechal narůst. Ale má to ještě šest dalších dílů, tak se netvařme, že není od začátku jasný, že si Rumburak nevezme Arabelu, Harry zabije Voldemorta a kouzelník Žito 88 půjde hajlovat blanickým rytířům do kroku.... celý text
Cesta podivných
2018,
Jason Aaron
Tohle mi sedlo jako máloco. Lehce psychedelická kresba a mystickej příběh vrchního čaroděje proplouvajícího mezi dimenzemi na kusu rozevlátýho hadru. Zamrzela snad jen absence Rumburaka, jinak to má všechno!... celý text
Mrtví prezidenti
2016,
Brian Edmund Posehn
Deadpool střílí hlášky v každý bublině. Čekejte spíš kvantitu, ne kvalitu. Nevidím v tom však problém. Některý vtipy sice skřípou jak z úst Jirky Krampola, ale těch několik povedených vtipů a přehršel nápadů doručí čirou zábavu, kterou si užijete během nemilosrdnýho kosení všech nemrtvých amerických prezidentů.... celý text
Země Indiánů
2014,
Jason Aaron
Skalpy jsou potenciálně nesmírně zábavný. Všichni ti indiáni, dudy a střelivo. Plešatej Vinnetou, obtloustlej Inču-čuna a Ribanna, co roztahuje nohy na potkání všemu, čemu mezi nohama čouhá tomahawk. Potenciál jsem viděl nemalej. Jenže při čtení se nějak nenaplnil, spíš se lehce vytrácel, děsně kulhal a nadával mi do řídkých průjmů. Jason Aaron na mě štěká ostrý hlášky snad v každý druhý bublině, ale já ti nevím, bratře vepřový koleno, na mě to nějak nedělá dojem. Asi už nejsem cílovka. Před deseti rokama bych cílovka dozajista byl, ale to jsem ještě neměl prachy, abych si mohl kupovat komiksy jen tak na náčelníka slepou patrónu. Co já vím, třeba se mi splaší koně v hlavě a zkusím ještě druhej díl, třeba to přijde, vykouřím dýmku míru a zapomenu na sekyru. Do tý doby to ale hodnotím třema slepýma kulkama v zadnici komiksovýho průměru.... celý text
