Velký cirkus

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha obsahuje vzpomínky a zápisy z deníku francouzského stíhacího letce P. H. Clostermanna.

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/23341/velky-cirkus-XbQ-23341.jpg 4.6114
Žánr
Literatura světová, Literatura faktu, Válečné
Vydáno · Naše vojsko
Orig. název

La grand cirque · 1948

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Velký cirkus

Přidat komentář
Motorhead
28. července

Zas úplne ma to nevzalo. Autor proste píše román, nie literatúru faktu. Myslím, že rovnako dobrých diel o vojne vo vzduchu je niekoľko, na západe, i na východe.
Nicméně je to výpovedná knižka o hrôze, ktorú nemci rozpútali, o zle, ktoré páchali, o prehre, ktorá im patrí a ktorá - podľa názoru mnohých - nebola dostatočná. Čo vlastne nachádzam aj v nemastnom neslanom závere Clostermanovho diela. V celom diele mi chýba trocha uvedomelosti. Naopak, rytierske pocity pri zostrelení toho či onoho slávneho nemeckého skurvysyna mi prekážajú.

Vesmich
10. března

Autor čtenáře úvodem varuje, ať nečeká žádnou velkou literaturu, že knížka je oslavou vlastenectví. Jenomže právě přesně to text je – Velká literatura. Strhující tempo, žádné slovo navíc, vypjaté emoce, bleskové vtažení do děje. Nahoru a dolů. Jako ve stíhačce. Clostermannovy popisy strachu a nervového vypětí, způsobeného setrvalým tlakem na výkon a dlouhodobým opakovaným vyčerpáváním vůle, která vysychá jak pramen, jsou mistrovské. Některým válečným autorům se podařilo napsat něco, co dokáže tuto nepřenosnou zkušenost zprostředkovat do té míry, že si čtenář žádnou osobní dělat nepotřebuje. Závěr, kdy se vojákovi konečně splnil sen – návrat domů, a přesto konec války opláče a to nikoliv štěstím, je naprosto jedinečný.

OdvaznyMladyMuz
05. února

Kniha mi z počátku připadala jednotvárná a nějak jsem se do ní nemohl dostat. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc. Co já od toho vlastně čekám? Autor hned na začátku zmiňuje, že to je deník psaný rodičům, kdyby náhodou padl v boji, aby po něm zůstalo alespoň něco. Soupis myšlenek a vlastních prožitků. A přece nebude rodičům vypisovat, jak pígluje sestřičky v nemocnici a vychlastává první ligu (i když určité scény napověděli o jeho vztahu k alkoholu). Zůstalo vlastně jen to hlavní, bitvy na nebi, hra na nervy, frustrace, strach i opojné pocity z pohledu na čerstvě sestřelený německý letoun. Pomíjím možné faktické nesrovnalosti a v hlavě mi zůstává velký blázinec vyvolaný 2. světovou válkou. Tedy vlastně ne blázinec. Ale cirkus.

PWM
13.08.2018

Nechci jakkoli hodnotit mimořádnou odvahu, sílu a odhodlanost, kterou autor, stejně jako ostatní popisovaní letci museli projevit, ale pouze knihu jako takovou.

Ta je čtivá, napínavá, strhující, brutální, syrová a opravdu se čte jedním dechem. Jenže poměrná „nabubřelost“ a především častá manipulace s fakty knize ubírají na autenticitě a důvěryhodnosti. V knize je tak výrazné množství nepřesností a tolik „autorské licence“, že to naneštěstí „shazuje“ i ostatní části knihy, které tím přestávají být uvěřitelné.

Kniha je velice čtivá, napínavá a zajímavá a jistě bych jí doporučil přečíst, nicméně bych jí nebral jako literaturu faktu.

Tazz1
26.06.2018

Skvělá kniha, poutavě napsaná, četl jsem několikrát. Tempest, to byl panečku stroj.

flanker.27
17.06.2018

Clostermannova kniha vzbudila ihned po svém vydání obrovský ohlas a zájem ji vlastně neopustil nikdy. Na tom se podílí několik faktorů. Za prvé nepochybný literární talent. Autor píše tak, že čtenář naprosto plasticky vidí desítky letounů ve vzduchu, slyší palbu kanónů a kulometů, výbuchy granátů a křik raněných, jako kdyby viděl dokonalý letecký film. Druhým faktorem je akčnost a nepřikrášlená drsnost (kapitola Tragická přistání se musí zarýt pod kůži každému). Třetím je atmosféra. Člověk musí obdivovat všechny ty aktéry vzdušných bojů, že vydrželi tu obrovskou zátěž, fyzickou i psychickou, i když to bylo na hraně lidských možností. No a těmto třem faktorům nic neubírá ani čtvrtý faktor, a to je kontroverznost, která postupně vyplouvala na povrch. To jest, že řadu událostí si autor přimyslel nebo pozměnil tak, aby se mu hodily do jeho obrazu války, ale vydával je za skutečnost. Stejně tak tu a tam udává technické údaje, které jsou pozměněné nebo zcela mylné co se týče výkonů letadel a podobně. Přitom však ani tyhle hrátky neubírají nic na sdělení, že válka není krásná a vznešená, že je to neskutečně špinavá záležitost, kde smrt přichází každý den bez fanfár a mnohdy naprosto nesmyslně (jako útok na letiště, který z osmi pilotů přežijí dva).

Luciga
11.07.2017

Nehodnotím s pomocí hvězd, na to je to příliš vážné téma....

Zápisky válečného letce, den po dni, bitva po bitvě, jsou zapsány věcně a přesto poměrně čtivě. Čekala jsem asi více emocí, spíše než deník mi to připomíná jakoukoliv literaturu faktu, neosobní forma psaná s nadhledem. Ale těžko soudit, ta doba a život v ní byl určitě plný emočního vypětí sám o sobě. Za přečtení kniha jistě stojí (nejen pro ty, co se zajímají o letadla a WW II).

francouz
02.05.2017

Bral jsem to jako můj dluh, protože mám rád knížky, popisující dramata druhé světové války, navíc tatoknížka byla velmi adorovaná, ale mě úplně nedostala. Velmi dobře vykreslená denodenní dramata, která se odehrávala na obloze západní fronty, jsou pro mě však srážena tím, že se z knížky vytratila ta pojivá nitka příběhu, která někdy odlehčí ten příval smrti Vašich kamarádů. Tady musím souhlasit, že knížky od Františka Fajtla právě tyto odlehčující nitky nepostrádá.
Na druhou stranu je zde mnoho velmi drsných pojítek, která Vás unášejí celou knihou, takže si na své příjde jak fanda techniky, tak vypjatých vzdušných soubojů, kapajícího oleje, nebo nekonečných hodin čekajících na bojové nasazení. A hlavně to co, se nyní vytrácí z povědomí hlavně nastupující generace, a tím je sounáležitost s vlastním národem a ochotu přinášet i ty největší oběti.